Přestavba – BMW R 1100 GS 2B Moto

Když přijde z Trutnova echo „Něco stavíme!“, automaticky zbystřím. Honza Götz a jeho partička 2B Moto, to jsou specialisté na baworáky všeho druhu, mají vkus a xxx je hodně šikovnej mechanik.

Ukázali to už nejednou, a jelikož jsem věděl, že se Jenda zakoukal do scramblerů, bylo mi jasný, že tentokrát se v Krakonošově půjde tímhle směrem. Tak nějak jsem automaticky očekával nějakej starej dvouventil, třeba R80. Chyba.

Velká věc

První fotka, kterou Honza poslal, a mně padla čelist. Se scramblery z BMW se poslední dobou roztrhnul pytel jak ve světě, tak u nás, ale jedenáctka GS? Tak těch se tolik nevidí! Motorka má v základu několik hodně moderně vypadajících prvků, které se do retro stylu moc nehodí, takže je to těžká výzva. Hranatej motor, nebo třeba takovej držák stupaček…

Jenže tady byla myšlenka jasná, musí to být moderně fungující motorka s terénními schopnostmi. Prostě taková, se kterou můžete klidně vyrazit brázdit rumunské hory. To GS v základu umí, a tak se třeba do podvozku vůbec nesahalo (kromě repase tlumičů). Ale přestavba sundala nějakých 40 kg z hmotnosti, což motorce výrazně pomohlo. Zároveň samozřejmě stylovka, která nebude svému majiteli dělat ostudu.

A jak na to? Schovat, co jde, nebo naopak původní styl GS přiznat a využít? Trutnováci zvolili druhou variantu a rozhodli se hodně základních dílů ponechat, v čele s nádrží, která samozřejmě dělá hodně. Maska musela pryč, místo ní se zabydlelo jednoduché kulaté světlo s pěkně macatým trubkovým držákem.

Kryt světla? Původně štítek na brankářské helmě! Na dva šrouby a snadno sklopitelný, takže no problem. Macatou nádrž chtěli pánové opticky něčím rozbít a zvolili neobvykle dřevo, konkrétně jasan. Čtyři kusy jsou vpředu a pod nádrží u sedla, obroušeny, aby sedly na milimetr, a nalakovány, aby vydržely vlhko. Na ten větší si majitel motorky přál svoje logo, číslo 63 znamená rok jeho narození.

Velkou motorku bylo potřeba opticky odlehčit a o to se postarala hlavně zadní partie. Původní podsedlový rám prošel úpravami a doplnila ho nenápadná vychytávka. Na spodní vzpěře je děrovaná lišta, která slouží k uchycení nejen výfuku, ale také stupaček spolujezdce a nosičů kufrů, pokud jsou zrovna potřeba. Místo zadního sedla jednoduchý trubkový nosič, celá motorka se tak podstatně zkrátila. Ovšem se spolujezdcem se počítá, a tak v 2B udělali sedlo, které jde přidělat na nosič. Sedlo je původní, okrájené a přečalouněné.

Mad Hanz

Technika, nedílná součást přestavby. Jak jsme už řekli, na podvozku se nic neměnilo. Tedy pokud se bavíme o tlumičích, jinak tady jedna zásadní změna je. Jsou jí drátěná kola Kineo, luxusní frézované ráfky, které prostě sluší každé motorce a GS není výjimkou. Docela vysoká investice, ale motorku to posunulo o kus dál.

Motor nic nepotřeboval, ale Honza chtěl, aby šla motorka víc za plynem. Takže otevřené sání, výfukové svody bez katalyzátoru a fešná koncovka G.P.R. Na místě původního airboxu bydlí elektrika, která je navíc očesaná. „ABS na motorce vůbec nepotřebuju a naštěstí ani majitel motorky. Takže jsme to vytrhali a nevěřil bys, že to byly tři kila kabelů a krabiček,” vysvětluje záměr Honza.

Plechů tady není moc, zůstala jen nádrž a vpředu blatník z Triumphu Scrambler. „Přemýšleli jsme o nějakém luxusním laku, ale nějak jsme nevymysleli nic, co by se k těm hranatým partiím motorky hodilo. Se podívej třeba na ten odlitek, na kterém drží stupačky. To je prostě prasečina, v dobrém slova smyslu. A tak přišel nápad tenhle Mad Max styl podpořit. Tak jsme to vzali do garáže, nastříkali sprejem a pak si hráli s kartáčem. Byl to takovej pokus, ale nakonec nás to nadchlo a nechali jsme to,“ mluví Honza o laku, který je fakt prapodivnej (jiné slovo jsem nenašel) a k motorce se skvěle hodí.

Na trati

Není nad to, když si můžete motorku nejen prohlédnout a nafotit, ale taky vyzkoušet. Jelikož jsme v Trutnově, všude kolem nás kopce a mraky polňaček, já mám s sebou taky Scramblera, tak vyrážíme na projížďku. Cestou si motorky prohazujeme. BMW je pořád velká mohutná motorka, oproti Ducati je ten rozdíl zásadní. Jenže podvozek je vyladěnej a všechno pobírá, motorka po nerovnostech doslova plave. První skok a já se tlemím jak dement, létající slon.

Ergonomie fantastická jak vsedě, tak vestoje, navíc výborné stupačky Pivot, které se naklání dopředu podle mojí polohy. Sedačka pořád velké měkké křeslo a vlastně mi nic nedělá problém s touhle motorkou vyrazit i na delší výlet po silnici. I na špalkách se GS vodí v pohodě a zatáčky jsou radost.

Největší devízou je ale motor, oni z toho normálně udělali bestii! Tak neuvěřitelně se sbírá odspodu a s takovou silou, až se mi občas zastavuje dech. To je v terénu dost zábavný v kombinaci s podvozkem. Prostě za to vezmete, necháte zadní kolo utrhnout a letíte, co to dá. Není to sice ta lehkost menších scramblerů, ale nuda taky ne. Pánové očividně věděli, co dělají.

Co bude dál, Honzo? „Je to zatím první stádium. Přes zimu jsme to postavili a teď je testovací sezona. Příští zimu to zas vezmeme na dílnu, rozebereme a doděláme. Určitě to chce udělat pořádně lak rámu, asi nalakujeme i motor, převodovka bude chtít repasi a ještě něco se najde.“ Takže na závěr bude mít majitel nejen zajímavou motorku, v níž určitě nezapadne do davu, a suprový svezení, ale taky stroj v richtiku tak, aby mu mohl plně důvěřovat. Což není u přestaveb vždy standardem.

text a foto: Jan „Somik“ Somerauer