Poznamenal jsem si před časem tuhle větičku: „Většina lidí si myslí, že brána do pekla to bude kdovíco, a ony to přitom budou asi jen obyčejné dveře…“ Přijde mi to vhodný příměr k tomu, když teď poprvé zkoušíme tyhle dvě motorky.

Nic přestřeleného, nic krvavě červeně nalakovaného, nic nadutě přehnaného. Naopak. Stojí tady vedle sebe dvě dokonale čistě postavené konstrukce, dvě skvěle vyvážené mašinky s potenciálem plným skromnosti. Něco jako sprcha, dobré vlastnosti, které se na vás sypou shůry a vy si je můžete dle potřeby jen dávkovat. Obě rychlé na silnici, na dráze efektivní a čitelné, každá však možná maličko jinak pojatá, jako by při jejich vývoji konstruktéři mysleli na maličko jiný typ zákazníka. A to je ta nejlepší zpráva, protože i my budeme mít z čeho vybírat.

 

 

První dojem

Prohazujeme si obě motorky mezi sebou už víc než půl odpoledne a náš verdikt „z prvního pocitu“ je stále zřetelnější. Honda CB1000R působí od první chvilky víc odule, je pohodlnější, měkčí a tenhle pocit může být dokonce chvílemi až chlácholivý, najednou jakoby nemáte vůbec potřebu v ní lovit nějakou absolutní rychlost a výkony.

Carlos přitakává: „Ta motorka působí tak nějak masitě, ale rozhodně to neznamená, že by byla neohrabaná. Hbitost a mrštnost je až ohromující, řízení reaguje čistě, rychle a citlivě – a rozhodně první sekunda v sedle vůbec neodpovídá tomu, co se bude následující chvíle odehrávat.“

Naopak, první vteřina v sedle MT-09 SP zcela jasně dovypráví celý následující scénář o krátké cestě k okruhu. Yamaha vzala svou polštářovou MT-nuladevítku, namontovala na ni zcela nekompromisní takřka sportovní Öhlinsy a postavila se tak zcela na druhý břeh. SPéčko je tvrdé jako kus prkna, oproti Hondě je i trochu subtilnější, ale právě díky tomu začalo poslouchat tak neskutečně dobře, že najednou jede po čistých silnicích naší testovací trasy jako taková dokonalá žehlička.

Obě se brzy ukazují jako nejvíc rychlé motorky běžné spotřeby právě proto, jak snadno se ke své rychlosti dokážou dostat. A jaká je to i hračka, obě v oné rychlosti i udržet. Žádné uhrkané poskakovaní, naprosto plynulá a intuitivní jízda. Žádné trapné obrázky žhnoucí brány pekla, ale právě ty opravdové dveře, které vás samy pustí do rychlosti a akce. A tak tedy tradááá…

 

 

Zátah motorů

Jde o souboj dvou rozličných filozofií pohonných jednotek. Honda má v útrobách čtyřválcový řaďák, který tradičně vsází na hutnost a známé zacílení na celkový dojem solidnosti, která je této značce tak bytostně vlastní.

Carlos to myslím popsal docela dobře, když řekl: „CBéčko má sílu naprosto všude, líbí se mi průběh i ten chraplák z výfuku s pořádnýma koulema.“ Ono těch deklarovaných 145 koní je opravdu značně solidní hodnota, nejvíc, když připočítáme aspekt, na jakých se u nás jezdí silničkách. V pohodě se to dá podržet i někde nad volnoběhem a pojedete jak drak. Točáku všude až dost, jen a jen pro vás. A pak jen zatáhnout za správný konec a Honda stále přidává.

„V reálu je Honda stejně rychlá jako cokoli v její litrové třídě, je jen potřeba ji k tomu nechat se trochu odhodlat,“ komentuje následně opět Carlos a dodává, „škoda jen, protože pak už by ten zážitek z tahu motoru neměl žádnou chybu a bylo by to potěšení furt a dokola pod tímhle kotlem přikládat.“

Je tedy nasnadě dodat, že rychlořazením je v tomto případě vybaven až vyšší model CB1000R+ (budeme ještě testovat proti MT-10 SP), ale pro nás tady byla důležitá otázka ceny, abychom vůbec mohli srovnávat. Je tu totiž příkop. Zatímco Honda chce za základ 329 000 a za vyšší model (s rychloražením a dalšími vychytávkami) pak 359 000. Yamaha dává MT-09 v základu za 229 990 a se zmíněnými zlatými Öhlinsy a s rychlořazením za 259 990 Kč!

 

A to už je argument, nad kterým se radno se zadumat. Bude ale tříválcová Yamaha s menším objemem (847 cm3) stačit té nespoutané hondí rychlosti? Odpověď zní – ano! Ale samozřejmě ne až tak docela. MT-09 SP má zhruba o 30 koní míň a taky menší krouťák. Jenže právě díky zmiňovanému rychlořazení se ten poměr na silnici až překvapivě vyrovnává.

SPéčko není motorka na vyprdlávání, ale když chcete topit, je neskutečně rychlá a připravená vyzvat vlastně kohokoli. „Mě na tý Yamaze nejvíc baví,“ přizvukuje můj testovací souputník, „ten nástup z ničeho, ten hlad a ihned všechna ta síla. Quickshifter je sice o chloupek tupější, než jak ho znám třeba z BMW (zbytečně dlouhý čas vypnutí zápalka), ale i tak tady pořád je a hrozně to pocitu z motorky pomáhá.“

V zatáčkách, při akceleraci, v provozu jsou si vyrovnané. Ani když dojde na dlouhé rovinky, tak se tady žádný propastnější rozdíl nekoná. Jsou to totiž pořád „jen“ naháče, tedy od 150 km/h nahoru už fouká, a to jakože moc, a každému brzy dojde, že není důvod to nějak víc protahovat. Honda je samozřejmě stavbou prostornější, proto chrání jezdce víc, Yamaha je menší, až se občas cítíte spíš jako na bonbónu přilepená včela. Nyní však toto téma „pohodlí“ opusťme, obě byly stvořeny hlavně pro mrštnost, tedy k ježdění spíš okolo komína (jako Honda) anebo přímo po okruhu (jako spíš Yamaha).

 

 

To by nám šlo

Máte sen někdy jezdit po koleni? Chcete si vyzkoušet hloubku náklonů i limity, co se všechno s běžnou motorkou vykouzlit dá? Tady máte dva jasné příklady toho, že se doba posunula a že i běžné konzumní mašiny jsou se svými jízdními vlastnostmi posunuty až k samotné hraně neskutečna.

„Kór Yamaha, ta je jako dítě. Radostná v každé rychlosti otevřená přijmout výzvu, zahne naprosto kamkoli, kam se podíváš. Předek je tedy opravdu hodně tvrdý, možná až příliš na normální užití na občas rozbitých českých cestách 😉.  Ale zas podrží, když se rozhodnete to do oblouku opravdu položit – je v něm jistota a dokonalá zpětná vazba,“ zazní od Karla.

Velmi dobře však funguje i Honda, jen není tak svéhlavá. Všechna ta chlácholivá měkkost až plyšovost, která na nás dýchala při prvním kontaktu, je najednou v rychlosti a v zatáčkách jakoby pryč. Pro jízdu na CB je zapotřebí se lehce naklonit nad přední kolo a pak ho cítíte a motorka už vůbec nemá tendenci někam jakoby uskakovat. Ano, to je fakt, Honda v náklonu pobírá podvozkem daleko víc nerovností a to mně, slabšímu jezdci než je Carlos, dovoluje si podvědomě víc a víc přidávat. Showa SFF-Big Piston se jmenuje ten zázrak pode mnou a já vím, že kdyby mi tahle motorka říkala pane – i jí bych postupem času přitvrzoval – možná by se časem obě potkaly ve stejné tvrdosti, s jakou se tu prezentuje Yamaha.

 

 

Něco málo nevrlosti

Carlos konečně poprvé během dne začne nadávat, tentokrát se jeho kritika snesla na ABS u Hondy, protože mu údajně do jízdy příliš brzo kecá (a taky nejde vypnout úplně). Což ale není následek ničeho jiného, než že ten chlapec už příliš mnoho nocí spal na ubikacích autodromů a racingových škol. Já coby zástupce čeledě „běžný motorkář“ na tom ABS u Hondy žádnou chybu neshledávám, stejně jako u Yamahy. Jenže ani to mi neprojde… „No, to jsi se asi pos*al, kámo,“ dodává na tuto mou ztišující reakci kolega, „i u MT-09 SP reaguje ABS moc brzo a agresivně, navíc kope do páčky ještě daleko víc než ta Honda.“

