Dnešním článkem pokračuje naše škola jízdy na supermotardu. Řekneme si něco o smyku – kdy se hodí a kdy je lepší mít kola pěkně v lajně. Drift je totiž něco, co na motardech láká úplně každého.

Kdy driftem ne

Drift, to je ta věc, která se každýmu stejně líbí nejvíc.

Hm, to je otázka,“ komentuje náš průvodce Vorlas, „ono je to na jednu stranu hezký udělat pořádnej drift, ale pořád tu zůstává otázka, jestli je to taky časově efektivní. Někdy to prostě vůbec nemá smysl a je lepší projet zatáčku jen v náklonu rychle a vůbec nic neřešit.

Důležitou drobností, na kterou by zájemci o smyky zadního kolo neměli zapomínat, je bezesporu dostatečné zahřátí (a to hlavně!) zadní pneumatiky. Studená guma je sama o sobě tvrdší, a tím pádem taky náchylnější na „utrhnutí“. Což by bylo samo o sobě jakoby správně, jenomže pak taky budeme potřebovat, aby se zas někde „chytla“, a to už je u studených gum podstatně horší. Zanedbání této maličkosti znamená ve většině případů pád. Takže buďto ohříváky anebo vypustit půl prvního kola. Příroda si s tím dokáže během několika prvních pár metrů docela slušně poradit.

A ještě poslední technická rada, pokud se budete věnovat přípravě techniky, nechte si připravit co nejlíp odpružení, alespoň to zadní. Specializovaný firmy už to umí udělat, a péro by mělo být tak akorát čitelný, tedy žádná měkkota, ale ani tvrdost. Musí kopírovat terén a ne odskakovat. „Bez funkčního zadního tlumení je to jen zbytečný risk!

Kdy driftem ano

Konečně nalítáváme do zatáčky a je načase začít uvažovat o brzdění. Pověz nám, Petře, jak to celý v takovým momentě zařídit?

Supermoto má oproti jízdě na silnici trochu odlišnosti. Jsou tu poměrně krátký roviny a docela ostrý zatáčky. Kdybych se choval jako třeba na obyčejný silnici, tak pojedu pořád jakoby rovně (rozuměj kolmo k silnici) a začnu brzdit poměrně hodně daleko před zatáčkou.

Kdežto drift mi pomůže udržet motorku co nejdéle v rychlosti a brzdit můžu začít o hodně později. A to dokonce až tak pozdě, že ve chvíli, kdy začínám brzdit, tak už vlastně potřebuju i zatáčet. Je to opravdu jen o maličkým momentu, ale musí se umět vystihnout. A když už při brzdění zatáčím, tak je jasný, že se mi začnou klouzat gumy!

 

Jak na drift?

Je to hodně záležitost brždění, ale překvapivě velkou roli hraje i spojka.

Vorlas k tomu říká: „Před zatáčkou, kterou budu muset projet smykem, je samozřejmě nejlepší si hned dopředu určit brzdný bod. Tam naplno zmáčknu přední brzdu, fláknu dvě rychlosti dolů a částečně si přibržďuju zadkem. Tím se motorka dostane do jakéhosi zkřížení, kterému pomáhá setrvačnost zadního kola, která žene stroj jakoby pořád dál.“

Raději tedy ještě jednou – jsme před vinglem, teď se hamtne na brzdy, zmáčknout spojku, hodit dva kvalty dolů. To je základ. Od tý chvíle už musí být motorka alespoň v nějakým náklonu a jezdec musí na zadním kole ucítit, že už má správnou rotaci k tomu, aby mu bylo znovu přidáno na výkonu. To se samozřejmě děje spojkou, s kterou je nutný velice jemně začít zacházet.

