Někdo říká, že značky Ducati a Ferrari jsou jenom pozlátka pro bohaté metrosexuály. My vám ale dokážeme, že tomu tak není. Až vám přestane téct krev z uší z ohlušujícího řevu, začnete řvát nadšením, protože tyhle stroje jsou skutečné legendy. Desmosedici proti 458

Víte, tenhle test jsme plánovali opravdu dlouho. Dostat v jeden den na stejný kus silnice tu nesmyslně uřvanou Desmosedici a děsivě rychlou 458 je zážitek, který se pro pravého petrolheada dostává až za hranici pornografie. Ducati Desmosedici D16RR je a byla opěvována jako žádná jiná motorka v historii. Nemá cenu se tomu divit. Je to jediná skutečná GP replika! Je ale vážně tak dobrá, aby si zasloužila tolik publicity?

Když jsme dostali možnost prohnat ji po českých silnicích, neváhali jsme ani minutu. A aby to bylo ještě o kousek zajímavější, přizvali jsme do testu nádherné Ferrari 458 Italia. Auto, které světu ukázalo, že Ferrari už dávno nevyrábí auta, která jsou sice červená a placatá, ale smrdí pryskyřicí a každou stovku kilometrů budou potřebovat servis za statisíce. 458 je první superauto z Maranella, které se dá doopravdy používat každý den a v historii Ferrari hraje nesmírně důležitou roli. A my je tady máme obě. Teď. Najednou. Boží moment!

Ducati Desmosedici RR vs. Ferrari 458 Italia

 

Skoro MotoGP

Tahle jediná opravdová MotoGP replika je pořád jen motorka vyrobená z kusu železa, hořčíku a plastu. A taky ze záplavy karbonu, který je prakticky všude. Nic víc, nic míň, mohlo by se zdát… Jenže závodní výfuk je tak hlučný, že vám budou chtít prasknout ušní bubínky pokaždé, co se jenom přiblížíte plynové rukojeti. Jak tohle může mít silniční homologaci, mi vážně není jasný. Ještě nikdy jsem neslyšel tak uřvanou silniční motorku. Už jenom startování je zážitek, protože nikdy nevíte, jestli naskočí, nebo po pár otočení startéru potupně chcípne.

Desmosedici i přes záplavu oči zalévajících detailů vládne její véčkový čtyřválec, který je tak blízko technice MotoGP, jak to jenom jde. Je to stroj, který nelze brát na lehkou váhu, což mi velmi brzo dokáže. Pokud vás to zajímá, tak ano – je to nejšílenější silniční motorka, na který jsem kdy jel. A musím i jedním dechem přiznat, že to není úplně příjemný poježdění. Nemám to slovo rád, ale je fakticky brutální.


Líp to zkrátka popsat nejde. Vůbec nechápu, jak ji mohli prodávat bez nějakého zvláštního povolení. Pravděpodobně od vlády nebo prezidenta. Nikde jinde než v Itálii by tohle nebylo možné. Vyrobili jich jenom 1500 a potkat ji na silnici je opravdový svátek, natož mít možnost se na ní projet. Jsou dny, kdy si říkám, že mám velké štěstí na fantastickou práci, ale tohle zatím přebíjí naprosto všechno…

Nejsem si úplně jistý, jestli bych měl být nervózní. Člověka by měl nervovat finančák, pracovní pohovor nebo tlusté injekce u doktora. Ne ale motorky. Ty by měly vyvolávat radost, smích a neutuchající nadšení. Právě teď se mi ale klepou kolena, a ať se snažím sebevíc, nedokážu to zastavit.

Ducati Desmosedici RR vs. Ferrari 458 Italia

 

 

Ducati Desmosedici RR

Říct, že jsem nervózní, by bylo velmi slabé označení. Nevím, jestli za to může její sexy design, krvavě rudá barva, ta nehorázní cenovka nebo její poblíž stojící majitel, který mě nutí, abych ji podržel až do zakuckání omezovače. Je jednoduše překrásná, má mimořádný půvab. Něco tak hezkýho přece nemůžu trápit. Dokážu si teda představit, že oplastovaný zadek by asi šel vyřešit elegantněji a z mezer mezi jednotlivými panely by precizní německý robot asi dostal záchvat smíchu, ale nemůžu si pomoct – pro mě je jednoduše dokonalá.

Pokud vám bude někdo tvrdit, že Desmosedici je hodná a dá se na ní jezdit pomalu, bude bezostyšně lhát. Není to tak. Hlavu se snažím skrýt za miniaturní štítek a očekávám strašlivý zrychlení. Jedním okem kouknu na LCD displej od Digiteku a oběma rukama se snažím udržet tu pojančenou Ducati, aby jela alespoň trochu směrem, který jsem ji doporučil. Od 10 000 otáček zrychluje tak silně, že dá velkou práci se vůbec udržet řídítek. I na trojku mi chtějí nafackovat horní brýle… Prostě blázinec. Moment, na který nikdy nezapomenu. V tuhle chvíli mám pocit, že jsem Casey Stoner.Opravdový závodník MotoGP.

 

Aura Desmosedici mě naprosto pohltila a už nemůžu zpátky. Tu motorku jsem miloval už v době, kdy nám ji továrna v roce 2006 poprvé ukázala, a po dnešku ji miluju ještě víc. Je neskutečný, jak mocně táhne až k omezovači ve 14 200 otáčkách. Držte ji nad deset a rychle si uvědomíte, že je to bezpochyby jedna z nejrychlejších motorek, která má značku a technickou. Tvrdě vibrující motor neustále ukazuje svůj původ a vy se budete muset smát nebo jen vyděšeně ječet… Mám pocit, že každá vteřina za jejími řídítky přináší něco zcela nového. Jako bych si nemohl zvyknout.

Co na tom, že to vlastně není až tak dobrý svezení. O šíleném motoru už víte, a když k tomu přidáte kamenné reakce podvozku, který vám chce rozdrtit koule i při přejetí sirky, máte před sebou zcela nekompromisní stroj. Ale nedělejte si s tím starosti – v době, kdy si vzpomenete na momentální stav svojí „mužnosti“, ji už dávno budete mít upečenou od pekelně topícího motoru. Ano, tohle je motorka pro opravdové znalce a rychle si na ní uvědomíte starou pravdu – že opravdová radost musí bolet!

 

Pravá Italia

První věc, která vás při pohledu na Ferrari napadne, jsou hodnoty. Kolik má koní, jak rychle jede a kolik stojí. Nikdo vám to nebude vyčítat, je to přece pravé a nefalšované superauto. Placaté, rudé, nádherné. Svých 570 koní odevzdává atmosféricky plněný véčkový osmiválec až v devíti tisících otáčkách, což je z pohledu běžných automobilových motorů věc zcela nehorázná. Pokud se při specifikování vašeho Ferrari trochu rozvášníte, cenovka se může dostat až k pěti milionům korun. To sice může vypadat děsivě, ale uvědomte si, že si kupujete velmi speciální stroj. Kus závodní historie, kterou psal ten nejlepší výrobce auta na světě. Ferrari!

            Stačí otevřít dveře, se zachováním si důstojnosti překročit práh a vklouznout do příplatkových závodních sedaček s fixovanou polohou zad, které vás zcela nekompromisně obejmou. Pokud jste někdy seděli v opravdovém závodním autě, ve 458 se tomu zážitku velmi přiblížíte. Všechno máte po ruce. Volant se spoustou tlačítek, karbonové řadicí páčky za ním i perfektně rozmístěné pedály. Všechno v dokonalé pozici pro neopakovatelné zážitky.

Mohli byste si myslet, že Italia bude jenom další páteř drtící italský supersport, ale to budete sakra daleko od pravdy. 570 koní v autě, které váží 1380 kilo, nikdy nebude přehnaně civilizované, ale pokud nebudete tlačit na pilu, Ferrari se řídí opravdu lehce. Není to zrovna Ford Fiesta, ale na rozdíl od Ducati se dá nazvat „user friendly“. Pokud teda něco takového vůbec existuje. Co lze jenom obtížně pochopit, je fakt, jak rychlá dokáže být.

 

Ferrari 458 Italia

Její zvuk je testosteronem nadopovaný soundtrack, který je těsně před omezovačem naprosto omamný. Každé přeřazení dvouspojkové převodovky je kopanec do zad doprovázený nasraným štěknutím trojice výfukových koncovek, a to přesně v takové úrovni, abyste se smáli jako idioti, ale nebylo to dlouhodobě otravné. 458 je mimořádně chytře postavený stroj, který útočí na ty pravé smysly. Každý meziplyn a štěknutí motoru při podřazení je perfektní.

Jsem si jistý, že bych takový netrefil, ani kdybych měl sto pokusů. A potom jsou tady keramické brzdy, které mají sílu deformovat obličej, a přesto se dají i v menších rychlostech dobře dávkovat. To auto je až na jednu drobnost prakticky dokonalé. Nerozumím tomu, proč někdo naskládal všechny tlačítka na volant, protože tím pádem je skoro nikdy nenajdete tam, kde jste je před chvilkou nechali. Určitě se na to dá zvyknout, ale přijde mi to na palici. Ten chtíč být za každou cenu podobný formuli jedna mi tady maličko vadí. Snaží se až zbytečně moc. Je to přece pořád silniční auto.

Ducati Desmosedici RR vs. Ferrari 458 Italia

 

Analog proti digitálu

Zatímco 458 je napěchovaná nejmodernější elektronikou, která vás má za úkol zrychlit a udělat lepším řidičem, Desmosedici je doslova holátko. Žádná kontrola trakce, ABS ani přepínatelné palivové mapy. Nemá dokonce ani quickshifter, který by se hodil. Je jenom na vás, jak moc si k ní dovolíte. V dnešním světě plným přetechnizovaných hyperstrojů Desmo působí jako zjevení. Na jednu stranu vám ukáže, jak strašně si je jistá každým svým pohybem, ale taky umí skvěle balancovat na velmi tenké hranici mezi jenom těžko měřitelnou radostí a následným neštěstím.

Tyhle věci většinou přicházejí v rychlém sledu. V každé chvíli se musíte kontrolovat, nebo s ní velmi rychle vymetete škarpu. Jeden můj známý to trefil naprosto přesně: „Ta motorka tě nenávidí. A ty ji za to budeš milovat.“ Víc asi není třeba dodávat…

Ducati Desmosedici RR vs. Ferrari 458 ItaliaDucati Desmosedici RR vs. Ferrari 458 Italia

 

Ferrari je proti ní i přes svých 570 koní krotké jako beránek. V každé situaci má dost přilnavosti, abyste jeli čistou stopu bez rozhozeného zadku, ale na pobídnutí ke kravinám reaguje s nadšením psa, kterému řeknete, že půjdete na procházku. Jeho čitelnost je i přes velmi rychle reagující řízení dech beroucí. A to dokonce i na absolutním limitu. Je prostě dokonalá. Není to jenom nástroj na machrování, je to skutečné řidičské auto, ze kterého dostane maximum i průměrný řidič.

Desmosedici stojí na přesně opačné straně. Abyste ji naplno využili, musíte být mimořádně nadaný řidič. A to mě na ní vzrušuje. Je to prostě výzva, nic pro sraby. Nutí vás, abyste se v každé situaci maximálně soustředili. Před zatáčkou perfektně nadávkovat brzdný účinek (mimochodem, pokud se ptáte, tak ty Bremba fungují božsky), snažit se ukočírovat zadek, aby se zbytečně moc nehrnul bokem, nájezd do vinglu, tlačení motorky k vrcholu zatáčky a potom drtivá akcelerace – všechno je brilantní a zatraceně rychlé. Abyste si to doopravdy užili, musíte si naplno uvědomit sílu okamžiku. Co na tom, že kvůli podivným 16,5″ rozměrům kol (aby se co nejvíc podobala MotoGP) na ni nemůžete obout nejmodernější pneumatiky, které by na sto procent posunuly jízdní vlastnosti o pořádný kus dopředu. Ten potenciál je obrovský…

Ducati Desmosedici RR vs. Ferrari 458 Italia

 

Verdikt? Co, proč, jak…

Rozsoudit tyhle dva stoje je těžké. Vlastně to ani nemá cenu. Každý z nich představuje něco zcela jiného. Ferrari funguje jako mikrometrově přesná laserová vrtačka, zatímco Ducati je jako desetikilová železná palice, kterou někoho přetáhnete přes záda. Vlastnit Desmosedici nebo Ferrari 458 vám umožní zažít momenty, které ani nejde takhle na papíře reprodukovat. Ten zlomek vteřiny, když jedete po koleni nebo dáváte volantem protirejd v době, kdy se zadek začíná přetáčet, to je prostě nádhera.

Čím víc na ně tlačíte, tím jsou lepší, což je vlastnost vyhrazená pouze těm nejlepším. Není pochyb o tom, že na točivé silnice má auto díky obrovské přilnavosti a velkému točivému momentu osmiválcového motoru výhodu. V reálném světě je zkrátka rychlejší. Ve sprintech vstříc maximální rychlosti je ale jednoznačným vítězem motorka. Na dotočení šestky do omezovače potřebovala jenom necelé dva kilometry, kde nás doslova šokovala topspeedem s hodnotou 315,7 km/h dle GPS.

458čce nestačila ani skoro tříkilometrová runway k tomu, aby se dostala výrazně přes tři sta. Co tedy z našeho testu plyne? Nešlo o žádné měření ani o seriózní data. Chtěli jsme si to prostě maximálně užít a tyhle dvě italské krásky nám ukázaly, proč ty poblázněné Italy tolik milujeme. Kvůli dnům, jako byl ten dnešní.

 

Děkujeme Jirkovi KohoutkoviJirkovi Soumarovi za to, že nám dovolili zneužít jejich nádherný stroje.

 

Ducati Desmosedici RR
200 koní, 171 kg, 1 200 000
„Jediná opravdová závodní replika“

Ferrari 458 Italia
570 koní, 1380 kg, 5 000 000
„Superauto, které se dá používat každý den“

Foto: Jan Stárek – okruhari.cz

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno