Kawasaki Z650

Podle Carlose

Líbí se mi ze všech nejvíc – tahle barevná kombinace se zeleným rámem je svěží a působí nejmoderněji. Přesně pasuje do tohohle světa. Protože mám moc rád předchozí verze ER-6, vkládal jsem do ní obrovský naděje a doufal, že bude ještě lepší. A ona je, ale nemůžu se zbavit vtíravého dojmu, že jsem čekal ještě o maličko víc.

Nedokážu říct, co přesně za to může, ale jako by jí něco chybělo, aby to byla ta úžasná šleha. Motor je v pořádku – hezky se točí, má sílu i zvuk. Jenže do rychlosti ho musím trochu nutit. Mám pocit, že přemáhám nějaký vyšší vnitřní tření. Jsem radši, když tam není skoro žádný odpor a nahoru to letí tak nějak samo. Fantastická je spojka, na kterou stačí jeden prst a dá se nastavit. Hurá!

Zetko je hezky ovladatelné, pro holky to bude výborná volba. Oproti Yamaze je ale těžší na předek, takže s ním není taková sranda, a na zadní jde o poznání hůř. Na podporu podvozku se nemůžu stěžovat – v rychlostech, pro které byla Kawa vyrobena, je to naprosto dostačující, a kdo by chtěl něco ostřejšího, měl by sáhnout jinam. Pochválit nemůžu řídítka, která jsou ještě o kousek horší, než má standardně MT-07.

Jsou úzký a tak nějak špatně usazený. Celá motorka působí trochu jako hračka a některý detaily nejsou zrovna úžasný. Ale zase, za tyhle peníze je to docela pochopitelný a Yamaha je na tom stejně.

Pořadí za Carlose: Druhý místo, ale jen s odřenýma ušima. Od Kawasaki bych čekal větší odvaz.

Podle Kardy

„Ty moje prostoto, to je maličký.“ Tohle byla naprosto první věta, která mě při usednutí na novou Z650 napadla. Nemám v ruce srovnání z ER-6n, ale mám dojem, že se ta motorka nějak scvrkla. Sedím na ní jak na bonbónu (180 cm / 92 kg) a rozhodně vím, že třeba dvoumetrovému Somikovi už bych tedy tenhle zážitek moc nedopřával.

Ale to klidně může být jen klamavý pocit. Takže se raději pojďme kousek svézt, o to jde hlavně – o jízdní vlastnosti. A tady se mi najednou zdá všechno najednou úplně jinak. Zadní guma je 160tka, a tedy má oproti oběma dnešním konkurentkám výhodu, že se líp přehazuje z oblouku do oblouku, při jízdě na dálnici pak Z650 působí jako dokonalá žiletka. Ano, je to lehoučká motorka, nedržíte stopu tupě váhou, ale i tak je sebejistá a čistě se ovládá.

Docela mě baví pevné sedlo, řidítka jsou posazená malinko dopředu, takže to vyvolává trochu sportovnější dojem, a když se zapřu do solidně širokých řidítek, chce se mi ještě víc přidávat, protože ta dvouválcová kočička pode mnou je prostě lačná. Chce otáčky, bručí a naoko jde ztuha (oproti třeba Yamaze), ale o to slastnější je ji přemáhat.

Dáváme přestávku na trochu teplýho čaje, ejhle, ono nám v půlce dubna malinko přituhlo. A hodnotím vzhled. Dochází mi, že podstata je motor, překvapivě robustní, okolo kterého je to celé vlastně jen omotané. Pár zelených trubiček rámu, pěkná „nakrknutá“ maska, digi budíky s tancující šipkou otáčkoměru. Jako mlaďák bych si asi nemohl nic moc víc přát. Není sterilně dokonalá, ale má charisma.

Pořadí za Kardu: Pokud bych měl určit pořadí, byla by ze všech třech dnes testovaných moje druhá volba.

Podle Mártyho

Těšení na Kawičku jsem měl zapnuté už dva dny dopředu, a když jsem ji viděl poprvé naživo, zarazilo mne, jak je malá a hranatá. Taková, jako je dětská sada na geometrii. Něco strašně hranaté, něco zase zakulacené. Malé úzké sedlo pro mě velice příjemné, padnoucí řídítka, před kterými je krásně zapasovaná palubka. Je na ní vidět trochu nákladový rozpočet, takže na mě působí o něco laciněji nežli její dvě konkurentky. Za celou dobu testu jsem si ale neodpověděl na otázku, jestli se mi zvolené kombinace barev líbí, nebo vlastně nelíbí.

Zadní kyvka je hezká, jednoduchá, a spolu se zadním tlumičem mému oku ten zadek lahodí. Stupačky nastavené v příjemné výšce a spojka… bože, ta spojka je úžasná! Miluju, když ji můžete celý den mačkat jedním prstem bez únavy. Ok, užijeme si spojky – příjemná kratší převodovka mi to mačkání páčky servíruje ve velkém a já se pousměju. Musím uznat, že na ovládání to je lehounká a hravá kočička, co mě nikdy nepobízela k ničemu mimozákonnému. Skoro teda. Jak píše Karas, šířka gum na tom má svůj velký podíl. Nicméně 160 nebo 180 mm, to je o zvyku… pro mě osobně „čím širší, tím lepší“. Bavíme se o pneumatice, že jo.

Motor jde plynule a roztáčí se lineárně téměř od volnoběhu, i když MT-07 jde díky přesazené klikovce o chlup líp a zábavněji. Řadit kvalt za kvaltem je otázka setin a najednou jedu na šestku za pár chvilek už dost rychle. Krásné, co malé obsahy umí. Brzdy klasické Kawasaki vykousané designové kotouče a pístky na jeden kotouč. Mno, žádná sláva to nebyla, ale páčka byla citlivá a člověk si to může nadávkovat podle sebe, jak potřebuje. Desky se do kotoučů sice zahryznou, ale není to už takový radikál, jaký býval u Kawasaki zvykem.

Na můj vkus ABS bralo hodně brzo a nemožnost ho deaktivovat jinak než přes pojistku mi sice vadila, ale na druhou stranu – driftovat jde i s tím. Podvozkově to je příjemné silniční nastavení. Co se pod mašinou děje, sice cítíte, ale já osobně bych preferoval tvrdší zadek. Celkově je vidět, že Z650 má být konkurentka pro Yamahu MT-07. Z mého pohledu je to však konkurence jenom na papíře. Když je postavíte vedle sebe, tak je Kawa pohledově lacinější. Celkově to je dobrá volba. Není nic, co neumí, a není nic, co dělá vyloženě proti mému gustu. Jedinou věcí, kterou bych nechtěl, jsou budíky, jimž jsem nepřišel na chuť. Na druhou stranu zadní lampa je tak geniální detail, že budíkům i prominu.

Pořadí za Mártyho: Ocitnout se v klasické hospodské srovnávačce těchto tří holek, tak Kawu bych dal na 2 místo.

 

Kup si ji, když…
  • máš rád drnčivý řadový dvouválec,
  • dovedeš jet v klidu a chceš občas i frajeřit,
  • nemáš moc peněz na nějakou větší ségru.
Nekupuj si ji, když…
  • hledáš cesťáka na dlouhé štace bez vibrací,
  • chceš být lepší na okruhu…… tam tě bude 160 guma brzdit,
  • nedovedeš vytáhnout pojistku ABS.

 


Yamaha MT-07

Podle Carlose

Koupil jsem si ji ze dvou důvodů. Zaprvé, když přišla, byla za tak dobrou cenu, že nešlo odolat. Postupem času trochu zdražila, ale i dneska je to podle mě koupě století. Zadruhé, chtěl jsem motorku, která dokáže potěšit jak mě, tak i moji ženu. A i když jsem poctivě hledal, žádná lepší mě nenapadla. Tenhle dvouválcový motor je doslova poklad. Plný síly, charakteru, citlivého ovládání a nadání k blbinkám, kdykoliv ho o to poprosím. Pokaždé, když na ni sednu, si po pár minutách říkám, jaká je to suprová motorka, a jsem rád, že ji mám.

Všechno to do sebe tak nějak pasuje – motor krásně vrčí a dodává potřebnou rychlost, podvozek podrží ve chvíli, když dostanu chuť na ostřejší svezení, a ta ovladatelnost, bože můj. Mám pocit, jako by nic nevážila. Z téhle trojice je zdaleka nejhbitější, aniž by byla až moc hrrr. Taky má suprový brzdy.

Samozřejmě, i ona má svoje chyby. Digitální otáčkoměr je tak nízko, že musím pokaždé sehnout hlavu, a to mě štve. Sériová řídítka jsou prostě špatná a tlumiče by tak mohly poskytovat větší oporu. Tohle všechno jde ale jednoduše vyřešit a nemusí to stát svět. A i když se mi Kawa jako motorka líbí asi o kousek víc, Yamaha má zdaleka nejlepší lak – tahle výroční žlutá je zkrátka fantastická. Je to motorka na blbnutí, pro radost, na svižný svezení plný zážitků. Pořád si budu stát za tím, že v téhle třídě a za tyhle peníze je to ta nejlepší volba.

Pořadí za Carlose: Jednoznačný vítěz z pohledu zábavy. Pokaždý, když slezu, nemůžu se přestat smát, a to je pro mě zdaleka největší hodnota.

 

Podle Kardy

Loni, když jsem na ni poprvé zjara u Karla sednul, tak jsem po půl kilometru zastavil a kontroloval, jestli není píchlá. Tak moc se mi zdálo, že pode mnou plave. Neplavala, byl to jenom pocit. Ona je tak postavená. Oproti například Kawě sedíte jakoby víc „na motorce“, ta je navíc kratičká a tak lehko zvladatelná, jako když foukáte do pomyslného peříčka.

A to je na Yamaze MT-07 asi to nejvíc imponující, jak ohromně je dovádivá, jak moc se jí chce se mazlit a kočkovat. Pokud se chcete učit všechny ty blbůstky, jako je i jízda po zadním, tohle je z těchhle třech určitě nejlepší volba. Jaká je ale pro standardní užití, v rukách usedlejšího pilota? Na okreskách v ní s každým dalším kilometrem nacházím jistotu, oproti třeba Kawě se díky placatějšímu profilu zadní gumy (180tka) musí i chloupek víc k naklánění přemlouvat, ale je si sebou jistá (hlavně v rychlosti) a jelikož sedíte výš, máte i větší zážitek ze samotného naklánění (i když to ve skutečnosti třeba tak není, máte pocit, že se nakláníte hlouběji).

Příjemnější ve srovnání s Kawou je rozhodně dvouválcový řaďák. Ten u Z650 je plný vibrací a na delší cestě bych si troufnul tvrdit, že by to mohlo i lehce obtěžovat. Motor MT-07 je taky vibrátor, ale o něco něžnější, alespoň pokud se jedná o projev v nejvíce používaných středních otáčkách.

Na stojánku při obhlídce mám pak trochu problém popsat svůj dojem. Je taková příjemná, dobře udělaná, ale kdybyste se mě zeptali, jestli se mi v hlavě zapsal nějaký detail nebo křivka, tak bych asi neuměl odpovědět. Možná sedlo, protože je dělené, a to je pro motorky na blbnutí ta správná volba.

Pořadí za Kardu: Nekoupil bych si ji z jednoho prostinkého důvodu, že není pro mě vymyšlená. Za mě třetí příčka, protože na Kawě jsem se dokázal ještě na chvíli rozblbnout a změnit v mladýho kluka, MT-07 je mi už ale vzdálená.

 

Podle Mártyho

Tuhle malou potvoru znám docela dobře, takže pro mě je tohle čistě jenom o porovnání mých osobních dojmů. Cenovka začínala na necelých 130 000 a postupně se zdražovalo až na dnešních 179 990 Kč s ABS a Euro 4. Díky, k tomu jsme se dostat nechtěli. Model je stále stejný od počátku. Na první oťuknutí je malá a plastová, a kvůli tomu také lehká. Na zem z ní dosáhne jednou nohou (dvě nejsou potřeba) snad každý kromě úplného šmouly, protože má nízké sedlo a hlavně úzké sedlo u nádrže. Řídítka jsou kompaktně úzká, páčky na místech, kde bych je chtěl. Kyvka i celá zadní část je krásně minimalistická a rozvor 1400 mm je nejméně z této trojky.

Když si na ni vlezete, uvidíte velký budík nabušený informacemi jako u dražších motorek. Motorová symfonie? Tahle přesazená kliková hřídel mi sedí moc a převodovka poskládaná do síly taky. Točivý nezáludný motor, na kterém se začátečník naučí a zkušený se čertovsky vyřádí. Podvozkově to je vpředu na pevno a vzadu pouze nastavení tuhosti pružiny, ale u váhy 179 kg s plnou to stačí. Když se to začne vzadu pohupovat, tak se to přitáhne a je to. Silnou stránkou této motorky je podvozek. Víte, co se děje, a víte to vždy hodně dopředu. Brzdy jsou axiální, ale silné. Není to sice jako u větší MT-09, ale mají sílu a hlavně cit, nejsou houbové.

Kéž by to mělo spojku jako Kawa, to by teprve bylo. Z hlediska pohodlí to je sporné. Sedlo není moc měkké, ale je tvarově pro mě jako prdel na hrnec, takže si to musí člověk osedat asi sám. Já s ním problém nemám. Vadí mi jenom jeden fakt. Ta motorka je tak hravá, že v zatáčkách mě vždy moc brzy omezují hlásiče náklonu. To se dá vyřešit přitvrzení zadního péra, ale což, jiskry jsou přece cool.

Pořadí za Mártyho – Všeobecně je MT-07 vlk v rouše beránčím, kterou Carlosovi trochu závidím, protože u mě v garáži je vítaná vždy. Pamatuju doby, když jsem doma slintal nad fotkama frajerů, co jezdí po koleni, po zadním a dělají všechny ty efektní kraviny… Tehdy by mě nikdy nenapadlo, že Yamaha udělá motorku, pro kterou bych už v tehdejším útlém věku prodal nějaký orgán. Jednoznačná jednička.

Kup si ji, když…
  • máš rád hravou dravost,
  • dovedeš ji vnímat a pokoušet,
  • nemáš chuť řešit vytahovače na Dubé.
Nekupuj si ji, když…
  • hledáš klid a pohodu,
  • chceš jezdit po dvou kolech,
  • nedovedeš vzít za plyn.

Honda CBF650

Podle Carlose

Miluju zlatý kola. Kdo tohle vymyslel, zaslouží státní vyznamenání. Jakoukoliv motorku to posune o dva levely výš a Honda si je toho moc dobře vědoma. V kombinaci s trikolorou je to zdaleka nejvíc nejhezčí motorka tady, o tom nemůže být spor. A taky je naprosto jiná než oba řadové dvouválce. Sednete na ni a máte okamžitě pocit, že řídíte něco většího. Řaďáky jsou hračky, tohle je dospělá motorka. Je tady víc materiálu a taky jistoty. Působí neohroženě, ale není ani zdaleka tak hravá. Mám pocit, že se tváří až moc dospěle. Že by to měl být větší čertík.

Zcela jiný je motor – jemný s příjemným zátahem, ale musíte si na něj počkat až do vyšších otáček, kde pak letí velice hezky a oba dvouválce bez problémů smázne. Jenže pak přijdou zatáčky a já mám zase pocit, že mě někdo o něco obral. Čekal jsem přehazovačku a dostal jsem motorku pro klidné otce od rodin. A to mě mrzí, protože to vůbec nekoresponduje s designem a lakem, který je vyloženě cool. Nelíbí se mi budíky, ale to vlastně ani na jedné dnešní motorce. Daleko víc preferuju ručičkový otáčkoměr a digitální tacháč. Tyhle komplet displeje nejsou ani zdaleka tak dobře čitelný, jak by bylo potřeba. A ovladač blinkrů je blbě, ale to je taková specialita Hondy.

Honda je fajn motorka – to je bez diskuze. Mohla by být ale o hodně lepší, kdyby se tolik nesnažila o klidný přístup ke všemu. Chtěl bych větší chuť ke kravinám, k úsměvům. Na mě je až moc vážná.

Pořadí za Carlose: Kdyby to byla větší přehazovačka a nepůsobila tak těžce, dal bych ji před Kawasaki, protože se mi fakticky líbí. Je to motorka spíš pro fajnšmekry. Není nudná, ale ani z ní nestříká nadšení.

Podle Kardy

Správně, v testu by tu měla být od Hondy CB500, protože to je taky dvouválcový řaďák. Jenomže ten by v této konkurenci prohrál na celé čáře, protože pětistovka není tak výkonná. Proto šestpade – má srovnatelně koní a čtyřválec oproti dvouválcům bude při přesedání tak trochu změna.

Ostatně, na projevu motoru celé porovnání stojí a padá. Zatímco oba dvouválce se s brukotem ženou dopředu už od nízkých otáček, CB650F působí v poli do 6000 otáček spíš jako polštář. Až když ji roztočíš, začne zpívat a tam úplně nahoře už ji nerozeznáš od CBRa. A to na mě působí při přímém srovnání daleko víc sportovně, i když to dá práci k tomu tu motorku přemlouvat.

Pak jsou tady ale dva aspekty, ve kterých Honda vyhraje na celé čáře. Tím prvním je pohodlí. Je rozměrnější než Z650 a MT-07, je měkčí, pohodlnější jsou pro jezdce i spolujezdce sedla. I tady je vzadu obuta 180 guma, ale na ještě placatějším profilu, takže se motorce daří úplně skvěle hlavně v táhlých a rychlých zatáčkách. I top speed je zde příjemnější, i když o maximálce u těchto motorek nemá smysl mluvit, ono na naháčích zkrátka fouká na všech, a pokud chcete jezdit 160+, poohlédněte se radši po kapotách. Honda má největší nádrž, to je praktické, budíky nejsou žádná zbytečná diskotéka, ale potěšilo by mě, kdyby tu byl indikátor zařazenýho kvaltu (až se budete někde škrábat do kopce v Alpách, pochopíte proč).

Druhé plus vám pak dojde při obhlídce na stojánku. Oproti zde přítomné konkurenci působí CB650F skoro jako šlechtic. Vynikající zpracování, žádný chybný detail, navíc u téhle trikolory ještě k tomu ty šmrncovní zlatý kola.

Pořadí za Kardu: Jasné první místo! A nebudu o tom diskutovat – není to jen hračka jako ty dvě, ale opravdová motorka!!!

 

Podle Mártyho

Velká máma bych ji nazval, když se podívám na ty puberťáky vedle ní. Dospělá velikost, roztaženější ergonomie, která je velice příjemná a žádné zbytečnosti navíc. Skvělý základ. Pecková barva kol… Všeobecně mám pro zlatou trochu slabost, ale líbil by se mi o něco výraznější rám. Letos je sice pět barevných variant, ale všechny jsou takové smutně tmavší, tahle trikolora měla svoje obrovské kouzlo. Nicméně totální orgasmus byla červeno-černá kombinace MY 2016.

Jako jediná ze tří kousků má čtyřválec, takže na cestování se z těchto motorek hodí nejvíc, pokud chcete jezdit dál nebo ve dvou, a to i díky svému až sterilně lineárnímu chodu a pohodlnému posazu. Do 6–7000 to bzučí a nad touto hodnotou to už i pěkně jede. Sice jemně vibruje, ale aspoň jsem cítil, že něco pode mnou dělá.

Díky větší nádrži sedíte více v motorce a více se tam schováte. Spolujezdkyně má více místa a příjemně zalomená kolena než na Z650 či MT-07. To budou buchty brečet štěstím. Žádná z těchto motorek moc nežere a u Hondy to platí taky i při více válcích, pokud pojedete s rozumem. Brzdy slibují kotel zážitků, ale mně se líbily nejméně. Na páčce moc citu nebylo a hlavně to přední kolo… je sice krásně zatížené, ale kvůli tupější přední vidlici to moc necítíte. Svatá MT-07. Je to o zvyku, ale když přeskakujete z jedné na druhou, tak si toho všimnete hned.

Zrcátka jsou jako velké uši, ale fungují a já se v nich skoro neviděl, a to náhodou si ve vystlané bundě připadám už jako chlap. Co bych vyzdvihl, jsou budíky. Moc se mi líbí. Tam je vše jednoduše rozložené a přehledné, jsou nejhezčí z naší „svaté trojice“. Já si aspoň připomněl, jaké to je zase počítat kvalty. Všeobecně bych řekl, že je CB motorka pro již vyklidněnější jezdce nebo pro ty, kteří si libují ve vysokých otáčkách a nemají rádi zalehávačky.

