Je to přesně půl roku, co jsme s Ondrou Klymčiwem udělali tento rozhovor. Tehdy to byly přípravy na vzdálený zimní Dakar (hovořili jsme spolu v červenci). Nyní je Ondra již na trati závodu na své bílozelené Husqvarně a nám snad ještě víc dojde, kolik je za tím vším práce, dřiny a odříkání

Je to vždycky velký mumraj. V polovině ledna skončí ralle Dakar a s reportážemi a rozhovory s jednotlivými účastníky se doslova roztrhne pytel. Dozvíte se, která etapa byla nejnáročnější, co pořadatelé nedomysleli, za co může počasí, komu se rallye povedla a kdo neměl to štěstí. Kdo bude mít trochu novinářské drzosti, ten vám možná i prozradí zákulisní klepy, kdo s kým po dojetí závodu už do smrti smrťoucí nepromluví apod.
 
Pak ale celý ten mumraj utichne a nastanou běžné všední dny. A to je přesně moment, který mě zajímal už od nepaměti. Co stojí za tím, že můžeme sledovat ty kluky na startu věhlasného závodu? Kolik je tam tréninku, práce a odříkání? A jak se na člověku podepíše každodenní dril? Kolik se musí zaplatit za to, abyste mohli mít tu naději, že budete úspěšný?
 
Ondra Klymčiw je právě pro tento typ článku nejlepším „studijním materiálem“. Letos měl na Dakaru tvrdý pád, odnesl to sešroubovanou pánví a skoro první půlrok od ledna promarodil. Teď stojí svým způsobem v bodě nula. No, a právě proto si musí naložit ještě víc než kdy jindy a než kdokoli jiný před ním. Start v Paraguayi se nezadržitelně blíží a po tom, co jsem se dozvěděl při naší debatě, jen málokdo z nás by s Ondrou v tenhle čas měnil…
 
 
 
MH: Začněme v bodě konce tvého letošního Dakaru. Zranění pánve, operace, pohmožděný hrudník, zlomená žebra. Ležíš ve vrtulníku a opouštíš závod. Co se ti honilo hlavou, tedy, pokud jsi byl při vědomí?
OK: Tělo má skvělou vlastnost – když tě to bolí moc, tak tě vypne. No a pak to jde ráz naráz, nemáš moc času přemýšlet, nemáš vlastně ani sílu přemýšlet.
 
MH: Následovaly takové ty tiché nemocniční. Kdo jezdí na motorce, ten je zná. Bylo ti hned od první chvilky jasný, že se na tu soutěž opět vrátíš?
OK: O tom jsem vůbec nepochyboval. Tohle je prostě součást každého závodníka a já závodil. O dojíždění mi opravdu nejde.
 
 
MH: Za jak dlouho po zranění jsi začal s prvotním tréninkem a jak moc je takový návrat bolestivý?
OK: Samotná otázka je skoro na několik á čtyřek. Musíš začít pracovat hned po operaci, je to minimum pohybu po centimetrech, ale je to třeba. Trénink začal koncem března.
 
MH: Rozhovor spolu děláme na konci června, tedy přesně na půlce cesty od Dakaru 2016 k Dakaru 2017. Jaký je tedy teď tvůj zdravotní stav a je něco, co by tě snad ještě limitovalo, dělalo problémy?
 
OK: Zahojil jsem se jako kočka, a to především díky lékařům, rodině, trenérovi a fyzioterapeutce. Byl to vážný úraz, takže problémy tu budou už napořád. Výměna kyčelního kloubu mě nemine. Na druhou stranu si vůbec nestěžuju, protože tělo maká naprosto parádně…
 
 
MH: Pojďme tedy konečně k tomu, o čem jsem chtěl, aby tenhle rozhovor byl. Běžný den kluka, který se chystá na dakarské závody. Jaký je program, jak velké máš tréninkové dávky?
OK: To se nedá tak jednoduše říct. Je velmi důležité hlídat spoustu faktorů, jako je únava, zranění a milion dalších věcí. Ale zjednodušeně se to dá vyjádřit takto: Ráno jdeš běhat, pak snídaně. Po snídani tělocvična cca na dvě hodinky. Pak si dáš oběd a
vyrazíš na velký objem kola nebo motorky. Pochopitelně někdy jsou tréninky kratší, ale intenzivnější.
 
MH: Máš osobního trenéra, fyzioterapeuta? Jak moc se učíš pracovat se svým tělem, kondicí a mentalitou – co je vlastně nejdůležitější si připravit pro dálkové mnohadenní závody?
 
 
OK: Spolupracuji s Ivanem Svědíkem, je to opravdu kapacita a za to, kde jsem, vděčím jemu. Co je nejdůležitější na přípravě? Být zdravý a nemít žádné problémy ani pochybnosti. Každé poranění těla v minulosti se stává problémem, a to pak na řadu přicházejí lékaři a moje fyzioterapeutka Lenka. Například problém s bederní páteří jsem řešil rok a půl.
 
MH: Znám story o tvé letní přípravě v Řecku. Obrovská vedra a ty místo válení se na pláži polykáš v tom pekle tréninkové dávky na kole. Kolik? Jak je ten pobyt dlouhý? A hlavně, k čemu je takový až masochistický trénink vlastně dobrý?
OK: Nejsem mistr světa, co se týče techniky jízdy na motorce, takže musím o to víc makat než ostatní kluci. Dávky se mění, a to jak na kole, tak na motorce. Jednou jedeš techniku a intenzitu, pak třeba zase objem.
 
MH: Až se vrátíš z Řecka, budou do Dakaru 2017 zbývat tak zhruba čtyři měsíce. Co tě bude čekat dál? Jaký bude rozpis podzimní přípravy?
OK: Podzimní příprava je jasná – Maroko, Řecko, Španělsko.
 
 
MH: Příprava na vysokohorské podmínky, tentokrát se pojede zas až někam do 4000 metrů nadmořské výšky. Pomůže spánek v kyslíkovém stanu, nebo jak se vlastně dá tělo na zátěž v takovém „bezkyslíkovém“ prostředí připravit?
OK: Ideálně hypoxický stan. Jsem rád, že to od nás ostatní okoukali, protože to zvyšuje jejich výkonnost, ale taky bezpečnost.
 
MH: Jaký je přibližně podíl tréninku na motorce a fyzické přípravy? Předpokládám, že ježdění je zábavnější, ale bez dřiny na kole či v posilovně by to nešlo. Což mě přivádí na takovou kacířskou myšlenku – dal by se Dakar odjet bez přípravy, jen jako „delší vyjížďka na motorce“? Jasně, bez nároku na výsledek, jen mě zajímá, jestli by tu zátěž vydržel úplně běžný kluk, který se hobby ježděním třeba jen baví?
OK: Ježdění, a zábavnější? To se pleteš, protože někdy to vážně nesnáším. (smích) Poměr odhaduji tak 50/50. Kluk, co se jede svézt jednou týdně do lesa, to velmi pravděpodobně nedojede. Ale na druhu stranu to zase tak strašné není. Tak já vlastně nevím. Když chceš závodit, tak je to něco jiného.
 
MH: Hovoříme zatím hodně o fyzičce. Ale ono se teď velice dbá i na trénink koordinačních dovedností. Co podstupuješ ty? A dokázal bys třeba poradit dva tři lehké cviky, které by mohly pomoci hobby-endurákům v tom, být v terénu ještě trochu zručnější?
OK: Netroufám si radit. Železo nezvedám a soustředím se na stabilizaci stabilizačního systému, rovnováhu, motoriku rukou a postřeh. Mám zákaz zvedat činky.
 
