Jako další ojetinu jsme vybrali sedmpade, a ne náhodou. Potkáváme spoustu lidí s názorem, že šestka je docela slušnej strojek, ale chybí jim trochu té síly v nižších otáčkách, a když jim nabídnete litr, vykulí oči a vyhrknou, že to už je zase moc. Možná je trochu škoda, že v nedávné minulosti tříčtvrtkový objem tak trochu ustoupil do pozadí a vyrábí se už jen pár modelů.

Mezi nejpopulárnější patří právě Kawasaki Z750 nebo Suzuki GSX-R 750. To určitě není všechno, ale pro mě osobně jsou to dvě nejznámější sedmsetpadesátky.

Z první dobrý

Z750 už na první pohled zaujme snad každého, zajímavý tvar masky a agresivní světlo mluví za všechno. Přidejte ještě široká řidítka, mohutnou nádrž s prolisy, zvednutej zadek s lakovanou podsedlovkou a blatníček nad zadním kolem. Jestli mi někdo chce namluvit, že takhle nevypadá pořádnej naháč, tak tasím kord…

Nasednete na ni a všechno je přesně tam, kde má. Ovladače i budíky. Ty jsou sice digitální a kolují o nich různé fámy, ale fungují na jedničku. Ani při ostrém slunci nebudete mít problém přečíst jakou rychlostí si to hasíte, nebo mrknout na otáčky. V noci jsou červeně podsvícený, a to vypadá fakt dobře. Jen škoda, že menší z rodiny Z nemá leštěný a lakovaný ráfky, ale to se dá doladit.

Co je zač?

Moje teď už bývalá motorka byla dovezena z Německa jako lehký crash na pravou stranu a já ji koupil už opravenou. Loterie to trochu byla s chladičem, protože měl po bouračce díru a někdo ho zalepil. Pravda, nevypadalo to zrovna důvěryhodně a novej stál kolem 20 tisíc, ale kdo se bojí, nesmí do lesa, tak jsem to risknul. Nakonec bylo všechno v pohodě a možná funguje doteď. Pán, co ji koupil, nevolal a ve zprávách jsem si taky ničeho nevšim’ 🙂 Jak už to tak bývá, ani nám s Carlosem se nevyhnul ziskuchtivý prodejce a motorku vydával za rok výroby 2004, jenže si nevšimnul, že nejsme žádný ořezávátka. Našli jsme totiž na ráfku vyražený rok 2003, zkontrolovali jsme pro jistotu ještě hadičky a bylo jasno.

Motorka sice byla registrovaná v roce 2004, ale vyrobená už v roce 2003. To znamenalo nějakou tu korunu dolů a my jsme byli spokojený. Je pravda, že v současný době je v tom trochu zmatek. Na většinu dokumentů se uvádí datum první registrace a málokde se dočtete, kdy byla motorka vyrobená. Hodně lidí si ty dva pojmy spojuje dohromady, a to bohužel mylně.

V reálu…

S Kawou se chodí na servis každých 6 tisíc kilometrů, takže jestli patříte k průměrným motorkářům, vyjde vám to akorát jednou za sezonu. Do motoru spadne 3,7 litrů oleje a člověk se až diví, kam se to může vejít. Řetězovka se mění po 18 tisících, ale když se o řetěz budete starat, bez problémů vydrží i dýl.

Největším neduhem týhle motorky jsou bezpochyby přední tlumiče. Při prudkém brzdění se předek dost potápí a při dlouhém trápení (jako je stoppie a podobně) začne trochu vadnout. V žádném případě to ale není důvod si motorku nepořídit a házet flintu do žita. Problém se dá vyřešit dvěma způsoby. Za prvé si můžete nechat vyměnit olej ve vidlicích za hustší, a pokud by to nestačilo, můžou se trochu podložit pružiny… Kdyby se vám ani potom změna nezdála dostatečná, můžete si na motorku nechat namontovat speciální kit. Pak vaše vidlice dostanou progresivní křivku tlumení a to by v tom byl čert, aby se všechno rapidně nezměnilo k lepšímu.

Tak dost prsků kolem a řekneme si, jak to vlastně jezdí. Když jsem motorku poprvé slyšel nastartovanou, přeběhnul mi mráz po zádech. Z laděného výfuku od BOSE se řinul mocný hřmot. A to motorka běžela na volnoběh. Ve vyšších otáčkách se zvuk podobal vztekle štěkajícímu psovi. Motor jde docela odspoda, a když jsme s Carlosem zkusili jet oba na jedničku asi 50 km/h, já na Z750 a on s CBR600RR, nestačili jsme se divit. Zprvu to vypadalo, jako když zapomněl přidat :))

 

 

 

Ten pravý tanec s vlky ale začíná někde na 9 tisících. Motorka se najednou splaší a odevzdá vám všechno, co v ní je. Red line se vám snaží ten pocit zatrhnout už na 11 500 ot./min., ale málokdo odolá a nepodrží ji až k omezovači, který všechno natvrdo utne ještě o tisíc otáček výš. Do zatáček se sklápí celkem snadno, zvyknout si musíte na nervózní řidítka, protože tak to u naháčů většinou bývá, a zhruba o litr vyšší spotřebu než u supersportu. Samozřejmě záleží na stylu jízdy, ale pokud se budete držet v mezích zákona, spotřeba se nepřehoupne přes 6 litrů. Jestli ale začnete tahat a každej kvalt točit do červenýho, smiřte se se spotřebou kolem 9–10 litrů na sto.

Za celou sezonu s motorkou nebyl sebemenší problém. Měnila se sice spojka, ale na tom měl tak trochu vliv celodenní trénink startů na závody dragsterů 🙂 Pryž vám vzadu taky nijak drasticky ubývat nebude, ale zase záleží na stylu jízdy. Já jsem obouval Pirelli SuperCorsa SC2, tedy střední směs vydržela tak 3 tisíce, a to měla za sebou jeden nebo dva závody… Najezdil jsem na ní něco málo přes 8 tisíc kilometrů a celkem měla nalítáno 20 tisíc. Za takovou porci kilometrů už je motorka slušně prověřená, ne?

Foto: Karel Táborský

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here