Zadání znělo jednoduše: „Vezmi nového Monstera, postav z něj zajímavou motorku, o které se bude mluvit, a použij co nejvíc dílů z katalogu Ducati.“ Pro někoho by to byl možná boj, jenže tahle slova směřovala od vedení španělského dovozce k Josemu „Pepo“ Rosellovi. A ten už má s Ducati něco za sebou.

Pokud vám jeho jméno nic neříká, je asi dobré říct, že právě Pepo byl zakladatelem a tahounem dílny Radical Ducati, o které jste už nejspíš slyšeli. Před dvěma lety Pepo usoudil, že už nechce stavět motorky, prodal značku svému francouzskému parťákovi Yannu Thomasovi a vypařil se. Chvíli se motal kolem lodí, ale motorky mu začaly chybět, a tak se po dvanáctiměsíční pauze vrátil a pustil se do stavění pod značkou XTR Pepo. Nepředělává už jen Ducati, ale přeci jen je v nich kovaný a na španělské scéně mohl dovozce těžko hledat někoho šikovnějšího.

 

Základ i díly

Jako vždy to začalo kompletním odstrojením motorky, konkrétně modelu 1200 S z roku 2015, a dlouhými hodinami zírání. Pak se začaly objevovat nápady. Svět je zaplavený café racery a scramblery, takže se Pepo rozhodl jít jinou cestou. Chtěl ponechat Monsteru jeho streeťáckou drsnost a ještě víc ji vypíchnout. K rámu, motoru a kyvce ponechal i původní nádrž, ale upravil ji v zadní části, aby více vyniknul motor, respektive zadní válec. Odporoučely se plastové kryty rozvodů, stejně jako hromada dalšího plastu. Co bylo potřeba přikrýt, nahradil karbon z nabídky Ducati Performance. Ten najdeme na kyvce, výfukových svodech, krytu řetězu, předním i zadním blatníku.

Zaškrtávání v nabídce Ducati Performance tím ale pro Joseho neskončilo. Od výrobce pochází LEDkové blinkry, frézované kryty vodní pumpy a řetězového kolečka. Stejného původu jsou také stupačky, které ovšem patří na Panigale, a tak bylo potřeba upravit jejich uchycení. A v neposlední řadě výfuková koncovka Termignoni, kterou byste normálně hledali v katalogu příslušenství pro Multistradu 1200. Svody svěřil Pepo odborníkům z firmy Supermario a rozhodně jde o jeden z nejzajímavějších výfuků, co jsme kdy viděli. Osově souměrné svody spojující se přesně mezi válci perfektně doplňují zajímavý pohled na odkryté Desmo.

 

Podvozek zůstal v základu, co také měnit na tlumičích Öhlins, které Monster 1200 S má. Totéž platí i o brzdách Brembo s dvojicí monobloků M50 na předku. Kyvka také bez úprav, pouze opticky – opískována a vyleštěna, což skvěle kontrastuje s karbonovým krytem. Zajímavé je, že Pepo nechal na motorce několik dílů, které většinou mizí na stavbách jako první, třeba řídítka, zrcátka nebo gripy. Ale ničemu to nevadí, už v sérii mají povedený design i zpracování. Původní je také přední štítek, který byl upraven, aby seděl k malému homologovanému světlu, které doplňuje šikovně nad spodní brýle schovaná LEDková pozička.

 

Zadek vzhůru!

Nejzásadnější úpravou Siluro, jak se tahle motorka jmenuje (ve španělštině turbína), je jednoznačně zadní partie. Originální podsedlovka se odporoučela, aby ji nahradila opticky lehká trubkovka vlastní výroby, na kterou Pepo umístil sedlo RAD 02 EVO. To vyrobil jeho bývalý parťák na sportovní motorky, ale i sem se hodí perfektně. Navíc díky úhlu dává motorce agresivní a dynamický šmrnc, na který jsme zvyklí z klasických streetů. LEDkové zadní světlo zabudované pod polstrování je už jenom třešničkou na tomhle alcantarovém dortíku.

Na první pohled to sice netrkne, ale udělá to hodně – Pepo poschovával všechny kabely, co šly schovat, a celou motorku tak opticky vyčistil. S tím šlo ruku v ruce nejen přemístění kabelových svazků a jednotek, ale také malá Li-Pol baterka, která je schovaná v kyvce. Příjemný detail. Pro ty má Pepo vůbec cit, jak ukázal při finálním skládání motorky. To přišlo na řadu po lakování, které dostal na starosti další španělský specialista Artenruta Custom. Žádná složitost, jednoduché linky doplněné o hlubokou metalízu a oldschool logo Ducati. Lakování skvěle ladí jak k rudému rámu, tak k hnědému sedlu s červeným prošíváním.

 

Je v tom agrese Monsteru povýšená na druhou, stejně jako elegance. Důležitý je jak celek, tak detail, a to u XTR dobře vědí. A jde to i s homologovaným příslušenstvím a díly přímo od výrobce. Za mě osobně velká radost, že Pepo dokázal povystoupit ze svého standardu retro polokapot a poslal Monstera pěkně do streetové agrese. Představivost a kreativita nemá meze.


 

XTR Pepo

Radical Ducati, předchozí firma, kterou Jose „Pepo“ Rosell spoluzakládal a léta byl jejím tahounem, se – jak název napovídá – specializovala především na úpravy Ducati. Všechny její stroje nesly společné znaky v podobě optického i technického odlehčení a sportovních, místy až okruhových parametrů. Pepo prostě vždy stavěl motorky nejen pro oko, ale také pro zážitek z jízdy. Pokračuje v tom i pod značkou XTR Pepo a převzal si také oblíbený prvek v podobě závoďáckých polokapot, které dost často doplňují i předsazená světla à la speciály pro vytrvalostní závody. Ovšem nic není u XTR pravidlem, takže se letos objevil třeba tracker z Harley-Davidsonu, druhý z Hondy CBF250 nebo ultralehký závoďák bez kapot z dvoutaktního Bultaca. Pokud si chcete prohlédnout víc staveb mistra Pepa, koukněte na xtrpepo.wordpress.com.

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno