Na světě je mnoho lidí, kteří Busu považují stále za zcela nevzhlednou, bachratou motorku s přehnaně výkonným motorem, na které se nedá ani cestovat, ani závodit. A na straně druhé je tu spousta lidí, kteří Busu prostě milují…

 

O čem to je:
*175 koní
*138 Nm
*objem nikdy ničím nenahradíš!

 

Warm Up

Je horký letní červnový den. Oblékám se do kombinézy, nasazuji přilbu, startuji, zaklapuji hledí. V mé hlavě se teď neodehrává absolutně nic jiného než to, že právě sedím na jednom z nejrychlejších sériově vyráběných biků planety. Řadím za jedna a v tu chvíli se ocitám v jiném časoprostoru. Ručičky hodinek ukazují 13.57 a já mám před sebou cestu ze Žďáru nad Sázavou do Prahy. Je to bezmála 160 km. Zhruba 35 km po silnici první třídy a zbytek po dálnici. Do Prahy přijíždím ve 14.53, a když zastavuji na benzince, mám pocit, jako by se zastavil svět.

Zrození legendy

V době, kdy Busa spatřila světlo světa, se ještě neřešily takové problémy, jako je centralizace hmoty, a neprahlo se po fanatickém ubírání kil všude, kde to je jenom možné. Ne, tehdy se prahlo po rychlosti. A Suzuki přišla s něčím, co do té doby nikdo neznal a možná zprvu ani nechápal. Na trhu se objevila podivně vypadající motorka, s nepochopitelně objemným a silným motorem, která atakovala magickou hranici 300 km/h. V té době to byla absolutně nejrychlejší sériovka a svou konkurenci zadupala hluboko do země. A to na dost dlouhou dobu.

V roce 1999 Suzuki stvořila motorku, která se zapsala do síně slávy a bezpochyby se stala legendou. Za těch 17 let její existence si Busa získala nesmírnou popularitu a hlavně neochvějnou pověst. I lidé neznalí dnes slyší na jméno Hayabusa, a i když dnes už existuje zběsile silná a rychlá konkurence v podobě ZZR 1400, z pomyslného trůnu Busu ještě nesesadila.

 

Jaká je? Sokolíku…

Je pravdou, že v dnešní době sportovních superbiků, které mají tolik koňských sil, že převyšují řidičské schopnosti 95 procent riderů na silnici, možná Busa svými výkonnostními parametry zas tak neoslní. Poměr výkon/váha v porovnání s moderními „litry“ je krapet horší. Ale každý, kdo jezdí na motorce, ví, že to není jen o tom, co je psáno na papíře.

Na světě je mnoho lidí, kteří Busu považují stále za zcela nevzhlednou, bachratou motorku s přehnaně výkonným motorem, na které se nedá ani cestovat, ani závodit. A na straně druhé je tu spousta lidí, kteří Busu prostě milují a tvrdí pravý opak.

A to je přesně to, proč je v globálu tak oblíbená. I ty největší americké rockstar mají spousty fanoušků a spousty odpůrců. Protože jsou kontroverzní. Stejně to platí i o tomhle hyperbiku. Je prostě kontroverzní. Pobuřuje designem i tím, jak neskutečně rychlý dokáže být. Ať chcete nebo ne, pokud někam na Buse pojedete, vždycky vzbudíte velkou pozornost. A ač se to zdá být zanedbatelné, ve světě motorek tohle hraje obrovskou roli. Protože motorky jsou především o individualitě.


Tenhle model má 175 koní
, ale pozor, kolem 150 jich přenáší přímo na zadní kolo a k tomu disponuje úctyhodnými 138 Nm točivé momentu. Jen k porovnání, moderní superbiky mají sice kolem 190–200 koní a jsou zhruba o 30 kilo lehčí, ale jejich krouťák se pohybuje okolo 110 Nm a rozdíl skoro 30 Nm je opravdu velký. Objem prostě nenahradíš.

Když na ni poprvé nasednete, určitě vám neujde její váha. Je to totiž kus motorky a téměř 220 kilo je znát, zejména při brždění z vysoké rychlosti. K tomu rozhodně nepřispívají ani brzdy, které by na tomto typu motorky mohly fungovat o něco lépe. A co víc, z vysokých rychlostí budete brzdit poměrně často, neboť pomalu se na Buse prostě jezdit nedá. Je k rychlosti předurčena.

Vzhled a zvuk

Co se týče vzhledu, já osobně zastávám názor, že tahle motorka se i z hlediska designu velice povedla. Je netradiční, a to je přesně to, co u motorek vyhledávám. A o to víc se mi líbí, když vím, že samotný její design je velice funkční a účinný. Busa je zároveň jedna z těch motorek, která vypadá ještě asi o 200 procent lépe, pokud ji vidíte v pohybu, a kterou poznáte už na dva kilometry podle jejího předního světlometu. Další takovou motorkou je R1. Nicméně právě její vypouklý světlomet mnoho lidí docela kritizuje. Ale to je právě ten charakteristický znak, podle kterého si ji nemůžete nikdy splést. A nejenže dobře vypadá, ale taky parádně svítí. A když v noci zapnete dálkáče, osvítíte i zajíce v noře.

Jelikož mám slabost pro souměrnost, dvojice výfuků po stranách mi dělá velikou radost. Nemusím snad ani zmiňovat, že pokud sériové výfuky vyměníte za dvojici nerezových „laďáků“, chybu neuděláte. A pokud tak učiníte, stanete se majitelem nejen jednoho z nejrychlejších, ale také nejpůsobivějších a zároveň nejděsivějších motocyklů planety. Hluboký hřmot, který ve vysokých otáčkách přechází v srdce drásající, těžkotonážní a nesmírně pronikavý řev vytočeného třináctistovkového motoru, vyděsí nejen všechny důchodce v okruhu 20 kilometrů, ale možná i vás samotné.

 

Pohled do nitra

Její kokpit je naprosto luxusní. Dva velké analogové budíky dávají dokonalý přehled. A ano, ty videa, co znáte z YouTube, kdy ručička tachometru stoupá vzhůru stejně rychle jako ručička otáčkoměru, jsou pravdivé. Pokud budete řadit až před červeným polem, z jedničky na dvojku to kopnete v nějakých 140 km/h.

S trochou zkušeností a citem pro spojku jste schopni se s ní rozjet na stovku pod tři vteřiny a tehdy oceníte aerodynamický „bobík“, který vám zabrání v tom, aby vám zadek sjel z motorky a vy se tak nekutáleli někde v dálce za motorkou. Ne, tenhle stroj skutečně není pro začátečníky. Opravdu, na tuhle motorku nelezte, pokud nemáte už nějaké zkušenosti a hlavně pokud to nemáte v hlavě srovnaný. Chyby totiž moc neodpouští a jakákoli „minela“ vás přijde hodně draho.

Kde je s ní nejlíp?

Ač nemám dálnice zrovna v lásce, s touhle motorkou je budete milovat. A tady ty kila navíc velmi oceníte a začnou vám najednou dávat smysl. Motorka je totiž neuvěřitelně stabilní a ve vysokých rychlostech se chová fantasticky. K tomu dopomáhá i v základu montovaný tlumič řízení, který sice nepatří k těm nejlepším, není totiž ani nastavitelný, ale když v něm vyměníte olej za hustší, bude rázem fungovat o mnoho lépe. Do puntíku vychytaná aerodynamická kapotáž vás ochrání před větrem zcela famózně a vy tak budete proplouvat vzduchem jako šíp. Naprosto bez nadsázky se dá říct, že pohodlná cestovní rychlost na téhle motorce se pohybuje kolem 200–220 km/h. A to je leckdy až nebezpečné, neboť na rychlost si na ní opravdu zvyknete a málokdy se vám stane, že pojedete v mezích zákona.

Na dálnici tedy budete zcela určitě králem rychlosti. Ale jak je to s Busou na zakroucených okreskách? No, tady Vás lehčí litry zcela určitě rozsekají na nudličky, ale nenechte se mýlit, zkušenej pilot dokáže i z týhle lokomotivy vyždímat hodně. Ale měkčí podvozek a zejména už zmiňované brzdy Vás tady budou prostě trochu více limitovat. A co vzít Busu na okruh? No, jsou i tací. Tady Vám ale spíše než úsměv na tváři vykouzlí Busa vrásky na čele.

S ní je to na okruhu opravdu velmi zrádné. Síly a rychlosti má dostatek a tak na rovinkách nebudete mít problém stačit ostatním okruhářům. Problém ale nastane před zatáčkou, kdy se budete snažit tenhle koráb ubrzdit a nasměrovat do zatáčky. Dost často Vám vylezou oči z důlků. Brzdit budete vším možným a v duchu budete prosit boha, aby už tu těžkou bestii zastavil. A to nemluvě o rychlých překlápěčkách. Proti ostatním na lehčích motorkách si budete připadat jako po inhalaci plynných výparů z jisté rostliny – zkrátka mírně zpomalený. Takže okruh skutečně ne. Snad jedině něco jako severní smyčka Nürburgringu.

Jezdit, jezdit, jezdit…

Na co je Busa ale jak stvořená, je svižné cestování. Jízdní pozice je na delší cesty opravdu příjemná. Stupačky jsou poměrně nízko, řídítka naopak výše. To vás na motorce dostává do pozice, kdy jakoby ležíte s rukama volně na řídítkách, nejste přespříliš shrbení a vaše záda a ruce nedostanou zabrat tak, jako na čistě sportovním motocyklu. Sedlo je velké a tak akorát měkké. Dost na to, aby vás z něj nebolel zadek, ale ne zase příliš, abyste ho zakrátko proseděli. Ochrana před větrem je naprosto luxusní, to už jsem psal dříve, ale s tím jde ruku v ruce i ochrana před deštěm. Během jízdy na vás dopadne minimum dešťových kapek, a tak i jízda za nepříznivého počasí bez nepromoku bude velmi snesitelná. Již zmíněná stabilita dopomáhá k celkovému komfortu z jízdy.

Další výhodou je pružnost. Zařaďte šestku a jeďte 100 nebo 300. Busa si s tím poradí. Nebudete muset tak často řadit, nebude vás bolet ruka od spojčení a na spotřebě paliva se to také kladně promítne. Když mluvíme o řazení, má Busa samo sebou hydraulickou spojku, takže vymáčknutí spojky zvládnete v klidu dvěma prsty. Objem nádrže činí 21 litrů. A pokud pojedete delší trasu, vejdete se v kombinované spotřebě pohodlně do 6 litrů na sto kilometrů, a to je na třináctistovku velmi příjemná cifra. Maximální dojezd potom činí pohodlných 350 km. S narůstající agresivitou jízdy ale spotřeba pochopitelně diametrálně narůstá, a pokud ji budete držet pod krkem, dostanete se i na spotřebu okolo 11 litrů na sto kilometrů.

 

Závěr

Suzuki Hayabusa je velmi schopná a dobře vymyšlená motorka. A dokazuje to i fakt, že radikálnější změny se dočkala po téměř až deseti letech působnosti.

Takže pokud chcete „opravdovou“ motorku, která je pekelně rychlá, výkonná a zároveň i pohodlná, neváhejte a sáhněte po Buse. V dnešní době ji navíc seženete za velmi dobré peníze, a protože si tuhle motorku kupují zejména už zralí motorkáři, kteří jí věnují patřičnou péči, je většina ze starších kusů ve velmi dobrém stavu. A mějte na paměti, že tohle je jedna z těch motorek, kterou když si koupíte, budete si ji chtít nechat navždy. Je to přece legenda…


 

Technická data – 2003 Suzuki Hayabusa 1300
… aktuálně najeto 50 000 km

Motor
Typ: vodou chlazený řadový čtyřválec, DOHC, 12V, Euro 2
Objem:  1299 cm3
Maximální výkon:  175 koní @ 9800 ot./min.
Točivý moment: 138 Nm @ 7000 ot./min.
Počet rychlostí: 6
Sekundární převod:  řetěz

Podvozek
Rám:  litý rám, ocelový
Přední odpružení:  teleskop, nastavitelný odskok a komprese
Zadní odpružení:  olejový tlumič, nastavitelný
Přední brzda:  2× 310mm disk, 4pístek
Zadní brzda:  1 disk
Pneu přední: 120/70-17
Pneu zadní: 190/70-17

Rozměry
Rozvor:  1485 mm
Výška sedla: 820 mm
Objem nádrže:  21 l
Pohot. hmotnost:  295 kg

 


text, foto: Jounas Pohanka

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here