Že si dnes nedokážete představit Ducati jinak než s dvěma válci do L? Myslíte, že tomu tak bylo od počátku věků? Kupodivu se tato koncepce objevila až v roce 1970

 

Na svědomí to má dlouholetý konstruktér Ducati Fabio Taglioni (1920–2001), který během roku 1970 zkonstruoval první elkový dvouválec Ducati (už dříve používala značka u několika modelů dvouválec řadový). Prvním strojem s tímto motorem byl 500 GP Bicilindrica. Ten byl v roce 1971 nasazen do královské třídy s několikanásobným mistrem světa Phillem Readem, ale úspěch se nedostavil. Malou náplastí byl pouze zisk mistra Itálie.

Pak ale přišel rok 1972 a Ducati nasadila do jednoho z nejprestižnějších závodů té doby – 200 mil v Imole – legendárního Paula Smarta a druhého jezdce Bruna Spaggiariho. Oba jeli na novém motocyklu 750 Imola, a i přesto, že Smart viděl motorku poprvé až těsně před závodem, zvítězil. Absolutní úspěch završilo druhé místo Spaggiariho a nový dvouválec konstruktéra Taglioniho tak naprosto rozdrtil veškerou světovou konkurenci, která dorazila na tento prestižní závod v plné polní.

Ducati 750 Imola z roku 1972

Řečí čísel šlo tehdy o opravdový superbike. Dvouválcový desmo OHC motor se dvěma 40mm karburátory Dell’Orto se pyšnil výkonem 75 koní při 11 500 otáčkách. Usazen byl, stejně jako zmiňovaná pětistovka GP, do rámu britského konstruktéra Colina Seeleyho. Celý stroj vážil 163 kilogramů.

Závodními úspěchy ale celý humbuk kolem nového motoru zdaleka neskončil. Továrna se rozhodla využít ho i v sériové výrobě, a tak se postupně objevila trojice modelů GT, Sport a Super Sport. Ty se lišily jak vzhledem, tak použitou technikou, přičemž desmo rozvody používal pouze Super Sport, který se dostal k zákazníkům v roce 1974. S výkonem 75 koní, hmotností lehce nad 180 kg a především jasném základu v závodní Imole šlo vlastně o první reálný sériový superbike.

Spaggiari, Smart, Enzo Ferrari

Výkon sice nebyl v té době nepřekonatelný, ale konkurence měla obrovskou nevýhodu ve váze. Všechny srovnatelné stroje tehdy vážily o nějakých 40–50 kg více. Proto nebyla Ducati v sedmdesátých letech překonána. To pokračovalo i dále. Objem zmiňovaného motoru byl v roce 1975 zvýšen na 864 cm3, čímž vznikla 860 GT a o rok později první 900SS. Ta byla v té době s maximální změřenou rychlostí 225 km/h nejrychlejší sériovkou světa.

Úspěchy pokračovaly i na sportovních kolbištích. Tím největším pak bylo vítězství Mika Hailwooda s 900SS na Tourist Trophy v roce 1978. Legendární Mike the Bike se tehdy vrátil poprvé po těžkém úrazu v roce 1974 a v kategorii F1 (dnes Superbike) absolutně pojel všechno, včetně Philla Reada na tovární litrové Hondě. Velké vítězství Ducati.

Ducati 750GT z roku 1973Ducati 750 Sport z roku 1973

A jelikož velké věci přetrvávají, najdete i dnes v nabídce Ducati motocykly se vzduchem chlazeným dvouválcem tvaru L, o jehož ventily se nestará nikdo jiný než desmo rozvody. A to tehdy celá konstrukce motoru trvala pár měsíců – v březnu 1970 udělal Taglioni první náčrtky, v dubnu byl motor nakreslen a v červenci už vrčel. Famózní.

Co celé to desmo vlastně znamená? Zjednodušeně řečeno – ventily v hlavě nejsou otevírány pomocí zdvihátek a zavírány pružinami, ale o obě operace se starají vačkové hřídele v hlavě válce. A právě nepřítomnost vratných pružin je největší výhodou desma. U klasických rozvodů se při vysokých otáčkách stává, že pružiny přestanou stíhat vracet ventily a motor ztrácí na výkonu. Výroba motoru s desmo rozvodem je sice náročnější na přesnost, ale u Ducati už si s tím umí poradit. A to se bavíme o přesnostech na tisíciny milimetrů.

Foto: autor

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno