První test nového Horneta se konal na pěkných silničkách v okolí Říma. Motohouse nemohl chybět – tady jsou naše první dojmy.
Od prvního představení hondího sršně uplynula už pěkná řádka let (1998). Malý živel byl tehdy jak zjevení a hned se stal jedním z prodejních šlágrů Hondy. Letošní verze se od poslední předešlé (2008) neliší nijak zásadně – jinačí je zadní partie, upravena byla přístrojovka a s tím související tvar kapličky, plus nové barvy.
Motor a podvozek zůstal totožný. Technicky se toho tedy mnoho neudálo, ale to neznamená, že by s novým sršněm byla nuda. I když teď je to už úplně jiná motorka, než původní divoch z minulého tisíciletí, pořád je to hbitý, všehoschopný a přitom nenáročný strojek, který hned padne do ruky.
Co se mi na něm nejvíc líbilo? Většina akcí v sedle se odehrává v rychlostech 50-150 km/h. Na pohled byste to neřekli, ale ani při těch vyšších rychlostech na něm nefouká. Testování sice probíhalo jen pár hodin, ale je jasné, že celodenní dovádění jezdce neunaví.
Tvar kapličky je opravdu promakaný (a ergonomie taky), ostatně podobné překvápko jsem zažil před 3 roky při cestování s CB1000R, do které byste to při pohledu na nabroušený design také neřekli. V podstatě žádná kapota, jen ta minikaplička, která ale směřuje proudící vzduch tak šikovně, že z toho v sedle nemáte žádné bolení za krkem nebo v pažích. Paráda.
Další bezva věc je motor – úžasně lehce se vytáčející Urquell zábavy. Tohle není sice žádná novinka, k Hornetu to patří od narození. Ale je fajn vědět, že i v době postupující sterilizace Honda dobře ví, proč lidé sršně chtějí a kupují.
Podrobnější povídání o dalších ctnostech a jedné malé nectnosti nového sršně najdete v dalším tištěném Motohousu, který vyjde počátkem března.
Foto: Honda
