FLASHBACK: 15 českých motocyklů, které byste prostě měli znát

Přibližně do konce druhé světové války existovalo v tehdejším Československu na padesát výrobců motocyklů. Někteří zanikli ještě dřív, než stačili zahájit sériovou výrobu, a jenom jediný z nich přežil až do současnosti. V našem přehledu si připomeneme některé z motocyklů, které vyráběli

Laurin & Klement – 1899–1910

Laurin & Klement typ L

18. listopadu 1899 byly na cyklistické dráze v Praze-Bubnech představeny zástupcům tisku dva motocykly nesoucí značku Laurin & Klement – typ A a typ B. V roce 1901 následuje další model – typ C, základ budoucích sportovních úspěchů značky. Jestliže typ C a od něj odvozené varianty představovaly z dnešního pohledu spíše supersportovní motocykly, největšího rozšíření se dočkal jednoválcový typ L představený v roce 1902. Byl vyráběn v rozmezí let 1902 až 1910 ve třech verzích – L75, L80 a L85 – v celkovém počtu 965 kusů. Nejslabší verze L75 byla poháněna motorem o objemu 353 cm³, střední model L80 měl motor o objemu 452 cm³ a nejsilnější L85 dokonce 633 cm³. Výkon se pohyboval v rozmezí 2,5 až 2,9 kW (3,4–4 k), a tomu odpovídala i největší rychlost kolem70 km/hod. Nesmíme zapomenout ani na vodou chlazený LW odvozený od nejsilnějšího provedení L80.

Laurin & Klement typ CCCC

Po jednoválcích a slavných vidlicových dvouválcích vyvrcholilo snažení značky Laurin & Klement na poli motocyklů strojem se čtyřmi válci v řadě. Někteří nadšenci jsou sice schopní tvrdit, že značka L & K byla první, ale skutečnost je taková, že první řadový čtyřválec zamontovala do motocyklu anglická značka Binks v roce1904 ana podzim téhož roku představila svůj řadový čtyřválec belgická značka FN. Laurin & Klement představil svou verzi motocyklu poháněného řadovým čtyřválcem uloženým v rámu podélně v roce 1905. Supermotocykl v podání značky Laurin & Klement nesl označení CCCC a údajně byly postaveny pouhé čtyři motocykly ve dvou verzích. První měla motor složený ze čtyř jednoválců a každý z válců měl svou vlastní klikovou hřídel. Druhá verze už měla motor s podélně uloženou klikovou hřídelí, objem vzrostl ze 471 na 570 cm3. 75 kg vážící motocykl o výkonu 3,7 kW (5 k) dosahoval75 km/hod.

Walter – 1902–1949

Walter – první motocykl z roku 1902

Josef Walter patří mezi průkopníky našeho motorismu. Podobně jako pánové Laurin a Klement začal výrobou jízdních kol a odtud už nebylo daleko k motocyklům. První byl dokončen v roce 1902 amalý jednoválec o výkonu 0,92 kW (1,25 k) představoval jednoznačný úspěch, který byl stvrzen v roce 1903 na hospodářské výstavě pořádané na Žofíně v Praze. Za pokrokovou a přitom účelnou konstrukci získal Josef Walter stříbrnou medaili a po úspěchu na výstavě následoval i úspěch obchodní. To vedlo ke konstrukci dalšího pokusného modelu o výkonu 2,2 kW (3,5 k) a pak už následoval první dvouválcový model o objemu 500 cm3. Během let 1905 až 1908 bylo ve Waltrovce na pražském Smíchově vyrobeno na 300 motocyklů a jejich výroba pokračovala až do konce první světové války, ovšem počínaje rokem 1910 se už zájem Josefa Waltra přesouval k výrobě tříkolek.

Walter 750

Po skončení první světové války v roce 1918 vedení společnosti Walter rozhodlo o ukončení výroby nejenom tříkolek, ale i motocyklů. Posledním sériovým motocyklem Walter byl v letech 1922 až 1924 vyráběný typ 750 původně určený pro potřeby armády, ale firma se už v té době orientovala na výrobu automobilů a motocykl poháněný na svou dobu motorem s neobvyklým uspořádáním vidlicového dvouválce potřeboval ještě další vývoj. Válce s ventilovým rozvodem OHV byly umístěny napříč k ose motocyklu. Výkon 11,8 kW (16 k) umožňoval 140 kgvážícímu stroji dosáhnout největší rychlosti 110 km/hod. Nakonec byla postavena už jen nevelká série, která byla rozprodána převážně zaměstnancům firmy, a společnost Walter, jejíž výrobky prosluly už za dob rakousko-uherského mocnářství vysokou kvalitou, se pak plně věnovala výrobě automobilů.

F. Poustka – 1924–1934

F. Poustka 250

Základem konstrukce motocyklů, které vyráběl František Poustka ve své mechanické dílně na pražských Vinohradech, byly anglické motory značky Villiers a z dovozu pocházela i převodovka, karburátor a elektrická výbava. Vlastní konstrukce byl rám, do kterého byly tyto díly montovány, a výsledkem byl solidně zpracovaný a spolehlivý stroj. Bohužel, kvalitní rukodělná práce v podmínkách malosériové výroby znamenala také vyšší cenu, navíc motocykl s podrámovou nádrží a pohonem zadního kola řemenem byl na začátku třicátých let už přece jen anachronismem. Proti moderněji řešeným a levnějším motocyklům z dovozu neměly stroje Poustka vyráběné v kubaturách od 125 do 350 cm³ mnoho šancí na úspěch a známý historik motorismu Erwin Tragatsch dokonce o F. Poustkovi napsal, že se jednalo o muže železných nervů, protože mu opravy strojů jiných značek vynášely víc než prodej nových motocyklů.

Grizzly – 1925–1932

Grizzly 250

Další příklad malého výrobce motocyklů představuje dvěstěpadesátka Grizzly, která byla vyráběna v malé dílně dvou společníků Josefa Matyáše a Ladislava Poláka v Pardubicích. Motor o objemu 247 cm³ o výkonu 5,1 kW (7 k) byl konstrukcí Josefa Matyáše, stejně jako rám motocyklu. Ostatní příslušenství včetně převodovky pocházelo z dovozu. Kromě standardního provedení byla v nabídce i varianta Sport a celkem bylo vyrobeno přibližně 115 motocyklů. V roce 1929 bylo postaveno ještě několik strojů poháněných čtyřdobými motory MAG, JAP a Premier a vznikl dokonce jeden závodní model s motorem OHC o výkonu 12 kW (16 k). Svého vrcholu dosáhla značka v rozmezí let 1928 až 1930, ale pak se společníci nepohodli a stále sílící konkurence donutila Josefa Matyáše celé výrobní zařízení prodat chebské firmě Premier. Značka Grizzly jako výrobce motocyklů zanikla v roce 1932.

JAC – 1929–1932

JAC 500

Jednoválcová dvoudobá pětistovka robustní konstrukce vznikla ve firmě nazvané Továrna strojů a motorových vozidel Horažďovice, kterou založil v roce 1925 horažďovický rodák Jaroslav Cvach a jejíž původní výrobní náplní byla výroba pletacích strojů. První dva stroje byly vyrobeny v roce 1930 av jejich konstrukci byla použita celá řada zajímavých prvků, jako například patentově chráněný rozvod palivové směsi rotačním kuželovým ocelovým šoupátkem. Motor měl výkon 12,5 kW (17 k) a motocykl dosahoval rychlosti až 100 km/hod. Další zajímavostí byla přední vidlice, která byla u prvních prototypů vyrobena i s řidítky z plného tyčového materiálu, ale v první výrobní sérii byl už plný materiál nahrazen trubkami a třetí série měla vidlici lisovanou z plechu. Zajímavé bylo i uložení palivové nádrže pod sedlem. Celkem bylo vyrobeno 32 motocyklů, ale velká hospodářská krize znamenala konec i pro tyto zajímavé motocykly.

Jawa – 1929–dosud

Jawa 500 OHV „Rumpál“

Na podzim roku 1929 se návštěvníkům pražského autosalonu představila první Jawa. Jednalo se o čtyřdobou jednoválcovou pětistovku, jejíž konstrukce vycházela z licence německé společnosti Wanderer. Těžká pětistovka vynikala kvalitním dílenským zpracováním, provozní spolehlivostí a celkem slušnými jízdními výkony. Výkon motoru 13 kW (17,7 k) byl přenášen na zadní kolo prostřednictvím hnací hřídele, která se pětistovce postarala o přezdívku „Rumpál“. Motocykl byl už v roce 1930 modernizován, dostal novou přední vidlici, nový světlomet a karburátor, a přestože byl nabízen za nižší cenu než v době svého uvedení na trh, stále se jednalo o poměrně drahý motocykl, zatímco v Jawě chtěli vyrábět motocykl dostupný co možno největšímu počtu zájemců. Takovým motocyklem se stala v roce 1932 představená Jawa 175, známá Villierska, zatímco pětistovka byla nahrazena v roce 1934 Jawou 350 SV.

Jawa 250 typ 10 „Pérák“

Motocykl, který snad ani není třeba představovat a který se stal doslovným splněním přání původního majitele Jawy ing. Janečka – vyrábět levný, ale přitom spolehlivý a také pohledný motocykl. Ke splnění jeho přání však bohužel došlo až po jeho smrti. Jawa 250 typ 10 se stala skutečnou senzací a prodávala se ve více než stovce zemí. V roce 1950 byla modernizována a ještě předtím, v roce 1948, dostala i silnější sestru – dvouválcovou Jawu 350. Dvěstěpadesátka byla poháněna dvoudobým jednoválcem o objemu 248,8 cm³ o výkonu 6,6 kW (9 k), a když byla poprvé oficiálně představena světové motoristické veřejnosti na autosalonu v Paříži, všichni se shodli na tom, že předběhla konkurenci nejméně o pět let. Její výroba byla ukončena v roce 1954, kdy byla nahrazena motocyklem, který byl co do počtu vyrobených kusů světovým rekordmanem – snad ještě známější „Kývačkou“.

Jawa 350 typ 362 Californian IV Oilmaster

O tomto motocyklu by se dalo téměř napsat, že se stal jakýmsi vyvrcholením vývoje typové řady Jawa 250/350 typ 353/354, známé „Kývačky“, ale současně se jedná i o motocykl, kterým se Jawa snažila udržet na západoevropských trzích. Pokud se ale podíváte na motocykly konkurenčních výrobců, sami uznáte, že příliš šancí neměla ani s takto upravenou „kývačkou“. To ovšem nic nemění na tom, že Californian byl na našem domácím trhu pro motocyklisty druhé poloviny šedesátých a počátku sedmdesátých let nesplnitelným snem. V soudobém tisku se můžete dočíst, že omezený počet těchto motocyklů je určen i pro domácí trh, ale realita byla taková, že v tehdejší Mototechně byste se po něm ptali marně. První Californiany se objevily v roce 1966 jako derivát sportovní Jawy 250 typ 590/04, motocykl na snímku je jeden z posledních Californianů, označených už jako Jawa 350 typ 362 Californian IV Oilmaster z roku 1973.145 kg vážící třistapadesátka měla výkon 16,9 kW (23 k) a jezdila až 130 km/hod.

ČZ – 1931–1997

ČZ 500

Prvním skutečným motocyklem se značkou ČZ byla stopětasedmdesátka z roku 1934. V roce 1938 se představila třistapadesátka a současně s ní i špičkový model značky – ČZ 500. Jako vzor pro stavbu pětistovky sice posloužil motocykl se značkou DKW, ale strakonický dvouválec svůj vzor v mnohém předčil. Strakonický půllitr byl poháněn dvoudobým dvouválcem o objemu 494 cm³ o výkonu 11 kW (15 k), který umožňoval 170 kg vážícímu stroji dosáhnout největší rychlosti 115 km/hod. ČZ 500 vynikala nad svou konkurencí, představovanou například Pragou 500 BD nebo Jawou 350 OHV, nejen kvalitním dílenským zpracováním, ale také tichým a pružným chodem motoru. Bohužel do začátku druhé světové války bylo postaveno jenom něco málo přes 550 těchto motocyklů a dnes je pětistovka ze Strakonic vyhledávaným sběratelským kouskem.

ČZ 125 C

ČZ 125 ve verzi C představuje vrchol vývoje lehkých motocyklů se značkou ČZ do doby, než došlo ke sloučení výroby motocyklů značek Jawa a ČZ. Po druhé světové válce představoval lehký a jednoduchý dvoudobý jednoválec ze Strakonic nejdostupnější způsob motorizace. Po stopětadvacítce typu A, vycházející ještě z předválečné konstrukce, následovala stopětadvacítka typu B a po jakémsi mezitypu označovaném jako Bt nebo jenom T byla v roce 1949 představena stopětadvacítka typu C s přepracovanou pohonnou jednotkou, novým sedlem a v roce 1950 se dostalo i na zadní odpruženou vidlici. Motor o objemu 123,5 cm³ měl výkon 4,1 kW (5,6 k) a 75 kg vážící motocykl s ním jel až 75 km/hod. Kromě stopětadvacítky byly k mání i silnější stopadesátky. Výroba obou modelů byla ukončena zahájením výroby jednotných motocyklů tzv. národní řady v roce 1953.

ČZ 250 typ 988

Podobnou pozici, jakou měl ve výrobním programu Jawy Californian, zastávala ve Strakonicích terénní dvěstěpadesátka, kterou jsme v 70. letech znali pouze jako exponát Mezinárodního brněnského veletrhu, kde se jako prototyp objevila už v roce 1972. Základem pro stavbu byly motokrosové speciály ČZ typ 968, ze kterých si prodejní Enduro vypůjčilo rám, a ČZ typu 980, který poskytnul pohonnou jednotku, samozřejmě upravenou s ohledem na požadavek větší životnosti. Přestože bylo vyrobeno více než 5000 těchto motocyklů, na domácí zájemce zbyla zhruba třicítka strojů prodaných prostřednictvím tehdejšího Tuzexu a dalších asi 40 strojů dostala armádní střediska vrcholového sportu. 116 kg vážící dvěstěpadesátka byla poháněna motorem o objemu 246,6 cm³ s výkonem 20,7 kW (28 k) a jezdila až 145 km/hod. Ve výrobě se udržela až do roku 1987.

Ogar – 1934–1948

Ogar 4 – 250

První motocykl akciové společnosti Autfit byl představen v roce 1934. Byla jím první opravdu velkosériově vyráběná dvěstěpadesátka československé produkce, o pouhých 900 Kčs dražší než Jawa 175. Na tuto lidovou dvourychlostní dvěstěpadesátku Ogar navázal v roce 1935 vylepšený model pojmenovaný Ogar 250-4. Čtyřka v názvu signalizovala použití čtyřstupňové převodovky v bloku s motorem. Oba motocykly byly poháněny dvoudobou, vzduchem chlazenou dvěstěpadesátkou o objemu 246 cm³, výkon dvourychlostního typu byl 5,7 kW (7,8 k), Ogar 250-4 měl 6,2 kW (8,5k). Cenově byl Ogar 250-4 srovnatelný s ČZ250 a strašnická továrna na motocykly Ogar se stala po Jawě a ČZ třetím největším výrobcem motocyklů v předválečném Československu. Po válce byla továrna začleněna s Jawou a ČZ do národního podniku Zbrojovka Brno a v roce 1948 zde byla zahájena výroba dvouválcového „Péráka“ – Jawa Ogar 350.

Praga – 1929–1934, obnovená značka 1997–2005

Praga ED 250

Automobilka Praga převzala výrobu motocyklů od společnosti Breitfeld-Daněk, která vyráběla jednoválcovou pětistovku s ventilovým rozvodem 2x OHC konstruktéra J. F. Kocha. Přestože se bezesporu jednalo o motocykly vynikající úrovně, byla jejich výroba v roce 1935 ukončena a továrna se už věnovala jenom výrobě automobilů. Na tradici výroby motocyklů špičkové kvality se pokusila navázat společnost Praga a.s. v roce 1998. Společnost Technometra, která vyráběla pro Jawu vodou chlazené dvoutaktní motory o objemu 246,3 cm³, měla ve skladech na dva tisíce těchto motorů, které Jawa nedokázala zaplatit, a když se Technometra stala součástí Praga a.s., nabízelo se řešení k využití těchto motorů zahájením výroby vlastních motocyklů. Vzniklo pohledné Enduro s motorem o výkonu 15 kW (20 k) a byla vyvinuta i silnější endura poháněná čtyřdobými motory, ale úspěch se nedostavil a výroba motocyklů Praga byla v březnu roku 2005 bez náhrady ukončena.

Foto: archiv