Od malička jsem snil o tom, jak brázdím silnice na silné kapotované motorce. Tenkrát jsem ještě nevěděl, která to přesně bude.

Vše se to vyvinulo tak nějak „samo“, trochu jako v jedné z pasáží filmu „Ve stínu gangu“, kdy vyšetřujícímu policistovi, který má za úkol infiltrovat se mezi členy motocyklového gangu, sestrojuje týpek jeho „nový“ motocykl se slovy: „Na začátku bylo slovo boží a pár svařenejch trubek.“ Podobně to bylo i s mou současnou Hondou VFR 800Fi, kdy jsem v zimě roku 2004 stál v dílně někde v malé vesnici u Vyškova a díval se na V-4 motor Honda v rámu jen s nádrží a zadní kyvkou, který podepíral disk kola z auta s logem BMW. V temné záři pochybného světla jsem se díval na svůj „nový“ motocykl.

 

To nemůžu přivést domů

Do toho si jako dnes pamatuji větu kamaráda, který mi tento skvělý obchod dohodil: „To ber, to je super, tomu není nic.“ Ačkoliv jsem krom motoru, pomuchlaných svodů, nádrže a zadní kyvky s paprskovým kolem nic jiného před sebou neviděl. Na dotaz k prodávajícímu, kde je zbytek motorky, s klidem odpověděl, že tady někde – a ukázal tak nějak neznámo po dílně. V duchu jsem si říkal, že toto nemůžu dovést domů, to by moji rodiče asi nepochopili… za co jejich syn dal sumu skoro dvojnásobnou než oni před pár lety za úplně nového Favorita. Abych to zkrátil. VFR jsem koupil i v tomto „super stavu“ a v dílně Ladi Cipryse se dostala z nepoškozených použitých dílů, které byly v ceně, do kondice nového stroje, a tak byla modrá legenda opět vzkříšena a postavena na kola.

Kterak začala počítat kilometry

Osadil jsem ji kufry Givi a začal brázdit evropské silnice. První cesta vedla za hranice do Alp, kde jsem se ujistil o správnosti svého rozhodnutí a výběru stroje s V-4 srdcem. Jeho zvuk je nenapodobitelný, hvízdání rozvodových kol přímo famózní a uchu lahodící. Spotřeba paliva zanedbatelná (4,5–6 l / 100 km). Následoval Balaton a téhož roku ještě jednou Alpy, tentokrát až na italské Stelvio a pak několika průsmyky do Benátek k Jadranu.

Na motorce jsem ani po stovkách kilometrů necítil únavu, a zatímco jezdci na jiných strojích odpadávali únavou a bolestmi v zápěstí a zad, já uháněl na své VFR dál. Kilometry přibývaly jak zlaťáky ve Skrblíkově pokladnici a mé cestování nenarušovaly žádné technické problémy. VFR chtěla jen benzin, olej s filtrem v předepsaných intervalech a vždy okolo 50 000 km jsem dal novou řetězovou sadu. Rok od roku jsem vymýšlel vzdálenější místa, kam se na VFR podívat. S tím bylo potřeba ujet i víc denně, a tak se časem ujeté denní vzdálenosti nepočítaly jen na stovky kilometrů, ale docela často se přehouply i přes tisícovku.

Rekord 2180 km za den!

Docela dlouho jsem si držel „metu“ na číslici 1620 kilometrů za den. Překonal jsem ji až v roce 2014, kdy jsem během cesty z norského Nordkappu urazil na VFR během 24 hodin vzdálenost 2180 km a zastavil se až u litevských hranic, kde jsem v malebném rodinném hotelu přenocoval konečně ve tmě. Během cesty jsem přerušil jízdu jen zastávkami na tankování, krátké svačinky, focení a cestu trajektem z Helsinek do Tallinnu.

Celkově je ježdění za polárním kruhem, kdy je 24 hodin denně světlo, opravdovým a nerušeným zážitkem. Absolvoval jsem tuto cestu naprosto sám jen se svou modrou a spolehlivou VFR. I když má v současné době najeto 155 555 km, pořád jsou její ventilové vůle v předepsaných tolerancích a nebylo nutno je neseřizovat. Nebýt vybité a vadné baterie, kdy jsem jel po dlouhé pauze motorku projet, vydržel by i původní regulátor dobíjení těch prvních 150 000 kilometrů. A že jsem motorku nešetřil, o tom vypovídají fotografie z mých cest po Albánii, Turecku, Portugalsku, Bulharsku, Rumunsku a Ukrajině, kterou jsme projeli po dobrodružných cestách plných děr, výtluků, chybějícího asfaltu a někdy jen po šotolině až na východ k hranicím s Ruskem.

