Přirovnávat motorku k ženě je nesmysl. U motorek se vám líbí jedna tak moc, až nabudete dojmu, že ji milujete a chcete jen ji a žádnou jinou. U žen, jak víme, to bývá úplně jinak
Každý kluk od motorek zná okamžik, kdy se odněkud objevila „ta pravá“. Letmo jste ji zahlédli, jak se mihla kolem, a najednou bylo všechno úplně jinak. V hlavě vám to šrotuje a není okamžiku, kdy byste na ni nemysleli. Zamilovali jste se a není cesty zpět.
Šílený dvouválcový hřmot
Po jedné „sešně“ se jdu podívat k boxové zídce na borce z nejrychlejší skupiny. Koukám na výjezd z poslední zatáčky na cílovku a vidím dvojici jezdců na nezvykle vyhlížejících strojích. Z laděných koncovek výfuku se dere šílený dvouválcový hřmot. Ale kde? Kde jsou ty výfuky? Ani na stranách, ani pod sedlem. Co je to za stroje? Jak se přibližují, začíná mi svítat. A když se řítí do první zatáčky se svištícími brzdami, potopenými čumáky a prdelí vystrčenou až do nebe, dojde mi, že to je dvojice nádherných RC-osmiček. Oranžovo-bílé barvy, ostře sekané tvary, nezaměnitelný design, výfuk pod motorem… A ten zvuk! Jen se mihly kolem a zmizely v první zatáčce. A to byl ten moment!
Od roku 2009 jsem byl přesvědčen, že chci R1 se sametovým „Big Bangem“. Četl jsem nespočet článků a testů. Sám jsem ji vyzkoušel, uchvátil mě její motor, design i to, s jakou lehkostí jde na zadní. Pak ale přišel tenhle okamžik a vše, co jsem znal a miloval na R1, ztratilo smysl. Pocítil jsem to podivné dilema, kdy nevíte, jestli je to dobře, nebo ne. Ale víte, že nic už nebude takové, jaké to bylo dřív. Uplynulo jen pár měsíců a zbrusu nová bílá raketa mi stála v garáži.
Jaká to je Kačena?
První zážitek, jak to i u nových žen bývá, nebyl vůbec dobrý. Motoru scházela ochota jít do vysokých otáček a od sedmi tisíc navíc nastupovaly opravdu silné a nepříjemné vibrace. I když jsem se snažil hodně, motorka se ochotně rozjela do chabých 240 km/h a dál už se jí vůbec, ale vůbec nechtělo. Upřímně, čekal jsem něco zcela jiného a byl jsem z toho mírně rozčarovaný. Motorka ale vypadá nádherně a její podvozek a brzdy si užívám plnými doušky, v tomhle segmentu je máloco na takové úrovni, ale co ten motor? Řekl jsem si, že budu trpělivý. Motor přeci točil až doteď jen nějakých šest a půl tisíc otáček – to kvůli zajíždění. Třeba potřebuje čas.
A naštěstí to bylo přesně tak. Za nějakých 500 km poctivého vytáčení si motor zřejmě sednul. Ochota vytáčet se byla najednou úplně jinde a kvalt co kvalt na mě bliká shiftlight (věcička, kterou má RC8 už v základu). Vibrace ustoupily na minimum a průběh výkonu je teď takový, jaký jsem si ho představoval. Po namontování laděného výfuku, otevřeného filtru a nahrání adekvátní palivové mapy jede „Osmička“ jak vystřelená z kosmodromu. Ten, kdo nad jejími 155 koňmi ohrnuje nos, musí být buď John McGuinness, nebo nějaký „sebechvála“. Motorka totiž letí jako nezřízená střela
Na okruhu – jízdní
Sklápím motorku do ostré levé, bleskurychle překlápím doprava a v hlubokém náklonu řadím za tři. Podvozek se ani nehne a s jistotou parní lokomotivy se řítím na cílovou rovinku. Zaléhám, sázím kvalty jeden za druhým a než bys řekl borůvkovej koláč, míjím ceduli s nápisem 200 a říkám si, že by bylo dobrý začít brzdit. Skopávám na trojku a beru za brzdu. Beru za brzdu je silný slovo. Jen dva prstíčky na páčku položím a hned ji zase pustím… I kdyby na ni sedl motýl, stačilo by to. Zatáčka je dostatečně rychlá a podvozek KTM je zase dostatečně dobrý na to, abych tuhle první pravou mohl projet opravdu rychle. Následuje rovinka mírně do kopce a pak tvrdě na brzdy do esíčka na „Áčku“.
Na SMR jsem tady byl zvyklý chodit na brzdy fakt hóóódně pozdě a to samé dělám i teď. Jenže RC8 má nějakých 50 kilo navíc a oči mi pomalu lezou z důlků. Tohle přece musím dát. Beru za brzdu (teď doslova), čumák je zabořenej až někam do podzemí, kvalty kopu dolů, pouštím spojku a zadní kolo se sune bokem o trošičku víc, než bych si představoval. Dávám mírnej protirejd a zvolna uvolňuju brzdovou páčku.
Kdepak, to by nebyla KTM, kdyby si s tímhle neporadila. Podvozek drží, motorka se srovnává a já s ní můžu prásknout na koleno. Projíždím esíčko a mířím na stadion. RC8 zkrátka obyčejného smrtelníka limitovat nebude a nechává prostor pouze a pouze jemu. Je jen na jezdci, jak rychlý může být. Pokud nemáte sami rychlost na to, abyste zajeli Brno pod 2:15, nemá cenu si na něco stěžovat. Budou to pouhé výmluvy, pramenící jen z vašich omezení. Její schopnosti jsou totiž nesmírné.
Prdelí napřed
Abych si vyzkoušel i své schopnosti a zlepšil se v projíždění pomalých, utažených zatáček, vyrazil jsem i na okruh ve Vysokém Mýtě. Tady jsem ocenil, jak neskutečně hbitý a mrštný dokáže tenhle superbike být. Úzká stavba, trubkový rám a podvozek WP. To vše dokáže skutečné divy. Kdo okruh v Mýtě zná, ten ví, že některé zatáčky jsou utažené jak smyčka na krku metrákového oběšence. S tím ale nemá „Osmička“ nejmenší problém. Jediný, kdo to nezvládal, jsem byl zase pouze já sám. Jaké jsem měl štěstí, když jsem se trefil zrovna na den, kdy tady trénoval Michal Prášek na závodní R6 a Leoš Hlaváček na Firebladu. Oba dva jeli neskutečnou pilu a samozřejmě jsem jejich tempu nestačil.
Nicméně vždy jsem se jich nějakou tu pasáž držel a sledoval jejich jízdu. Také díky nim jsem pochopil, že se to prostě dá. A RC-osmička mě v tom podrží. Po nějaké době jsem zjistil, že není čeho se bát. Motorka totiž zatáčí s ohromnou chutí a směr jízdy mění velmi ochotně. Stačí se jen trochu opřít do stupačky a KTM spadne do náklonu takovou rychlostí, až se praštíte do kolene. Z utažených zatáček RC8 akceleruje opravdu tvrdě a mohutný krouťák zvedá přední kolo k nebesům. V takových chvílích mi kryje záda kvalitní tlumič řízení, který udrží neposedný řídítka v relativním klidu a dovolí mi držet plný plyn, aniž bych si rozbil tlamu.
Taky mě překvapilo, jak snadno se dá s „Osmičkou“ lítat do vinglu „prdelí“ napřed. Naučil jsem se to samozřejmě na supermotu a od té doby mi nedělá větší problémy sklouznout se i na ryze sportovní motorce, ale na KTMku to jde nějak podezřele snadno. Jak je to možný, říkal jsem si. Vždyť přeci nemá ani antihop. Až po čase jsem zjistil, že má systém, který vám v případě nutnosti automaticky dorovnává otáčky tak, aby byl prokluz zadního kola kontrolovaný. Kupodivu to funguje velmi dobře. A i když jsem byl z počátku rozhodnutý, že si antihop dokoupím, mám teď takový dojem, že ho nepotřebuju. S trochou nadsázky jsem v „Mejtě“ nalítával do zatáček jako na motárdu, a to bez jakýchkoli okolků. A takhle kolo co kolo až do zblbnutí. S přibývajícími kilometry se mi úsměv na mé tváři stává nebezpečným. Z permanentního nadšení mi začíná praskat kůže na ksichtě.
