Mám hroznou radost, že se na ní můžu svézt, a zároveň hned od prvních metrů přemýšlím, komu je vlastně tahle maniakální hračka určená

Tahle otázka mi zaplavila dutou výplň přilby vlastně hned po prvním rozjezdu. Komu je tahle mašina určená? Vždyť jedu sotvaže na volnoběh a na tacháku už mám dávno překonanou stovku. Kousíček za Prahou narážím na dálnici na širokýho Passata a musím brzdit.

Vidím, že je na palubce opřená policejní kamerka – oba kluci uvnitř auta s majáčkem se pousmějou a ukážou, ať si jako jedu dál. Žlutá Hayabusa vzbuzuje radost, ale o papíry mám teda rozhodně strach! Neřítím se kdovíjak střemhlavě, ale ona přidává sama – a to se děje tak nějak pořád a pořád a pořád…

MH TEST: Suzuki Hayabusa 

 

Somik a Hayabusa

Se Somikem se po testovací jízdě shodujeme na tom, že průběh krouťáku a nástup výkonu je u Hayabusy absolutně překvapující veličinou. Lidé čekají nějakého vrahouna, který je roztrhne vejpůl, sotvaže se ho podaří nastartovat. Omyl. Ani když se rozjíždíte na poměrně vysoké otáčky, pořád to nepřestává být přehledné a lineární – ten zátah je sice mocný, ale pohybuje se až v překvapivě plyšových rovinách.

„Je to vlastně hodně dobrá cestovní mašina, dělaná pro lidi,“ rozplývá se Som a já docela ochotně přitakám, „je veliká, jezdec má dost pohodlí a velká přední kapotáž tvarovaná v aerodynamických tunelech odvádí vítr přesně podle potřeb (i u dvoumetrového Somika, pozn. red.), aby i dlouhá jízda byla zcela bezproblémová.“ Somik je takový jezdec a pohodlí a vstřícnosti si bezpochyby užívá.

MH TEST: Suzuki Hayabusa

Tedy až na moment, kdy se na letišti v rychlostech nad 250 km začnou naše běžné moto-hadry poněkud vlnit v ramenou a je jasné, že testování top-speedu mašiny, která disponuje 198 koníky a 155 Nm už v 7000 otáčkách, bude asi daleko lepší absolvovat v dokonale padnoucí kombinéze a za ideálních podmínek. No a nebudu kecat, moje vytahaná kožená bunda mi při 280 km/h už pěkně profackovala ramena…

Ale to jen tak mimo, jako informaci, jakože je blbost na Hayabuse jezdit v teplákách, jak to tak často vídám u mnohých borečků na víkendových projížďkách. Jinak je ta motorka doopravdy v maximální rychlosti absolutně sebejistá, drží přesně stopu a ta aerodynamika funguje jako směrové kormidlo, tedy přesně tak, jak to píšou v příručkách.

MH TEST: Suzuki Hayabusa

Co v ní tiká?

Tak a teď, proč se vlastně v testu vracíme po letech k Hayabuse jako takové, vždyť tahle motorka už je na světě pěkných pár let (stávající evoluce představena na podzim 2007) a byla už tisíckrát zkoušena. Věc se má tak, že Suzuki to sice nějak zvlášť nahlas do světa nevytrubovala, ale legenda se jménem japonského sokola přišla loni s řadou drobných vylepšení a upgrade je na ledasčem doopravdy znát. Nový je hlavně předek mašiny.

Vidlici KYB nyní umravňují na 310milimetrových kotoučích dva čtyřpístky od Bremba a nově nechybí ani došlechtěná verze ABS, což je změna bohulibá, protože tenhle odjištěný granát musí taky někdy zastavit, tedy otázka přesného zastavení je tady víc než podstatná.

MH TEST: Suzuki Hayabusa

Nových materiálů se dočkaly i vnitřky motoru, nový chrom-nitridový povlak mají například písty, materiál s označením SCEM by měl odolávat lépe jak proti oděru, tak i vyšším teplotám. Každý válec má dva vstřikovače, titanové sací i výfukové ventily a možnost si přímo za jízdy volit ze tří palivových map – systém je označen jako Suzuki Drive Mode Selektor (S-DMS). Při ostřejším podřazování krotí brzdný účinek motoru spojka s antihoppingovým účinkem, to už je ale klasika.

Drobných úprav dostál i design, nechybí LED světla a hlavně úplně luxusní je nápad se žlutým lakem, který tuhle motorku posunul úplně jinam, do jiného světa. Ten ostrý akut agresivní žluté totiž na silnicích funguje naprosto skvěle – to je snad nejlepší bezpečnostní prvek, s jakým jsem se za poslední dobu setkal. Tahle motorka je totiž velice dobře viditelná ve zpětných zrcátkách a mohutná kapotáž budí respekt. Řidiči dojížděných aut jsou tedy ve střehu a mají tendenci docela často i uhýbat (což je pro mě jako řidiče dobré, protože tím pádem vím, že o mně řidič předjížděného auta ví).

To je hodně fajn! Ono totiž mnohdy ani tak nezáleží (hlavně na dálnicích) na tom, jak rychle jedete, než spíš na tom, aby o vás ostatní věděli a dokázali předvídat. Žlutá Hayabusa má za bezpečnostní prvek známku z kategorie 1A.

MH TEST: Suzuki Hayabusa

Carlos a Hayabusa

K testu jsme samozřejmě přizvali i našeho nejrychlejšího člena. Co na to on? „Mně se zdá, že je ta motorka trochu už z jiné doby. A taky – i když vím, že tam jsou ty nový Bremba – jako by nějak moc nebrzdila…“

Nadšení tedy žádné příliš veliké. Co z toho vydedukovat? Že je to dobře, že tady máme názor i z protipólu, protože na něm si oddemonstrujeme další vlastnosti, které tahle motorka má. Není to žádný poblázněný supersport, motorka na okruh, možná tedy celkem logicky zklamání pro kluka, který je naučený srovnávat všechno se žiletkami stylu superbike. Ano, tady je opravdu Hayabusa přeci jen jiná. Není určena pro hluboký náklon a ostrý oblouk v zatáčkách se musí pilot naučit. Synonyma pro jízdní projev Hayabusy jsou spíš stabilita, jistota a samozřejmě rychlost, ta je u tohoto modelu jaksi všudypřítomná.

A otázka Carlosova názoru na brzdy? První aspekt je určitě váha stroje jako takového, na běžném supersportu dobrzďujete masu o hmotnosti okolo 190 kg, kdežto Hayabusa váží i s plnou nádrží úctyhodných 260 kg, a to musí být zkrátka někde znát!! A pak je tu otázka rozvoru, ten je u „Sokolíka“ skoro o deset cm delší než u GSX-R, je tu také víc váhy, objemu, materiálu – to všechno se musí projevit, a to právě kde jinde než na brzdách. Proto volba radiálních čtyřpístků od Bremba (tedy toho nejlepšího, co svět má) byla pro tuhle novinku víc než opodstatněná.

Hayabusa a já

Nyní se tedy můžeme obloukem vrátit na začátek a zodpovědět si znovu tu otázku, pro koho je tedy i v roce 2013 Hayabusa doopravdy určená? Tak za prvé, rozhodně je to motorka sváteční, tedy ne pro každý den – což mi potvrdila hned druhá jízda do práce, kdy jsem při trochu svižnější cestě po dálnici vyjel hned po ránu půlku nádrže, a to připomínám, že je 21litrová. Při stejném stylu „soužití“ bych cca tak dvakrát do měsíce musel přepadnout nějakou čerpadlářku a jednou za novoluní bych asi taky přezouval, protože gumy bývají na takto silných motorkách vlastně už dopředu živoucí mrtvola.

Takže Hayabusa ano, ale jen tak nějak pro radost, jako bonbónek pro lidi, kteří si chtějí to maximum užít několikrát do roka. A tady se vraťme do Hoškovic na letiště, kde se konal celý tenhle náš test. Naveďme tuhle žlutou mašinu na dráhu, kde se běžně jede závod dragsterů a kde vše konečně doopravdy začíná:

MH TEST: Suzuki Hayabusa

Přidáš plyn, neřve, neštěká, pustíš hydraulickou spojku a motorka se nevzpíná. Raketový start. Je to rychlé, ohromující a mohutné. Dvě stě na tacháku hned, když se na kulatém ciferníku téhle „ďáblovy kanceláře“ objevilo 280 km/h, už i ve mně začala být malá dušička. Okolí se proměnilo v jeden pruh, dráha se podezřele smrsknula. 300 tam nakonec nebylo, ta dráha není tak dlouhá. I tak ale přesně tahle chvilka, kterou když chceš prožít, tak musíš mít stroj jménem Hayabusa.

Hayabusa a Hayabusa

A pak ještě jeden model. Přesně pravý opak tohohle šílenství. Jak pochopil Somik po víkendu v sedle, je to zároveň i ideální cestovní motorka. V běžném režimu se spotřeba v pohodě ustálí na šesti litrech, na motorku velice pohodlně usadíš i spolujezdce, napakuješ bagáž. Dost pohodlí, místo pro kolena, váha není položená na rukách. Navíc v dokonalém větrném stínu, není problém i 1000 za den.

Takže velice šikovně zabalené „dva v jednom“. Adrenalinová pumpička i věrný tahoun a parťák. Motorka pro dospělýho chlápka, kterej má rád, když se mu občas zatmí, a kterej se nebojí vyzvat k souboji nukleární tank – a dál asi netřeba pokračovat…

MH TEST: Suzuki Hayabusa
S autobusem po zadním

Foto: Honza Karásek

1 komentář

  1. Padlo mi to vhod prečítať si tento článok. Hayabusa vzbudzovala u mňa určitý obdiv, ale nikdy som z nej nebol hotový a nikdy nenastal okamih, kedy by som po tejto motorke túžil. Nepriťahovala ma. No a teraz je to môj sen a pravdepodobne to bude moja ďalšia mašina. Je pravda, že som na nej nejazdil, no iskra preskočila na výstave. S manželkou sme prechádzali okolo, všimol som si ju a iba tak zo zvedavosti som sa usadil a vtedy to prišlo 😀 Širšie sedadlo, zo stojana som si ju postavil oveľa ľahšie ako moje staré SVčko, ako keby nič nevážila. Pohodlná pozícia (to som si myslel, že tam budem za riadidlami natiahnutý), proste ako keby mi bola na mieru prispôsobená. Tú váhu nebolo vôbec cítiť. Druhý moment nastal, keď si za mňa sadla manželka. Ta bola ihneď nadšená. Cítila sa pohodlne, na SVčku sa natrápi a keďže často jazdíme vo dvojici, vie to oceniť. Takže od tejto chvíle je to náš horúci kandidát na ďalšiu motorku do garáže. Dôvod ? Práve ta pohodlnosť, keďže plánujeme do budúcna aj cestovať a turistiku zatiaľ nechceme, viac nás ťahá dizajn jogurtov, zatiaľ 🙂 Čiže je to taký kompromis. SVčko si necháme na ´´špinavšiu´´ prácu 🙂

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here