Pravda je, že se severoamerickými indiány nemá Indian Chief společného vůbec nic, ale v jeho jméně se nese tradice a krom toho jde o výjimečnou motorku. Po všech směrech

Historii nezapřeš. Stačí se chvilku zahledět na ten kudrlinek plný nápis na nádrži a začínají se mi pomalu objevovat obrazy, které znám z minulosti této značky. Chlapíci v dlouhých pruhovaných svetrech přikrčení za širokými řídítky starých závodních motorek, technicky výjimečné OHV z roku 1918, řadová čtyřka Four i úžasný Scout Novozélanďana Burta Munroa. To všechno je Indian a nikdo mu to neodpáře i přesto, že s původní firmou nemá ta dnešní kromě loga a názvu vůbec nic společného.

Ale jsem opravdu rád, že tady přede mnou stojí. Nejenom proto, že nás očividně čeká velmi výjimečný týden, ale i proto, že vůbec existuje. Od bankrotu původní firmy v roce 1953 to nebyly veselé příběhy, ať už mluvíme o indických Enfieldech prodávaných v USA pod značkou Indian do roku ’60, tchajwanských pitbicích v letech sedmdesátých, nebo nevydařeném pokusu o návrat velkoobjemového Indianu s motorem Ducati z roku 1974. Mnoho slepých cest a nic, co by se přibližovalo původní filozofii značky.

 

Indian Chief jako takový

Trochu lépe to začalo vypadat až v roce 1999, kdy sloučením devíti firem vznikla Indian Motorcycle Company of America a v roce 2001 začala vyrábět první novodobé velké Indiany. Modely Chief, Scout a Spirit poháněly americké motory S&S Powerplus s objemem 100 inchů (1638 cm3), ovšem vývoj byl nákladný, prodeje malé a výsledkem byl další bankrot v roce 2003. Po tříletém tichu se o vzkříšení projektu pokusila britská společnost Stellican Limited, která pár desítek kusů v limitovaných edicích vyrobila. Zásadní změnu přinesl rok 2011, kdy do hry vstoupil Polaris.

Polaris Industries asi všichni dobře známe jako výrobce čtyřkolek, sněžných skútrů a dalších vozidel. Málokdo pak ovšem ví, že je to také velký hráč na poli amerických velkoobjemových cruiserů. Právě Polaris totiž založil značku Victory, které se v posledních letech hodně daří. A právě tato firma také v roce 2011 od Britů koupila Indian Motorcycles. Ta dva roky pokračovala v rozběhlém projektu s motory S&S, ale pustila se také do vývoje vlastního, který byl představen na jaře roku 2013.     

 

Indian Chief  úder hromu

Pokud se mě zeptáte na nejhezčí současný motocyklový motor, nebudu dlouho váhat. Nikdy nezapomenu ten úžas, který mi Indian přivodil, když s velkou slávou představit dvouválec Thunder Stroke 111. Skvostné tvary žebrování odkazující na staré motory Indian s SV rozvody, masa materiálu přetvořená na eleganci, nádherná víka ventilů, spodní výstup výfuku. Uvnitř pak precizní technika s tradičním OHV rozvodem a dva hrnky, pořádný kladiva (www.motohouse.cz/thunder-stroke). Řeknu vám, je radost si k němu přidřepnout s hadrem v ruce a vrátit mu po dešti jeho lesk.

Mnohem větší radost je ale stisknout startovací tlačítko na nádrži (bezklíčkové zapalování) a probudit ho k životu. Nádherný dvouválcový dusot, každý ze dvou válců má skoro litr a je to znát. Není v tom žádná agrese, ale hutnost. Na otočení plynovou rukojetí nereaguje motor nějak zběsile rychle, ale to byste vzhledem k množství točivého momentu zadnímu kolu ani nepřáli. Když totiž zařadíte první kvalt pomocí typické „křach“ cruiserové převodovky a vezmete za plyn, vytřeštíte oči. Nečekali byste, že se tenhle kolos takhle rychle pohne kupředu.

