A je to tady zas, test dvou zavedených motorek, které k sobě mají zdánlivě blízko, a přitom jsou od sebe tak neuvěřitelně daleko. Takže kterou? Určitě novou, nezajetou a levnou!

SUZUKI Bandit 600

Na úvod nakoukneme do stáje nejvěrnějších milovníků značky Suzuki. Jejich stále svěží Banditka je na světě už nějakou tu chvíli a je to dobrá volba. Za dobu její existence s ní měl krátký poměr asi úplně každý z nás, takže dovolte jen několik základních poznámek…

Pro někoho tedy supervěrná klasika. Pro druhé couradlo, které se nikdy nevyrovná Hornetům, GSRkům nebo podobným dráždidlům z šestistovkových rodin elitních naháčů se supersportařskýma kořenama.

Vzhledově se Banďour drží poměrně při zdi a žádné extravagance se u něj nedočkáte (že by i charakteristika potencionálního pilota?). Chválíme analogový budíky, který k týhle motorce zkrátka patří a hlavně jsou přehledný (nenaštve vás žádný sluníčko nebo jiný neduhy počasí).

Další slova chvály míří k dělenému sedlu, které se k téhle motorce hodí, spolujezdec nepadá na pilota při každém větším brzdění. Vyhrát si ale chlapci mohli s jeho výplní. Ta se vcelku brzo prosedí a zadek bolí. Auuuuuu. Na velký ježdění tedy jen s potřebným velkým nadšením.

Chyba – nádrž je v místě rozkroku dost úzká a jako opora jezdce nic moc, někomu to možná vadit nebude, ale my to bereme jako minus i v tom, že se nemáme o co zapřít stehny, když chceme agresivněji projíždět zatáčkou. V ohybu totiž tenhle stroj netrpí žádnou zvláštní jistotou, a tohle je ještě víc na škodu. Neopomenutelným designovým prvkem je potom trubkový rám. Ten sice hezky vypadá, ale pro rok 2009 bychom čekali trochu lepší vlastnosti, hlavně co se tuhosti týče.

Motor je na Suzuki asi to nejlepší. Po prvním nastartování ho sice možná hned neuslyšíte – ale když manželka nahoře vypne vysavač, budete už možná doopravdy motorkář. Jóó, na to si budete muset zvyknout. Původně šlo o vzduchem chlazený motor a až před nedávnem došlo k jeho překopání na vodníka. Při téhle modernizaci se ale mohlo šáhnout trochu hloub a motor i motorku o něco odlehčit a posilnit.

První metry na Banditu vám budou připadat jako samozřejmost. Spojka jde zlehka a příjemně zabírá, i jízda samotná je pohodová. Jakmile ale budete chtít zrychlit a užít si opravdovou motorkářskou jízdu, bude všechno špatně. Když budete držet plyn u krku, motorka sice pojede rychle, ale bude brečet, a vy na to nebudete mít srdce.

Podvozek je v případě Banďoura kapitola sama pro sebe. Zpočátku se zdá, že bude všechno fungovat, jak má, a kdyby tohle byla náhodou vaše první motorka (předpokládáme, že rádi luxujete), budete asi maximálně spokojení – protože vám bude připadat měkká a pohodlná. Ovšem do té doby, než se trochu otrkáte a začnete jezdit o něco rychleji a nedej bože zkoušet nějaký pitomosti.

Tady narazíte na nechuť stroje spolupracovat :o) Podvozek totiž přestane stíhat… V zatáčkách se začne celá motorka kroutit, a bude po radosti. S tím musí zkrátka každý počítat. Tím ale nechceme říct, že Bandit neumí jezdit po zadním nebo podobný kousky. To jo… Ale chce to o něco víc snahy a umění, protože se mu zrovna dvakrát chtít nebude.


 

YAMAHA FZ6azer

Jak už bylo řečeno na začátku, tohle je trochu jiná, maličko agresivnější orgie. Naší testovačkou byla ale tentokrát full-kapotovaná verze Fazera, která hrála víc na city kupcům plným cestovatelského ducha. Holt, podle gusta každého soudruha… Uznáváme, že krásy teda moc nepobrala, ale tady jde spíš o funkčnost. Motorku jsme tradičně protáhli i v dešti a kapoty zamakaly na výbornou.

V tom bychom mohli udělat i malé srovnání s Banditem, ale samozřejmě s tím z polokapotované série, kde krytí jezdce funguje také překvapivě dobře (jen je třeba zastrčit nohy „na motor“, aby zůstaly suché). Pokud bychom tedy chtěli nějak známkovat faktor ochrany jezdce s ohledem na všechny motorky, které naše redakce pamatuje (včetně supercesťáků i jiných značek): na jedničku jsou superbaculatý cesťáky od BMW.

Ochrana jezdce na celokapotovaném Fazeru je tak „za dvě“, ale pozor!!!, polokapotované verze (Fazeru i Banditu) jsou za ní vážně jenom o chloupek. Naopak jasnýho „bůra“ mají komplet nahé verze, ale to je asi jasné.

Jinak zpátky k Fazeru – výfuky pod sedlem, moderní rám, digitální přístrojovka nebo agresivní světlo. Všechno ukazuje na akčnější a sportovnější motorku. A není to jen zdání, je to realita. Motorka, která se může chlubit moderními komponenty, alespoň v porovnání s Banditem určitě. Je to na jednu stranu výhoda, a na druhou možná někdo zaskřípe zuby.

Proč? Takovou moderní komponentou je třeba motor. A ten se nemusí každému zdát. Klidně pomalu vlastně jet neumí, lépe řečeno, bez otáček je to mrtvola bez krouťáku a bez života. Což se může při jízdě na okreskách i docela zajídat (Bandit je na tom o chloupek líp). Ale jestli se chcete bavit sportovní jízdou, pak držte otáčkoměr nad hranicí 10 000 otáček, a bude to skoro O. K.

Z motoru je cítit, jak se mu rostoucí otáčky líbí, a působí tak, že to pojede opravdu rychle. Ale tahle chuť se z něj s přibližujícím se červeným polem trochu vytrácí. Neříkáme, že nejede, to vůbec ne. Rychle jet umí, ale něco jako by ji svazovalo. To je ale možná jen náš subjektivní pocit.

Další velkou odlišností je jízdní pozice. Na Yamaze budete o dost napřímenější a hlavně výš. A to hlavně pocitově. Sedí se totiž poměrně dost na nádrži a přední kolo je jakoby hodně pod vámi. Na to je potřeba si trochu zvyknout. První problém totiž přijde v zatáčce. Bude se vám zdát, že už jedete strašnou palbu a náklon je naprosto neskutečný, a přitom to tak úplně nebude pravda.

Proto by někomu mohlo dělat problém poslat to do zatáčky opravdu rychle. Halt pocit jistoty je na motorce důležitá věc. Na druhou stranu se díky tomu motorka dobře ovládá a široká řidítka tomu jen přidají. Mohla by být sice ještě o fous širší, ale na tomhle světě zkrátka nemůže být dokonalé vůbec nic.

Náš verdikt

Nehledejte v tom žádnou velkou vědu. Bandit je víc orientovaný na širší publikum, kdežto FZ6 Fazer má o fous větší jiskru. Tak nějak bychom to uzavřeli a pokud pořád nevíte, zkuste si náš test přečíst ještě jednou. Třeba se v tom líp najdete.

Foto: Jan Karásek

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here