Světová i česká custom scéna se sice dnes soustředí primárně na novou vlnu café racerů a podobných strojů, ale přeci jen se občas ještě někde zjeví ultimativní bestie s americkým véčkem
Ondra Hrůza je na naší moto scéně známá postavička, kolem customů se motá spoustu let a dlouhou dobu (nejen) o nich psal do ČMN. Jak ho znám, jen tak něco ho nerozhází, takže když na displeji telefonu vidím jeho jméno a následně slyším: „Tohle musíš vidět, pustili jsme se do strašnýho pekla!“, je mi jasný, že fakt o něco jde.
A tak stačí pár rychlých slov a už sedím s Ondrou v autě a mažeme do Berouna, kde tou dobou ještě ve své dílně úřaduje Jenda Urban. Uprostřed na stolici stojí něco, na čem okamžitě ustrne můj zrak, čelist na chvíli letí dolů. Základ od pohledu Victory, tenhle motor se nedá s ničím splést, ale ten zbytek! Lehká frézovaná kola, nádherný brzdy od Beringeru, to vůbec nevypadá jako tuctovej cruiser! A na vršku dlouhej kus hliníku, monokok nádrže, podsedlovky a krátkého zadku. Kdo se proboha pustil do takového extrému?
Spolupráce špičky
Na začátku bylo setkání právě Hrůziče s Petrem z Ostravy: „Kupoval si u nás Hammera S a sám přišel s myšlenkou, že by ho chtěl pojmout úplně jinak. Z vybírání doplňků jsme se postupně přesunuli k možnostem radikálnějších úprav a nakonec nám dal volnou ruku s tím, že chce opravdu to nejlepší. Sám se ale vývoje a postupného řešení jednotlivých věcí účastnil a hodně do toho mluvil.“, popisuje počáteční myšlenku Ondra. Cílem mise se stalo vylepšení dosavadních velmi dobrých jízdních vlastností Hammeru a stavba extrémně výkonného a sportovně střiženého powercruiseru.
MR43 dlouhodobě spolupracuje s řadou českých mistrů řemesla a nejinak tomu bylo také u tohoto projektu. Hlavní část práce oddělal už zmiňovaný Honza Urban, který dlouhodobě pracuje s Honzou „Motohanzem“ Malým, ten pomohl s nápady a také sháněním komponentů. Mistr Urban pak dával celou motorku a udělal asi nejhlavnější část, tedy plechařinu. Na přání zákazníka byla použita původní nádrž, ale prošla přepracováním a Honza na ni napojil podsedlovou a zadní část vlastní konstrukce. V nádrži je zapuštěné miniaturní víčko a také multifunkční racingový budík Micro Dash od Translogic. Krásný detail je k vidění vzadu hned za sedlem – diodové světlo a na konci nad kolem diodové miniblinkry.
Ale pojďme od začátku, nejdřív se samozřejmě dělalo na technice. Jako první přišel na řadu motor. Chtělo to nahonit výkon, takže se dovnitř nastěhovaly americké vačky Fast Road, místo airboxu vymysleli kluci sání systémem trubic (tzv. torque tubes) s filtry Force Winder a na druhé straně to chtělo jiný výfuk. Špičkovou práci už na několika motorkách pro MR43 odvedl Moravák Robert Pokorný (RP Tuning), takže byla práce zadána jemu s tím, že výfuk by měl jít 2 do 1 na levé straně, aby odvedl pozornost od velkého černého pole krytu primárního rozvodu. No, Roberte, jako obvykle, klobouk dolu! Zpracování parádní a design se k motorce fakt hodí. O zvuku ani nemluvím, tohle bych vám fakt přál slyšet. Bestie.
Že by otevřené sání a výfuk mohli stačit? Ani náhodou! Bavíme se tu přeci o extrému. Takže jako další najdete na motoru závodní dragsterové zapalování MSD a velkou lahůdku v podobě systému přeplňování N2O od Wizards of NOS, které dokáže přidat v maximu až 50 koní. Ten dodal, zapojil a vyladil dlouholetý dragsterový specialista Michal Vopat (MV Moto). Celé to pak zastřešuje jednotka Power Commander. Finální ladění motoru si vzali na starosti v Brně na Integrované střední škole automobilní, kde vyučují mechaniky motorek. To musela být hodně zajímavá výuka.
