Jak bych to tak řekl… Usednout na motocykl značky Triumph je pokaždé svátkem. Už jen proto, že ti kluci za kanálem dělají všechno maličko „jinak“. Což se nějakým kouzlem hned při prvním kontaktu pozná, a to nemusíte být ani odborník nebo fanda
…jakoby svítila svou osobností. V případě Thunderbirda LT dokonce tak nějak mnohonásobně víc. Skutečně jsem za posledních X let při courání po Praze nezažil, že bych vyvolat tolik závistných pohledů od řidičů aut a tolik vykroucených krků od chlápků na lavičkách jako tentokrát. Je to prostě v ní. Ještě teď si ten návykový pocit vybavuju naprosto přesně – cítil jsem se zkrátka jako Pán…
Kde se vzala
Nechci páchat nějak závratné cesty do minulosti, nejsem kovaným historikem motocyklových značek. A ani se jím nechci stát. Ale něco malinko bychom zmínit asi měli. Právě proto, že pověstné DNA dělá u Triumphu strašně moc – má tradici, zvuk a není to narychlo shrábnutý ponk v čínské továrně na sodovku.
Se stavbou dvouválce začala britská značka Triumph koketovat už v roce 1937, kdy se idea Edwarda Turnera pomalu měnila ve skutečnost. Oproti předchozím jednoválcům měl přijít motocykl s motorem, který se bude snadněji dostávat do otáček, bude mít vyšší rychlostní potenciál a bude u něj možná nižší sportovnější stavba. Díky všem těmto parametrům dostal model i velice příhodné jméno – Speed Twin. Velký řadový motor (498 cm3 / 29 koní @ 6000 ot.), s centrálním setrvačníkem, dvěma vysokými vačkovými hřídeli poháněnými ozubeným kolem a litinovými válci.
Nebylo to ale úplně spolehlivé vozidlo, výkonu tam bylo na tehdejší technologii ještě moc, ale obchodní úspěch se dostavil prakticky hned. A kdo ví, kam by hvězda sportovního Triumphu stoupala dál, kdyby nebylo druhé světové války a armáda si nevyžádala menší třistapadesátky a jednodušší jednoválce.
K znovunastartování projektu dvouválce došlo pak v továrně až v roce 1950. Ale to už se celosvětový trh změnil a na trhu s motocykly vládlo jiné klima. Poptávka byla hlavně v Americe a ta, jako vždy, chtěla všechno veliké – motory, rozměry, pompu, trochu toho chromu i pohodlí – tak vznikl model s označením Thunderbird a už název měl napovědět, že to bude spíš o hřmotnosti a mohutnosti vzletu.
Proces změny
Název Thunderbird se v následujících dekádách vynořil v produkci britského výrobce ještě několikrát, a to opravdu v řadě rozličných podob. Ovšem ta první, poválečná, bude navždy jen jedna. A právě na tu se rozhodli vsadit při poslední reinkarnaci modelu v Hinckley. Představena světu byla v roce 2009 a byla tu silná klasicistní stylová mašina se vším všudy – žádný paskvil, polovičatost, žádná slepá cesta, naprosto jasná linka.
V roce 2016 proto máme na výběr hned ze čtyř možností. Designově čistý Thunderbird v základním provedení (1597 cm3, 146 Nm) s jedním světlometem, leštěnými paprskovými koly a cruiserovsky řešenou kapičkou sedla. K tomu je tu Thunderbird Commander (1699 cm3, 151 Nm) s tlustými koly, svalnatou maskou a dvěma světlomety nebo Thunderbird Storm (1699 cm3, 156 Nm), který se rozhodl všechnu tu pompéznost shodit ze stolu a vsadil na (mimochodem rovněž z Británie pocházející) slovo „punk“.¨
Poslední čtvrtou variací je pak Thunderbird LT (Light Touring), který je postaven na identickém základu (1699 cm3, 151 Nm) jako model Commander, ale je vybaven vším, co upotřebíte, když se rozhodnete na velké motorce cestovat – masivní přední plexi, mohutné kožené brašny, zadní opěrka. Cesta k famózní motorce pro zkušené pány byla tímto krokem dokonána!
První kontakt
Je ze staré školy. A je to tak dobře. Protože i při představě klasického zákazníka pro tuhle motorku si musíme vykreslit chlápka, který než na choulostivou elektroniku vsadí radši na údery do poctivého železa. Triumph má tuhle politiku skvěle zmáknutou. Ohromné měkké sedlo vám obejme zadek, nohy bezpečně na zemi a před sebou nádherné velké plexi. Motorka takhle nastrojená působí ještě víc důstojně. Sedím na parkovišti před prodejnou DKáčka v Modřanech a ani se mi nechce vyjíždět z těch vrat. Chci si tu chvilku ještě na moment užít. Rituál…
První metry, jedeme. Překvapilo mě něco? Myslím, že hned dvě věci. Projíždím širokou magistrálou a vnímám tu jemnost projevu motoru. Jako, jede to samozřejmě moc, ale není to žádný rumpál. Ten výraz obřího motoru je takový jemný, nezáludný a stejně jemňounce vnímám i převodovku. Kvalty tam padaj, jako když krájíte teplým nožem kostičku másla.
A znova. Už tady na magistrále zase cítím to množství pohledů. Jak tu pozornost přitahuju a je tu přítomná. Široké přední kolo, masivní blatník, vidle jako dva topoly, doširoka rozevřená rampa plná reflektorů a do nebes se zapichující oblé křivky plexiskla. „Hele, jede doopravdy NĚCO…“ říkají si ti chlapíci v autech a já mám docela příjemně podrbaný ego, ač vím, že je to dáno motocyklem, a nikoli mojí osobou.
Dohromady vážíme cca 480 kilogramů (380 kg motorka a 100 kg moje maličkost). Jak to tedy bude s ovladatelností a neuškodí motorce trochu vyšší rychlost? Na obě tyto otázky v testovacím dotazníku odpovídám pozitivně. Ovladatelnost sama o sobě je dána nízkým těžištěm, necítíte pod sebou tu váhu, navíc se povedlo zvolit i dobrý profil pneu, tedy není problém stroj uvést do náklonu v zatáčkách. Je to hračka. Při jízdě rychlejším tempem vpřed pak maska drží protiproud vzduchu pevně, nepůsobí vibrace (jak to známe z mnoha podobných strojů) do řízení a v rukách nemáte pocit, že se z řídítek stala páka zaseknutýho kormidla.
Všechen tento příjemný pocit z ovládání pak ovšem končí ve chvíli, kdy si dovolíte vzít na sedačku spolujezdce a změníte slůněti jménem Thunderbird těžiště. Už to sedlo samo o sobě je docela vysoko, a teď ještě navíc s nějakou osobou (a stačilo, když jsem vezl zprcatělýho Karla!). Zastavím na světlech a motorka má tendenci se převáhnout, předjíždím na rovince a „hřmotný pták“ jako by nehodlal zahnout. Bastard se chce prát. Je to boj a za jízdu ve dvou strhám body ve všech kolonkách.
Cestovní komplet
Co potřebujeme, když jedeme na mašině na dovolenou? Koukám na budíky a škrtám si: trip, hodiny, dojezd tu je a nic dalšího přeci nepotřebuju. Plexi se dá jednoduchým způsobem nastavit. Vzadu dvě kožené brašny, do kterých se dostanu přes umělohmotnou sponu a zvučné odtržení suchého zipu. To je sice trochu úskok od klasického stylu, ale na druhou stranu je to funkční, a když zapnutí sucháče neodflinknete, pak tu je i reálná šance, že dovezete do cíle svý věci v suchu. A to se počítá!
Brašny nejsou sice dvakrát objemné, ale jak již bylo řečeno, je to lepší, když o ní hovoříme jako o motorce pro jednoho. A jednomu stačit budou. Na dlouhé cestě se pak musíme bavit zákonitě i o posedu, ten je takový klasicky „harlejácký“ s nohama mírně dopředu, podepřeno mohutnou plotnou s gumovým nášlapem.
Tento úhel zlomu jezdce je sice efektní, ale po 1000 kilometrů denně už vás prostě budou bolet záda. Turbulence větru za plexi jsem nezaznamenal žádné a příjemně široká se mi zdála i řídítka. No, je to fotrovská motorka, co si budeme nalhávat.
Drobná připomínka k páčce řadičky (důkaz najdete na obrázku). Já bych prostě páčku na patě (ke kopání kvaltů nahoru) dal prostě pryč. Protože při její obsluze poškrábete lak hezkého víčka, a to by mi přišlo jako škoda. Naštěstí výrobce měl pod čepicí a tu možnost snadné demontáže majitelům nabídl – kolíbka není z jednoho kusu, je možné patu snadno odšroubovat. No, nechám to na vás.
Směrem k verdiktu
Nejvíc se mi líbí, jak je přes celou motorku tažena ta dlouhá linka chromovaného výfuku. Je tak dlouhá, tichá a důstojná, jako sama ta motorka a jako by všem okolo říkala, co je Thunderbird zač. Ano, zvuk je taky tlumený, není to cholerická mašina. Ale to snad nikdo na počátku ani nečekal. Tenhle hrom má být přivolávačem sluníčka, hezkých dnů, příjemných zážitků. A podle toho se na silnici taky chová. A to je její naprosto největší plus, věřte nám.
ičko – který k tomu patří…
Pod pojmem relaxace si běžně představíme zklidnění, odpočinek a odpoutání se od běžných denních starostí. Podle odborníků platí, že čím je člověk klidnější, tím více je sám sebou. Pokud neumíte efektivně odpočívat, můžete pociťovat neustálou únavu a také další nepříjemné následky svého přetěžování. Na uvolnění a relaxaci nám však klidně postačí i malá chvilka, kdy uvolníme tělo i mysl a poté budeme připraveni na další činnost.
Foto: Karel Táborský
