Nová Yamaha R1 znamená ve vnímání rychlosti opravdovou revoluci. Ještě nikdy tady nebyla motorka, která by tak přesvědčivě smazávala rozdíly mezi sériovkou a opravdovým speciálem.
Je čas na ujasnění některých věcí ohledně Yamahy R1. Původní motorka z roku 1998 znamenala zbourání všeho, co do té doby platilo. Byla krásnější, výkonnější a lehčí než cokoliv jiného. Zkrátka lepší. Za těch více než patnáct let prošla řadou upgradů, které ji bezesporu vylepšovali, ale také posunovali z pozice čistě požitkářského stroje pro fajnšmekry do vůbec ne vzteklého superbiku vhodného spíše na silnici. Ale s tím je teď konec!
Nepoznávám ji
R1 z roku 2009 znám jako málokterou motorku. Za dva roky jsem na ní najezdil přes 20 tisíc kilometrů a s rukou na srdci můžu říct, že mě bavil každý z nich. Byla to klidná kámoška, která dávala důvěru. Pohodlná, nekousavá a v každé situaci ujišťující, že je všechno v naprostém pořádku. Měl jsem ji moc rád. Kdo dával přednost reálným schopnostem před tou poslední vydřenou desetinkou na okruhu, neměl si na co stěžovat. Jenže, oproti drsně nastupující konkurenci neměla dost výkonu, a to ji v očích mnoha drsných závodníků už předem diskvalifikovalo. Co na tom, že dokázala vyhrát celou řadu národních i světových šampionátů. Doba je taková, že pokud nemáte 200 koní, jakoby jste snad ani neexistovali. A tenhle nelichotivý osud ji bohužel neprávem potkal.
Tabulková magie
Mít odvahu říct, že R1 rozseká veškerou konkurenci, na to už si musíte být sakra jistí. V tomhle okamžiku by bylo velmi jednoduchý vytáhnout technický tabulky plný obrovských čísel a pěkně si je srovnat. Kdo je má největší, tak musí pochopitelně vyhrát. Jenže to by byla jen půlka příběhu. Většina z výrobců udává velmi podobný údaje, ale z vlastní zkušenosti víme, že daleko důležitější než ohromný titulky vykřikující “Já jsem ten nejrychlejší” je, jak si s takovou náloží výkonu dokážete poradit. Mít kontrolu trakce je určitě fajn, ale nesmí se zapomínat na to, že dobrý podvozek poskytující spoustu citu je daleko důležitější než desítky čudlíků na řídítkách.
Vzteklina!
Dost ale řečí kolem, stejně vás nejvíc zajímá, jak nová R1 jezdí. Hostitelem téhle přehlídky rychlosti je australský okruh Eastern Creek. Na silnici se pro tentokrát vykašleme, protože by to zavánělo nesmyslně tučnou pokutou nebo nedobrovolným uvězněním. Tady četníci nemají pro rychlou jízdu vůbec žádné pochopení a na zástup rozeřvaných eRjedniček hrdě panáčkujících na zadním kole by pohlíželi jako na samotné posli z pekla.
První důležitá věc – je fakticky maličká. Přesně taková, jako má správná sportovní motorka být. Žádné zbytečnosti, rozměrné kapoty nebo obtloustlé boky. R1 je čistě okruhově zaměřená mašina a podle toho taky vypadá. Sedlo je relativně vysoko, řídítka mají správnou šířku i rozevření. Kolena ale nejsou zbytečně zalomená a dokonce i plexi je vyšší kvůli lepšímu odvádění větru a celkové aerodynamice. Neodvážím se říct, jestli nebude na silnici při volnějším tempu působit zbytečně nahrbeně (jako třeba současná R6), ale moje tělo netrpělo ani ve chvílích, kdy nás v relativním klidu vodil guide a ukazoval ideální stopu na okruhu. Zpracování a dramatický smysl pro detail se vyrovná i těm nejlepším Italům a je jasné, že si Yamaha s designem pohrála.
Kontroverzní lampy pod čumákem sice vypadají podivně, ale LEDky jako oči komiksových hrdinů naprosto žeru. Podlouhlá světla tě dokážou nemilosrdně probodnout přísným pohledem masky Ironmana. A ten hluboký lak je naprosto okouzlující. Je to produkt, ze kterého cítíte už na dálku kvalitu a nebude vám vadit, že jste za něj utratili tolik, protože tady vidíte, kam jste svoje peníze investovali. Hned po výjezdu z pitlane se ukazuje, že R1 je příjemný společník. Jednička už není tak nesmyslně dlouhá a jemnost motoru mi téměř vyrazila dech. Skvělý soundtrack přetočených ojničních čepů zůstal, ale je tady mnohem větší civilizovanost. Pod krásnou, moderní a neokoukanou slupkou ale třímá něco, co umí na požádání a bleskově projevit své zvířecí pudy.
Stačí jenom lehké a nevinné pobídnutí a R1 vypálí jako střela. To není motor, to je prostě raketa. Nástup a schopnost okamžitě zrychlit je jednoduše k neuvěření. Původní erjednička byla docela ostrá, ale proti novému modelu to je úplný beránek. Na nejostřejší režim A s výkonem otočeným na 1 je vcelku obtížné ten nášup krouťáku na první dva kvalty kontrolovat. „Sakra, není až zbytečně moc zbrklá?“ napadá mě okamžitě. Vůbec ne, ale musel jsem si na to počkat až do odpoledne, kdy technici vyndali z boxových garáží neuvěřitelně sexy vypadající model R1M na nejnovějších slickách od Bridgestonu, které tu hyperaktivitu dokázaly naplno využít….
Stačilo jedno kliknutí tlačítka na levém řídítku a nástup motoru je přesně takový, jaký jsem si vždycky přál. Pryč je to počáteční škubnutí, které uprostřed zatáčky v plném náklonu zrovna moc důvěry nepřidá. R1 se sbírá okamžitě, ale s jemností, která dává důvěru jet rychle. Rychlost, s jakou motor proletí středním polem digitálního otáčkoměru, je fascinující. Žádná prodleva, nebo čekání – jen nepolevující akcelerace, štěkání výfuku a řev, který mě doprovází až ke čtrnácti tisícům.
Celý test si přečtete v Motohouse 4/2015
Foto: Yamaha
