Tohle motorka, po které se na krámech jenom zaprášilo. Proč? Protože je dobrá, teda spíš až skvělá, nic moc nestojí a hlavně si s ní užiješ neuvěřitelný kopec legrajdy…
Je to stroj, na kterém se jednoduše chcete povozit. Jako první si ji na parkovišti před redakcí pro sebe vyškrábnul Carlos a hned z první SMS to na mě chrlí jak uragán: „Jako ta 900 je jednoduše mega moto, totální nirvána otáček, tahu a jemnosti bez vibrací, na trojku to jde v poho vyspojčit na záda!, převodovka taky boží, spojka jak vlažný mlíko, možná jen trochu zbytečně nervózní ABS, to zasahuje až přehnaně brzo. Super, počkej, až ti ji dám…“
Prostě spokojenost. A tak jsme byli taky pořádně zvědaví, jestli chlapec náhodou tak trochu nepřehání a nekecá. Somik ještě proběhnul encyklopedii a všechny nás podle svého zvyku poučil, že výkon je 125 koní, že je zde použito zcela nové řešení v podobě trubkového rámu, což významně přispělo k odlehčení motorky (ostatně, představení modelu si najděte v MH 1–2/2017), a že poměr výkon/váha je taky lepší, než má kdejaká šestistovka!
Ale dost už mudrování, jdu se povozit i já. První pocit už po nasednutí: Oproti Z800 tady sedíte víc „uvnitř“ motorky. A to se velice znatelně promítá do řízení. Přední kolo není rozhodně přetížené a hodně to přispělo k snadné manipulaci se strojem. Rozjezd i pojezd působí neuvěřitelně obratně. Vyjíždím na silnici a i já podepisuju, co bylo Karlem řečeno o motoru. Ten opravdu fascinuje, táhne úžasně a čistě nahoru, jako by pořád odněkud tahal další a další sílu na rozdávání.
V zatáčkách si ale všímám toho, že právě to odlehčené přední kolo vyžaduje od jezdce trochu jiný styl než u Z800, řekl bych, že devítka potřebuje více aktivity. Polopaticky, je lepší se v oblouku nad to přední kolo trochu naklonit, zatížit ho a v zatáčce máte hned lepší pocit.
„No, na takový motorce se nesedí jako pecka, to je přece jasný,“ směje se Carlos mému postřehu, ale více méně mi ho nevyvrací. Motorka se chováním hodně přiblížila ke Street Triplu právě díky té lehkosti v ovládání. „Mě to teda baví přeukrutně, klidně se podepíšu pod to, že to je geniální motorka pro autoškoly nebo pro holky – ano, silná, ale ohromně čitelná jak v chování motoru, tak na silnici. Nemá trakci a ani ji podle mě nepotřebuje. Je to průzračný jak horská studánka.“
Hledáme nějaký chyby, abychom jenom nechválili. Hodně kontroverzní je celé zpracování budíků, otáčkoměr bliká jak zjančený od 5000, abyste hnedle přeřadili, podsvícení je takové monotónní, určitě ale chválíme hodně viditelnou číslici pro indikátor zařazené rychlosti. Ale hezkej teda není, o tom žádná…
Další negativa při prvním krátkém seznámení už nenacházím. Bavíme se tou motorkou všichni, pochválil ji i Somik (který se ale se svými dvěma metry poskládal fakt tak akorát!), spokojený je též i náš degustátor pomalé jízdy grafik Jirka, který si tu sametovost Z900 po Praze nemohl vynachválit, a dokonce ve slabé chvilce vyřkl, že by ji časem klidně vyměnil i za svýho starýho Zephyra.
Já pak ještě zaskřípal zubama na dálnici, protože tyhle motorky vážně nejsou moc na rychlosti nad 140 km/h a na delší přesuny už vůbec zapomeňte. Fouká na tom, perete se s tím, a dokonce mě začala bolet i třísla, jak jsem se snažil se na ni natlačit (teda spíš se k ní doslova přisát).
Určení je tedy jasné. Je to motorka na blbnutí a pro úsměv na rtu. Karel ještě v letu dodává, že dost k prdu je sériové obudí do D214, protože ty nemají pro podobné blbnutí dostatečný grip a míru talentu. Chtělo by to trochu větší lepivky. Naposledy si pak pustíme motor, jelikož ten s Akrapovičem umí vážně krásnou serenádu. A pak už motorku nakládáme do dodávky, abychom ji vrátili majiteli – a mohli se k ní následně za měsíc vrátit, kdy už Z900 podrobíme skutečnému jízdnímu testu a pro ještě lepší představu ji srovnáme se Z800 v přímém testu.
Vedle sebe:
Měli jsme je vedle sebe jen na okamžik. Na první pohled působí dost podobně, ale hodně velký rozdíl pocítíte, už když si na ně na střídačku sednete. U Z800 sedíte „na motorce“, u Z900 sedíte víc v ní. Devítka je tužší na podvozku, osma působí měkčeji. No a pak motor… Samozřejmě, 948 kubíků a 125 takřka lineárních koní to staví do naprosto jiné roviny. Z „příjemného naháče“ se stal „supernaháč“, a to je vývoj, který si prostě musíte přát!
text: Honza a Karel, foto: Jan Somerauer