Verdikt
Já se do RC8 zamiloval, takže moje hodnocení asi nemůže být objektivní. Ale pokusím se na chvíli oxytocinové růžové brýle odložit. Motorka jako celek funguje naprosto výborně. Píše se ale rok 2014, očekávání od moderních superbiků jsou velmi vysoká a konkurence v tomhle segmentu je tvrdší a tvrdší. RC-osmičce zcela určitě chybí pár těch koní navíc, zejména pak ve vysokých otáčkách.
Dál tu je absence elektroniky a tak základní věci, jako je ukazatel zařazené rychlosti. Dá se říct, že i vibrací by mohlo být o něco méně a nemusela by tolik „žrát“. Ve spoustě článků jsem také četl mnohé stížnosti na převodovku. Že není dostatečně přesná, falešný neutrál tam padá více, než je zdrávo, a dokonce i to, že někdy vypadávají rychlosti. K tomu můžu říct jen jedno. Není to pravda!
Výčet slabých stránek končí a zcela je zastiňují už jenom samá pozitiva. První velkou výhodou je to, že na motorce se dá prakticky všechno nastavit podle vás. A to beru na sportovní motorce jako velkou výhodu (spíš mě někdy zaráží, proč některá konkurence tohle v základu nenabízí). Dále bezkonkurenční brzdy – až zkusíte monobloky od Bremba, všechno ostatní vám bude připadat jako bubnovka. A pak tu je úchvatný podvozek a s ním spojená stabilita – brzdit můžete až hluboko do náklonu a ona se nechá. Má tedy všechno, co od motorky vyžaduju. Včetně neotřesitelného sex-appealu, který kolem sebe vyzařuje na míle daleko.
Nastavení RC8
Centrální digitální počítač je příjemný společník a veškeré potřebné informace jsou velmi dobře viditelné. Zvolit si můžete taky mezi režimy Road a Race. V režimu Road máte k dispozici veškeré běžné informace včetně okolní teploty. Režim Race pak obsahuje informace o maximálních otáčkách a rychlosti, a pokud chcete, díky tlačítku na levém řídítku si můžete měřit i čas na jedno kolo – RC8 je v základu totiž vybavená kvalitním „laptimerem“. Další důkaz toho, že KTM je „ready to race“: Do paměti se vejde 99 kol a na „titulní“ straně vám ukazuje čas posledního a nejrychlejšího kola sešny. Velmi dobrý je ukazatel počtu najetých kilometrů v každém režimu. Hodí se to zejména kvůli plánované výměně oleje. Je totiž zřejmé, že pokud budete jezdit v režimu Race, tedy na okruhu, olej budete měnit podstatně dříve.
Jízdní pozice je překvapivě pohodlná, v továrním nastavení až otravně. Podvozek je naštelován sice komfortně, ale moc na měkko. Na silnici je to určitě výhoda, na okruh to ale musíte okamžitě předělat. WP tady nabízí plně nastavitelný podvozek, takže to není sebemenší problém. Stupačky jsou také zbytečně nízko. Ale opět – vše je plně nastavitelné, takže každému podle jeho gusta. Dá se však říct, že proti jiným superbikům bych RC-osmu v základním nastavení přirovnal skoro k cestovní motorce. A skutečně, pokud si nastavíte výšku sedla a stupaček na nejnižší pozici a podvozek na nastavení comfort, dá se na KTM opravdu velmi dobře cestovat, což bych ovšem nazval plýtvání talentem.
Základní údaje o motorce:
Motor – objem: 1148 cm3
Max. výkon: 155 k / 10 000 ot./min.
Točivý moment: 120 Nm @ 8000 ot./min.
Typ/počet válců: V/2
Počet rychlostí: 6
Rozvor: 1430 mm
Výška sedla: 805/825 mm
Objem nádrže: 16 l
Suchá hmotnost: 184 kg
Pro MH autor Jounas Pohanka
