Továrna z Borgo Panigale rozšiřuje svou řadu Scrambler mílovými kroky a letos do ní přidala také offroadově laděný model. Opravdu je Desert Sled stavěný pro řádění mimo asfalt, nebo je to jen pozlátko?

Mohlo by se zdát, že je Desert Sled (web dovozce) jen další drobnou úpravou základního modelu Icon, ale už bližší pohled tuhle myšlenku jasně vyvrátí. Prioritou při stavbě totiž bylo ježdění mimo asfalt a přizpůsobeno tomu bylo vše – z původního modelu tak zůstal v podstatě pouze motor a nádrž. Začněme rámem. Ten byl v přední části zpevněn a také upraven pro napojení nové hliníkové kyvné vidlice (u ostatních Scramblerů je napojena rovnou do motoru). Zadní část je kompletně nová, vyšší a užší. Zásadně se tak změnilo rozložení hmotnosti a také ergonomický trojúhelník řídítka – stupačky – sedlo. To je nyní ve výšce 860 mm, ale díky jeho zúženému tvaru není Desert Sled jen motorkou pro dlouhány.

 

Změnou nejzásadnější je podvozek. USD vidlice s tloušťkou 46 mm, stejně jako zadní tlumič, nese značku Kayaba. Oba shodně zdvihy 200 mm, což už jasně naznačuje offroadové zaměření. Tomu odpovídá také přední 19″ kolo, zadek si vystačí s 17″. A od endur okoukal Scrambler ještě řídítka, mohutný kryt pod motorem a také gril před předním světlem, který se Ducati povedlo homologovat jako součást motorky.

 

Motor je shodný s ostatními modely Scrambler, tedy vzduchem chlazený dvouválec o objemu 803 cm3. Pohled do tabulky sice naznačuje, že přešel do nového roku bez úprav, ale není to tak. Aby splnil normu Euro 4, bylo mu upraveno vstřikování, výfuk a také elektronický plyn a jeho reakce. Při prudkém přidání plynu zabírá motor jemněji, což je na silnici a hlavně v terénu příjemnější.

 

Už při prvním nasednutí je jasné, že se tu toho hodně změnilo. Před sebou mám sice starý známý kulatý digitální budík a úzkou nádrž, ale tím to končí. Sedím víc nahoře, ne v motorce, ale na ní. Už na místě je cítit skvělé rozložení hmotnosti, motorku si pod sebou krásně pohazuju. Při manipulaci na místě navíc ovladatelnosti pomáhají příjemně široká řídítka a také dobrý rejd. Spojka měkká, převodovka přesná, cvak a jedeme.

 

První část španělského výletu vede po asfaltu, šplháme do hor středně a hodně utaženými zatáčkami a Desert Sled ukazuje svoji zábavnou stránku. Tak snadno se přehazuje z jednoho vinglu do druhého a je úplně jedno, jestli jdu s motorkou, nebo ji klopím „po motardovsku“ pod sebe. Tohle fakt musí bavit každého. Tlumiče jsou samozřejmě měkčí (oba nastavitelné), ale Sled se nijak výrazně nepohupuje a rozhodit se mi ho povedlo jen jednou v opravdu úzkém esíčku. Brzdy jsou dostatečně čitelné i silné, ale zase nepotápí měkčí předek při každém ťuknutí.

 

Zastavit, vypnout ABS a hurá do offroadu. A tady přichází moje největší radost – nepodělali to! Tlumiče opravdu zvládají všechno, co se dá označit jako „soft enduro“, žehlí díry, kameny, protáhnou mě šotolinou, pískem, přes skoky i rygoly. Skvěle jim u toho asistuje motor, který se do asfaltu nechal s chutí točit, ale tady si vystačí s delšími kvalty a otáčkami od volnoběhu do čtyř tisíc. Funny dvouválcový projev doplňuje hluboký zvuk z krátké koncovky výfuku, na sériovku klobouk dolu. Se suchou hmotností 191 kg to sice není vyloženě lehkonožka, ale jako celek jedna z nejpříjemnějších motorek, s jakou jsem mimo asfalt jezdil.

 

Pozor, nechci tím ale říct, že by Desert Sled byl motorkou jen pro retro-enduro nadšence. Naopak, z mého pohledu jde vlastně o nejuniverzálnější Ducati současnosti. Při každodenní cestě do práce se hravě promotáte mezi auty, o víkendu to vezmete na chatu po okreskách a polňačkách a má i dost síly na to, aby vás vzal na dovolenou po Evropě. Navíc, když cestou zastavíte někde na kafe, bude vás bavit si ho od stolku prohlížet. Ač nejde o překoňovaný stroj nabušený veškerou možnou elektronikou, je to vlastně ideální motorka pro dnešního moderního člověka.

Foto: Ducati

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here