Zkoušíme přepínat v rozličných úrovních předvolených jízdních režimů. Honda všechna svá nastavení dávkuje přesně, odezva je předvídatelná, větší motor plní úlohu velkého bratra. „Vlastně nechápu, proč by někdo chtěl tak dobře dávkovatelnou motorku nějak utlumovat, moc nevidím smysl těch různých režimů, když i na ten nejsportovnější je tak dobře čitelná!“ Yamaha je oproti tomu nervóznější a křečovitější, hlavně na Ačkový režim oba svorně konstatujeme, že je až moc ostrý a to první cuknutí se špatně ovládá.

Obě motorky samozřejmě disponují kontrolou trakce, která se dá vypnout. Ale to by ani jeden z nás v běžném provozu vlastně nedoporučoval. Yamaha trakce je taková nekomplikovaná, je na ni spoleh a nedělá neplechu. I když je zapnutá, pořád se nechá jezdit po zadním, a to je vlastnost důležitá! (Poznámka vepsaná od Karla.) Honda nabízí systém HSTC u CB1000R a ten je takový jemnější a asi malinko dál než u MT-09 SP, kde je v motorce občas schovaného přeci jen trochu toho puberťáka.

Pak tu máme už jen 2× poslední fail. Yamaha má opravdu malinký ovladače na blinkry, to bych vyrost. A Honda místo ovladače na blinkr radši rovnou klakson, takže jak jsme ten den jezdili, tak jsme pořád troubili – to asi aby. Jinak vše už OK!!!

 

 

Verdiktum motohousum

Takže to pojďme rozštípnout, ať víte do kterého z obchodů vyrazit spíš:

1/ Jak již bylo řečeno, obě motorky jsou na nejvyšší úrovni, co se týče jízdních vlastností, ovladatelnosti a hravosti. Budete je milovat v zatáčkách. Budete je milovat, pokud hodláte své příští motorce pořádně nakládat. Co se týče pocitu z dravosti, tady by vyhrála Yamaha. Pokud se ale jedná o rychlejší projetí dráhy, asi by o chlup vyhrála Honda.

2/ Město mluví víc pro Hondu, je jemnější, kultivovanější, velký motor vás vytáhne z kdečeho. Taky je větší, tedy o to pohodnější. Na Yamaze by mohla být v metropoli spokojena spíš nějaká menší postava.

3/ Cenově to vyhrává Yamaha. Navíc nabízí pro tento typ motorek již zcela nezbytné rychloražení na úrovni, o které si Honda může nechat jen zdát.

4/ Vzhledově je to zase víc spíš pro Hondu. Obě sice mají design, na který je potřeba si zvyknout (jestli víte, jak to myslíme), ale detaily, zpracování a pojetí CB1000R je ucelenější. Yamahu zachraňuje jednoznačně zlatá na podvozku a možná víc rebelství oproti Hondě nejen v pohybu, ale i ve výrazu.

5/ Rozsah užití. S Yamahou zapomeňte na nějaké delší cesty, to by byla tortura (v překladu mučení). MT-09 SP je vyprofilovaná pro dračení – motorka pro radost a radost z té radosti. Honda šla cestou trochu většího kompromisu, ale nestojí s výší faktoru zábavnosti opodál – jen se s ní dá dojet i pro rohlíky do krámu do města.

A to je celý, dál už je to jen a jen na vás…

 

Yamaha MT-09 SP

Kup si ji, když…
– slepneš, když vidíš zlatý vidlice
– nemáš čas a potřebuješ se jen vyvětrat
– chceš se těšit na 3válcový chraplák
-chceš 115 koní @10 000 ot./min.

Nekupuj si ji, když…
– nevíš, proč má motorka omezovač
– plánuješ cestu do Portugalska

 

Honda CB1000R

Kup si ji, když…
– chceš být už tuhle neděli lepší než tví kámoši
– máš smysl pro pokrokový design
– a mixér by klidně mohl být tvůj obývák
-nebo radši 143 koní @ 10 500 ot./min

Nekupuj si ji, když…
– nemáš 3× za rok na nový gumy
– anebo vlastníš přilbu s parohy

 


text, foto: Honza Karásek a Karel Táborský

3 KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here