Jak se chová po stovce…

Od doby, kdy se kilometry přehouply přes 100 000 km, najezdila dobrých 6000 km jen na okruhu v Brně. Ani déšť nás na cestách nikdy neodradil, abychom pokračovali dle plánu. V dešti má nejeto rovněž několik desítek tisíc kilometrů a jedinou daní za to byly seškvařené konektory. Do 150 000 km nebyla žádná závada, která by nám překazila cestu nebo ji narušila. Ta první přišla až ve Skotsku asi 70 mil od Glasgow při 150 284 km, kdy jsem si při pohledu na přístroje palubní desky všiml, že ačkoliv se pohybuju, rychloměr ukazuje 0, a ačkoliv motor běží, je otáčkoměr taky na 0. Jen co jsem stihl říct ostatním členům výpravy, že mám asi něco s motorkou, motor začal ztrácet výkon, až úplně zhasl.

Poprvé za 15 let jsem vytáhl zelenou kartu od VFR a volal na asistenční službu, že mám nějaký technický problém. Jak se následně ukázalo v servisu Honda ve skotském Glasgow, shořel alternátor a vzal s sebou i regulátor a jízdou bez funkčního alternátoru se úplným vybitím zničila i baterie.

A tak zatímco má VFRka cestovala pod plachtou náklaďáku do ČR, já díky asistenční službě poprvé letěl z motovýletu domů letadlem. Hned jak byla motorka dovezena zpět do Břeclavi, putovala rovnou do dílny Pavla Krátkého, kde byla motocyklová legenda s označením VFR opět vzkříšena k životu. Stačilo jen převinout stator alternátoru za zlomek ceny nového Made in Japan Honda a dát nový regulátor dobíjení od českého výrobce. Po pár dnech přestávky jsem se tak mohl na své VFR zúčastnit dalšího ročníku skvělé akce pod názvem Honda Fest 2016 ve Frymburku. I po 15 letech a více než 150 000 km motor VFR běží bez měřitelné spotřeby oleje, bez známek poklesu výkonu a stále dokáže motorku rozjet dle rychloměru lehce přes 250 km/h. Krom opraveného alternátoru, vyměněného regulátoru a nových ložisek v krku řízení jsou všechny ostatní díly včetně spojky původní.

Proč si ji nechávám

I přesto, že světlo světa spatřily už dvě nové generace Hondy VFR 800Fi, nehodlám svou modrou legendu vyměnit za novější. Ta poslední je krásná s lepšími brzdami, kontrolou trakce, kufry v laku bez nutnosti přídavného rámu k uchycení, LED světly a dalšími vylepšeními oproti té, co mám doma. Můj cíl je ale jasný, a to vidět na počitadle mé VFR 199 999 km a pak tu 0 km a jet od začátku. Ona to dá, věřím tomu.


 

Servis aneb co jsem měnil

27 400 km – brzdové destičky P+Z, kapalina v př.tlumičích

30 196 km – pneu D207 a D220

36 788 km – kontrola vůle ventilů – OK, chlad.kapalina

37 974 km – vzduchový filtr, brzdová kapalina

41 717 km – řetězová sada D.I.D

42 200 km – zadní pneu ME Z4

51 663 km – přední pneu D209 a zadní pneu D220

58 368 km – vzduchový filtr, zadní brzdové destičky

61 907 km – žárovka H4

62 171 km – kontrola vůle ventilů – OK, svíčky Denso

63 984 km – ložiska řízení v krku

64 142 km – přední pneu D220

66 170 km – akumulátor

66 262 km – zadní pneu D220

69 851 km – regulátor dobíjení

70 223 km – brzdová kapalina

74 602 km – nový akumulátor – reklamace

79 715 km – pneu přední/zadní Dunlop Roadsmart

80 107 km – vzduchový filtr

80 114 km – řetězová sada D.I.D

90 076 km – kontrola ventilů – OK, svíčky NGK

92 211 km – zadní pneu Pirelli Angel ST

99 350 km – první defekt – zadní pneu

—————————————————————————

100 283 km – přední tlumiče – gufera, pouzdra, olej

106 676 km – sada pneu Pirelli Angel ST

112 001 km – kontrola vůle ventilů – OK, svíčky NGK, brzdové destičky, všechny náplně

123 335 km – pneu Pirelli Angel ST 180/55, řetězová sada D.I.D

127 815 km – sada pneu Pirelli Angel ST

139 347 km – pneu Pirelli Angel ST 180/55 (předchozí použitá s 4500 km)

144 947 km – nová baterie, regulátor dobíjení

146 620 km – sada pneu Pirelli Angel ST

146 876 km – zadní brzdové destičky

150 264 km – alternátor – vinutí statoru, nový regulátor dobíjení 30 A, řetězová sada

 


text a foto: Petr Kouba & Honda.press

12 KOMENTÁŘE

  1. Ahoj. 20 let jsem neměl motorku. A už půl roku vybírám nějakou hodnu. Asi vyhraje VFR. Mám jen dotaz . . . jak si vede na našich zničených okresních silnicích? Chci mít motorku mimo jiné i na běžné ježdění místo auta. Díky

  2. Zdravim,taky mam vfr 800 r.v. 2000. Co se tice spolehlivosti lepsi stroj neni velka spokojenost.Akorat mne mrzi ze je vfr cenove nedocenena motorka.

  3. Zdravím.Krásnej článek.Mám taktéž třetím rokem r.v.2001 červenou fešandu cca 42 000 km.Měl jsem i VFR 750 r.v.1997.Taky super stroj.Zkušeností moc nemám,ale ten zvuk a jízda super.Letos pojedu poprvé delší cestu“Slovinsko“.

  4. Zdravím.Krásnej článek.Mám taktéž třetím rokem r.v.200 červenou fešandu cca 42 000 km.Měl jsem i VFR 750 r.v.1997.Taky super stroj.Zkušeností moc nemám,ale ten zvuk a jízda super.Letos pojedu poprvé delší cestu“Slovinsko“.

  5. I za mě palec nahoru. Mám model 99, tachometr 58000, za dva roky od koupě najeto 7.000, bez nejmenšího problému, dostává jen gumy, benzín a každý rok servis. Trochu macanda, na okruh to není, ale je vděčná a přežije ještě moje vnoučata🙂

  6. Zdarec…tiež mám VFR800fi, ale r.v.1999, teda bez lepšieho regulátora dobíjania, lepších palivových máp, nerezových svodov a lamda sond… Motorka bola kúpená z Talianska… Bohužiaľ, nemám podobné skúsensti ako vy. Dosť som toho vymenil – previnutý alternátor, nový regulátor, zlý termostat, zlé hadice ku termostatu – strácala sa mi chladiaca zmes, zacpané vstriky a zacpaný regulátor tlaku paliva, problémy s blikajúcou kontrolkou FI – zlé prekostrenie, nutnosť čistiť vútornú plochu palubky – bordel na kontaktoch môže sposobiť nefunkčnosť a blikanie prístrojovky, ventilové vôle asi na 7 ventiloch v norme neboli, praskajúce plasty – nutné laminovať…. Na druhú stranu som sa toho dosť naučil a stále ju mám…. taktiež viac ako 150km na jeden záťah nedám, musím dať aspoň 10 minut pauzu a pokračovať… ale mám ju rád :)…

    • Zdravím Boris, Taktiež mam VFR 800 rok 99 a preblikuje mi kontrolka FI, dokonca keď zapnem svetlá kontrolka sa rozsvieti a moto zhasne, kde presne bola povolená kostra?

  7. Zdarec…tiež mám VFR800fi, ale r.v.1999, teda bez lepšieho regulátora dobíjania, lepších palivových máp, nerezových svodov a lamda sond… Motorka bola kúpená z Talianska… Bohužiaľ, nemám podobné skúsensti ako vy. Dosť som toho vymenil – previnutý alternátor, nový regulátor, zlý termostat, zlé hadice ku termostatu – strácala sa mi chladiaca zmes, zacpané vstriky a zacpaný regulátor tlaku paliva, problémy s blikajúcou kontrolkou FI – zlé prekostrenie, nutnosť čistiť vútornú plochu palubky – bordel na kontaktoch môže sposobiť nefunkčnosť a blikanie prístrojovky, ventilové vôle asi na 7 ventiloch v norme neboli, praskajúce plasty – nutné laminovať…. Na druhú stranu som sa toho dosť naučil a stále ju mám…. taktiež viac ako 150km na jeden záťah nedám, musím dať aspoň 10 minut pauzu a pokračovať… ale mám ju rád :)…

  8. Souhlasím se vším. Mám ročník 2001, momentálně 76.000 km a od 38.000, kdy ji vlastním, nebyla jediná závada, naprosto nic. Spotřeba od 4 do 5 l, spotřeba oleje nula a výkonově je mi stále víc než nad hlavu, do toho je krásná, má skvělý zvuk a punc kultovní sportovně-cestovní mašiny. Bohužel V-TECem to pohnojili a nezbavili se tohoto pochybného a údržbu značně prodražujícího systému ani v poslední současné generaci a to je pro mě důvod, že FI budu mít třeba dalších 20 let 🙂

  9. Vfr800 Fi je nejméně poruchová motorka co jsem měl….rok 99 jsem prodával se 116t km a následující 2 roky stále jezdí u nového majitele

  10. Mám taky Hondu VFR 800, najeto 81000 km a naprostá spokojenos. S článkem se stotožňuji prostě super+

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here