Lepší naháč nebo kapota? Ojetiny Yamaha Fazer8 vs. Yamaha FZ8

Že se několika detaily nedá udělat úplně jiná motorka? Tak to jsme si mysleli také až do momentu, kdy jsme měli možnost proti sobě postavit dva skoro stejné, a přeci tak odlišné stroje – Yamahu Fazer8 a FZ8

Jestli si myslíte, že jsem se pomátl a hodlám vám cpát nějaké nesmysly o tom, jak moc jsou tyhle motorky odlišné, pak možná neprohádáte. Ale pokud uvažujete o nákupu naháče „střední třídy“, pak vám budou následující praktické informace více než cenné. Ač se na první pohled liší pouze přítomností polokapoty u Fazera, pocit z nich je tak odlišný, jak jen ze dvou naháčů střední třídy se čtyřválcovým řaďákem může být.

Proč, si řekneme na začátku

Nejprve si pojďme říct, proč a jak vlastně tyhle motorky vznikly. To se jednoho dne pánové ve vedení Yamahy rozhodli, že šestkový Fazer přesně nesplňuje požadavky zákazníků. Pro některé je příliš drahý, pro jiné zase příliš „malá motorka“. A tak bylo rozhodnuto, že segment těch nejlevnějších šestkových nakedů pokryjí XJ šestky a Fazer, respektive FZ budou posunuty o kousek víš do střední kategorie.

A nutno uznat, že na to šli značně vychytrale. Základem pro obě osmistovky se totiž staly jejich litrové sestřičky, což byl z našeho pohledu geniální tah. Díky použití stejného Diamond rámu z hliníku, mohutné zadní kyvky a bloku motoru od sebe totiž motorky na první pohled rozeznáte jen těžko, což bude části majitelů rozhodně vyhovovat. Druhá část pak zajisté ocení velikost motorky, už to není ten šestistovkový skrček, ale opravdu dospělý bike.

Bylo ale potřeba postavit motorku tak, aby si s litrem nelezla do zelí. To udělala Yamaha pomocí dvou věcí. První je motor – pětiventilovou hlavu nahradila čtyřventilová, objem byl snížen na 779 cm³, a co je nejhlavnější, je zcela jinak naladěn. Stopadesátikoňový litr působí mnohem ostřejším dojmem, je v něm cítit, že je to motor z YZF-R1. Tady ne. Osmička má 106 koní spolu s 82 Nm točivého momentu a všechno je naladěno na cestovno. Žádné velké nástupy výkonu, žádná divočina. Prostě kliďas.

Totéž pak udělala Yamaha s podvozkem. Supersportovní šílenci budou hudrovat, že je to měkké bláto, ale já jim to rád vymluvím. Ne, na okruhu se s osmistovkou nesvezete tak dobře jako s litrem, ale v zákonem povolených rychlostech na našich silnicích je to naopak příjemnější a poddajnější motorka.

Yamaha Fazer8 s polokapotou

Přesně takový je můj první dojem z Fazera8. Všechno je tak sametové, že mám chvílema chuť ho oblíznout… Motor může v klidu pracovat v rozpětí volnoběh až 4 tisíce otáček, neprotestuje, naopak máte pocit, že se mu to i líbí. Síly má na spodku dost, aby vás protáhnul kdekoliv. Ano, můžete ho roztočit nad sedm tisíc, kde je cítit nástup větší porce výkonu. Pokud budete držet ručičku otáčkoměru nad číslem 7, svět se zrychlí, budete muset častěji řadit, ale jinak… pořád klid a sametová jízda.

Podvozek je Hodňák z Hoďňákova, něco jako Mirek Dušín. Pobere toho tolik a vůbec vás neobtěžuje. Chvílema mám pocit, jako bych jel na nějakém vznášedle. K tomu jde pak ruku v ruce posaz. Ten je extrémně turistický, na první pocit mnohem vzpřímenější než na litru. Je to jako bych jel na BMW, a to berte jako velkou pochvalu.

Ano, tahle motorka má limit tam, kde jsem ho schopen najít, a pokud jedu rychle a tlačím na ni, zas tak moc se jí to nelíbí. Ale na rovinu, rychlosti, o kterých mluvím, už nejsou legální a většina z nás se do nich dostane pouze při zkratu mozku jednou dvakrát do roka, nebo dokonce ještě lépe – vůbec. Máš zkraty častěji nebo pořád? Pak budeš holt muset podojit prasátko trochu víc a pořídit si litra, který má limity mnohem dál.

Pravda, vzhledem k mojí velikosti je mi štítek na polokapotáži pocitově spíš ku škodě, ale i tento názor se má brzy změnit (hned jak se svezu na nakapotované verzi). Jinak musím polokapotáž pochválit. Je dobře udělaná a spolu s šířkou nádrže dotváří pocit velké cestovní motorky. Ano, tohle je stroj pro někoho, kdo si bude chtít užívat okresky v smrtelníkům normálních rychlostech a párkrát do roka nasadit kufry a vyrazit si na výlet po Evropě.

Yamaha FZ8 ta bez kapotáže

V polovině týdenního testu si s Karasem motorky prohazujeme a já sedám na sportovně se tvářící FZ8. Tenhle kousek je výroční edice, Yamaha s ním v roce 2012 oslavila 50 let působení v silničním mistrovství světa. A nutno říct, že těch deset tisíc příplatku se zatraceně vyplatí. Jestli jsem někdy tvrdil, že na barvu motorka nejezdí, tak v tomto případě to beru zpět. Nejenže červeno-bílá se zlatou FZ neuvěřitelně sluší, ale i za jízdy na vás tahle racing kombinace působí. Až si troufnu říct, že vás krapet zrychluje.

Celé je to jen o mozku. Na jednu stranu jsou to naprosto identické motorky lišící se pouze přítomností či nepřítomností polokapotáže, na stranu druhou jsou pocitově velmi rozdílné. Jen tím, že před sebou nemáte tu hmotu a nepřipadáte si jako na cesťáku, vám přijde motorka lehčí a posaz nahrbenější. Nevěřili jsme vlastním očím, když jsme kolem nich běhali s metrem a zjistili, že vše, opravdu vše je stejné. A to jsme si říkali, že jsou jiná nejen řídítka, ale také úhle hlavy řízení. Náš velký omyl a důkaz toho, jak moc mozek působí na pocit z jízdy.

Námi testovaný kousek byl navíc nastrojen do originálního příslušenství z katalogu Yamaha Genuine Accessories. Bíle lakovaný klín pod motorem, kryt namísto zadního sedla a ledkové blinkr mu sice dodali na kráse, ale podstatou všeho byl výfuk. Titanová koncovka od slovinského mistra Akrapoviče posunula FZ8 o notný kus jinam. A nejde zdaleka jen o design, ale o krásnej ubrblanej zvuk, lehké střílení do výfuku, když zavřete za studena, a hlavně upravený projev motoru. Ten působí ještě silnějším dojmem a hlavně se z něj vypařil ten výkonový nástup na sedmi tisících. Jede prostě pořád a dost.

Všechno tohle dělá z FZ8 jinou motorku v jedné zásadní věci. Na Fazeru nemáte vůbec potřebu tahat, dělat kraviny, být chuligán. V klídku si proplouváte krajinou a užíváte si ticha a sametu ve všem, co motorka dělá. Tady ne. Musíte prudce přidávat, abyste pak zas hned prudce brzdili (čtyřpístky ze starší R1 jsou pořád skvělé brzdy), nejedete plynule, zatáčíte prudce kolem nohy, štěkáte, a když přijedete domů, hned ve dveřích chytíte tu svoji za zadek a pustíte se do ní. Je to všechno jenom mozkem, ale Yamaha to dokázala postavit tak, aby to takhle fungovalo.

Proti sobě

Postavte je vedle sebe a i tady na první pohled uvidíte rozdíl. FZ je hřebec, rabián, týpek, kterej chodí spát za svítání po lahvi vodky. Fazer působí v matné tmavé šedi v kombinaci se zlatou na vidlici a brzdičích neuvěřitelně elegantně. Ano, to je ten, který ze sebe sundává oblek, až když jde do sprchy, ten, který podrží dámě dveře a s ladným pohybem jí zapálí cigaretu. A přesně takový jsou i na silnici.

Záleží jen na vás, koho z nich chcete za parťáka. Ptáte-li se na můj názor, já bych bral kombinaci obou. Líbil by se mi polokapotovaný Fazer s tím úžasným Akrapovičem. A jestli by měl mít ty krásné výroční barvy? Ale jo, proč ne, divoké obleky od Benettonu mám také rád.

BONUS – Fazer8 proti FZ1 Fazer

Honza (majitel FZ1 na dlouhodobý redakční test): „Nebudu nic složitě popisovat. Litrový Fazer vlastním už 35 000 kilometrů, tak vím, o čem mluvím. Jaká je tedy proti němu osmička? Určitě hned po nastartování poznáte, která je která. Litr je hutnější, na heftu cítíte větší syrovost. Osmička je oproti tomu zas víc „hravá“, působí víc lehce. Vybírat mezi nimi tedy bude spíš otázka peněz a citu. Litr je o kapku náročnější na spotřební materiál a všechny ty gumy, řetězy, destičky budete měnit asi o trochu častěji. Osmička je v tomto ohledu vlídnější. Cit vám pak pomůže vyvážit rozum – v 99 % budete v běžném provozu na osmičce stejně rychlý jako na litru, takže je to už jenom o citu, čemu dáte přednost – cit vs. rozum, to je pak stejný příběh i v podobě výběru zda naháč, nebo kapotáž.”

Foto: Jan Karásek