Obézní Robert … „Image je na nic!“ říká jedna reklama na americkou citrónovku a podle nás kecá. Image je k něčemu, pokud je vnitřní podstatou věci, tak jako je tomu u Fat Boba, jedné z podob americké legendy Harley-Davidson

Je až překvapivé, jací jsou motorkáři konzervativci, tedy mluvíme-li o naší milované zemičce ve střední Evropě. Už několikátý člověk během mého společného týdne s Fat Bobem proklel tuhle motorku do pátého kolene, a to jen kvůli zadnímu světlu. Začíná mě to bavit!

Jasně, je to očividně výstřelek, ale proč by si značka jako Harley-Davidson nemohla něco takového dovolit? Vynechejme koncept elektrické motorky nebo levnou „indickou“ variantu a mrkněme třeba ke konkurenci. Suzuki bez ostychu už pár let vyrábí cruisera, který vypadá jako lokomotiva, a ještě na něj dává barvy ovocných nanuků; Yamahy se tváří jako Cadillacy ze čtyřicátých let a třeba u Guzzi si dovolili zadní svítilny z LEDek přes celý blatník. Tak proč by proboha Haryk musel mít vždycky to jedno nudné hranaté světlo? Zvykejte si, konzervy!

Facelift drsňáka

První Haryk s označením FXDF Fat Bob se narodil v roce 2008. Továrna tak chtěla uspokojit stále narůstající poptávku po masivních, drsňácky vyhlížejících nízkých cruiserech s image dragsterové motorky. Dvě přední kulatá světla, plné disky kol převzaté od známějšího tlustého bratra (Fat Boy), dominantní motor, krátké blatníky, velká nádrž, široká rovná řídítka – to všechno jasně zapadalo do konceptu jednoduché motorky bez jakýchkoliv zbytečných cinkrlátek. A Fat Bob se stal oblíbeným modelem.

Tehdejšího Fat Boba poháněl motor Twin Cam 96 (objem 1584 cm3), ale přeci jen jsme se o pár let posunuli a dneska je tomu trochu jinak. Už třetí sezonu má tenhle obézní chlapec ve svém jádru Stotrojku, tedy Twin Cam 103 s objemem 1690 cm3. Ovšem provedeme-li důkladnější prohlídku, najdeme mnohem více rozdílů oproti původnímu modelu.

Pro rok 2014 totiž dostal Fat Bob již inovovanou podobu, která se dotkla především jeho barevného provedení. Ta tam je kupa chromu, k jednoduchosti se víc hodí černá, a tak se do ní oblékly ráfky i disky kol, samotný motor a řada dalších detailů. Nové je lakování nádrže se šikmými pruhy, zajímavá barevná kombinace s matnou pískovou barvou a černou a také už zmiňovaná zadní svítilna s dvojicí rudých kruhů a šikmým plexi.

Všechno jako by to dalo Fat Bobu ještě víc nádechu dragsterové motorky, nízkého dlouhého a jednoduše postaveného cruiseru, u kterého žádná cinkrlátka prostě nejsou vítána. Tečkou na celém faceliftu je pak dvoudílné sedlo s výraznou „zarážkou“ pro jezdce, které jako by na dálku varovalo, že pokud vezmete za plyn bez pokory, Fat Bob vám s radostí ukáže, zač je toho točivý moment.

Realita poslušného chlapce

Image je důležitá a řekněme si na rovinu, že podstatnou část zákazníků baví, když jejich motorka vypadá, jako by zrychlovala na sto za dvě vteřiny a požírala u toho kolem silnice všechno, co není připevněno k zemi. Jenže kolik z nás by na něco takového mělo koule? Odpovězte si sami… Proto je dnes na druhé straně dost populární kultivovanost a poslušnost motorek, a to ve všech kategoriích, cruisery nevyjímaje. A přesně takový je i Fat Bob.

Tak předně motor. Jasně, jeho 132 Nm je hodnota dech beroucí, ale nečekejte protáčející se zadní kolo ani hnědé pruhy na trenkách majitelů. Twin Cam se za ty roky stal opravdovým Mirkem Dušínem, nevyděsí a poslušně vás se svým typickým dusotem a hukotem posouvá vpřed. I když otočíte rukojetí poněkud zprudka, nečeká vás nic smrtícího. Tím ale nechci říct, že by mu chyběla síla. Jen mu prostě nechybí mravnost. Pěkně od volnoběhu v poklidu tlačí dopředu až někam k pěti tisícům otáček, kde už raději cvaknete další kvalt. Anebo mnohem dřív.

Ta obrovská zásoba točivého momentu má však za následek jednu divnost – nebudete vůbec řešit řazení, jako to děláte u normální motorky. Prostě tam něco cvaknete a ono to jede. Několikrát se mi stalo, že jsem se přistihnul, jak jedu po městě pade na pětku, nebo naopak po okresce kilo na trojáka. Jako by mu to bylo úplně jedno.

Délka námořního tankeru

Při pohledu do tabulky technických parametrů dokážou hodnoty jako 1620 mm rozvoru nebo 305 kg suché hmotnosti řádně vyděsit. Jenže je si k tomu potřeba přičíst také těch 690 mm výšky sedla, celkovou polohu těla (lehký předklon i předkop) a především těžiště motorky. Tohle všechno dohromady dělá z Fat Boba překvapivě ovladatelnou motorku. Žádné rvaní se před zatáčkou, prostě jen pošlete bederní páteří a rukama informaci, kam to má jít, a ono to tam jde. Tedy až do momentu, kdy s vámi začnou stupačky hrát oblíbenou hru „Screamin’ Pegs“, což se odehrává při 30° náklonu (jasně, malej kluk ze Španělska, který dává 68° s loktem na zemi, by asi nadšenej nebyl).

Je úplně jedno, jestli to tam rvete pod tlakem a děláte si z Fat Boba poslušného otroka, nebo naopak jen tak poklidně kloužete krajinou a užíváte si celým tělem prostupující dunění velkého, vzduchem chlazeného véčka, motorka to umí oboje a funguje bez výhrad. Stejně tak v momentě, kdy vám očekávaná nebo neočekávaná dopravní situace v možnosti pokračovat v jízdě zabrání. Pravda, nejsou to ty nejsilnější a nejcitlivější brzdy na světě, ale když za ně pořádně vezmete, dokážou si s těmi třemi centy v pohodě poradit. A vzít za ně naplno se nemusíte bát, už v sérii najdete ABS.

Harley-Davidson Puzzle

Nebudeme si nic nalhávat, v Milwaukee dokonale využívají systém skládanky. Když si vedle sebe postavíte jednotlivé modely z dané řady, u Fat Boba, tedy Dyna zjistíte, že základ je vždy stejný. Jeden dvojitý kolébkový rám, jeden rám, jedna převodovka, tlumiče uchycené na straně, stejná kyvka. A přeci na žádné z těch motorek nebudete mít stejný pocit. Dokonalý důkaz toho, jak moc dokážou motorku změnit „drobnosti“, jako jsou rozměry kol a pneumatik, výška sedla, umístění stupaček, sklon přední vidle nebo tvar řídítek. Někdo by mohl H-D za tohle „ulehčení“ si práce napadat, ale ona to není jen skládanka dílů, je to mnohem složitější. Jde o to poskládat polohu těla a chování motorky a tím vyvolat rozdílné emoce. A to umí u H-D geniálně.

V řadě Dyna vedle sebe najdete oldschoolového choppera (Wide Glide), bobbera (Street Bob), svalnatého Low Ridera i cestovně založeného Switchbacka. A mezitím co si všichni tihle dají vevnitř na baru panáka a pokecají, jakej byl dneska den, Tlustej Bob bude stát u dveří, ukazovat svoje svalnaté pokérované hnáty a tvářit se fakt drsně. Týpek, se kterým byste si nechtěli nic začít. Až do momentu, kdy se s ním dáte do řeči a zjistíte, že je to pohodář jako ti ostatní a drsnost je jen jeho image.

Foto: archiv

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here