Fakta mluví jasně: Scrambler je nejpomalejší Ducati, jakou Italové nabízejí. Jenže podle nás je taky i jednou z nejlepších. A řekneme vám proč
Zařekl jsem se, že to slovo v celé recenzi nepoužiju. Nemám ho rád. Však vy víte jaké. To, které označuje pečlivě upravené chlápky ve strakatých košilích s pěstěným plnovousem, kteří si u ohně na kraji lesa s podobně postiženými jedinci namlouvají, že jsou děsně cool a mají svůj vlastní svět. A to není zdaleka všechno. Nejenom, že se vezou na své vlastní módní vlně, oni mají dokonce i svoji motorku. Víte co? Scrambler si tohle škatulkování nezaslouží, protože je to jednoduše dobrá motorka i přes maličko přepálenou image, za kterou si ale továrna může vlastně sama.
V katalogu najdete obrandované bundy, helmy, brýle, a dokonce i flašku na vodu. Těch nesmyslů je tolik, že by na to nestačil celý časák. Je to zkrátka trochu přepálené, i když je potřeba vyzdvihnout tu snahu. My ale nejsme módní časopis, který se za každou cenu snaží podbízivě zalíbit těm, kteří nemají vlasy, ale účes. My milujeme motorky a chceme na nich jezdit. A taky je chceme pořádně vyzkoušet. Z fotek kolem článku jste asi vytušili, že tohle nebude tak úplně stylařský test. Týden na Scramblerovi byl totiž o nekonečných úsměvech, potu a odřených plastech…
Není to o výkonu
Asi nejsem sám, kdo má občas pocit, že v určitém stádiu vývoje jakoby motocyklový výrobci zapomněli, o čem vlastně motorkaření je. Z prostinké zábavy se stal závod o to, kdo má víc a kdo dočurá dál. Scrambler ale ukazuje, že to jde i jinak.
Motorky nemusí být překoňovaná monstra s obscénním designem, ze kterých půjde strach už na stojánku. Panigale má přes dvě stě koní, tenhle malý žlutý strojek jen chabých 75. Jenže po většinu času je s ním daleko větší sranda. Na 1299 se bojíte o život a jenom těžko se zbavíte hmatatelného pocitu, že máte mezi nohama víc, než kdy dokážete využít. S Iconem ta pravá zábava teprve začíná.
Vsadím se, že ten pocit dobře znáte. Existují motorky – a je jich docela dost –, přes které přehodíte nohu, chytnete se rejdů a ve vteřině víte, že to bude dobrý. Sedí se mi na něm jednoduše dobře. Všechno je na správných místech, nic nechybí ani nepřebývá. Jednoduchá a srozumitelná věc.
Čiperka proutnická
A taky je pořádně čiperná. Scrambler je motorka s dobrou náladou. Nedovedu si představit, že by se na něj někdo posadil a během pár kilometrů nezapomněl na všechny problémy světa. Může za to kombinace různých faktorů. Jedním je jeho přímočarost. Sednete, nakopnete ho a můžete vyrazit. Nemusíte řešit desítky různých nastavení ani palivových map a nastavení složitých jízdních asistentů. Nic takového tady totiž není. Jen vy, vaše pravá ruka a jednoduchý vzduchem chlazený dvouválec.
Pokud znáte Ducati, bude vám spoustu věcí připadat povědomých. Motor pochází z poslední generace Monstera 796 a nikdo se ani neobtěžoval něco změnit. Nebyl prostě důvod. 75 koní je adekvátní – je to dost na to, abyste se dostali do anebo z problémů. Spodek otáček není zázračný, stejně jako na každém dvouválci, a ta pravá zábava začíná až kolem šesti. Zvuk je příjemný a zátah dostatečně syrový. Určitě stačí na to, abyste ho dokázali zvednout na zadní kdykoliv, když to situace dovoluje nebo vyžaduje.
Bude k tomu potřeba asistence spojky, ale nikdy jsem neměl pocit, že mu tím nějak ubližuju. Jedna věc mi však vadila – reakce na plyn je zbytečně zbrklá a stejným problémem trpí v dnešní době spousta motorek. Továrna se nám sice snaží tvrdit, že to je jeho „charakter“, ale je to blbost. Když ho máte rozmotaný na nějaké okresce ve vyšších otáčkách, ani si toho nevšimnete.
Při popojíždění ve městě je to však protivný. Zamrzí to o to víc, že Scrambler je jednou z nejlepších mašin do města. Motor reaguje bez prodlevy, sedíte vysoko, máte dobrý rozhled. Motorka je lehká, krásně se přehazuje v ruce. Díky úzké stavbě ji můžete poslat i do mezery, která zdánlivě neexistuje. V každém ohledu jde o skvostné svezení. A považte – s minimálními provozními náklady. Gumy vydrží moc a kvůli skromnému výkonu motor vůbec nežere. Budete jezdit kolem pěti, a to se ani nemusíte moc snažit.
Pojď mi „hop“
Pokud jste někdy měli malé auto s relativně dobrým podvozkem a slabým motorem, budete ten pocit důvěrně znát. I když Scramber není ani zdaleka podkoňovaný, snažit se z něj vymáčknout i tu poslední kapku je bohovská zábava. Na otevřené a kvalitní okresce dává absolutní smysl, a když se vám povede udržet rychlost v zatáčce, odmění se výbornou stabilitou a i přes „špalkovější“ obutí slušnou přilnavostí.
Kolínko není problém, stejně jako občasný smyk, pokud se ovšem proklikáte přes menu a dokážete vypnout ABS. Se stáhnutou ochranou má jízda daleko větší šťávu, stejně jako v normálním životě. Motorce to nevadí, právě naopak – ona k tomu v každém okamžiku poňouká. Není to stroj, který s přehledem vyžehlí každou vaši pitomost, musíte ho řídit. Už od chvíle, kdy ho poprvé představili, nás zajímalo, jak bude reagovat ve chvíli, když se k němu přestaneme chovat jako gentlemani a vytáhneme ho na nezpevněnou cestu.
Šotolinová cesta nám ale nepřišla dostatečně drsná, takže šup s ním na opravdovou motokrosovou trať, aby se vidělo. Jeden by řekl, že tady se ta maličká žlutá Ducati okamžitě dostane mimo svou komfortní zónu. A ano, máte pravdu – nikdo z budoucích majitelů tohle s největší pravděpodobností dělat nebude, ale na to my kašleme. Chtěli jsme to prostě zkusit.
Drsně v poli
Scrambler ale nezklamal. Gumy si dobře poradí i mimo silnici, a pokud bych ho chtěl častěji používat v lehkém offroadu, upustil bych pár desetin ze standardních tlaků. Tlumiče na silnici motorku dobře podporují, v terénu si poradí i s lehkým poskočením, ale uvědomte si, že se musíte pohybovat v rychlostech, ve kterých sebemenší chybička nebude mít strašlivé následky. Jestli Scrambler něco doopravdy umí, pak to musí být šotolinové cesty.
Můžete si stoupnout do stupaček, když chcete, a řídit ho pomocí plynu a včasného protirejdu. Výkon na utržení kola je dostatečný, a pokud to budete dělat ve vyšších otáčkách, včasný zásah omezovače funguje i jako spolehlivá kontrola trakce ve chvíli, kdy by ambice převýšily talent.
Jízda na Iconu je velmi, ale velmi poučná lekce fyziky a toho, jak se motorka chová a proč. Nečekejte žádnou světobornost nebo preciznost offroadověji zaměřených strojů, na to nebyl postaven. Smykovat s ním jde ale více než dobře.
Sranda to je přesně do chvíle, než mě Somik pobídne větou, kterou nikdy nesmíte nahlas vyslovit: „Projeď mi to driftem ještě jednou, naposledy, a jdeme od toho…“ Vlastně to bylo nevyhnutelné. Točím ho kolem nohy a vyjíždím z toho krásným dlouhým smykem. V tu chvíli mám ale řídítka na dorazu, což znamená jediné – nemám možnost smyk řízením korigovat, takže mě to pochopitelně kopne „na bejka“ a já se pomalu a nedůstojně poroučím k zemi.
„Zkurvil jsi to, viď?“ dostávám nemilé zprávy od svého přerostlého kolegy. První ohledání škod nevypadá nijak dramaticky, ale zlomená páčka zadní brzdy s pumpou odhalí krutou pravdu – dneska jsme dojezdili. Plynou z toho dvě ponaučení: nikdy se nenechte vyhecovat od někoho, kdo stojí opodál s namířeným foťákem, a nemlaťte se Scramblerem o zem, není na to stavěnej…
Myslím to upřímně
Říct o Ducati Scrambler, že je to dobrá motorka, by nebylo fér. Ve všem, na co byl určen, je totiž téměř fenomenální. Navíc je upřímný a schopný, a to dokonce i ve světě, který je posedlý stylem a nutností být za každou cenu cool. Někdo si může myslet, že je to motorka pro začátečníka, a do jisté míry je to pravda.
Výkon podává nezáludně a lehce se řídí. Sedlo je nízko, takže dosáhnou i holky nebo prckové jako já. Dokáže ale potěšit i zkušenější piloty bez toho, abyste ho v prvním vinglu projetém na koleno rozlomili vejpůl. Takže závěr je následující: Není to módní doplněk, je to prostě motorka. A velmi dobrá.
Foto: Jan Somerauer
Ok, kluci, fajn test. R