Pořadí za Mártyho: Sice je rychlá, příjemně ovladatelná a pohodlná, ale já bych zvolil do svého doupátka nějaký z testovaných dvouválců. Honda CB650F – 3. místo.

 

 

Kup si ji, když…
  • máš rád občas klídek,
  • dovedeš cestovat i dál,
  • ale když ti „rupne“, chceš pod sebou slyšet nářek supersportu.
Nekupuj si ji, když…
  • hledáš divocha, co tě přepere,
  • chceš, abys musel svou mašinu spíš krotit,
  • máš rád předražená italská značková trička…

 

VERDIKT TESTU

 

Asi jste si to vyložili sami a správně, co všechno jsme se vám předešlými řádky snažili říct. Kawasaki Z650 a Yamaha MT-07, to jsou dva sígři, co vám rozkopou na pískovišti bábovičky a ještě se vám vysmějou, když nedejbože začnete natahovat moldánky. Honda CB650F už tohle neudělá, je zkrátka dospělejší, a tedy ví, že se dá na světě vyblbnout i jinak a líp!

V reálu můžeme pojmenovat nejcitelnější rozdíl hlavně v konstrukci a rozdělení hmotností – Kawasaki je spíš menší a podsaditější, Yamaha spíš vyšší a tenčí. Obě hrají proti sobě řadovou dvouválcovou písničku, jejich motory duní, vibrují a překypují živočišností. Honda je proti nim jako taková peřinka a motor do 8000 otáček, to je mazlik – co se ale děje pak, to vás navýsost pokaždý překvapí, absolutně rychlá totiž umí být setsakramentsky!

Cestovatelsky by to asi vyhrála Honda, ale popravdě rychlosti nad 150 km/h jsou na všech třech dlouhodobě spíš k nesnesení. Kawa je z tohoto pohledu asi nejmenší, a tedy možná i nejúnavnější. Naopak v takových těch utažených dvojkových vracákách, až dojedete do hor (do Alp), bude Z650 jasným vítězem, protože ji ke krátkému oblouku zkrátka líp pustí tenčí gumy. Yamahu bychom pak volili jako královnu pro městský provoz, kličkování mezi auty a jde ze všech třech taky nejsnáze zaparkovat a sem tam někam na místě postrčit.

A pak tu máme poslední větu testu – ta je stejná jako ta první: Vybírejte nakonec stejně hlavně srdcem, která se vám nejvíc zalíbí!! Pro mnohé z vás to budou první opravdu velké motorky v garáži, a to je moment, který zažijete jen jednou v životě. Všechny následující už budou jen a jen „ty další“…

Co byste o nich měli taky vědět

 

Kawasaki Z650

*zadní LED svítilna ve tvaru písmene „Z“, to je frajeřinka!

*zadní tlumicí jednotka je umístěna horizontálně

*spojková i brzdová páčka jsou stavitelné

*nová spojka Assist & Slipper pracuje neuvěřitelně jemně

*rám z trubek odlehčil motorku oproti předchozí modifikaci o 15 kilogramů!

 

Yamaha MT-07

*na displeji vás větší kostičky na otáčkoměru upozorní na nejideálnější rozsah 4–8000 ot.

*štíhlý ocelový rám využívá motor jako nosný prvek

*kratší zadní kyvná vidlice a rovněž vodorovně vedený zadní tlumič

*lehká desetipaprsková kola znamenají menší setrvačnou hmotnost v pohybu

 

Honda CB650F MY 2017

*letošní model možno objednat hned v pěti barevných variantách (černá, stříbrná, bílá, modrá a červená)

*nový motor atakuje hranici 90 koní při 11 000 otáčkách

*přední teleskop Showa Dual Bending Fork o průměru 41 mm

*motorka zůstala věrná principu litého rámu, do kterého je motor zavěšen

*LCD přístrojovka stále rozdělena na dvě poloviny, v levé otáčkoměr a rychlost, v pravé hodinky, stav paliva a počítadlo kilometrů.

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here