Ono aby také ne, vždyť v tabulce najdete v kolonce točící moment maximální hodnotu 138,9 Nm už v 2600 otáčkách. V reálu to znamená, že máte dostatek býčí síly od… do… no prostě pořád. Nemá moc smysl motor točit bůhví kam, vystačíte si bohatě od volnoběhu do nějakých tří a půl a díky příjemně dlouhým kvaltům tak nemusíte v podstatě skoro řadit. Na normální silnici nasázíte čtyřku a necháte ji pracovat s tím, že přes vesnici brbláte skoro na volnoběhu a u cedule to pěkně otevřete. Nástup je pozvolný a čitelný, takže si můžete hrát, jak chcete, a to včetně urvání zadní gumy, což není pro takové množství Nm vůbec žádný problém.

Vzhledem k neskutečné délce Chiefa si pak můžete dovolit to pod plynem poslat do boku, akorát vás nesmí vyděsit ta obrovská hmota, se kterou v tu chvíli pracujete. Ale dost už o blbostech, Indian není žádný street bike. Tady jde o úplně něco jiného.

 

Indian Chief vozový park ČSAD

Jestli některá z motorek vzbuzuje respekt, pak je to právě Chief. Všechno je tak obrovský (pozn. red.: No vidíš, Some, pak se divíš, že se tě holky bojí)! Když zaplujete do toho obřího křesla, máte pocit, že motorka začíná daleko před vámi a končí daleko za vámi. A není to jen pocit. Je samozřejmě blbost srovnávat cruiser se sportovní motorkou, ale rozdíl 322 mm na rozvoru oproti Firebladu mě fakt pobavil. Ale i pokud zůstaneme v rámci kategorie, například Fat Boy od H-D má o 95 mm kratší rozvor. K tomu si přidejte mohutnou 21litrovou nádrž, ty neuvěřitelně dlouhé a materiálu plné blatníky a světlo jak z lokomotivy, všude všechno velké.

Co to znamená při jízdě? Samozřejmě to, že se máte s čím prát. Nebo bych spíš použil výraz „co se učit“. Když poprvé přijedete do zatáčky, vyděsíte se, máte pocit, že se do ní nevejdete. Stupačky, tedy plotny velikosti letadlové lodi, jsou sice dost vysoko, ale i tak vás v ostřejší zatáčce zarazí v náklonu (mimochodem zespodu mají gumovoplastový slider, takže drhnutí je mnohem příjemnější než kov vs. asfalt). V druhé zatáčce si tedy víc najedete a ejhle, ono to jde. Stačí otevřít stopu a najednou se v pohodě vejdete všude. Jako s autobusem.

Dobré kontrole napomáhá nízké těžiště, sedíte jen 660 mm nad zemí a většina těžkých věcí je pod úrovní vaší zadnice. Vyšší postavy sedí vzpřímeně, ti menší se pak musí trochu předklonit, aby dosáhli na ta extrémně široká řídítka. Díky tomu můžete Chiefa bez problémů korigovat i ve městě. Dobře je na tom i podvozek, a to i vzhledem k tomu, že mu chybí pokročilejší nastavování. U přední vidlice máte pocit, jako kdybyste jeli po peří, zadek ale díry českých silnic občas nepobírá a sem tam vám zle vynadá, kde že ho to taháte. Ale to v podstatě každá motorka kromě endur.

 

Indian Chief  jako král

Můžete hudrovat, že je moc archaický, že je zbytečně velký, že váží jako hroch, ale nemůžete mu upřít, že je majestátní. Dokonalé zpracování každého detailu, všechno pěkně ze železa, dokonalý lak. Sednete na něj a okamžitě víte, proč stojí, kolik stojí. Tohle není jen tak ledajaká motorka, tohle je luxus. A to samé najdete i pod pokličkou. Na oko sice hraje na designovou notu à la Chief ze čtyřicátých let, ale nenajdete tu žádný ocelový rám. Pěkně hliník a ještě s integrovaným airboxem. A ve výbavě tempomat, bezklíčkové zapalování nebo ABS. Ne, ne, tohle není žádnej rádoby veterán. Stejně tak palubka, radost pohledět. Analogový tachometr doplňuje displej, na kterém najdete otáčkoměr nebo tripy.

Je úplně jedno, že na vás koukají kolemjdoucí, důležitý je, že se na sebe chcete dívat sami a taky to u každé výlohy uděláte. Teda vlastně ne na sebe, ale na tu kombinaci, na tu nádheru pod vámi. Když zaparkujete, tak jen tak neodejdete, vždycky se ještě otočíte a na chvilku spočinete pohledem na tom stroji, který vás přivezl. Dostane vás a vůbec to pro něj nebude náročné. Je to totiž Indian.

Foto: archiv

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno