Kolik skutečně vydrží věci na motorku ?

Kdo mě zná osobně, ví, že velice nerad měním věci ve svém okolí. Takže na rozdíl od mnoha kolegů v branži neměním výbavu co půl roku, ale hezky si všechny ty svoje věci nechám a najíždím na nich poctivě kilometry. Proto se velice často dostanu až k tomu, že součásti výstroje dorvu do krajnosti, roztrhám nebo nadobro propotím do nepoužitelného stavu. Najezdíme toho během roku dost, o tom asi nemusí pochyb, tady tedy malý příklad toho, co se mnou moje věci vydržely.

KOŽENÁ BUNDA: Z pohledu dlouhověkosti je kožená bunda věc de facto nesmrtelná. Tuhle jsem pořizoval při svém příchodu do MH někdy v roce 2007. Od té doby funguje do dneška. Čím můžete bundě z kůže ublížit? Když je mokrá, rozhodně pod ni nestrkejte moc vrstev oblečení (mikinu). Mokrá kůže se vytahá a nikdy se to už nevrátí. Odešly utahovací pásky a letos na jaře (po 11 sezonách užívání!) se rozbil zip. Jinak je, i díky pravidelné údržbě, pořád jako nová! Výtečná volba.

NEPROMOK: Věc, kterou mám ve výbavě určitě ze všech nejdéle. Už přes 20 let! Jezdím v ní pravidelně, švy drží, pogumovaný vnitřek drží perfektně. Toto je skutečně nesmrtelná věc – a uškodit jí můžete jenom tím, že ji před uskladněním pořádně nevysušíte a ona chytne plíseň (což se, mimochodem, stalo dešťovce mé manželky).

RUKAVICE: Jedna z vůbec nejlepších věcí, které za svou dobu existence vyprodukoval český motocykl trh s příslušenstvím. I konkrétní storry páru na obrázku je poměrně zajímavá. Nejdřív byly Carlose. Ten s nima lítal na okruhu, pak dostal nové. Ležely tedy opuštěný v kanclu, až jsem se rozhodl si je vyzkoušet (když na ně všichni pěli takovou chválu).

Od té doby jsem z nich už nevylezl. Karel mi je krásně roztáhnul, padly mi doslova jako ulité. Jsou masivní, pohodlné, cítím se v nich jistě. Desítky zmoknutí, uschnutí, tisíckrát nadobro propocené – a přesto mi vydržely dalších pět sezon a končí vlastně až teď. Důvod proč prozradí i fotografie.

Definovat přesně životnost rukavic ale nelze. Hodně záleží na agresi, s jakou řídíte, respektive nejvíc na tom, jak tvrdě brzdíte a zapíráte se do řídítek. Na okruhu může být, že dotrháte dvoje za rok. Na normální silnici se ale životnost výrazně prodlužuje.

BOTY: Kdo jezdí hodně, ten vám potvrdí, že boty trpí na motorce nejvíc a ze všech dílů vybavení taky nejméně vydrží. Já se držím celkem věrně různých druhů polosportovních bot, které jsem za život vyzkoušel, mi přišly jako ty nejpohodlnější. Noha v nich je ale stále racingově zpevněná a to považuji za hodně důležité.

Chápejte, jezdecké užití všech těchto věcí v mém podání není extrémní, ale v sezoně jsem v nich doslova každý den, a nezřídka dokonce od rána do večera. Proto mám boty pokaždé maximálně tak na dvě sezony, většinou odejde zip, ale hlavně se prošlapou – holt musí se popasovat s tím mým metrákem.

PŘILBA: Pravda, přilby měním, to je pravda. Letos jsem zkusil nově Arai, ale po jediné sezoně ještě nebudu vypouštět něco jako dlouhodobý test. Pravdou o přilbách je to, že výrobci deklarují životnost pět let, kterou odůvodňují únavou materiálu skořepiny. My k těm pěti letům můžeme dodat jen to, že každodenně používaná přilba absorbuje hrozné množství potu. A i když polstry pravidelně perete, stejně to v ní je. Když otevřete dveře našeho kanclu, praští vás přes nos příšerný smrad – ten ale není z toho, že bychom si nemyli nohy, nýbrž zhruba deset přítomných přileb. Už jen proto je dobrý přilbu občas vyměnit – tomu neutečete.

TEXTILNÍ BUNDA: Jezdím přes dvacet let, ale kupodivu jsem nikdy textilní oblečení neměl, vždycky jenom kožené. Letos jsem tedy tuhle věc zkusil zařadit do své výbavy i textilní bundu. Asi tedy ještě není možnost hovořit o zodpovědném dlouhodobém testu, ale spokojený zatím jsem. Důvod je celkem pragmatický – textilní bunda je měkčí, příjemnější i se líp oblíká než občas ztuhlá kůže. Tak doufám, že spolu nějakou tu pětiletku taky prožijeme.