Jelikož stále větší počet bikerů začíná zvažovat přesedlání ze silniční motorky na terénní, připravili jsme pro vás seriál tipů, které mají pomoci těm jezdcům, které už silniční provoz přestává bavit, a rádi by zkusili úplně něco jiného. Něco, kde nehrozí střet s autem, co nedá přednost v jízdě, něco, kde neplatí rychlostní limity, něco jako hodně zábavnou formu posilovny. Ano uhodli jste, jde o jízdu v terénu.
První, co potřebujete je mašina, jejíž výběr není až tak jednoduchý. Rozhodující krok ve volbě stroje spočívá v uvědomění si situace, ve které se nacházíte.
a) Jak vážně to s terénem myslíte
b) Jaký je váš finanční rozpočet
Bod a) totiž určuje, v jaké z kategorií strojů budete lovit. Pokud vám jde především o toulání po přírodě a lesních cestách s občasným prozkoumáváním terénu, budete v případě ojetiny lovit mezi stroji jakými jsou :Yamaha XT, Yamaha TTR nebo Honda XR650, Hodna XR600R, Honda XR400 a podobně. Ano, v podobném soft-terénu se dá ledacos projet i na cestovních endurech, avšak držme se obecné poučky prohlašující, že čím méně kilogramů mašina váží, tím lépe se hodí pro offroadové lítání.
Jestliže uvažujete spíše o dráze motocrossové, nebo o skutečném offroadu, budete se to chtít poohlédnout po něčem ostřejším viz. stroje od KTM (EXC pro endura a SX pro motocross), nebo u Yamahy, kde velmi dobrou pověst držáka reprezentuje WéeRo 450F a v motocrossu zase tvrdí muziku YZta. Samozřejmě, trh ojetých endur je poměrně široký a vybrat si můžete i stroj od značky vašemu srdci blízkému, nezapomínejte ovšem na skutečnost, že jízda v terénu je tak zvané programové a cílené kurvení techniky, takže údržba endur přeci jen vyžaduje častější zásah majitele než je tomu na silničních strojích.
K bodu b)
Motorkáři, kteří si mohou dovolit funglovku mají volbu velice snadnou, jelikož stroje enduro i motocross jsou rok od roku populárnější a tak má dnes prakticky každý solidní výrobce ve své modelové řadě nějaké to offroad náčiní, ze kterého si vybere asi každý.
Horší je to v případě, že na funglovku nedosáhnete. Pak je nutno mrknout po ojetinách, kde můžete udělat super kauf, ale taky snadno naletět a přidělat si hromadu vrásek na čele. Vybíráte-li ojeté enduro, snažte se nevěnovat pozornost pouze tomu, jak mašina vypadá. Sada nových plastů dokáže za pár korun opticky ojetý stroj omladit a vylepšit, přesto, že se pod pěknou slupkou třese hotový kovošrot. Nezřídka se stává, že na pohled méně přitažlivá mašina s dobrýma vnitřnostma bude mnohem lepší kup, než na pohled atraktivní stroj zářící barvami a atraktivními polepy.
Spolehněte se na to, že 5 let staré enduro má za sebou téměř podobnou službu jako 10 let stará silnice, jelikož v terénu se na rozdíl od asfaltu jezdí takřka celoročně! Co do opotřebení se u většiny ostřejších strojů berou v potaz tzv. motohodiny a nikoliv ujeté kilometry. Takovým mezníkem pro výraznější údržbu motoru bývá údaj okolo 100mth, což v přepočtu na kilometry odpovídá cca 3000km ujetým v terénu. Běžný aktivní endurista najíždí během roku právě něco mezi 50-100mth, proto prodává-li někdo pětiletý stroj se 70mth, nebude s největší pravděpodobností tento údaj pravdivý.
Během nákupu se tedy zaměřte na počítač motohodin (největší vypovídací hodnotu má originální budík) a dále pak na stav podvozku. Rozhodně věnujte pozornost systému odpružení, kdy u zadního kola vyzkoušejte, zda přepákování, či systém PDS u KTM nevykazuje vůle, které by značili brzké provozní náklady navíc. Přední teleskopické vidlice by neměly mít v chromované kluzné části oděrky a rozhodně by z nich neměl prosakovat olej.
Pozornost věnujte i opotřebení kotoučů, kyvné vidlice a kol. Tyto tři věci umí mnohé napovědět o tom, jaký měla v předchozím životě motorka službu. Jsou li ráfky nakopané, kyvka odřená a kotouče opotřebené, měla to s největší pravděpodobností taková holka dost těžké. Na druhou stranu se není třeba bát závodně jetých strojů, které kolikrát dostávají pravidelnější a kvalitnější údržbu, než mašiny jeté tzv. „lesy louky“.
Co váš čeká, když jezdíte?
Rozhodně zmíněná údržba. Po každé jízdě bude vhodné očistit řetěz, případně namazat. Je-li sucho a jezdíte v tlupách, dost se práší, proto počítejte s pravidelným praním vzduchového filtru. Olej v motoru / převodovce vás čeká u 4T po cca 15mth při hobby jízdě, co 5mth při závodech. U 2T se mění jen olej v převodovce (motorový olej je v benzínu) a mění se v rozmezí 5-15mth dle provozu. Drapáky na silných ostrých mašinách mizí před očima a hrana špuntu je sjetá prakticky po první jízdě. Samo, na gumách se dá bez problémů jezdit dál, ale v průměru i při jízdě v lesích vydrží max cca 20-30mth. Jedete-li v marastu, mizí brzdové destičky rychleji než krása žen po třicítce.
Jednoduše řečeno, jízda offroad je super věc, je však potřeba počítat s určitými náklady na provoz a pak budete totálně happy. Oproti silničním jízdám zažijete doslova jiný rozměr motorkaření. Naučíte se mít cit pro drifty, smyky zadního i předního kola, zdokonalíte si rovnováhu a rozhodně si zaposilujete. Všechny zmíněné vlivy pak můžete zhodnotit i při silničním ježdění, jelikož vás nevyvede z míry každé protočení zadního kola, nebo drobný „plavák“ = smyk.
Stroj do terénu jsme tedy pořešili, příště se podíváme co si vzít na sebe…
Foto: !GAS! a jeho přátelé
