Celý název firmy zní Cafe Racer Dreams Cream Motorcycles a jako jeden ze sloganů používají: „Sněte dál, nikdy není příliš pozdě.“ Pak není divu, že když vezmou španělští CRD do rukou starého Baworáka R75/5, vypadne z nich takovýhle skvost
Přiznám se na rovinu, totálně mě to pohltilo. Za posledních pár let se pro mě scrambler stal něčím víc než okrajovým zájmem o pár neobvyklých motorek. Zamiloval jsem se do toho mixu klasických tvarů s univerzální použitelností.
Dospělo to dokonce tak daleko, že jsem se před koncem roku rozhodl si udělat domů na stěnu vlastní kalendář poskládaný právě jen z motorek typu scrambler, flat track, street tracker a podobných (rozdíly jsou často tak minimální, že na přesné škatulkování prostě kašlu). Jenže nastalo několikadenní dilema.
Kterých dvanáct motorek si zaslouží měsíc mého pozorování? Výběr to byl složitý, ale jedna motorka měla své místo naprosto jasné – čtrnáctý počin španělských CRD Cream Motorcycles s názvem „The Challenge“.
První BMW
Rozhodně se nedá říct, že by Pedro García a jeho CRD byli ve světě customů nějakými nováčky. První oldschoolové přestavby s touto značkou se začaly na scéně objevovat v roce 2010 a velmi rychle si vydobyly věhlas. V dnešní době přeskočilo tradiční číslování v názvu motorky třetí desítku, což v průměru znamená jednu stavbu měsíčně. To je hodně slušná produktivita.
Až do čísla 14, které má tento stroj, tvořily všechny základy motorky Honda, Yamaha a Triumph (tedy až na jednu stařičkou Ossu). „The Challenge byl náš první pokus na základu BMW. Brali jsme to jako velkou výzvu, protože mě tyhle motorky moc nebraly a nikdy jsem neviděl přestavbu z nich, která by mě uchvátila. Velkou výhodou bylo, že jsme motorku nestavěli pro konkrétního majitele, tím získáte svobodu v designu, barvách i použitých komponentech,“ komentuje čtrnáctku Pedro.
Jasný základ
Prohlubovat svoji lásku k BMW R75/5 mohl celých šest měsíců. Vzhledem k tomu, že motorka neměla majitele, nebylo třeba spěchat a prioritu měly jiné stroje. Navíc šlo o spolupráci s místním specialistou na německé boxery Javierem de Maxboxerem, který si vzal na starost kompletní rozborku a sborku motoru a úpravu a naladění sériových karburátorů Bing CV. Výfuky jsou dle návrhu CRD vyrobeny u GR Exhahust Systems, tedy dvorního výrobce této značky. Krásné svody, jednoduché a promyšlené tvary.
Konstrukčně dala nejvíc práce zadní část, kterou bylo potřeba odlehčit a hlavně přizvednout. A tak se do původního rámu řízlo flexou a následně dovařily nové trubky. Na první pohled nic komplikovaného, ale rozhodně bylo potřeba u toho přemýšlet, už jen kvůli změně geometrie dané použitím delších zadních tlumičů Nitro od firmy Hagon. Přední vidlice pak samozřejmě musela také projít úpravami, změnila se délka tyčí, pružiny i olej.
Použij, co se dá
Jsou dva typy customérů. Jeden už z principu vymění nebo předělá každý možný díl motorky, druhý naopak citlivě vytipuje části originální motorky, které se dají pro přestavbu použít. V případě Pedra Garcíi se bavíme o té druhé variantě, a nejinak tomu tedy bylo u „The Challenge“. No řekněte, dovedete si představit hezčí světlo nebo nádrž? Světlomet navíc obsahuje originální budík, skvělá kombinace. Stejně tak původní zůstala obě kola i s bubnovými brzdami. Pro použití mimo silnici i kvůli designu jsou nazuta do pneu TKC 80.
Aby to ale nevypadalo, že se u CRD jen navrhovalo a práce žádná, to rozhodně ne. Stačí se mrknout na pár detailů, jako jsou oba blatníky nebo kryt motoru. Pedro také kompletně vyměnil elektriku a zapalování, staré už byly nefunkční. Asi jediný moderní prvek, který na motorce najdete, jsou řídítka Renthal Streetfighter, která ale do celkového konceptu skvěle zapadají a ničemu nevadí.
Jen samá chvála
Vlastně pardon, ještě stupačky Tarozzi, ale na těch člověk ani moc nepozná, z jaké doby pochází. Finále je jako obvykle lak, ten se tady v podstatě kromě černého rámu, světla a kol týká pouze nádrže. Ta si vystačila s jednoduchými linkami a třemi barvami. Návrh opět CRD, provedení od další dlouhodobě spolupracující firmy Ufo Garage.
„Můžu říct, že design této motorky šel čistě z mojí hlavy, v danou chvíli. Nikdo mi neříkal, co bych měl jak dělat, a to jsem si moc užil. Ze začátku jsem moc nevěděl, co si s BMW počít, a hodiny jsem na něj koukal. Pak přišel nápad, směr a s ním vývoj a drobné i radikální změny. Výsledek je nakonec jednou z mých nejoblíbenějších motorek, které od nás vzešly,“ hodnotí finále Pedro García a nám nezbývá, než souhlasit.
Očividně se na téhle motorce slušně kousnul a výsledek je jednou z jeho nejlepších prací a také motorkou, která je v souvislosti s CRD nejčastěji zmiňována. A ještě něco, už se nebojí BMW a od té doby mu prošly rukama další tři. Že by vhodný adept na přestavbu R nineT
Foto: archiv
