Luigi Dall’Igna je osobností MotoGP a v posledních letech je spojen s vývojem Ducati. Právě titul v královské třídě je jediné, co mu v jeho kariéře technického inženýra chybí.

Během pauzy mezi závody se při sklence vína ve svém domě nedaleko Vicenzy v Itálii rozpovídal Luigi Dall’Igna o světě motocyklových závodů. Právě víno je Gigiho velkou vášní, když k tomu povídá: „Mám rád víno. S oblibou sbírám různé lahve a ročníky a rád nechám návštěvám ochutnat. Tohle místo je opravdu krásné a miluji to tady. Nedalo jsem se narodil a svůj dům jsem postavil podle nápadů s jedním z mých nejlepších přátel, který mě zná od dětství.“

Generální manažer Ducati Corse svou kariéru začal nejprve u čtyř kol. „Když jsem byl mladý, miloval jsem jízdu na motorkách, ale vždycky jsem se více zajímal o technickou otázku, než jízdu. Jak byly motorky postavené a jak fungovaly. Po vystudování, kdy jsem se stal inženýrem, jsem chtěl pracovat v závodním týmu nebo v závodním oddělení. To je nejlepší způsob, jak poznat věci a jak se o nich něco naučit. Začal jsem pracovat v Paduii, kde se přiipravovalo závodní Ferrari F40s pro sérii IMSA. Krátce po mém příchodu byl tento program ukončen, takže jsem se přesunul k Aprilii. V roce 1992 jsem se stal jejich 27. pracovníkem v jejich závodním oddělení.“

Jak jste se dostal k tomu stát se šéfem závodního oddělení?

„Byl jsem mladý a nadšený inženýr, takže jsem pracoval s dvoutaktními motorkami 125 ccm a 250 ccm, které Aprilia používala v závodech. Poprvé jsem se stal šéfem projektu tehdy, když se Aprilia rozhodla vyvíjet dvouválcovou pětistovku.“

Spousta lidí mluví o tom, že dvoutaktní stroje zůstanou navždy zaryté pod kůži, máte to také?

„Na začátku roku 1997 jsem pracoval s Rotaxem jako vedoucí vývoje motoru Superbiku a věřím, že čtyřtaktní motor má svůj vlastní šarm. Vyhráli jsme spoustu skvělých závodů s dvoutaktními motorkami, když jsem byl ve vedení, ale Dorna se rozhodla změnit její politiku. Nesouhlasil jsem s tím. I přes to, že jsme měli v Aprilii skvělé zkušenosti s dvoutaktními motory, kývl jsem na to, což také znamenalo, že jsme čelili velkým problémů přešli přestupu na čtyřtakty. Museli jsme se adaptovat na technologii, která pro nás byla úplně nová. Až do roku 2006 všichni inženýři Aprilia Racing přišli od vnějších partnerů, hlavně z Rotaxu, ale někteří také od britského partnera Cosworth. V tom roce jsme se rozhodli vyvinout motor pro RSV4.“

V roce 2003 jste se rozhodl opustit Aprilii a jít za novou výzvou.

„Odcestoval jsem do Barcelony, kde jsem pracoval pro značku Derbi. Poté jsem se stal součástí staré společnosti PIaggio, která také vlastnila Aprilii, protože jen rok po mém příchodu koupila také Derbi. Takže jsem byl zpátky u Aprilie.“

Gigi má ve svém domě také spoustu závodních věcí, jako je červená Aprilia 125 ccm Álvara Bautisty, dvě motorky MotoGP Andrey Doviziosa, 250 ccm Aprilia Jorgeho Lorenza, Gilera Marca Simoncelliho, motorka Caseyho Stonera, Superbike RSV4, motorka z rallye Dakar a nechybí ani přilby a kombinézy závodníků.

„Sbírám motorky vzhledem k jejich důležitosti. Příkladem je první vítězství s určitým modelem nebo značkou, což pro mě hodně znamená. V téhle kanceláři můžete vidět moje milníky.“

Co je podle vás největším technologickým milníkem v moderním závodění?

„To přišlo v roce 2006, kdy bylo konečně jasné, že přišel konec dvoutaktních motorů i v nižších závodních třídách. Aprilia se rozhodla přesunout ke čtyřtaktům, když se rozhodla vstoupit do Superbiků. Myslím, že klíčem k našemu úspěchu bylo to, že jsme věřili v technologie, které jsme vyvinuli u dvoutaktních modelů. Mluvím o elektronice. Téměř všichni tehdy používali Magneti Marelli, ale já věřil tomu, že můžeme úspěšně vyvinout vlastní systém od 125 a 250 ccm až po Superbike. Ukázalo se, že jsem měl pravdu. Byl to riskantní krok, ale vyplatilo se to.“

Poté jste se ale přesunul k Ducati, která ve Vás vycítila talent.

„Byla to obrovská výzva, ale já miluji výzvy. Necítil jsem žádný vnější tlak, ale tlak ze vnitř je úplně jiných příběh. Nastavil jsem si vlastní velké cíle a chtěl jsem jich dosáhnout. Chybělo mi dosažení něčeho velice důležitého – titulu mistra světa ve třídě MotoGP. Potřeboval jsem tým MotoGP, který byl dobře založený, měl více zkušeností a měl větší rozpočet. Můj cíl byl stejný i pro Ducati no a ten je tu pořád.“

K titulu už jste byli velice blízko.

„Už jsme byli velice blízko k vítězství, ale něco nám ještě chybělo. Jsem přesvědčen, že máme nejlepší motor ze všech týmů. Je nejvýkonnější a má nejlepší charakter v otázce dodávky výkonu. Používá náš Desmo systém, stejně tak 90° úhel mezi válci. Poté, co jsem přišel k Ducati, tak jsem si myslel, že to můžeme změnit na 75° nebo 80°, ale teď jsem přesvědčen, že 90° je nejlepších.“

Kdo je vaším nejoblíbenějším jezdcem?

„Tetsuya Harada. Je to výjimečný člověk a skvělý jezdec.“

Většinu života se pohybujete mezi závodními motorkami, jezdíte stále na motorce?

„Je možná zajímavé, že jako jezdec na motorce jsem se nikdy nezajímal o závody, ale hlavně o výlety. Vždycky jsem na silnici jezdil pomalu a opatrně. Poté jsme s mou ženou na motorce cestovali po celé Evropě. To pro mě byla doposud nejlepší dovolená. Po narození naší první dcery jsem motorku prodal. Není to proto, že bych měl obavy, ale proto, že doma netrávím moc času. Závody a nutné cestování zabere spoustu času a když jsem doma, chci se věnovat rodině. Nemůžete rodinu vzít na dovolenou na motorce. Nebo lyžování, to je moje další vášeň. Miluji lyže, ale jakmile se moje děti narodily, odložil jsem i lyže. Pomalu opět začínám lyžovat. Mojí třetí vášní je potápění. Dlouho jsem se nepotápěl a rád bych s tím zase začal.“

Zmínil jste, že nemáte moc volného času kvůli častému cestování, je to náročné?

„Ne, to není problém. Není to takové cestování, jak si většina lidí představuje. Prostě odjedu z domu, sednu na letadlo, dojedu na hotel, poté na trať a pak je to přesně opačně. Někteří to vidí jako spoustu hotelů a závodních okruhů, ale na druhou stranu nevídáte tolik míst a ani nepoznáte místní kulturu.“

Jaký jste během cest? Poznáváte svět nebo hledáte italské restaurace a jíte špagety po celém světě?

„Nejsem typický Ital. Je mi jasné, koho touhle otázkou myslíte (smích). Mám rád sushi a to jím velice často. Nicméně když cestuji na různá místa, snažím se co nejvíc přiblížit místní kultuře. Zajímá mě, jak jinde lidé žijí.“

Jak se Vám líbí současné závodění?

„Věřím, že nyní prožíváme nejlepší éru závodění. Je tu šest nebo sedm jezdců, kteří jsou schopni vyhrát v každém závodě. Je tu spousta motorek, mezi kterými jsou malé rozdíly. Můžeme sledovat úžasné závody a skvělé souboje mezi velice konkurenceschopnými motorkami a jezdci. Tohle je zlatá éra závodění.“

Zdroj: magazín Akrapovič, Foto: MotoGP

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here