Někteří si už teď nejspíš klepou na čelo a myslí si, že nám z těch motorek už definitivně houklo ve věži. Jo, magoři trochu jsme, to je pravda, ale tohle myslíme smrtelně vážně. Pánové a dámy, vítejte v našem dnešním zápolení Davida a Goliáše, respektive KTM a BMW…

Jak tohle vlastně vzniklo? To jsme takhle jednou seděli s Kachnou na kafi a probírali testování a porovnávání nejrůznějších strojů na zeměkouli. Když v tom jsem si vzpomněl, že následující týden máme v testu moji „femme fatale” KTM 990 SMR a našlapanej streetbike od Baworáků K 1300 R.

Hmm, zajímavá dvojička,” vyhrknul KaCZer. Tak jsem si řekl, že by si mohl odbýt premiéru testovací opice zrovna na těchhle dvou strojích. A jak tenhle test pojmeme? Dalo by se to popsat asi následujícím způsobem. Obě motorky jsou z německy mluvících zemí, obě představují vrchol nabídky pro paka, jako jsme my, a nakonec obě reprezentují naprosto rozdílné přístupy k tomu, jak se dělá moderní motorka na zábavu a dělání bordelu.

 

BMW představuje streetbike poslední generace, který je nabitý těmi nejmodernějšími technickými řešeními a chytrými systémy současnosti. Konkrétně se jedná o netradiční podvozek, kontrolu trakce a v neposlední řadě ABS.

Naproti tomu KTM reprezentuje old school přístup vyznačující se principem jednoduchosti. To v kostce znamená to, že není potřeba revolučních řešení, abyste vytvořili zábavnou a skvěle fungující věc. Takže když se vám povede skloubit trubkovej rám, dvouválcovej motor, kvalitní pérování a silný brzdy do perfektního celku, máte vyhráno.

 


KaCZerův pohled na svět

Je čtvrtek odpoledne a mně zvoní telefon. Kouknu na displej a vidím, Víťas – Motohouse, že by se někde konala nějaká předvejkendovská kalbička a já na ní chyběl? Zvedám telefon, a ještě než stačím cokoliv říct, tak slyším: „Tak jak, chceš velký SMko, nebo K1300R??” Uff, tenhle dotaz mě zastihnul s kalhotama u kotníků. V prvním okamžiku jsem si ani nedovedl vybavit, co se pod těma zkratkama skrývá, ale mozek naštěstí začal fungovat, a tak, jakožto zaprodanec biče a SM, vydal jsem ze sebe jen zvuk vzdáleně připomínající „ktmsm”.

 

 

Druhý den už přebíráme vyleštěnou Kačenu a já mám konečně možnost si s ní dva dny užít. Proplétám se městskou zácpou a snažím se vnímat každičkej pocit, kterej mi motorka zprostředkovává. Obratnej, hravej dvouválec, zrozenej pro blbnutí – jo, to by sedělo.

Jen mě vždycky v okamžiku, kdy čekám vrcholnou dávku koňáže, zastaví omezovač. U Tuona, které už nějaký pátek sedlám, mi přijde motor použitelnější a s lepší špičkou. I když srovnávat tyhle dvě motorky je jako porovnávat tygra s gepardem.

 

Oba jsou mrštní, oba mají sílu, ale každý těží z něčeho uplně jiného. Město zvládá SMR bravurně, jak se ale bude chovat na okreskách?? Druhý den mám s Víťasem sraz v Libeci, a jelikož dálniční cestování na Kačeně nebude úplně v lati, „zkracuju” si cestu přes Dubou.

Ano, poutní to místo snad každýho bajkera ze středních Čech. Jedna zatáčka za druhou, parádní asfalt, ale taky kamion, bike či plechovkář vynořující se ze zatáčky v protisměru. Po prvním vinglu konečně začínám chápat, k čemu je SM předurčeno.

Směle si troufám tvrdit, že zdatný pilot na téhle oranžádě v poklidu spráská nejednoho zmrzlináře, tahajícího koleno po asfaltu. KTM je zrozena pro utažené i rychlejší oblouky, pro svižné proplouvání krajinou, ať už s kolem v luftě, či na asfaltu. Jednoduše je to strojek na emoce. Další část cesty probíhala po dálnici, popisovat vám ji ovšem opravdu nehodlám, zkazil bych zážitek nejen vám, ale i sobě 😉

 


 

Víťasův pohled na svět

K 1300 R je jako zjevení. Jak tak tiše stojí před centrálou BMW, nemůžu se ubránit tomu, že i když je na první pohled hodně ustřelená, tak mě takovým zvláštním způsobem přitahuje. Je to její muskulatura, futuristickej předek a krásnej letmák. V době dnešních anorektických streetbiků je to fakt kus motorky. Působí jako pěkně stavěná ženská, kterou je za co chytit, bez toho, abyste se o ni odřeli. Pro letošek dostala do vínku modifikovaný motor s větším vrtáním a hlavně zdvihem.

Díky tomu dává tenhle nukleární reaktor ještě o deset koní větší výkon, který ale dosahuje už o tisíc otáček níž. Od toho už se dá lehce odvodit, že křivka točivého momentu je ještě masitější. Zahřívací kolo rovnou přeskočím a pustíme se do toho po hlavě. První, co vás dostane, je zvuk. Hluboký pobrukování v nízkých otáčkách se postupně mění v řev regulérního WRC speciálu. Něco takovýho jsem fakt nikdy neslyšel. Celé je to umocněno mohutnýma ránama při každém přeřazení pod plynem.

 

Vysloveně se tím opájíte a jedete jako psychopat, protože to chcete slyšet znovu a znovu. O akceleraci už mluvil Kachna, ale já si stejně musím přidat. Je jedno, co tam máte za kvalt nebo jak rychle jedete.

Jenom otočte pravým zápěstím a zažijete, jaký to je, když do vás zezadu nahučí lokomotiva. Víc netřeba dodávat. Bavíte se královsky, ale ne vždy jste pánem situace. BMW není jen motorka. Je to taky jezdící kompjútr a ten když zjistí, že začínáte zlobit, tak vám velice rychle přistřihne pérka.

Řeč je o elektronických sytémech, a to konkrétně o kontrole prokluzu zadního kola a brzdovém systému ABS Integral. Kontrola prokluzu bedlivě bdí  nad adhezí zadní pneumatiky a bohužel do toho kecá i za situace, kdy se vám vlivem brutální akcelerace začne zvedat přední kolo. Brzdovej systém zase postrádá díky posilovači patřičnej cit na páčce. Velmi zvláštní je taky podvozek s elektronickým nastavením tuhosti.

 

Motorka je hodně dlouhá a nesklápí se tak snadno do zatáčky jako běžný roadster. Taky nejste tolik pocitově provázaný s pérováním. Za jízdy to působí asi tak, jako by mezi vámi a motorkou byla neviditelná bariéra. Nejmarkantnější to je na nejtvrdší nastavení Sport. Poměrně dobře jsem se ale cítil v dlouhých rychlých zatáčkách, tam jsem jí hodně věřil.


Rozhřešení aneb kdo s koho?

 

Víťas:
Hned ze začátku musím říct, že těch pár dní s K 1300 R bylo úžasných, a když si tak vzpomenu, asi jsem se nikdy na žádným BMW takhle nebavil. A co se týče fun faktoru, byla KáTéeMce velkým soupeřem. To rychlořazení a zvuk z laděné koncovky jí dávají ohromný koule a její akcelerace je jako fet. Prostě to musíte mít.

Ale… Je tu prostě ta ďábelská KTM, kterou si rovnou dovolím označit za bezkonkurenčně nejzábavnější motorku na světě. A s tím se holt těžko bojuje. Všechno na ní funguje tak precizním způsobem, že si asi budu muset dlouho počkat, než ji v mojí hlavě něco překoná. Jo, má šíleně tvrdý sedlo, fouká na ní a je trochu nepraktická. No a?

KaCZer:
Nebudu to prodlužovat, u mě je to zase jednoznačně BMW. Sice budu muset oželet parádní wílísy, pro které je KTM jako stvořená, ale dávám přednost adrenalinové zábavě v podobě rychlosti, síly a projevu německýho strojku. Teď už jen sehnat peníz, za který se dá pořídit nejedna nová plechovka, a šup s Báwem do garáže… Mno tak dobře, i na to KTM by tam místo rozhodně bylo 🙂


text, foto: Karel Táborský

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno