Radši se nebudu zabývat tím, jak rychle jsem proletěl Blankou a kolika červeně přisvětlujícím radarům z toho trapu právě prasknuly ledky. Promiňte, strážníku, ale chuť ten uřvaný čtyřhrnek naplno otevřít byla silnější než rozum. Za všechno může Tuono. Nejzběsilejší supernaháč současnosti!

 

Proč?

Můžeme se donekonečna dohadovat o tom, jestli nahatá motorka musí mít 175 koní, a rovnou vám řeknu, že nemusí. Ale je zatraceně fajn je tam mít! Pochopíte to, jakmile na RR otočíte na trojku heftem nadoraz. Na jedničku a dvojku to ze začátku raději nezkoušejte, protože by to mohlo odnést vaše spodní prádlo. Nedělám si srandu, dneska vám nic nedá větší zlobu, chtíč a touhu po rychlosti než právě Tuono.

A ještě aby ne, protože to byla právě Aprilia, která v roce 2002 přišla s tímhle šílencem. Tenkrát měl dvouválec od Rotaxu solidních 130 koní a to všechno bylo zabaleno do sladce ovladatelného šasi. Jistě, už tenkrát existovaly rychlé nahaté motorky jako Ducati Monster nebo Triumph Speed Triple, ale na Tuono nic nemělo.

Na točivé silnici to byla naprostá lahoda. Do dneška si pamatuju skvělou jízdu do Mostu na Aprilia den, kde jsem si ho naplno užil. Už tenkrát to byla divoká motorka vyžadující pevnou ruku, ale oproti tomu, co mám dneska pod zadkem, to vlastně byla naprostá kočička. Jedenáctka je dělo!

Výměna

Když jsem Aprilii vyzvedával, odehrála se docela vtipná situace. Kluci v K2 na Vrbovce mi s úsměvem předali vyvoněnou verzi RF s podvozkem Öhlins a nazutými SuperCorsami a já se pochopitelně tetelil radostí. Netrvalo to ni čtvrt hodiny a už jsem to sypal ven z Prahy na svoje oblíbené silnice. Bože, to je raketa. Neuvěřitelná ochota k čemukoliv, totální jistota v absurdních rychlostech a bleskurychlé řízení, které ale není zbytečně jankovité ani zbrklé. Pim, pim, jeden kvalt střídá druhý a láduju to tam samozřejmě bez spojky díky obousměrnému quickshifteru, který mimochodem funguje dokonale.

Už jsem se viděl v první řadě startovního roštu ve třídě naháčů, která se při Dafitech v Brně zrovna jela. Jen počkejte, tohle bude pro ty nakutý S 1000 R a MT-10 pořádná zkouška. A pak zazvonil telefon. Na druhé straně mi Martin oznamuje smutnou novinu: „Ty vole, my ti dali špatnou motorku. Potřebujeme to RF hned zpátky, měl si mít totiž základní RR. Dovez nám to prosím hned zpátky.“ Moji duši v tu smutnou chvílí zalil žal. Jedno plus to ale mělo: Měl jsem možnost ve stejnou chvíli přeskočit z RF na RR a pocítit okamžité rozdíly.

A pochopitelně těch 100 000 navíc za RF musí být znát. Zlatý podvozek dává i na silnici lepší zpětnou vazbu a cítíte naprosto všechno, co se s předním kolem děje. Pro někoho, kdo má rád jízdu bez zbytečných informací a raději se spoléhá na dokonale filtrující odpružení, může být RF až zbytečně moc „ukecané“.

Standardní verze je v tomhle jiná. Taky má správnou odezvu, ale podnětů jde skrze řídítka přece jenom o trochu méně. Velký rozdíl je v pneumatikách. Špičaté SuperCorsy dělají z Tuona požírače zatáček, na to základ s obutými Rosso II prostě mít nemůže. Nevěřil bych, že tak citelný rozdíl mohou udělat pneumatiky a kvalitnější odpružení. Na okruhu by to bylo ještě znatelnější, ale i silnice jasně ukázala, že RF je na tom z hlediska šasi mnohem dál.

Dá se využít?

Jakkoliv je Tuono prakticky svlečené RSV4, tak musím žasnout nad tím, jak použitelné je na silnici. Jasně, člověk vyšší než 190 cm bude mít trable se na něj poskládat, ale mně (172 cm) padlo naprosto dokonale. Posez je překvapivě prostorný, řídítka mají správnou šířku a mám pocit skvělé kontroly nad hmotou. Fouká na něm? Fouká, stejně jako na ostatních nahatých motorkách. Nápor větru funguje výborně jako přírodní omezovač rychlosti, protože kdyby byla ochrana před okolím větší, bylo by to životu nebezpečné. Útočné pozici se při řízení ale nevyhnete. I přes přítomnost tempomatu bych na něm dovolenou asi jet nechtěl.

Tuono je totiž plné paradoxů. Dlouhé zpřevodování nižších kvaltů by mohlo naznačovat, že to nebude nijak ostrá jízda, ale opak je pravdou. Jednička se dá používat i na okresce, což pochopitelně znamená, že z rohu to letí doopravdy děsivě. Předek se při akceleraci hodně odlehčuje, ale i na hrbolech zůstává stabilní a jemný pohyb v řídítkách je znát jen výjimečně.

Od kol dostáváte skrz zavěšení kompletní sadu informací, co se pod vámi děje, a díky tomu dokážete skvěle přizpůsobit jízdu podle aktuálních podmínek. Volnost v náklonu je obdivuhodná a snažit se dostat na běžné silnici Tuono na limit, by byla fakt nezodpovědná krávovina. Místem, kde Tuono dokáže nejlíp ukázat svoje přednosti, jsou zatáčky, a především ty rychlejší. Stabilita a ochota celé motorky vrhnout se do náklonu je opojná.

Motorka se krásně řídí plynem, v náklonu se dá lehce měnit stopa a překlopení z jedné strany na druhou je otázkou pomyšlení. Necítíte se na něm jako na naháči, ale jako na regulérním superbiku. Prostě víte, že ta motorka zvládne víc, než si na silnici vůbec dokážete představit. Podvozek i celková geometrie je jako stvořená na řezání zatáček všech poloměrů. Pérování je hodně tuhé, na hrbolech dokáže kopnout, ale v houpavých nerovnostech zase komfortně povolí.

Sci-fi

Jakkoliv je rychlost Tuona doslova opojná, do kolen mě dostala spíš jeho elektronika. Barevný budík je pěkný, i když font některých údajů je až moc titěrný a ukazatel náklonu v reálném času je totální blbost, která vás akorát může dostat do průseru. Celkové naladění balíčku APRC, který teď obsahuje i launch control a omezovač rychlosti v boxech závodního okruhu, je bezchybné. Každý parametr od kontroly trakce po wheelie control nebo ABS si můžete zvolit v několika stupních nezávisle na sobě.

Pod levým řídítkem jsou navíc tlačítka pro jemné naladění kontroly trakce, což je něco, s čím jsem si na okruhu hodně hrál. Je znát, že Tuono vychází ze závodní motorky, takže i trakce nastavená na trojku už dovolí lehký prokluz zadního kola. Často zkouším i vyšší míru intervence, protože na ní perfektně poznám, jak jemně je systém naladěný, a taky musím smeknout.

Na nejvyšší stupeň je motorka pod plynem prakticky nenabouratelná. Elektronika nedovolí nic a výkon rázně omezuje. Všechno se ale děje plynule, což je při tak ohromném výkonu skoro zázrak. Smekám klóbrc, pánové z Noale.

Nářez!

Pochopili jste to správně. Tuono je totální nářez! Frontální útok na smysly a jeho rychlost bude v každé chvíli ohrožovat bodové konto vašeho řidičáku. Žádná jiná motorka nedokáže zprostředkovat takovou dramatičnost a každá jízda na něm je událost. Jestli hledáte maximální vzrušení, právě jste ho našli.

Verdikt *****

Zuřivost a absurdní rychlost zabalená v té nejsladší krabičce, jakou si momentálně můžete koupit. Jedinečný zážitek.

 

Redakční zářez

Nováček 4
Zapomeňte na to! Tuono je motorka pro zkušeného pilota, který ví, co dělá. Jakkoliv je motor příjemný a jemný, toho výkonu je tam jednoduše moc.

Uličník 1
Všechno se dá vypnout, dokonce i ABS, což se dneska už moc nevidí. Zvedá přední kolo na první tři kvalty a řve u toho jako pomatený. Chuligán, jak má být.

Technika 1
Chtít víc by zavánělo rouháním. Je tady naprosto všechno, včetně tempomatu nebo pit limitru. Jestli máte sto tisíc navíc, chtějte verzi RF. Poděkujete nám až pak.

Sex-appeal 2
RF v italské trikoloře je naprosto okouzlující, ale setkali jsme se s názory, že předek vypadá jako kachní zobák. Existují i hezčí nahaté motorky.

 

Kup si ji, když…

  • máš dost peněž na pokuty,
  • víš, že ti gumy vydrží 2000 kilometrů,
  • bez rychlořazení to už nechceš a neumíš.

Nekupuj si ji, když…

  • chceš jezdit spíš v klidu,
  • nemáš rád nápor větru,
  • málo se modlíš.

 

Technická data – Aprilia Tuono V4 1100 RR

Motor
Typ: vodou chlazený čtyřválec do V, 65°, 16V
Objem: 1077 cm3
Vrtání × zdvih: 81 × 52,3 mm
Maximální výkon: 175 koní @ 11 000 ot./min.
Točivý moment: 120 Nm @ 9000 ot./min.
Počet rychlostí:  6
Sekundární převod: řetěz

Podvozek
Rám:   hliníkový a kované sekce
Přední odpružení:       USD vidlice Sachs, ø 43 mm
Zadní odpružení:        monoshock Sachs
Přední brzda:  2× 320mm disk, radiální 4pístky, Race ABS
Zadní brzda:   220mm disk, 2pístek, Race ABS
Pneu přední:   120/70-17
Pneu zadní:     190/55-17

Rozměry
Výška sedla:   825 mm
Objem nádrže:            18,5 l
Suchá hmotnost:         184 kg

 


text: Karel Táborský, foto: David Vejmola (okruhari.cz)

 

1 komentář

  1. Ano je to tak, tento stroj je opravdová lahůdka. Každá jízda, byť jen krátá, třeba jen do práce. Mám ji už dva roky a zatím nemám nejmenší potřebu pokukovat jinde. Snad to ten letošní Streetfighter nezmění:))

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here