Yamaha XSR 900 – že by retro?

Japonci nesmí zůstat pozadu, když to „retro“ dnes nabízejí téměř úplně všichni a každý tvrdí, že jen to jejich je to pravé a bez poskvrnky. Samozřejmě, jinak to asi být nemůže. Přistupme na tu hru, je to přeci příjemné jezdit na nejmodernější motorce, která se navenek tváří, že je „tak trochu oprášená“. Přesně taková tu teď stojí přede mnou. Yamaha XSR900, a dokonce ve žlutých, úplně dokonalých barvách oslavující 60. výročí. To propojení je prostě boží – tři ladičky a jejich nezapomenutelná legenda.

Radost, chápejte. Cit pro detail je vidět hned, téměř všechny plasty nahradili leštěným hliníkem nebo chromem, nic není ošizené, je to kvalita z dálky i z blízka – tohle jsou přesně ty věci, které nám dělají radost, už když máme možnost se jich byť jenom dotknout. Nadrženost na jízdu je hrozně silná, takže žádné otálení. Rovnou strkám klíček do spínačky a tříválec ožije, prostě nádhera. Bude se tahat. A budeme se předjíždět, tak jak to dělával před lety Kenny…

Moderna

Koukám na řídítka, vidím ovladač na kontrolu trakce a D-mode, kterým si můžu nastavit tři palivové mapy. To se hodí. Nastavuji nejslabší reakci na plyn „B“ jako Blbec a jedu městu vstříc. Chci vědět, jak bude reagovat. No, je nějaká až moc hodná. Ujel jsem tak asi tři kilometry a už mi B nestačilo, člověk se s motorkou krásně seznámí a ihned pochopí, že B je opravdu hodně ukázněná mapa. Přepínám tedy na střední STD. A sakra, to je něco úplně jinýho. Motorka jde více s chutí do otáček, jako by dnes měla jít na první rande, je taková natěšená, plná energie a očekávání něčeho neznámého. A to mám rád. Tedy jí to dopřeju. Vypadnul jsem z města, projel si krajinky a po 190 km začala svítit rezerva.

Dávám si pauzu a je to příjemné. Ta chvíle, kdy si tankování užíváte, protože všude kolem je jen jarní slunce a vám leze první teplo do mezírek kombošky. Určitě znáte ten pocit, když zastavíte, dáváte si kafe a jenom koukáte na každou linku a každý detail své motorky. Párkrát jsem se během testu téhle XSR dokonce přistihnul při myšlence, že už se na tu benzinku vyloženě těším, abych se mohl zase kochat a trochu si ji užít.

Je to i pěkně odpočinková motorka, se kterou není problém jenom tak proplouvat krajinkami – cvrnkat si to na čtvrt plynu úzkými silničkami. Ale co když se vám místo kávy napumpuje do žíly nějaký pořádný nakopávač? Zvládne nová Yamaha i tempo, kterého jste najednou plný, chcete ho vyřvat do okolí a pořádně vykreslit zadní gumou po silnici? Jinými slovy, je hodna palce nahoru od Motohouse sebranky?

Come on!

Sedám opět do příjemně vytvarovaného sedla, chytám suprová široká řídítka, na kterých mě pokaždé zaujmou ovladače, mačkám krásně měkkou spojku, řadím za jedna. A jedu. Rychle jedu! Tříválcový motor s koncepcí Crossplane (přesazená kliková hřídel) vycházející ze známé MT-09 je sametový a o vibracích se tu nemusíme vůbec bavit, po nich ani náznak. Cítíte z něho, že tam je, ale není to nikterak nepříjemné. Je to prostě správně, všeho tak akorát. Žádné záludné svezení. Ale my chceme víc – je čas přeladit na nejostřejší z nabízených režimů.

A začaly se dít věci, vážení. Je jasné, že Japonci předělali všechny mapy tak, aby byl průběh výkonu jemnější, a tím pádem XSR900 není tak zběsilá na prvotní otočení plynu jako její bláznivější sestra MT-09. Ale… přidání plynu je sice jemnější, ale nárůst krouťáku je i tak doslova monstrózní. Jenom je to celý tak nějak čitelnější, ne tak ucukaný a hrrr.

Ještě o level dál

A začínáme ještě drobek zrychlovat. Musíme uznat, že touhle ostrou mapou dostala motorka docela jiný rozměr a příroda okolo zcela jiný tvar – jako by se zúžila. Najednou jako by měla o 50 koní více, což je dáno jak zmiňovanou pootočenou klikou, tak i převodovkou, která je poskládaná více do síly. Silné a kratší rychlosti tam sázím jako hrášek a převodovce se to hrozně líbí, vlastně celé motorce se náramně líbí, když ji člověk pobízí víc agresivně. Vždy jako by mi říkala: „Drsněji, ty srabe!“ A to je chvíle, když poznáte, že od apexu se motorka začala citelně dusit. Do háje… zatracená kontrola trakce. Naštěstí je možné ji nastavit ve dvou stupních nebo poslat úplně spát. Přenastavení hlídací chůvy moc pomohlo. Motorka ihned začala míň kecat do řízení a nechala se vždy ze zatáčky vyhoupnout na zadní i se zapnutou kontrolou trakce. Ano, děkujeme vývoji v Yamaze za pochopení – takhle je to správně!

O tom, že má motorka opravdovou sílu, jsem se přesvědčil na jednom malém horizontu, kdy se mi povedly regulérní záda na šestku… jo, fakticky na šestku. Blázinec, ale krásnej! Rám je stejný jako na klasické MT-09, tlumiče trochu přitvrdili v továrně, aby líp pracovaly s trochu větší váhou 195 kg (MT-09 má 188 kg) s plnou nádrží. Komprese je čitelná, jemná, stejně tak odskok. Prostě dobře funkční šasi. Zadní centrál se rád v zatáčce stlačí trochu víc, než by bylo potřeba, ale zase – není to závoďák a lze si ho přizpůsobit.

Nechá se

Podvozek jako celek je jednoduše fajn, odladění je precizní a víte, že ho nastavoval někdo, kdo motorkám rozumí a ví, co dělá. Pokud jste ovšem gurmáni, můžete si z originálních dílů koupit i Öhlins, kdyby vám to snad bylo málo a měli jste potřebu při své jízdě ještě více přitvrzovat. Brzdy si Yamaha vyrábí své a říká jim Advics. Ano, vidíte dobře, jsou to ty super třmeny původem z eRšestky. Na jejich ovládání stačí jeden prst a síla i čitelnost jsou na úrovni. ABS ovšem nevypnete jinak než vyndáním pojistky nebo můžete jet dlouho po zadním (to by nám šlo), aby to zmátlo řídicí jednotku.

Na okruhu ve Vysokém Mýtě brzda nevadla a její účinek byl vždy takový, jaký má být. Brzdné drifty lze dělat díky nové antihoppingové spojce s lehkostí a doslova si s motorkou hrajete. Pneumatiky, co dostane z fabriky, jsou na svižnou jízdu v pohodě. Celková stavba motorky je do ruky velmi příjemná, krátký rozvor, váha je díky dobrému rozložení pocitově hodně nízká. Budík je v reálu velice příjemný, krásně přehledný a ukazatel kvaltu a množství paliva je na správném místě. Jediné, co trochu zamrzí, je to, že se budík neovládá z řídítek, ale tlačítky na palubce.

XSR900 je design klasiky s moderními vnitřnostmi a to se nám moc líbí. Je jako holka, která na první pohled vypadá jako už klidnější MILFka, ale když na ni vlezete, tak se nestačíte divit. Povedená strojovna.

Foto: Jan Stárek