Chce to ale umět se bez předsudků koukat. Stojíme tedy se Somikem před redakcí a já mu na jednotlivých částech motorky musím jak školákovi prstem ukazovat, co jeho italsko-dvouválcová determinace zprvu odmítá vidět.

Tahle Honda je totiž v některých detailech překvapivě dosti pěkná. První, co i tupýho praští přes oči, jsou samozřejmě ty čtyři krásně kroucený výfukový svody. I člověk pohybující se mimo svět motorek se nad tím pozastaví. Tohle se dnes už skoro nevidí. Čistá, ba přímo esenciální krása.

Další smyslům libou záležitostí je kombinace jednoho z nejkrásnějších odstínů modrý barvy plechů/plastů s béžovým lakováním některých motorových dílů. Tohle není sprostá červená Italka atakující vaši první signální, ale v rámci finančního limitu sofistikovanej kousek pro druhý stupeň základní školy estetiky. Nezapomeňme ani na kyvku, černě lakovanou. Ty tam jsou naštěstí doby zoufalý nudy jeklových profilů.

 

Oko vidí

A kdo chce, může krásu vidět i v účelné jednoduchosti rámu, hlavně pak ve směle jasné přímce trubek stoupajících od něho k zadnici, která je dalším překvapivě pěkným místem. Jasně, není to žádná superútlá prdelka a vedle nějaký Agusty by tenhle solidní zadek neobstál, ale je to, přiznejme si, prostě pěknej kousek, navíc korunovanej decentním led světlem, který vaše oko nemůže nepotěšit.

Tím jsme s výčtem vizuálních zajímavostí ovšem u konce. Zbytek je standardní konfekce týhle doby a například zepředu nemáte šanci rozeznat, o jakou Japonku – nebo dnes už bohužel i Němku – se vlastně jedná.

Největší slabinou jsou tak nepochybně budíky. Ten jakoby karbonovej povrch, to je prostě peklo. A tvarově… ech, škoda slov. Něco tak nezajímavýho, neinvenčního a – ano, až ošklivýho aby člověk pohledal. No… vzpomněl jsem si ještě na aktuální Kawasaki týhle třídy, takže Honda vlastně ještě docela dobrý. Akorát že na ně musíte furt civět.

 

Ucho slyší

Že tady jsme rovnýma nohama ve střední výkonnostní třídě i cenový relaci? Nečekejme proto žádný překvapení, a už vůbec ne zázraky. Na druhou stranu se nemusíme bát nečekaných nedostatků. Ty tu totiž opravdu nejsou. Čeká nás úměrně velká porce solidní jistoty v sterilních mezích zákona. Žádný rekordy se přes den trhat nebudou a večer pěkně zpátky přes Lidl, do bačkor a k televizi.

Vyhlazená křivka otáček vás proveze světem harmonie odspodu až nahoru, přičemž někde nad pěti tisícema vás polechtá nijak nebezpečné, ale pořád ještě vzrušení z výkonu tohohle čtyřválcového etalonu solidnosti.

Nicméně ucho tady zaznamenává nevšední zvuk koncovky výfuku, který jako by korespondoval s jejími ostřejšími tvary. Tohle je tedy další moment, který tuhle Hondu pozvedává výš, než bychom čekali. A ucho se nemýlí – je to kupodivu docela sexy chraplák.

 

FAQ

Ano, ovšemže tahle Honda zvládá v klidu město i dálnici a ovšemže úplně nejlíp je jí na okreskách, a dokonce i ty vymlácený středočeský zvládá solidně. Ovšemže se v zatáčkách snad už narodila a tlumení je nastavený tak příjemně, že vám během jízdy ani nepřijde na mysl. Je tu zkrátka všechno tak, jak si pod shlukem písmen „Honda CB“ představí úplně každej školák.

Snad proto, že tohle je motorka pro začátečníky naprosto ideální. (Představme si nejhorší myslitelnou situaci – jste otec osmnáctiletý dcery, z jejíhož jednání vůči vám je zřejmý, že buď od vás dostane motorku, nebo vy skončíte s infarktem. Vsadím se, že jiná než právě tahle Honda vás pro alespoň minimální pocit jistoty ani nenapadne.) Jediný, čím se jízda na ní může pokazit, je váš případný nerozum nebo necit pro věc. Tohle je její velká výhoda – máte jistotu, že je-li za jízdy něco špatně, je to vždycky a jenom vaše práce.

A dále – ano, ovšemže je pozice jezdce akorátní, s lehce sportovnějším nádechem, a i při stotřiadevadesáti centimetrech lze mít pocit dosti výjimečný – nikde člověka výrazně blbě kus nepřebývá. Sedačka je pohodlná i příjemně velká na to, aby na ní v nepozorovaných chvílích bylo možné se i trochu rozkydnout, když už čtyři dekády starý tělo má po celodenní jízdě spíš dost.

Podvozek posílá všechny potřebný informace tak čistě, jak je to na dnešním stupni technickýho vývoje za rozumný peníze možný. I brzdy jsou v souladu s celkem, nekoušou, hladěj, ale pevně. Jen řídítka bych snad snesl trochu širší, ale něco mi říká, že u Hondy moc dobře a líp než já vědí, proč tam dávaj právě tyhle.

Úhrnem mi připadá, že kdybych za tuhle Hondu těch zhruba dvě stě tisícovek dal, nelitoval bych zpětně ani chvilku. Snad jen, že v davu jiných motorek nad ní nikdo významně nepřiponadzdvihne obočí. Což je ale na druhou stranu dosti důležitý detail v životě motocyklistově, který dokáže potěšit.

 

Technická data Honda CB650F

Motor Typ: kapalinou chlazený řadový čtyřválec, DOHC | Objem: 649 cm3 | Vrtání × zdvih: 67 × 46 mm | Max. výkon: 66 kW @ 110 000 ot./min. | Max. točivý moment: 64 Nm @ 8000 ot./min. | Počet rychlostí: 6 | Sekundární převod: řetěz | Přední odpružení: 41mm teleskopická vidlice SDBV | Zadní odpružení: Monoshock s nastavitelným předpětím | Pneu přední: 120/70-17 | Pneu zadní: 180/55-17 Rozměry Rozvor: 1450 mm | Výška sedla: 810 mm | Objem nádrže: 17,3 l | Pohotovostní hmotnost: 208 kg

 


text: jirka jaroš, foto: Jan Stárek (okruhaři.cz)

2 KOMENTÁŘE

    • Super, díky. Opravdu byla použita tabulka z jiné motorky. Stalo se to při konverzi a je tedy opraveno….

      Super, díky

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here