 

 

„Hm, tak nějak to je,“ souhlasí Petr, „je to otázka citu. Ale ten princip je popsanej správně. Jen bych přidal, že zadní kolo se nesmí ani v jedný fázi driftu zastavit, musí být i při tom brzdění pořád v pohybu. Brzdím a přitom si hraju se spojkou. Ve fázi nějakýho „zlomu“ zatáčky už brzdit přestanu úplně a je to víc otázka citu v ruce na spojce.

Uteče i předek…

Ano, stane se to. Divácky je to efektní, ale jak se na to dívat z pozice ridera?

Když se celá motorka kříží, působí na ni ohromné množství, často i protivážných sil. To je důležitý si uvědomit. Navíc jsme říkali, že se motorka do poslední chvíle brzdí přední brzdou, takže kdo jel víckrát než jednou na motorce, uzná, že udržet předek bude taky o pořádný alchymii.

Tahle záležitost se vyvažuje dvěma způsoby. Jednak se přední kolo snažíme držet stále rovně ve směru jízdy, což je právě to, co znají čtenáři jako do protipohybu vytočený řidítka. Jenomže to samotný (ono to navíc pomáhá i s rovnováhou) by samozřejmě nestačilo. Takže, když to začne podjíždět opravdu zhurta, tak už nezbývá než si pomoct chodidlem nohy, které se stane jakoby třetím opěrným bodem a jsou i chvíle, kdy jsi v takovém náklonu, že dokážou pomoct i kolena!“

 


Výjezd ze zatáčky

Proto, abych jel rychle, se nesmím moc upnout na to, abych hezky driftoval a bavil kolem stojící přátele. Naopak, je potřeba tahat a na výjezdu ze zatáčky pořádně zabrat.

Mějte stále na paměti co nejmenší ztrátu rychlosti. Motorka se nesmí zpomalit. Každopádně výjezd ze zatáčky je ohromně důležitý, protože co nenaženu tady, už nemám šanci „na motor“ někde dál dotáhnout. Plná akcelerace tedy probíhá už v náklonu za bodem zlomu zatáčky, přidávám plyn, stále se tělem snažím ovlivňovat klouzání motorky a ve chvíli, kdy by se měly začít dávat další kvalty, měl bych stroj už stavět do roviny. V tu chvíli si malinko přitlačím těžiště na přední kolo, protože samozřejmě nepotřebuju, aby docházelo k jeho zbytečnýmu nadzvedávání.

A pozor! Pokud při akceleraci nějakým způsobem přeženete zátah, rada odborníka zní: „Neubírat, všechno se dá řešit spojkou. Pokud v ní má člověk cit, dokáže chytit výjezd na páčku už ze zatáčky a pak už jde jen a jen o to správně tomu povolit.“

 

Rychlost na rovině

Porady na téma rychlost jsou ve všech sportech stejný, takže tady si to vezmeme jen telegraficky.

Plnej plyn je základ. I na supermotu se trochu na dlouhých rovinkách zalehává, ale jen tak, aby to nebylo křečovitý a dalo se zas co nejrychleji narovnat. Řazení je nutný provádět co nejrychleji, raději tam stříknout kvalt přes spojku takzvaně narychlo, což znamená držet full gas, a jen to tam na moment poslat tak, aby zas nevyprotestoval všecko omezovač. I to se dá naučit. A pak jen žádný zbytečný vlny mimo stopu, jedeme rovně, neřešíme kraviny! Na rovině se neodpočívá!

 

Pomalý zatáčky

Pomalá zatáčka je taková, kdy se motorka zlomí způsobem, že nemá efekt driftovat. Anebo se o pomalých zatáčkách mluví jako o „špinavých“, tedy takových, kdy se přechází z terénu na asfalt.

K tomu Petr s úsměvem dodává: „A vidíte to, i na výjezdech ze špinavých zatáček se tak trochu vyplatí zadriftovat. Je to hlavně proto, že vyčistím pneumatiku, nenechám na ní nečistotu, až přijedu do dalšího rychlýho oblouku. Ale ta otázka asi zněla jinak. Pomalý zatáčky… Tak to je hodně podobný jako na motokrosu. Dojet k zatáčce narovno, dokázat si jí správně najet, tak, abych udělal aspoň nějakej oblouk a zpomalit. Pak se vytrčí noha, ta kopíruje podložku a v případě nouze opět poslouží jako třetí opěrný bod. A zase stejná písnička. Neztratit rychlost a pokud možno co nejdříve akcelerovat. V utažených zatáčkách se často stává i to, že se nedriftuje na nájezdu, ale o to víc se to přes spojku bere na výjezdu. Motorka pak není ucukaná. Jezdec v takovém případě na přední kolo mírně zalehá, aby ho jednak zatížil a udržel na silnici a taky aby odlehčil zadnímu, které se tak líp začne smekat.

Terén

Je tady samozřejmě jeden základní rozdíl – na motokrosu ty kolíky prostě víc udržej.

 

Na supermotu se mění styl jízdy v terénu podle toho, jak moc si dovolíš důvěřovat gumám. Samozřejmě ten rozdíl cítit je. Už při nájezdu do zatáčky si nemůžu dovolit takovej náklon jako na špalkách. Musím neustále kontrolovat adhezi. To je opravdu dost složitý, a proto si člověk hledá každou drobnost, která by dokázala pomoci. Takže se najíždí do všech možných rigolu, koleje, tobogany, v podstatě do všeho, o co se dá aspoň trochu zapřít. Snažím se k tomu přijet, zastavit se o to, a zas co nejrychleji dát plyn a pokud možno se od toho i odrazit a zmizet,“ culí se Vorlas.

Velkým nebezpečím je samozřejmě hluboký bláto nebo vysoký vrstvy prachu. Tam se silniční ojetý gumy už opravdu nemají možnost chytnout, a proto je potřeba se takovým místům vyhnout. Jinak se ale v terénu není potřeba bát.

Skoky

Na motardu se skáče vlastně úplně stejně jako na krosce. To tedy znamená: před skokem mít zařazený správný kvalt a posunout se v sedle trochu dozadu. Samozřejmostí je stát ve stupačkách, na odrazu mít motorku co možná nejvíc rovně. Když letíte hodně na předek, může se to zmírnit zadní brzdou a zastavením zadního kola. I na motardu se skáčou pěkný vejšky, takže kroska pomůže jako dobrej základ.

 


Závěr – náklady

Pokud máte zájem o zajímavý a nepříliš drahý sport, pak jste se právě našli.

Můžu potvrdit,“ končí svou instruktáž náš dnešní průvodce, „do supermota přešlo spousta lidí ze silnice, jsou tady zastoupeni i motokrosaři.

Co se týče nákladů, jsme i my v redakci zastánci SM, protože oproti třeba zrovna silnici se tady neřeší nic. Jedna motorka, jasný nároky na podvozek, ale když spadnu, tak se stroj zapře o stupačku a řidítko (nejlepší je mít vyztužený blastery), takže prakticky žádný škody. Navíc nějaký to starší letiště a polňačka jsou skoro všude, takže se dá trénovat skoro furt (v zimně už se dá jezdit i do haly!). To je nesrovnatelně lepší, než se kvůli každýmu vrknutí hnát do Mostu nebo Brna. SM motorky jsou lehčí i po stránce údržby a spotřeby materiálu, takže pro normální borce, kteří chtějí být rychlí, je to jasný směr volby!

… za možnost připravit tento materiál upřímně děkujeme Petru Vorlíčkovi, který si na nás udělal čas při svém tréninku v Milovicích a panu Heiníkovi, který nám takovou možnost domluvil.

Přečtěte první díl článku, jak jezdit motardy…ZDE

Foto: Honza Karásek

3 KOMENTÁŘE

  1. Když letíte hodně na předek, může se to zmírnit zadní brzdou a zastavením zadního kola – ???
    Zabrzdenie vo fáze letu spôsobí pretočenie na predok. Či?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here