O žádný motorce se letos nemluvilo tolik, jako právě o H2. U nás jsou pouze dva exempláře a my ho máme tady. Na tříkilometrový ranveji, kde ho můžeme beztrestně úplně naplno otevřít. Tohle prostě musí být skvělý. Zážitek života!

O přeplňování jsme neslyšeli už přes dvacet let a teď najednou tohle – Kawasaki s kompresorem, která pumpuje do motoru vzduch silou 140 tisíc otáček za minutu. Šílený!

Kawasaki říká, že do ni dala všechno, co umí a rozhodně se s nima nehodlám hádat. Je totiž naprosto šílená. Makali na ní přes tři roky a ani jeden díl není použitý na jakýkoliv jejich předchozí motorce. S náporovým sáním motor dává přes 210 koní a takový točivý moment, který zašlape do země všechno, co kdy jezdilo po silnici. 133 Nm, pokud vás vzrušují čísla.

Jestli je pěkná? Těžko říct. Spíš bych ji označil za šokující, než vyloženě krásnou. Kvalita a úroveň detailů je ale fenomenální, což by na motorce za skoro 700 tisíc měla být. Řvou z toho peníze, a to je správě. Boží je zpracování rámu a jeho perleťově zelený lak. Všechno, co vidíte nebo na co si můžete sáhnout, je stoprocentní. I naprosté drobnosti jsou provedeny s maniakální péčí. Jako bonus jí pak nechybí nic z moderní elektroniky. Má kontrolu trakce, launch control nebo rychlořazení. A taky ABS, který nejde vypnout, což je z mého pohledu trochu škoda.

Trochu punkový VIDEO 🙂



Kompresor si fabrika vyvinula sama, protože všichni dodavatelé je poslali do háje s tím, že tohle zkrátka nejde vyrobit. Má svoje vlastní chlazení, vysokopevnostní keramická ložiska a naplno dokáže točit až 140 tisíc otáček za minutu. Ta technologie sama o sobě je úžasná, ale ještě úžasnější je, jak tenhle bajk jezdí.

 

Nejdřív ji uslyšíš, až pak uvidíš

… hoši vole, to není možný. Nic, co jsem kdy řídil, není takový. Na každý kvalt nepřestává táhnout, jako kdyby neměla nikdy dost. Vršek otáček není zázračnej a nejmodernější litrový superbiky by ji asi dokázaly o fous cuknout, ale kompresor má pomáhat ve spodku a středu, což taky dělá. Jak se umí zakousnout do asfaltu, to je opravdu neuvěřitelný. Je jedno, co máš, nebo co si kdy řídil – H2 je rychlejší, silnější a víc vzrušující.

Rozhodně to ale není žádnej superbike. Na to je moc těžká a veliká. Nemá cenu ji honit po okruhu. Cítíte tu hmotnost, před tou se nejde schovat. V plným náklonu se stupačky dotýkají země a ani prvotní zatočení není přehnaně rychlý. Ale je fantasticky stabilní, odhodlaná a vytrvalá v tom, co má dělat. Pokud chcete porovnání, tak bych řekl, že je to spíš cestovnější verze ZX-10R Ninja než sportovnější a steoridy nadopovaná ZZR1400.

Je tu ale maličko problém. Odezva na plyn je v celém otáčkovém pásmu tak prudká, že motorka i při velmi opatrném přidání citelně cukne. Musel jsem se hodně snažit, aby z ní dostal reakci, kterou bych čekal a přiznám se bez mučení – je to makačka. Situace je nejhorší v oblasti kolem šesti tisíc otáček, kdy motor pošle na zadní kilo nekompromisně víc, než o kolik žádáte. Ano, kontrola trakce je vyspělá a briskně reagující, ale stejně jsem na výjezdu ze zatáček jezdil se staženým zadkem. Je tam toho totiž strašně moc a ne úplně dokonale se ten nápor koní kontroluje. Tady je prostor pro zlepšení.

A pak je tady zvuk, což je čistě mechanická pornografie toho nejtvrdšího ražení. Ta motorka je doopravdy nasraná a každé ubrání plynu provází odfouknutí přeplňovaní jako u těch nejvíc hustokrutých tuningových kár. Ne, vážně se nejde ubrátit rozjetí koutků i při popojíždění ve městě. Smích vás ale patrně přejde u pumpy, protože pod deset to jde jen velmi těžko a to ji budete vyloženě trápit. Při rozumné jízdě si vezme kolem dvanácti, při palbě ještě mnohem víc. Řeknu to jinak – plná sedmnáctilitrová nádrž byla při našem testu prázdná za 102 km…

Kawasaki H2 je ale absurdně rychlá a to se tady vlastně bavíme o tý pomalejší verzi. Ještě je tady totiž speciál H2R, což je okruhovka bez homologace a má výkon, ehmmm, 326 koní!!! Fakticky nevím, jaký to musí být, když týhle bestii dáte úplně plnej plyn a pravděpodobně se to nikdy nedozvím, protože v Čechách žádná není. Budeme ale hledat dál a třeba se nám podaří ji taky protáhnout. I když se digitální tachometr opřel do obligántní hodnotu 299, pořád zbývají asi dva tisíce otáček, kdy motor nepřestává táhnout. Kawasaki H2 je ultimátní silniční motorka, nic rychlejšího nikdy nebude.

A teď promiňte, jdu ji naposledy nasekat na holou…

… celý test si přečtete v Motohouse 8-9/2015.

Foto: Jan Stárek (okruhari.cz)

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here