O MV Agustě se toho napovídalo dost, ale jedno je fakt – je to krásná a brutální motorka, která vyžaduje vaší plnou pozornost!

Byl to splňený sen… Jedu po dálnici z Mnichova a víc než na cestu civím na vlek za autem, kam sem tu nádheru před pár chvilkama naložil. S plynem zabořeným do podlahy (jak to mám ve zvyku) spěchám na „svůj“ šumavskej okruh zjistit, co je pravdy na řečích o tady tý italský krasavici.

 

V lese, na dromu a u Pepka

Hned po ujetí prvních kilometrů je mi jasné, že u Brutály je něco jinak. Je z ní cítit a i přes originální vejfuky slyšet nadpřirozená „živočišnost“. Po přidání plynu letí jak zajíc po lajně koksu a pořád by chtěla víc. Čekal jsem dost, ale tohle vážně ne! Okamžitě je mi jasný, že moje obavy z toho, jestli mi 136 hřebečků nebude málo, byly fakticky zbytečný. Hned ale vidím první chybku. Motor není nijak fajnově naladěnej, odezva na plyn je dost špatná, proplejtat se městem mezi autama a jet pomalu plynule je docela těžký.  Motorka cuká a nechce poslouchat – na dodávce paliva by tady chtělo dost zapracovat.

 

Všechno se změní ve chvilce, kdy se z města vymotám a znova můžu pořádně zatahat. Od tří tisíc otáček motor krásně tahá, v šesti se trošku nadechne a až do omezovače nepoleví. Několikrát mě v rozletu utne omezovač, protože na podobně vzteklým čtyřhrnku sem ještě neseděl! Motor je vážně z pekla, začínam k němu mít respekt. Zkrotit to stádo je jenom na mě, není tady žádná kontrola trakce, anti-wheelie a jiný elektronický nesmysly – prostě to má koule. A pořádný!

 

Technical stuff

Rozvor není nijak přehnaně krátký, ale pocitově budete mít úplně opačný dojem. Motorka je v jakýkoliv rychlosti připravená zatočit a když jí trošku pomůžeš plynem, děje se to fakt hodně rychle. Na špatný silnici se mi párkrát pozklepaly řidítka a sevřel zadek, ale nic zásadního, co by mi dělalo vrásky. Na rychlým řízení má podíl hodně strmý úhel hlavy řízení, takže zatáčet jde s minimální námahou ve všech rychlostech. O zpomalení se starají šestipístky Nissin, 310mm kotouče a axiální brzdová pumpa. Páčka potřebuje trošku síly, ale když ji trefíš, motorka se zastaví hodně slušnou rychlostí.

 

Podvozek jako takový je prvotřídní – plně nastavitelná přední vidlice Marzocchi 50mm, zadní tlumič Sachs monoshock je také kompletně stavitelný. Na jízdě je to znát, jedno ale musíte pustit z hlavy hned. Cestování je nesmysl a nějaký delší vyjížďky se promění spíš v torturu. Brutálu udělali pro zábavu, plnou emocí z řízení a z každý jízdy na ní se budeš vracet s pusou od ucha k uchu.

Modely MV Agusta platí za ikony, co se designu týče a ani 910s není výjimkou. Už je vyrábí nějakej ten pátek, čas od času jí vylepší a je jasně vidět, že se jim to v továrně ve Varese hodně povedlo hned napoprvé. Ne náhodou se dost výrobců snaží MV napodobovat. Třeba taková FZ1, Gladius, Monster jasně ukazují, že tenhle design se bere jako měřítko krásy…

 

Pár chybek

Bez chyb ale rozhodně není – podvozek je dost tvrdý, stupačky hodně vysoko a dost kloužou, stejně jako potah sedla. Už zmíněný přívod paliva při prudkém otevření plynu je na palici. To všechno jsou protivný věci. Ale přes těch pár drobností je Agusta fabrikou na emoce, jízda na ní zážitek a tak to má zůstat! Určitě to není bajk pro začátečníka, jízdu na ní si opravdu užije zkušený pilot, který přesně ví, co od ní může čekat.

 

První modely měly 750 cm3 motory a trpěly dětskými nemocemi, které se u modelu 910 povedlo vcelku vychytat. Při případným nákupu ojetiny si s sebou vezměte někoho, kdo MV opravdu rozumí a pomůže přijít na maskovanou opravu po velké ráně nebo neodborný zásah do elektriky, která je achilovkou modelu 910. Servis je podobný jako u většiny podobných biků, náhradní díly jsou cenově srovnatelné s Japoncema, ale čekat na ně můžete a asi i budete dost dlouho.

 

Jak z toho ven?

Nápisy BRUTALE na bocích si ta italská kráska vážně zaslouží. Na trhu je několik podobných nahatých motorek s dobrým motorem a pěkným designem – Speed Triple, Super Duke, Ducati Streetfighter, Moto Morini, Beneli…, ale ani jedna neposkytne takový zážitek a tolik emocí jako MV Agusta Brutale. Tak pravil Sršeň…

 

MV dalším pohledem…

Karlův boxík plný „radosti“

Ano, tohle je mašina, která nastartuje všechny vaše smysly. Ano, je krásná a rychlá. Ano, fantasticky se na ní jezdí a každý, kdo si ji koupí, má můj obdiv. Vlastnictví MV je totiž něco, na co musí člověk morálně dospět a uvědomit si, že nemá doma obyčejnou motorku. Nebude to příjemný, ale zmínit to musíme.

Začneme elektronikou, která je doslova pekelná a nebál bych se ji přirovnat k francouzským autům na přelomu tisíciletí. Motorka nejde nastartovat, sama bliká nebo má zaseklý klakson? Vítejte do světa italské elegance. CDI, kabeláž a pojistková skříň je výstavkou toho, jak se to nemá dělat. Je to škoda, protože tenhle motor je čistě konvenční věc a samotný nemá se spolehlivostí žádné trable. Kompletně zoxidované pojistkové skříně nejsou žádnou vyjímkou. Další perličkou je běžná údržba.

 

Na první pohled je to super – ke všemu důležitýmu je dobrý přístup, nádrž se dá pohodlně odklopit a dostat se pod sedlo je otázkou minuty. Nepřítomnost jakýchkoliv kapot ale znamená, že udržet tuhle motorku opravdu čistou bude záležitost hodin strávených s kartáčkem na zuby. Kdo by chtěl mít Agustu špinavou, že?

Jako taková perlička je letmo uložené zadní kolo. Samozřejmě, je to doopravdická paráda a radost pohledět. Bez speciálního velkého ořechu (ten stojí majlant) ho ale nesundáte, takže i obyčejná výměna pneumatiky vás může stát hodně nervů.

Je tu ale jedno velké JENŽE. Tohle není motorka na každý den. Musíte na ni mít chuť a když ten den přijde, odpustíte ji i tyhle typicky italský nedostatky. Ptáte se proč? Sakra, je to přeci nadpozemsky dobrý svezení a to stačí k tomu, abyste mi milovali. Víc snad nemusím dodávat…

Foto: Karel Táborský

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here