Mezi café racery jak venku, tak na domácí scéně je velké množství jednoduchých a „obyčejných“ přestaveb, motorek pro každodenní použití. Rozhodně jsem pro, ale přeci jen mě občas potěší, pokud někdo postaví něco výjimečného, motorku, u níž se rádi zastavíte na dlouhé minuty, designovku se zajímavými detaily. A Black Diamond z brněnské dílny Black Cloud Custom Garage pro mě něčím takovým je.

 

Otevřený rozpočet

Co si budeme povídat, takový motorky moc nevznikají bez dobrého investora. Kluků, kteří se na stovky hodin zavřou do garáže, aby tam vyrobili skvost pro svoji potřebu, už bohužel moc není. Takže to chce maníka, kterej chce mít sám pro sebe pecku a u někoho si ji nechá vyrobit. A takový člověk naštěstí jednou zaklepal na vrata Lukášovy dílny. Příběh to byl jednoduchý – Martin viděl v televizi reportáž z liberecké Motovýstavy, kde zjistil, že existují nějaké custom motorky, a okamžitě se zamiloval.

Sednul k internetu a pídil se po tom, jestli se dá něco takového koupit, až našel inzerát jedné z prvních Lukášových motorek. A jelikož je taky Brňák, hned se za Lukášem vydal, aby zjistil, co a jak. Ona konkrétní motorka už byla prodaná, proto se pánové domluvili, že vznikne další a že to musí být pecka. Dalo by se mluvit o otevřeném rozpočtu, i když samozřejmě nějaké limity byly. Každopádně sen každého customéra, za což patří Martinovi velký Lukášův dík.

Martin vůbec neměl tušení, co vlastně chce, a tak první dotaz směroval na použití – silnice (café), nebo offroad (scrambler)? Zvítězilo kafíčko a bylo potřeba se rozhodnout pro základ. Lukáš dal na výběr tři motorky, se kterými chtěl pracovat – Hondu CB750, Yamahu XV750 a dvouventil BMW R 100. Jak vidíte, zvítězil Bavor, prý kamarádi u piva poradili, že to je nejlepší. Následovalo pár hodin u inzerce a cesta do Německa. Základem se stala R 100 RS z roku 1980, rozštelovaná, olezlá a klasicky napadená kutilem. To ale ničemu nevadilo, plán byl věnovat se každému dílu do posledního šroubku.

Tím pádem jako první přišla rozborka. Nejdříve zůstal motor v rámu na kolech, protože bylo potřeba připravit kopyto pro nádrž a zadní bobek. Lukáš se totiž rozhodl, že budou ručně vyrobené, poniklovaný nerez. Takovou frajeřinu umí v Čechách málo lidí, a tak bylo náročné se někoho dobrat. Naštěstí se povedlo narazit na veteránisty bratry Treschlovi z Brna, kteří zakázku přijali a podle kopyta, jež Lukáš připravil z polystyrenu, za nějaké tři měsíce oba díly připravili v top kvalitě. Pak přišlo na řadu broušení, bylo potřeba samotné plechy dostat do stavu bez škrábanců a do lesku. Dva dny práce se smirkovým papírem zrnitosti od 80 do 1500. Pak samotné niklování.

Motor ven

Mezitím bylo potřeba motorku rozebrat ještě víc, Lukáš měl v ruce opravdu každý díl. Co šlo vyčistit a zrepasovat, použil, co ne, vyměnil nebo nechal vyrobit u svého dvorního mistra soustružníka Karla, který na tom taky nechal ruce. Díky mu. Motor šel ven a rozebrat. Uvnitř naštěstí žádná katastrofa, bylo potřeba vyměnit písty a kroužky. To si vzal na starosti Pavel Krejčí z Integrované střední školy automobilní v Brně se svým týmem a motor rozchodil a odbrzdil. Stejně tak tu dělali komplet elektriku.

Následně boxer putoval na práškové lakování, což byl trochu problém. Nejdřív ho Lukáš odvezl na doporučení do firmy Dobos, kde ale měsíc ležel a pak přišel telefonát s informací, že to pánové dělat nebudou. Takže ztráta času a trochu taky iluzí. Naštěstí se povedlo najít Miloše Stránského z Procometal, jenž si s tím v pohodě za dva dny poradil.

K motoru samozřejmě patří karburátory, které nechal Lukáš originální po řádném chemickém vyčištění. Specialitkou je, že karbce prohodil, a tím pádem je otočil. „Přišlo mi děsně líto všechny ty pružinky a šroubky schovat a nechat koukat plastovou cedulku Bing. Z téhle strany jsou karbce mnohem zajímavější pro oko,“ okomentoval to sám autor a my souhlasíme.

Na druhé straně hlav potom výfukový systém. Ten dostal na starost další z machrů české scény, Robert Pokorný z RP Tuning. „Kéž by se s každým pracovalo tak jako s ním. Dostal jasné zadání, pomohl s ním, pak mi při každém pokroku posílal fotky, bylo to hotové dřív, než slíbil, a nakonec je to parádní na oko i funkci,“ pochválil Lukáš.

 

Černá je černá

Další zásadní zásah provedl Lukáš do zadního rámu. Ten původní se mu nelíbil ani nehodil, a tak se odporoučel a nahradil ho nový. Důležité bylo rozhodnutí, jestli celý rám a kola lakovat do nějaké výraznější barvy, ale nakonec vyhrála neutrální černá, která dá nejlépe vyniknout niklovaným dílům. Lakování se Lukáš ujal sám, a i když to pro něj byla nová zkušenost, dopadlo to dobře.

Do designu se přidal ještě jeden zajímavý prvek – kůže. Nejen sedlo, ale také pruh na nádrži. Ten chtěl mít Lukáš zapuštěný, takže bylo potřeba vyrobit podle toho už samotnou nádrž. S kůží pak pracoval výrobce kostýmů pro Národní divadlo v Brně pan Hesse. Ten spolupracoval s čalouníkem panem Valou, který vyráběl sedlo dle připraveného kopyta. A spolupráce obou mistrů dopadla na jedničku, tleskáme.

Zapomenout samozřejmě nesmíme na podvozek. Originál kola mají svoje kouzlo, a tak zůstala. Přední vidle měla jednoduché zadání – musí to být USD. A tak Lukáš kouknul do inzerce a jedny tam našel. „Neptej se mě, z čeho jsou. Já se v těch moderních motorkách nevyznám, nějaký tři nebo čtyři písmenka to byly,“ směje se Černý mrak a mně je jasný, že to má prostě jinak.

Každopádně vidle tam je, kompletně zrepasovaná a s vyrobeným držákem na originální brzdič. Chycená je na brýlích, které si Lukáš nechal vypálit a poniklovat. Stejně tak bylo potřeba vyrobit osu, protože ta původní byla do originálních brýlí vlisovaná. Nicméně s tím si Karel poradil. Zadní tlumiče pak jednoduché od YSS, z hlediska designu nechtěl Lukáš nic složitějšího.

Posledním, co bylo potřeba vyrobit, bylo uchycení stupaček Tarozzi, k tomu nová brzdová pumpa a samozřejmě všechna táhla. Pak zase internet, výběr světel a blinkrů a pak už „jen“ to všechno sešroubovat dohromady. Autor spokojený, majitel spokojený, pro mě radost o něčem takovém psát, tak snad jsme tentokrát potěšili i vás.

 

Black Cloud Custom Garage

Tak kde se tenhle kluk vyloupnul? V Brně. Tenhle Bavor je jeho čtvrtá motorka, ale kde to začalo? „Hele, bylo to někdy v roce 2014. Já dřív hodně jezdil motokros, a to s kámošem. Ten se mi vždycky postaral o motorku, já jen mazal řetěz. Pak se nám začaly líbit tyhle kafáče a podobně, tak jsme se domluvili, že něco takového taky zkusíme. Koupili jsme první motorku, ale on se na to po týdnu vykašlal, že to dělat nebude. Jenže mě už to nepustilo, a tak jsem se do toho ponořil,“ popisuje začátek Lukáš. První roky to byla zábava po práci, teď už to je ale na full time. Lukáš se neustále učí nové postupy a technologie: „Samozřejmě je dobrý dát každej díl vyrobit někomu, kdo to dělá už dvacet let. Na takovou kvalitu se já jen tak nedostanu. Ale zase je dobrý všechno umět sám, abys pak nemusel čekat kvůli každý kravině. A mě ta práce s materiálem prostě baví.“ Takže i přesto, že si stěžuje, že už má takhle na dílně málo místa, v nejbližší době se sem nastěhuje malý soustruh a k CO taky TIG. „Největší frajer je moje žena, že to se mnou pořád zvládá. Moc jí za to děkuju.“ No, k tomu není moc co dodat… A co dál? Momentálně na dílně dvě motorky, jednu z nich si Lukáš staví tak nějak pro sebe – Suzuki GS750 jako poctu Jaroslavu Foglarovi. Tak to jsme zvědaví, co tenhle starej skejťák zase vymyslí.

 

 


text: Jan „Somik“ Somerauer, foto: Petr Coufal (fotocoufal.cz)

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno