Znáte ten pocit, když vstoupíte do neznámé místnosti a najednou se cítíte jako doma? Tak přesně tohle umí Honda se svými motorkami.

Ať sednete na kteroukoliv z nich, od malého naháče přes obří cestovní enduro až po ostrý superbike, vždycky okamžitě najdete ideální pozici, všechno je po ruce, prostě jako doma. Že tomu tak je u nových motorek, mě sice fascinuje, ale už jsem si tak nějak zvyknul. Ale že to najdu u téhle stařenky, to bych nečekal.

 

 

Kafé bez racingu

Ono už samo Michalovo vyjádření na otázku, proč si po letech na skútru pořídil do garáže zrovna CB550, hodně prozrazuje: „Zalíbily se mi café racery a chtěl jsem si jeden postavit. Z téhle Hondy by to nebylo složité, a tak jsem si ji v roce 2015 přivezl. Jenže pak jsem na ní začal jezdit a byl fascinovanej tím, jak skvěle funguje. Najednou jsem na ní jezdil do práce a všude. Takže jsem se rozhodnul, že ji nechám v původním stavu a časem pořídím druhou, ze které už snad nějaké to kafíčko uděláme.“

Jestli mě něco opravdu překvapilo, tak to, že ta motorka není malá. Ani na pohled, ani na posez. Oproti Zephyru 750 našeho kolegy Jiřího je tady sice cítit i vidět míň hmoty, ale pořád je to pětpade a dneska by jí tu velikost mohla závidět kdejaká osmistovka.

Důležité totiž je, že je dlouhá, takže i vyšší jezdec na ní najde dost komfortu. A jestli delší rozvor nebude přítěží za jízdy? Uvidíme. „Já sice nejsem žádnej obr, ale pohodlná mi teda je, a to dokonce i tehdy, když vyrazíme na výlet ve dvou. Žádný brutálně pokrčený nohy ani tlačení se na sedle,“ potvrzuje moji domněnku Michal.

 

Svezení je radost

A jelikož je to chlapec dobrý a má nás rád, nabízí mi svezení. Před ním mě varuje na špatnou funkčnost tlumičů a slabý brzdy, ale od čtyřicet let staré babičky tak nějak neočekávám dokonalost dnešních strojů. O to víc jsem hned na prvních kilometrech potěšenej. Tlumiče zdaleka nejsou tak děsivý, jak Michal popisoval.

Sem tam si motorka trochu odskočí, ale jinak jsme jak v peřince. V zatáčkách na dobrém asfaltu si dokonce troufnu trochu zazlobit, ale z toho mě hnedle vyléčí pneumatiky, které… jak to říct slušně… nejsou žádné moderní sporttouringy. Jediné, co je pro mě opravdu děsivé, jsou ty brzdy. Z mého pohledu jsou tak nějak spíš na parádu. Ale stačí se podívat na přední brzdič a je mi jasné, že tyhle holky moc péče poslední roky nedostaly, což potvrzuje i sám pan majitel.

 

Miluju jízdu na takhle starých motorkách, tedy alespoň na těch pár, se kterými jsem měl tu čest. Mají totiž úplně jinou ergonomii i geometrii, jinak se řídí. Vysoká úzká kola (19″ vpředu, 18″ vzadu) spolu s poměrně dlouhým rozvorem drží motorku ve stabilitě, do zatáček nepadá tak, jak jsme zvyklí u moderních biků, chce jí to trochu pomoct.

Ručička tachometru legračně poletuje a není schopná se ani na chvíli zastavit na jedné hodnotě. Otáčky celkem svižně letí nahoru a motor v podstatě táhne v celém spektru. Žádné díry a jediný znatelnější nárůst výkonu je na 5000 otáčkách, odkud ručička letí bez rozmyslu až k červenému poli. Dá se o ní říct, že je hodná, nikde nevystraší, taková pohodářka. I když na nádrži nese hrdý nápis Super Sport.

 

Jiná doba

Správně, Super Sport. Absolutní špičkou byla v sedmdesátých letech u Hondy sice větší sestřička CB750, ale i pětpade už byla tehdy považována za silnou a sportovně laděnou motorku.

Mimochodem obě CB si byla nápadně podobná. Michalova CB550F2 z roku 1978 měla papírově 50 koní a 43,1 Nm na 191 kg suché hmotnosti, větší CB750 ten rok uměla 67 koní a 60 Nm na 209 kg. Už tehdejší novináři si u menšího modelu stěžovali na nedostatečný účinek brzd, jinak ale dostávala velmi kladné hodnocení jak od nich, tak od zákazníků. To pak vedlo k velké oblíbenosti tohoto modelu, který se mimo jiné stal velkým hitem v USA.

A kde se CB550 vlastně vzala? První verze, kterou snadno rozeznáte podle čtveřice výfukových koncovek (dvě na každé straně), se objevila v roce 1974 jako logický nástupce CB500. Od té se motorově lišila jen vrtáním zvětšeným o 2,5 mm na 58,5 mm. Nárůst výkonu o 2 koně sice nebyl ničím zásadním, ale vyšší kompresní poměr, nový tryskový karburátor a jiné převody dělaly z CB550 živější motorku.

 

 

Později se CB550 dočkala několika úprav – kvůli snížení hmotnosti nahradila čtyři výfuky dnes už legendární soustava s nádherným svodem 4-1. Upravena byla také převodovka, díky odstupňování kvaltů a změněnému sekundárnímu převodu to mohla CB rozparádit až na 169 km/h s jezdcem o hmotnosti 91 kg (vtipné, jak přesně se tehdy údaje uváděly).

Ač byla CB550 oblíbeným modelem, moc dlouho se na trhu neudržela. Touha po větších objemech přinesla na podzim roku 1978 novinku v podobě CB650.

Nicméně duch řady CB se nese dál a věříme, že stejně jako my i vy byste byli překvapeni, kolik toho mají tyhle motorky společného.

 

 


Text: Jan Somik Somerauer

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here