 
MH: Jak moc je důležité si při jízdě nedělat hlavu z nebezpečí? Protože všichni, co jezdíme na motorce, to známe – nejhorší pády bývají z vyděšení. Existuje i na tohle třeba trénink? Trénink odvahy, posouvání hranic? Nebo je to čistě otázka osobní hranice, mentality – a každý to máme nějak vrozený?
OK:S něčím se narodíš a něco se dá natrénovat. Když najedeš na husqvarně 500 mth ročně, tak si trošku věříš. Pochopitelně zkušenosti jsou alfa a omega.
 
MH: Vraťme se zpátky k přípravě. Budeš mít za sebou půl roku uzdravování a půl roku tvrdé dřiny. My budeme mít řízky a Vánoce a ty pojedeš do Jižní Ameriky. Jak vypadá příprava poslední dny před startem, jak je to s aklimatizací.
OK: Odlétám trošku dřív, takže klasika jako v Čechách. Nemine tě běh, tělocvična ani kolo.
 
MH: A ještě k samotnému závodu. Je to cca 7000 až 8000 kilometrů, necelou polovinu tvoří ostré měřené úseky. Je mi jasné, že tam se jede naprosto nadoraz v plném zatížení i soustředění. Jak vypadá regenerace mezi jednotlivými dny?
OK: Já to jedu na zátah, takže žádná regenerace. Pro mě i den volna znamená běh a tělocvik. Zevlovat se bude až v cíli. A ten může být na pódiu nebo v nemocnici.
 
MH: Čeho se závodník nesmí během soutěže dopustit? Co nesmí jíst, pít, co by mu mohlo ublížit v tom, jak je tělesně nastavený?
OK: To se nedá říct, každý to má úplně jinak. Ale jak říkám, můžeš mít prostě smůlu a onemocnět z jídla, které ti jindy nedělalo problém.
 
MH: V kolik chodíš během oněch 14 dnů závodu spát, v kolik vstáváte? Jak moc je cítit, že postupně ubývají síly a dá se s nimi vůbec nějak hospodařit?
OK: Já chodím spát kolem deváté a vstávám kolem třetí hodiny. Pokud se ti daří, tak ti to utíká a není problém. Pokud nejsi spokojený tak to slušně řečeno stojí za prd.
 
 
MH: Při své premiéře jsi byl dvacátý. Na kluka, který začal s endurem poměrně nedávno, je to neuvěřitelný výsledek. Cítíš se letos po všech zkušenostech letošního roku silnější? V čem tě zranění změnilo a v čem bude podle tebe Dakar 2017 zas trochu jiný?
OK: Psychicky se určitě cítím lépe, takže pokud tělo nedá stopku, bude to dobrý. Doufám, že 2017 bude jiný, hlavně těžší a nějaká navigace. Motokros a závody, komu to víc jede, mě moc neberou.
 
MH: Nezbývá, než si tohle všechno přečíst a pokusit se tě napodobit. I když my, drtivá většina populace, nemáme ani z desetiny takovou vůli a ochotu něco podobného postoupit. A proto nebudeme na startu, nýbrž budeme u televize fandit právě takovým, jako jsi ty. Je něco, co bys ještě chtěl před dalším ročníkem Dakaru říct?
OK: Držte mi palce, protože to budu sakra potřebovat!
 
MH: Přejeme ti hodně štěstí. Budeme držet palce. Myslím, že odteď se bude řada z nás koukat na ten závod úplně jinou optikou. A vašich výkonů si budeme vážit ještě o to víc.
OK: Chtěl bych ještě poděkovat všem lidem, kteří mi pomáhají. Jsou to mnozí z vás a bez vás by to nešlo. Takže děkuju a jezděte opatrně.
 
 
MH: Měj se dobře, chlape. A ať to 2017 klapne, my si tě pak zase pozveme na rozhovor a povíš nám, jestli se to všechno vyplatilo…
 
 
 
 
Ondra a úspěch na Dakaru 2015
20. místo na svém prvním Dakaru
2. místo v kategorii „Nováček Rally Dakar“
8. místo v kategorii Amatérských závodníků

Foto: archiv OK

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here