Praštilo mě to do oka při prohlížení prospektu jednoho z největších motocyklových výrobců světa. S odhodláním nám v něm tvrdí, že budoucnost motocyklů je v „bezpečnosti“. Touhle úvahou navazujeme na článek o asistenčních systémech.
Nevím, jak vy, ale já takové prohlášení považuju za opravdový nesmysl. Jak může být mašina bezpečná? Vždyť má jenom dvě kola, v malých rychlostech je nestabilní a hlavně, když se na ní podíváte střízlivýma očima, tak vážně svého řidiče nijak nechrání. OK, nějaké náznaky aktivních bezpečnostních systému jsme už zaregistrovali – teď mám na mysli airbagový systém na Gold Wingu – ale když se nad tím trochu zamyslíte, nic pořádného neexistuje a podle mého názoru ani existovat nemůže. Vychází to tak nějak z podstaty celé té věci.
Každý, kdo na motorce jezdí, moc dobře ví, o čem mluvím. Žádný z důvodů, proč lezeme za řídítka a vychutnáváme si tu blaženost z jízdy, nemá s primární potřebou bezpečí příliš moc společného. Neznám nikoho, kdo by přišel natěšený do showroomu plného mašin a řekl nagelovanému prodejci: „Chci tu nejbezpečnější motorku, co tady máte“. Nebo snad víte o někom, kdo takhle přemýšlí?
„Velkolepé kecy o bezpečnosti motorek nejsou bohužel ničím jiným, než prachobyčejným pokrytectvím.“
Ne, takhle náš svět skutečně nefunguje. Něco jiného je to u aut, kde se dá pochopit pohnutka zákazníka s velkou rodinou, že ji chce co možná nejvíc chránit. Potom je jasné, že si vybere co možná nejtěžší káru napěchovavnou tuctem airbagů a deformačními zónami, které by mohly v pohodě zastavit i protitankovou střelu. Tohle ale u motorek neplatí.
Velkolepé kecy o bezpečnosti motorek nejsou bohužel ničím jiným, než prachobyčejným pokrytectvím. A nebo spíš, takovou náplastí, která má zalepit ústa úředníkům, byrokratů a krvelačným médiím… Ostatní lidé ale, tedy ti kteří jsou nucení používat mozek, se nad nimi ale spíš jen pousmějí. Tvrzení typu: „Naše motorka má sice 150 koní, jede za 15 vteřin 250 km/h, ale je bezpečná“, přeci nemůže normální člověk brát vážně a rozhodně si nemůže dovolit ten luxus jim také uvěřit.
Pokud výrobci doopravdy chtějí, aby se prodeje jejich mašin zvedly co nejvíc (a to rozhodně chtějí), měli by spíš vyzdvihnout klady motorkaření, a ne jeho zápory. Rychlost, akcelerace, samotný pocit z jízdy – všechno tohle přece chceme slyšet, proto na motorkách jezdíme. Neberte nám tu fascinaci.
A pokud se chcete doopravdy věnovat bezpečnosti jízdy, pojďte proto dělat věci, které mají význam a nejsou jen prázdným reklamním tlacháním. A teď nemám na mysli jen nějaké klasické školy jízdy nebo okruhové dny – ty vás naučí hodně, hlavně pod sebou svou motorku cítit a zvládat ji. Ale to prostě nestačí. Je potřeba přehledný manuál ke každé nové motorce, sešitěk, kde by bylo jasně ukázáno, jaké mohou na jezdce čekat na silnici krizovky. Trenažéry, videa, cokoli co lidi zaujme a budou tomu věnovat alespoň pár vteřin pozornosti. My jsme takovou brožuru ve spolupráci s BESIPem připravili a na výstavě Motosalon v březnu by měla být vytisknutá.
Protože – ta možnost chyby nezmizí, lze ji jenom předcházet. A to buď tím, že začneme nad svým konámím přemýšlet, začneme zvládat to, co se snažíme na silnici předvést. A nebo to blbě skončí. Nic mezi tím není. Žádný stoprocentně bezpečnost přinášející systém nikdo nikdy nevymyslí. A kdo po něm touží, ten ať si přidá další dvě kola, airbagy, boční deformační zóny, střechu a volant…
Foto: Motohouse
