Jak jezdit enduro: pozice jezdce na motorce

V minulém díle jsme se naučili zaujmout základní jezdecké pozice při motocrossu a dnes si procvičíme tu při enduru. Oproti klasickému krosovému postoji je totiž pozice jezdce na enduru trochu jiná.

MX vs. Enduro

Abychom se mohli co nejlépe sžít s endurem, je nutné si uvědomit rozdílnou psychologii jízdy v porovnání s motocrossem. Zatímco na MX trati jde především o rychlost a umění probojovat se polem jezdců, kteří chtějí být stejně jako vy první, enduro je zaměřeno na poněkud jiný cíl. Většinou člověk nejede ve skupině a kromě rychlosti jde i překonávání zákeřných terénních pasáží, které vyžadují vysoké nároky na jezdeckou techniku.

Ne, že by motocross nebyl náročný na techniku jízdy, nicméně na rozdíl od něj nejde v enduru o „silové“ překonání nástrah brutálními skoky, ale spíše o co nejplynulejší / nejrychlejší překonání někdy až trialem zavánějících pasáží. Například traverz svahem, ve kterém jezdec musí překonat šikmo rostoucí odhalené a především mokré kořeny, vyžaduje nikoliv pouhé „zavdání“ plného plynu, ale naopak gasování ve vhodný okamžik, před a za kořeny. Dalo by se s nadsázkou říci, že zatímco na motocrossu je lepší mozek vypnout, v enduru to chce kolikrát přemýšlet dost.

Než se v některém z příštích dílů dostaneme k překonávání nástrah v podobě volně ležících kmenů, výjezdů skal či skoků, chce se to nejprve pověnovat tomu základnímu, což je vlastní pozice jezdce při jízdě.

Vzhůru do stupaček

Přesto, že někteří jezdci (především vyšších postav) upřednostňují jízdu v sedě, jelikož si v technických pasážích snadno pomohou tak zvaným nohováním, my se budeme soustředit na styl jízdy jezdce průměrně vysokého (cca 170-175 cm), tedy takového, který v obtížném terénu dosáhne na zem, tak tak :o)  

V takovém případě osobně doporučuji trávit většinu času (v technických pasážích) ve stupačkách, díky čemuž dojde přesunem hmotnosti jezdce k jednoduchému snížení těžiště stroje. Zároveň s tím docílíme mnohem větší a jednodušší možnosti pracovat s rovnováhou a v neposlední řadě budeme mít i lepší výhled před stroj. Jako všude i zde totiž platí základní pravidlo, nečumět přímo před kolo, ale dívat se pokud možno více dopředu.

Jak stát?

Mnoho jezdců dělá z počátku chybu v tom, že stojí ve stupačkách rovně = kolmo na stupačky a ruce nechává volně viset dolů k řidítkům. Taková pozice je však v terénu vše, jen ne efektivní. Během jízdy rovně (tedy mimo výjezdy i sjezdy) to chce najít ideální polohu, kdy se trup nachází cca nad nádrží a brada jezdce nad brejlema / řídítkama. Zde se poněkud liší postoj na strojích s motorem 4T a 2T.

Zatímco na čtyřtaktu člověku pomáhá držet přední kolo na zemi ve stabilní poloze větší setrvačnost rotujících hmot motoru, voňavé dvoutakty mají přední kolo poněkud více neposedné a častěji tzv. odskakuje do stran. Proto 2T piloti bývají během jízdy po rovině ve stupačkách přeci jen o něco více nakloněni nad brejle než 4t jezdci.

Lokty rukou by měli směřovat od těla, aby paže mohly kompenzovat vertikální pohyb řidítek při propružení a celkový postoj pilota by měl být relativně uvolněný. Pojedete-li v křeči, budete nejen mnohem dříve unavení, ale zároveň nebude vaše tělo tak dobře reflexivně vyrovnávat eventuální uchcání biku…

Držet mašinu nohama?

Tábor enduro jezdců poněkud rozděluje i názor, zda mašinu při jízdě ve stoje držet nohama, nebo jí nechat volně pracovat. Univerzální odpověď sice neexistuje, ovšem dalo by se říct, že v rychlých pasážích umocňuje držení mašiny lýtky setrvačnou stabilitu biku, na druhou stranu, během trialem zavánějících sekcí osobně velice doporučuji nechat motorku volně pracovat a tím pádem jí nohama nesvírat.

Jak zatáčet?

Stojíte-li na mašině a čeká na vás vinta, svádí to člověka podvědomně si sednout a projet zatáčkou MX způsobem viz minulý díl enduroškoly, ovšem pokuste se odolat volání instinktu a naučte se projíždět vingl i ve stupačkách. Toho docílíte přesunem hmotnosti na venkovní nohu / stupačku v zatáčce, na základě čehož se mašina lehkým powerslidem otočí směrem, který hodláte projet. Takový způsob průjezdu zatáčkou je nejen efektní na oko, ale jakmile se naučíte vykroužit rádius ve stoje, garantujeme vám, že následně v sedě jí projedete ještě rychleji, než před trénováním jízdy ve stupačkách.

Akcelerace

Během akcelerace ve stupačkách pracujte s tělem tak, aby zadní kolo mělo dostatečnou trakci, ovšem tak, aby jste mašinu nehodili na krovky. Ztrácí-li zadní kolo trakci, jste nahnutí moc dopředu, proto posuňte tělo více dozadu… Pokud ovšem máte přední kolo v luftu, nebo vás bolí celý tělo jak na mašině visíte, jedná se s největší pravděpodobností o druhý extrém. Bohužel v tomto bodě neexistuje žádná univerzální poučka a chce to prostě jezdit, trénovat a přijít na „věc“ po svém…

Brake

Při brzdění ve stoje zpevněte tělo, vzepřete se o rejdy a případně se dle situace přidržte motorky lýtky. Nebojte se používat obě brzdy! Pro maximální zpomalení se snažte maximálně zatížit přední kolo, ovšem tak, aby nebyla ohrožena stabilita jízdní pozice.

Jako vždy opakujeme, že výše uvedené řádky jsou jen jakýmsi vodítkem pro naprosté začátečníky a jejich přečtení neudělá rázem z člověka hotového závodníka. Ideální metodou zůstává jezdit, jezdit a jezdit… Tak hurá do sedel! „Ehm“, chtěli jsem říci do stupaček! :o)

Příště se poprvé pustíme do skutečného terénu  a posvítíme na techniku jízdy ve výjezdech a sjezdech…

Foto: Jan “Somik” Somerauer