Velké sportovně-cestovní motorky, které mají základ v hrubých naháčích, jsou podle nás jedním z nejlepších a nejzábavnějších kompromisů, jaké si můžete pořídit.

Díky silným a masitým motorům se budete topit v záplavě točivého momentu a široké spektrum použitelných otáček vám zase zprostředkuje ten rajc, když dostanete chuť lízat červené pole těsně před omezovačem. A Fazer byl vlastně jedním z prvních strojů, u kterých se tohle trefilo naprosto přesně. Uřvaný litrový motor usazený v pevném šasi, díky polokapotě i slušná ochrana proti větru – to všechno znamenalo, že se stal ohromně populárním. Fakt, že se za jedny peníze můžete zajíkat pár vteřin rychlostí a zároveň si nerušeně ševelit na šestku klidně celý dny, byl mimořádně lákavý. A stále je.

Není to zase tak dlouho, co Karas pronesl památnou větu: „Neprodám to. Není nic lepšího, za co bych Fazera vyměnil.“ Ta motorka je dělník. Dostali jsme ji do redakce fungl novou v roce 2008 na dlouhodobý test a tak se nám zalíbila, že jsme ji prostě nechtěli vracet, tak si ji Honza koupil. Teď už na budíku svítí skoro 65 000 kilometrů, a můžeme tedy směle tvrdit, že tu motorku dobře známe. Zažili jsme toho s ní strašně moc. Je to ideální případ desetiletého stroje s velkým kilometrovým nájezdem. Přesně ten, od kterého se v inzerátech dávají ruce pryč s úšklebkem: „Nechci. To má strašně moc najeto!“ Jenže ono to tak být vůbec nemusí a my vám to dokážeme.

MT-10, to je něco docela jinýho. Super naháč balancující na pomezí dvou tříd. Chtělo by se říct, že je to nižší supermotard skloubený s čistokrevnou nahatou mašinou. Nic podobnýho dneska nenajdete. Naprosto okouzlující mix rychlosti, ztřeštěnosti a praktičnosti zároveň. Máme ji od Yamahy půjčenou od začátku roku a teď už má najeto přes 16 000 kilometrů, převážně v ostrém okruhovém režimu v rámci motoškol v Brně. Ta motorka se rozhodně nefláká. Jezdí prakticky denně, často napakovaná na několik dnů v divočině. Pojďme se tedy společně podívat na to, jak rozdílné ty motorky jsou.

Motory

Fazer má legendární dvacetiventilové jádro z R1, které přišlo o trochu výkonu nahoře, ale zato má mnohem příjemnější průběh tam, kde je to na silnici potřeba, tedy ve středu otáček. První modely druhé generace z roku 2006 měly znatelné cuknutí při otevření plynu kolem pěti tisíc otáček, to se díky nové palivové mapě, která pomaleji zavírala sací hrdla, u modelu 2007 zlepšilo.

Čtyřválec má i po deseti letech pořádné svaly, i když pocitově už má trochu tvrdší chod a neroztáčí se tak volně, jako když byl nový. Kvůli vypálené vatě ve výfuku vrčí jako superbike a taky tak žere. Deset na sto není ani při běžném používání problém a 140 km/h je hranice, od které pak spotřeba výrazně stoupá. Největší bolístkou je převodovka. Jednička zaklapává s hlasitým řachnutím. Před pěti lety jsme ale dělali rozborku a ono je to celé jen o zaklapnutí do sebe prvního a druhého kolečka – na opotřebení samotného materiálu ale nebylo naprosto nic znát.

Máme i radu, jak se s touto nepříjemností vyrovnat. Startovat je dobré již se zařazeným kvaltem (zmáčknutou spojkou) a tím se při rozjezdu tomu klapnutí předejde, protože další rychlostní stupně už tam padají lehoučce, přesně jako příslovečné brambory do sklepa.

MTčko je pořád v naprosto dokonalé kondici. Motor s přesazenými ojničními čepy je tichý, běží naprosto čistě a těch 16 000 kiláků na něm není vůbec znát. Převodovka je tichá, quickshifter funguje spolehlivě a ani spotřeba se nijak nezvyšuje. Pohodové silniční tempo zvládá za sedm, okruhové za jednou tolik. Z motoru mám skvělý pocit. Je to jeden z těch, o kterých víte, že budou spolehlivě fungovat i za deset let. Jen tak pro zajímavost – měl jsem půjčenou další testovací MT-10 ve verzi SP s najetými 26 000 a i ta byla v perfektní kondici!

 

Šasi a odpružení

U podvozků se začíná lámat chleba. Fazer působí jako motorka z minulého století – pevná, masitá a v určitých aspektech i nepoddajná. Ty kilometry jsou už prostě znát. Krk řízení a jeho ložiska jsou stále v dobrém stavu, ale tlumiče už by potřebovaly další repas – vyměnit olej, vyčistit, zkontrolovat těsnost gufer. Honza má předek hodně natvrdo, takže jízda je drsnější, než by mohla být.

Zadní péro už taky začíná lehce pohupovat, což se projevilo hlavně po přezutí na nové gumy Michelin Road 5, které dodaly potřebný grip a jistotu. FZ1 nemá tu sebejistotu, i když pocitově je na předním kole mnohem víc váhy. Není to taky takovej janek, když dostaneš chuť blbnout.

Na zadní se Fazerovi moc nechce, desítka je daleko hravější a živelnější, zvedá se prakticky kdykoliv a při jakékoliv rychlosti. Divočák! Podvozek je další věc, kde MT exceluje, není znát jakákoliv jeho únava, ba ani maličká vůle na všech uloženích. Je pevná, jako kdyby sjela z výrobní linky včera. Za pár tisíc bude chtít vyměnit řetězovku, i když se o ni důsledně staráme. Těch rozdováděných 160 koní a okruhové použití holt dávají řetězu čočku. To je běžný spotřebák, u litru se s tím prostě musí počítat.

 

Cestování a pohodlí

Jakkoliv se obě motorky tváří cestovně, jsou to pořád superbiky, na kterých se ale dá užít si i dovolený. Fazer jako stroj starší koncepce jako by z dnešního pohledu až plýtval místem. Máte ho všude dost, nádrž je široká mezi koleny, řídítka mocný (oproti MT-10 ale spíš užší), sedlo i stupačky prostorné. Sedlo se neprosedí a vibrace se v pogumovaných stupačkách projevují jen minimálně.

Díky velkorysému prostoru je možné změnit jízdní pozici a ulevit si tak na delší cestě. Rozdíl ve fyzické velikosti je značný, jen se podívejte na fotku, o kolik je FZ1 delší! I zrcátka jsou fajn, i když na našem starším Fazeru se pravé trochu vrklá vlivem vymačkaného uložení. MT je v tomhle ještě dál. Posez je vzpřímenější, řídítka ještě širší a díky turistickému plexi a sedlu není problém dát za den 700 i víc kilometrů. Motor je i v nelegálních rychlostech naprosto klidný, bez otravných vibrací a nutnosti neustále hledat to nejvstřícnější otáčkové pásmo. Tempomat pak uleví při dálničních přesunech, to je věc k nezaplacení. A jak jsou na tom s dojezdem?

Modernější MT srká benzin s větší ohleduplností, ale moc nepočítejte s více než 200 km na nádrž. Palivoměr je navíc tak trochu „italský“ – dlouho ukazuje plnou a pak rychle padá dolů. Fazer je na tom ještě hůř – u něj už hledejte pumpu po nějakých stopadesáti. Tak to zkrátka je, jsou to velký a silný motory.

Opotřebení

Šedesát tisíc kilometrů na motorce znát bude, to si nemusíme nic nalhávat. Ošoupané budou klasicky stupačky nebo guma na řadičce, větší kilometrový proběh prozradí i osahané rukojeti nebo drobné oděrky laku vlivem běžného provozu. Co na Fazeru hodně drží, je ale kvalita laku a plastů obecně.

Když jsme ho vzali přípravkem ACF-50, motorka vypadala opět naprosto fantasticky a svěže! Stejně je na tom i MT-10, kde je na ráfcích znát časté přezouvání pneumatik (už jedeme pátou sadu), ale jinak je motorka ve špičkovém stavu.

Náš verdikt

Nebojte se ojetých motorek. Není vůbec proč. Jen málokdy se vám stane, že natrefíte na udržovanou voňavku, která má po deseti letech najeto patnáct tisíc. Nechceme říct, že takové případy nejsou, ale je to spíš výjimka. Samozřejmě, do motoru jako takového nevidíte, ale pokud najdete opečovávanou motorku, tak není třeba mít z většího kilometrového proběhu strach.

Takový stroj bude určitě chtít nějakou investici, s tím se musí počítat, ale náš Fazer dokazuje, že i starší motorka může stále fungovat a dělat radost…


Technické highlighty

 

FZ1 Fazer                               MT-10

Typ motoru                     řadový čtyřválec, 20V           řadový čtyřválec, 16V
Výkon                            150 koní @ 11 000 ot./min.   160 koní @ 11 500 ot./min.
Točivý moment              106 Nm @ 10 800 ot./min.     111 Nm @ 9000 ot./min.
Suchá hmotnost            199 kg                                   210 kg
Rozvor                           1460 mm                               1440 mm
Objem nádrže                18 l                                        17 l

 

 


text: Karel Táborský, foto: Honza Karásek

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno