Máte před sebou to nejryzejší motocyklové náčiní. Tady nejde o žádné příkrasy nebo uměle vyvolanou touhu. Tihle tři pašáci mají jenom jeden účel – pobavit vás
Jakkoli se může zdát, že je Triumph motorka podobná MV Agustě Brutale, je to velkej omyl! Společné mají jenom to, v jaké kategorii jsou zařazeny – velké sportovní naháče – streetfightery, chcete-li. Tím ale jejich podobnost končí. A to nadobro…
Hned na začátek je třeba zdůraznit, že Speed Triple je na silnici pro většinu lidí mnohem lepší a rozumnější volba! Není tolik vyhraněný a ultimativní jako Brutale, je pohodlnější, v menších rychlostech se chová líp a čitelněji.
A není to zásluha jen úžasnýho motoru, který dává už ve třech tisících otáčkách plných 105 Nm krouťáku, ale i měkce nastaveného podvozku, který nepotřebuje tak pevnou ruku a psychopatickou rychlost k tomu, abych si jízdu užil. Ale pozor – je to opravdu moc schopná motorka, která ti otevře nový obzory, a jízdu si proto maximálně užiješ v jakékoli situaci, jak v provozu, tak na okruhu.
V celém rozsahu používaných otáček je výkon dodáván na zadní kolo krásně konstantně a plynule, nic tě nepřekvapí. A k motoru ještě něco, takový malý rejpnutí do fanatických zastánců dvouválců – svezte se na Speedovi a přehodnotíte svoje tvrzení, že dvouvály táhnou odspodu!!! Kdepak, v tom nad tříhrneček není…
Triumph pohledem z venku
O podvozku už řeč byla, ale jednu věc si neodpustím, a opět to souvisí s rychlostí – tam, kde Brutale ve 200 km/h zatočí s lehkostí a pilot má koleno na zemi, Triumph si postaví palici a táhne se na vrcholu zatáčky ven. Jako by neuměl dokončit zatáčku, chybí mu kus bravury Agusty. Jednoduše tam, kde přestává fungovat Triple, začíná fungovat Brutale – a zase naopak, kde nefunguje Brutale, tam exceluje Triple. Ale pozor, stále se bavíme o rychlostech a ne o motorce jako celku!
Britskej bastard je hodně specifickej bike – kvalitně zpracovaný, s dobrým a plně nastavitelným podvozkem, dostupným servisem, vychytanýma mouchama a nepřebernou možností tuningu.
Mezi českým lidem motorkářským má pořád pověst trošku exotický motorky – lidi jsou zvyklí na japonce a málokdo má koule na to svézt se a přiznat, že je Triumph za stejný kačky srovnatelný s třeba Yamahu FZ1 nebo KTM Super Duke.
Triumph pohledem Kadla
Šmankote, to je krásná motorka. Nikdy jsem neměl možnost se na velkým Triplu pořádně povozit a až díky Pepkovi se mi to povedlo. A vím, že jsem vážně meškal. Je jenom málo mašin v nahatý formě, který na běžný jezdění v provozu dávají větší smysl než právě Speed Triple. Celýmu tomuhle anglickýmu zážitku dává největší šťávu motor, to je kapitola sama pro sebe. Řadový tříválec s párou tanku, ale taky absolutní použitelností.
Triumph vás nechce polekat, ale pomůže vám vyždímat z něj maximum. Nejlepší je využívat spodní a střední otáčky, nahoře už na pilota moc velký vzrušení nečeká. Podvozek i brzdy jsou funkční a pohodový a jediný, co se mi moc nepozdává, jsou budíky. Design je fajn, ale na přímém slunci se digitál blbě čte.
Moje rada na závěr – nebojte se Triumphu a dejte mu šanci. Uvidíte sami, že už to jsou dávno opravdový motorky.
Souvisí:
TEST: Benelli 1130 Cafe Racer
TEST: MV Agusta Brutale 1078RR
Foto: Petr Štola