Sériová převodovka je dostatečně předimenzovaná, takže nebylo třeba nic měnit, navíc je tu jen quickshifter Translogic. „Nebyla sranda to všechno sladit dohromady, aby to fungovalo, ale výsledek fakt stojí za to. Jede to ukrutně. Trošku se vytratil krouťák úplně na spodku, ale zase ve středu otáček nastupuje takový peklo, že máš co dělat, aby ses udržel. Fakt dragster na silnici.“ popisuje výsledek Ondra Hrůza.
Výkon není všechno
K čemu by to v Čechách bylo, kdyby to jelo jen rychle rovně? Supersportaři můžou klidně ohrnovat nos, ale pravda je taková, že pustit se s dobře postaveným cruiserem do zatáček, je neuvěřitelná zábava. Takže podvozek. Sériové tlumiče podle tvůrců Super Sonica žádné úpravy nepotřebují, vše zůstalo. Ale lehká kola nikdy jízdním vlastnostem neuškodí – chvíli se hledalo ty nejvhodnější a nakonec zvítězila americká firma RC Components, která vyfrézovala kol na zakázku speciálně pro tuto motorku. Přední kolo je větší, 19“ místo původních 18“, zadní je širší, sériovou 250 nahradila 260 mm guma (18“ ráfek).
Hodně luxusní záležitostí jsou již zmiňované brzdy, kotouče a brzdiče Aerotec od francouzského Beringeru jsou jasně identifikovatelné na dálku a SS dodávají na sportovním vzhledu. Ale samozřejmě to není jen o designu, tyhle brzdy patří k tomu nejlepšímu, co můžete na svojí motorku dát. Na předku je dvojice kotoučů s šestipístky, na zadku čtyřpístek, k tomu pumpa Beringer a výsledek, jak ho popisuje Ondra, zní famózně: „Na cruisera jsou brzdy hodně nadstandardní. Zkoušeli jsme porovnání s Bimotou a brzdná dráha byla téměř stejná.“
Takže motor, podvozek a kastle hotovo, co dál? Zadní rám bylo potřeba zkrátit, flexa se vyřádila. Původně zakrytovaný prostor pod sedlem bylo potřeba vyklidit, takže veškerá elektrika se nastěhovala do nádrže a pod sedlo, kde je mimochodem i praktická kapsa na mobil i s nabíječkou. Elektriku dělal Petr Bobek se svým mančaftem a neměli to úplně jednoduché, protože přáním majitele Petra byl nejen alarm a sledovací systém, ale třeba i dálkové otvírání brány od Jablotronu. Tohle se mi fakt líbí. Když už si nechám dělat takhle drahou exkluzivní motorku, proč by neměla fungovat do posledního detailu?
Fréza i karbony
Design motorky není jen o velkých dílech, ale i o detailech. I k těm si pánové z MR43 přizvali mistry oboru. Frézované části dostal za úkol jablonecký Franta Bártík alias Bárt, libůstkou jsou přední blinkry integrované v brýlích. Karbonový kryt výfuku dělal brněnský Pavel Miller z MCR (pamatujete na jeho celokarbonového Vincenta?). Přední světlo pochází z V-Roda a kapličku kolem něj postavil Honza Urban. Krásné a překvapivě pohodlné sedlo s vyšitým SS udělali kluci z DDT Custom Seats. Finálem pak byl lak, který si vzal na starosti Petr Pokorný z Třebíče. Dlouho se vymýšlelo, jakou jít cestou, ve hře byla sportovní pruhovaná nebo kostkovaná jednoduchost. Nakonec ale nechali Petrovi volnou ruku, a jelikož ten má rád geigerovské motivy, přenesl sci-fi i sem. A nevypadá to vůbec zle.
Dobrá věc se podařila. Všem spolupracovníkům se povedlo dát dohromady zatraceně zajímavou motorku. Na první pohled působí hodně jednoduše, ale je jak technicky, tak designově promakaná do absolutního detailu, úplně vidím, kolik bylo potřeba úsilí a času. Výsledek ale stojí za to. A nejde jen o spokojeného zákazníka, ale také o reprezentaci firmy a všech podílejících se řemeslníků. Tak tohle v Čechách umíme!
…a trocha přístojné muziky k četbě …ZDE
Foto: archiv
