Přiznejme si to rovnou. Suzuki V-Strom, především tedy litr, je poněkud přehlíženou mašinou na trhu s cestovními endury.

Přitom základ pro příjemné svezení a cestování tu je více než slušný! A to především nejen v silném dvouválcovém véčku, které dokáže stroji i s posádkou a trojicí kufrů udělit velice svižnou akceleraci. No a co můžu říct po dni rajtování v Mostě, oporu ten výkon najde i v překvapivě schopném podvozku.

Na rozdíl od menšího sourozence totiž disponuje velký V-Strom plně seřiditelným odpružením jak u předních obrácených vidlic, tak u zadního centrálu. Pokud jste se právě posměšně ušklíbli, tak nechte na hlavě. Mnoho z hypermoderních mainstreamových cendur stále nemá seřiditelný podvozek, a přitom se na svém boku honosí prémiovým logem. Suzuki se ovšem nesnaží hrát na strunu luxusu, ale spíše přívětivosti, poslušného chování a nezáludných jízdních vlastností.

 

Příjemná v terénu

Jeho poslední reinkarnace od výrobce obdržela mimo jiné i bezdušová kola s drátovým výpletem, která přeci jen lépe odolávají příležitostným výletům mimo asfaltový koberec a v neposlední řadě krásně vypadají. Ano, čtete dobře, V-Strom již dávno není jen silniční mašinou, i když stále používá rám ze slitin hliníku, silniční stupačky a „jen“ 19″ přední kolo.

Během „Suzuki dne“ v okolí mosteckého polygonu jsme ho ovšem protáhli po tamním offroadovém polygonu a on se na zdejším povrchu choval naprosto sebejistě i přes ryze silniční obutí.

Seřiditelná přední vidlice velmi dobře pohlcovala nerovnosti, aniž by (byť jedinkrát) došlo ke kontaktu jejich dorazů. Přední kolo si hledalo svou cestu po nerovnostech naprosto bez komplikací a výborně čitelná reakce motoru na povely plynové rukověti umocňovala pocit jistoty v jeho sedle.

 

Jízdě v terénu napomáhá i stavitelné plexi (lze ho nastavovat jednou rukou), kdy ho můžete přiklopit takřka až ke kapotáži, aby vám v terénu nevadilo ve výhledu či nedocházelo ke kontaktu pléga s přilbou během výjezdů do svahů.

Naopak ho lze snadno vzpřímit, jedete-li po silnici, kde odvádí svou práci na výbornou, tedy alespoň s mými testovacími 173 cm. Vlastní jezdecká pozice ve stupačkách není úplně špatná, avšak testovaný kus měl řídítka přeci jen tradičně silničně skloněná právě pro silniční použití. Tomu se však nedá nic vytknout. Pohyb po silnicích těch nejrůznějších povrchů je přesně to, pro co byla tahle Suzuki stvořena.

Cestování bude žůžo

Uvolněný posez s výhledem na krásný analogový otáčkoměr (jak mně analogové budíky u současných strojů schází…), ruce na líbivých řídítkách s proměnlivou tloušťkou 28,6–22 mm působí hodnotně a mají velmi komfortní vyúhlování.

Ovládací síla i cit na hydraulické spojce člověka nutí hrát si a řadit výrazně častěji, než to silný a pružný dvouválec vyžaduje, přičemž při zpomalení se kromě decelerace motoru můžete spolehnout i na skvěle předvídatelné radiální třmeny Tokico.

Pokud jde o provozní náklady a spotřebu paliva, pak průměrná spotřeba na cestách se běžně udrží v rozmezí 5–6 litrů na 100 km, což je s ohledem na možnou dynamiku stroje více než přijatelná hodnota.

 

Prostorné sedlo dává plnou dávku pohodlí. U námi testovaného kusu bych vyzvednul i kombinaci žlutého a černého potahu, který vypadá prostě hezky, i když se samozřejmě můžeme všichni postavit otázce, jak bude ta žlutá vypadat po nějakém delším, třeba třítýdenním sibiřském tripu.

Je mi na ní dobře, proto palec nahoru. I když pro každodenní užití bych možná chvilku zvažoval, jestli nepošetřit 100 litrů a nekoupit levnější 650XT. To je totiž něco jako super užitkový stroj, ale o tom asi zas v nějakém jiném testu…

Hledáte-li tedy litrové cenduro, které nebude tuctové (litrových V-Stromů se po silnicích přeci jen nepohybují masy), pak byste na něm měli zkusit alespoň krátkou testovací jízdu. Možná budete překvapeni, jak moc fajn je to mašina, jak skvělý je to stroj.

 

Kup si ji, když…

*nepotřebuješ k životu přefoukanou bublinu,

*máš rád živočišnost,

*posíláš to tam jinak než většina tvých kamarádů.

 

Nekupuj si ji, když…

*nedosáhneš na špičky,

*k ujetí 50 kilometrů potřebuješ 55 jízdních asistentů…

 


text: Radek GAS Michna, foto: Honza Karásek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here