Jsou jednoduché, jsou hravé, je s nimi ohromná zábava. Přesto je ale každá ve výsledku úplně jiná. Porovnali jsme Ducati Monster 796 vs. Triumph Street Triple R
Rozdíl cítíš od začátku
Náš první dojem od začátku – obě jsou opravdu malinké. U Ducati se na úzkém pevném sedle vlastně jen opřete o řídítka a vidíte na zem před ně. U Triumpha je pozice jezdce přece jen maličko vzpřímenější, jenže to zas budí dojem, že motorka pod vámi jako by nebyla.
Rozdíl tu ale je hned po pár prvních metrech. Ducati je záležitost, na kterou si budete muset zvyknout, naučit se ji ovládat, používat ve správnou chvíli brzdy a ještě citlivěji volit, kdy přidávat plyn. Bude to s vámi hrát takovou tu hru na pravdu, cukání a spojkování. Všechno přesně jen do chvíle, než pochopíte, že co je horkokrevné, tomu se musí nejdřív trochu povolit, aby se mohlo hned vzápětí pořádně zabrat.
Oproti tomuhle je Street Triple absolutně intuitivní a padne do ruky hned v tom okamžiku, jak mu usednete na hřbet. Je až neuvěřitelný, že se Anglánům povedlo udělat mašinu, ze který máte ten solidní „japonský“ pocit. Umí jet rychle, ale klidně i pomalu, a to je první rozdíl mezi těmahle dvěma motorkama.
MotorY
To je asi největší fascinace – když máte možnost přímo porovnat právě tahle dvě jádra. Triumph je nervóza, lítá nahoru a dolů v otáčkách, maličko brní, má lehkou spojku a dobře se s ním pohrává. Oproti tomu Ducati motor je absolutně stejně tvrdý a hutný jako celá motorka.
Dokažme si to v praxi. Zrychlení Tripla z 0 na 100 za 3,8 vteřiny – zatímco Ducati se tam dokodrcá až po nějakých 5 vteřinách. Jenže na Dukně máte z toho zrychlení daleko silnější osobní pocit, protože se dlouho pohybujete v mnohem nižších otáčkách. 796 se s tím pere, zatímco Triple vyskočí nad 8000 a už to tam dáváš.
Tomuhle chuligánskému chování přispívá i krátce odstupňovaná převodovka, kde jeden kvalt okamžitě navazuje na druhý. Je to příjemný a hlavně efektivní. Motorka tak získala obrovskou chuť po zrychlování, aniž by to ale bylo na dálnici protivný.
I Ducati má ráda otáčky, o tom jsme si už v základu řekli, jen jí to prostě chvilku trvá, než se k nim dostane. Proto máme trochu problém s porovnáním elasticity, která se tak často na těchto motorkách hodnotí. Prakticky se nám nedaří shodnout na rychlosti, ze které bychom měli vystartovat. Jednou je podtočená Ducati, podruhé Triumph. Nakonec se jejich projevy potkávají jen někde na hranici rozjezdu z 90 k 130 km/h (a to asi je nejčastější rychlost, kterou se budete na běžné silnici pohybovat), kdy Ducati na roztočenou trojku a Triumph na probírající se čtyřku zaberou tak nějak stejně.
Vzhlížíte k větším sestrám?
Nyní si pojďme tyto dvě motorky vydefinovat vůči jejich dvěma dospělejším sestrám. O co přijdete, když si koupíte tyhle menší sestřičky a ne dospělejší full-bike?
Začněme nejdříve u Triumphu, tady je totiž ten rozdíl podle nás mnohem markantnější. Oboje jsou sice tříválec, ale šestistovka v sobě nezapře supersport, jak už taky bylo řečeno, je vzteklá, výbušná – oproti ní je litrový Speed Triple na první pohled docela klidná motorka. Věřte nám, má daleko víc síly, rychlosti i dospělosti a je to spíš dospělá kompaktní motorka s vyzrálým projevem, oproti ní je Street Triple jak krabička žížal.
A Ducati? Jestli koupit velkou 1100 Evo, nebo postačí tahle střední motorová varianta? Tady si dovolíme říct, že rozdíl se zas tolik nepozná. Moc se neliší projev motoru, maximální hodnoty, ale ani jízdní styl. Troufneme si tvrdit, že pokud byste přesedali ve tmě, leckdo by rozdíl vůbec nepoznal.
Jízdní vlastnosti
Vraťme se ale zpátky k našim dvěma hrdinkám. A začněme dalším důležitým hlášením, a tím bude spotřeba. Tady si dovolíme jednoznačně kladné plusové body připsat na stranu Ducati, protože otáčkami posedlý Triumph prostě papá a není problém se i při normální svižnější jízdě dostat někam na hranici sedmi nebo osmi litrů (17 litrů nádrž), kdežto Ducati to má poměrně ohlídané a v průměru se nám po testu objevila vypočítaná pětka – což při velikosti nádrže 15 litrů ale stejně znamená, že budete tankovat méně, i když oba pojedete nadoraz.
Ale šetřit se nemá (u motorek kór), takže si pojďme říct, jak se obě chovají v reálu na silnici. Asi i tady bude hodně z toho tak, jak by se dalo předpokládat. Monster je drsný, na hrbech skáče, vrtí řídítky a ideální oblouk vykroužíte vlastně jen tam, kde to znáte a kde je dokonalý asfalt. Chce to zvyk, ale když mu dáte to, co potřebuje, dokáže i Monster zježit chlupy na zádech. Je dobré využívat jeho „útočnou“ pozici za širokými řídítky a pracovat tělem.
Oproti tomu Triumph si s nástrahami českých silnic poradí daleko lépe, nevyšplouchne vás na dírách a hodně se mi do podvědomí vtírá srovnání s Hondou Hornet, i když chápu, že majitel stylově výrazného Brita tenhle příměr asi neuslyší rád. Znovu ale říkáme, že ta jeho jistota je vážně opojná.
Dává vám pocit, že jste v každém okamžiku pánem situace, a proto můžete jet skutečně rychle. Podvozek vás podpoří, pevnost a odezvu má výbornou. Je to dokonce tak dobrý, že Triple umí i hodně svižně jezdit po okruhu. Víme to, protože jsme si to několikrát vyzkoušeli.
Praktické věci
Berme to postupně podle toho, jak jízdu na motorce vnímáme.
Jízdní pohodlí, posez: Bezesporu vítězí Triumph, sedíte rovně, vzpřímeně, tedy v pozici, která vás neunaví, a dokážete tak najet hodně kilometrů v kuse. Navíc se tolik nelámou nohy jako na Ducati zdvižených stupačkách. Co je na Triplu oproti Dukně nepříjemný, to je protivítr a vůbec to všechno proti vám, s čímž se budete neustále v takto otevřeném posezu prát.
Oproti tomu na Ducati sice sedíte víc položeni na řídítkách a přirození vám drtí blbě vymyšlený přechod nádrže a sedla, ale na druhou stranu jste v motorce daleko víc schovaní a ona si vás k sobě daleko víc přiková. To je zajímavý rozdíl. Zatímco na Triumphu (a podobných motorkách) začnete po 200 kilometrech tak různě poposedávat, na Ducati vám to s přibývající dobou začne víc a víc dávat smysl a ta pozice vás doslova zafixuje (než dojedete do cíle, kde z motorky doslova spadnete…).
Spolujezdec: V obou případech spíš nouzovka, víc pohodlí jistě na Triplu, dívčímu publiku by se mohlo líbit i to, jak je ta motorka brňavá. U Ducati dostává spolujezdec řádně na vědomí, že není vítán, a to se projevuje hlavně tvrdými rázy podvozku do zad.
Cestování: Jet na dovolenou na cestovní motorce s kapotama je pro slečinky. Tohle je opravdové motorkaření, když to trochu bolí! Ale na rovinu, u obou hlásíme, že si na nich v klidu dovedeme představit jízdu po Evropě, i když v koeficientu pohodlí by to bylo asi 5 : 3 pro Brita.
Takže kterou?
Konečně jsme jednou v testu dospěli k verdiktu, že mezi těmito dvěma motorkami si jednoduše nelze vybrat. Jsou každá jiná, jinak se chovají na silnici, každá z nich jinak vypadá. Jsou to dva protipóly a vaše role v tom rozhodování je tedy více než sporadická – stačí se do jedné z nich prostě zamilovat a pak už zkrátka není co řešit…
Triumph Street Triple R
Pro sezonu 2012 byla novinkou. Co na ní tedy hledat jiného? Na první pohled ubylo rádoby chromovaných dílů, a to vzhledu jednoznačně prospělo. Nové jsou přední světlomety, měnilo se i provedení budíků, ze svého staršího bratra převzal Triple i řídítka.
Jinak je ale všechno při starém a motorka je přesně tím samým streetem, jak jsme ho byli zvyklí vídávat. Nekonfekční tříválcový motor o objemu 675 kubíků, 106 koní výkonu. Motorka s lehkým páteřovým rámem a ve své kategorii s poměrně dlouhou kyvkou. Pro vybíravé je tu pak verze „R“, kde navíc dostanete plně nastavitelný podvozek (vpředu i vzadu), radiální čtyřpístky Nissin a lehčí pětipaprsková kola.
DATA: řadový tříválec 675 ccm, 106 koní @ 11.700 ot/min, rám páteřový z lehké slitiny, rozvor 1410 mm, váha 189kg (pohotovostní)
Ducati 796 MY2012
Střední třída Ducati Monster vznikla hlavně proto, že se motor o objemu 803 cm3 neobyčejně osvědčil. Je to ten správný kompromis a mezi zákazníky je o něj zájem.
Motorka má pro značku klasický příhradový rám z ocelových trubek, jednostranné zavěšení zadního kola a spojku naloženou v olejové lázni. Motor je dvouválec ve tvaru písmene L, je vzduchem chlazený a disponuje výkonem 87 koňských sil. I zde můžete počítat s velice kvalitním, nastavitelným podvozkem – v tomto případě od italské firmy Marzocchi.
DATA: dvouválec do L – 803 ccm, 87 koní @ 8.250 ot/min, rám příhradový z ocelových trubek, rozvor 1450 mm, váha 167kg (suchá)
Co tě dostane na Triplu:
− řadovej motor je jako dortík
− budeš hodně jezdit po zadním
− na srazu ho snadno najdeš
Co tě dostane na Monsteru:
− uvidíš na přední kolo!
− letmák, budíky, červený rám
− logo Ducati na nádrži, pořád to dost znamená
Foto: autor
