Ducati znamená, že chcete něco navíc. O chlup víc osobitosti, nezávislosti, designérské lehkosti a mechanického zpracování. Tohle Italové jednoduše uměli a umět už budou zřejmě navždycky. Tady je důkaz!

Nejdříve si ale nalijme čistého vína. Ducati 848 není tak úplně ostrý supersport. Nenajdete ji masově rozšířenou na závodních okruzích, zdaleka nevládne jezdeckému poli při agenturních ježděních. Aby to ale bylo spravedlivý, musíme říct, že v Americe nějaké sportovní úspěchy má, i když nic velkýho…

Mnozí obhájci Ducati říkají, že je to kvůli ceně – vždyť japonskou motorku si za pár švestek dovede pořídit každý, kdežto italská se musí přece jen zaplatit. Na tento argument ale odpovíme, že ty nižší, nahrbenější, baňatější a uřvanější eršestky a cebra jsou jednoduše na nejostřejší okruhové běsnění přece jen o chlup vhodnější a Ducati proti nim nepomůže ani motor s 850 kubíky.

Po odchodu Ducati 749 ze scény už spolu tyhle motorky ani navzájem nezávodí, a tak to porovnání se sportovními střelami střední třídy je nyní výsledkem spíš subjektivního hodnocení. To ale vůbec nevadí, chtěl jsem prostě jen na začátek vypíchnout, že Ducati 848 není úplně sportovní nářadí – a že její výrobce to o ní také moc dobře ví a také se k ní tak chová.

 MH TEST: DUCATI 848 EVO

 

Proč tedy

Pro koho tedy tahle motorka je? Pro zájemce o sportovní motorku na obyčejné ježdění. Myslíme to naprosto vážně. Je ideální pro zcela normálního kluka, který má rád tenhle styl motorek, ale při pohledu na pláně na chlup stejných japonců v obchodech se mu naježí chlupy. Ducati je totiž hned při nákupu ve výhodě – má nádherný zvuk, charisma a přidanou hodnotu v podobě jména značky. A to není málo…

Může tedy sloužit jako každodenní dopravovadlo do práce (i když je pravda, že do ucpaného velkoměsta si umíme představit jiné kousky), jako motorka na občasné výjezdy kolem komína, jako café racer (popojet, vystavit), ale klidně i jako holka, se kterou se vydáte na dovolenou po Evropě. Že blázníme? Ne.

 MH TEST: DUCATI 848 EVO

 

Co si přivezete domů

Je to vysoká a štíhlá motorka. Ten rozdíl oproti konkurenci vás trkne do oka hned při prvním ujetém kilometru. Ruce máte poměrně daleko od sebe, ale neležíte na nich – takže s delší najetou vzdáleností rázem zjistíte, že je (tedy s ohledem na kategorii) docela pohodlná. Vlastně asi nejpohodlnější ze všech supersportů. Tohle už loni v testu prohlásil dvoumetrový Somik a já mu tak úplně nevěřil, protože on je občas „značkař“ a u svých oblíbených výrobců je ochoten přehlížet nedostatky.

Jenže teď už jsem to uznal i já a po týdenním testu mi to celé zacvakává do sebe – ona prostě dává smysl. Ducati velice záhy poznala, že současné šestistovky jsou na obyčejných silnicích vlastně mučidla, a nabídla k nim opravdickou alternativu. A to je síla téhle motorky, ona je v téhle rodince zdaleka nejvíc upotřebitelná. V ruce držíte něco neuvěřitelně pevného, ten klasický pocit z Dukny tady prostě je. Ale zároveň je její podvozek o dost komfortnější než třeba u větší 1198 a na našich tankodromech vám nevytřese duši z těla. Dokonce si troufneme říct, že pokud nenarazíte na nějakou zvlášť rozbitou okresku, jedete si opravdu pohodlně.

Dovolená, denně 300 kilometrů, občas pár koleček na okruhu, sem tam rychlá projížďka s kamarády, to všechno zvládá v pohodě, plus je tady to již zmiňované Ducati charisma, které na vás dýchne při každém pohledu. Ona totiž nepostrádá ten pověstný sex-appeal motorek z Bologni. To kafíčkování dává smysl, protože pokud si ji postavíte v dobrém úhlu, vydržíte na terásce nějaké té příjemné kavárničky sedět hodiny a prohlížet si ji. Nic na tom nemění ani matná černá barva, se kterou v Ducati ceníku ušetříte 20 tisíc. Ano, jasně rudá nebo bílá s červeným rámem jsou nádherné, ale tady to má zase příměs sci-fi a tvary rozhodně vyniknou.

 

MH TEST: DUCATI 848 EVOMH TEST: DUCATI 848 EVOMH TEST: DUCATI 848 EVO

 

848 EVO

Osmčtyřiosm EVO byla novinkou v nabídce Ducati pro rok 2011, ale v nezměněné podobě ji najdete i v katalogu 2012. Co všechno to EVO znamená? Přepracovaný motor Testastretta s kompresním poměrem 13,2 : 1 (dříve 12 : 1), větším výkonem 140 koní a s navýšenou a vyžehlenou mírou krouťáku. Má jinak načasované vačky a její kliková skříň je – jako první u Ducati – vyrobena metodou vakuového lití Vacural, která zajišťuje snížení hmotnosti při navýšení kvality odlitku.

Nová jsou i monobloková Bremba (brzdové třmeny jsou odlité z jednoho kusu), která se zahryzávají do 320mm kotoučů a dávají motorce v některých momentech až překvapivě silný skus. Jestli se směrem k původní 848 občas nesla kritika týkající se síly a citlivosti brzd, u 848 EVO je to dost nepravděpodobné. Není tu žádná kontrola trakce ani jiné fičurinky (ne každý je vyhledává), o styk s asfaltem se stará na předku plně nastavitelná USD vidlice a zadní péro (nad jednoramennou kyvkou, mňam) značky Showa. Krásná lehká kola jsou od Enkei.

A aby došlo i na zkratku USB… Do motorky je možno za příplatek dokoupit systém DDA (Ducati Data Analyzer), který ocení ti, kteří mají chuť nad svým ježděním přemýšlet trochu hlouběji a chtějí porovnávat nasbíraná data.

MH TEST: DUCATI 848 EVO

 

Ducati v praxi

O pohodlí už řeč byla. K jízdním vlastnostem pak přidám i jedno negativum. Právě kvůli výšce se motorka (ve srovnání s šestkovou konkurencí) hůř přehazuje ve velké rychlosti ze zatáčky do zatáčky. V rychlém přecházení z oblouku do oblouku prostě poznáte to, že má vyšší stavbu. Trochu se tomu dá pomoct jiným obutím se sportovnějším profilem, ale i běžný pilot ucítí, že tlak na řídítka a do stupaček tady musí být poměrně velký.

Naopak úplně skvělé je to v dlouhých táhlých zatáčkách. Tam si 848 EVO neskutečně vychutnáte, máte pocit obrovského náklonu, podvozek přesně (tedy pevně) odpovídá na všechny nerovnosti, motorka se nehoupe ani neskáče. Ten Ducati „feeling“ tady pořád je a to se zkrátka počítá.

To všechno dává veliký pocit jistoty. Stále cítíte tu solidnost pod sebou, výhrady nemám ani k funkci větrného štítku, vytknout by se něco dalo snad jedině zrcátkům (ty jsou moc úzká a nevidíte v nich opravdu nic, klasika).

Při poskakování v letních dnech po městě cítíte pod zadkem dost velké teplo, které sem vzlíná z výfuků. V džínách už to dovede být docela nepříjemný. Poslední špatnou zkušenost mám pak s baterkou – to když jsem v noci zkoušel udělat několik snímků nočních budíků (tj. 20 minut jsem motorku měl v režimu stand-by), a ráno jsem skoro nenastartoval. Naopak chválím spotřebu, protože ta se pohybovala okolo 6 litrů i v poměrně ostřejším tempu.

 MH TEST: DUCATI 848 EVOMH TEST: DUCATI 848 EVO

Ducati verdikt

Je to snadné jak facka. Divoká 1199 Panigale nebude pro každého, 848 EVO bude v nabídce Ducati plnit pozici spíš sportovního cesťáku na každý den (jako to bylo dřív třeba u Yamahy Thunderace). Víme, tahle reminiscence je trochu přitažená za vlasy, ale dobře vám to přiblíží její zaměření. A je na to skvěle připravena, má pohodlí i úplně božsky odladěný motor.

A tak je třeba se na ni i koukat. Už to není konkurence uřvaných šestistovek, jde o samostatnou kubaturu. Zapomenout navíc nesmíme ani na tu nejpodstatnější věc. V černém matném laku je naprosto úžasná, krásná a strhující. Neexistuje nic, co by v tomto segmentu přebilo její osobitost, a majitel bude vždy o level výš. Což berte jako tu nejpodstatnější zprávu.

MH TEST: DUCATI 848 EVO

Foto: Karel Táborský

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here