V segmentu třičtvrtělitrových nakedů začíná být pěkně horko. Uspěje Suzuki s novou GSR750? Během našeho testu jsme ji tedy nejprve opatrně a poctivě zajeli a teprve pak mohlo dojít na první wheelie, provětrání otáčkoměru k omezovači a dokonce během Suzuki dne i na vrknutí po mosteckém autodromu
Z pohledu designu si podle mého soudu není vůbec na co stěžovat. Útlý pas v oblasti sedačky navazuje na masivní, i když objemem nijak velikou nádrž (17,5 litru), evokující v mysli nezávislého pozorovatele dojem, že se dívá na litrový bike, což je fajn.
Budíky ukryté za drobnou kapotáží mají bílé podsvícení a nejenže vypadají cool, ale znázorňují krom obligátní rychlosti a otáček i teplotu motoru, množství paliva (oleje před nastartováním), také zařazenou rychlost, ujetou vzdálenost od tankování a průměrnou spotřebu. Řídítka, přestože nepatří k nejširším, padnou dobře do rukou, a pokud ne, stačí je po-otočit v klemech. Šířka nám všem přišla dostatečná, s výjimkou Somika, který by ale na všech motorkách chtěl vidle jak z Boss Hosse.
Překvapení
Překvapením – především v dnešní době, kdy image dost často hraje prim – jsou zpětná zrcátka, která nabízejí až překvapivě dobrý výhled vzad a co víc, během jízdy absolutně nevibrují. Zázrak! Problém možná nastane jen u častých návštěvníků posilovny, ti se mnou možná nebudou souhlasit, nicméně na druhou stranu tito borci uvidí během jízdy své bicepsy, což jim bezesporu dopřeje také dostatek radosti 🙂
Většina z nás ostatních jistě uvítá i relativně schopný úložný prostor pod sedlem spolujezdce, kam se vejde nejen potřebný drobný vercajk, ale taky povinné reflexní vesty s lékárničkou. Zásadním designovým nedostatkem z hlediska pózerství bude snad jen zadní kyvná vidlice – ano, „jeklový“ profil působí určitým rozpočtovým dojmem, ale dejme mu šanci. Až se rozjedeme, budeme o něm vědět víc.
Souznění
Po první obhlídce stroje konečně usedám do prostorného, i když poměrně tvrdého sedla a startuju čtyřvál pocházející ze sportovní sestřenice GSX-R750. Jeho projev v naháči působí už na volnoběh extrémně kultivovaně a čistě. Hrozně se mi líbí ten naprosto čistý zvuk, vycházející nejen z relativně veliké koncovky výfuku, ale především teču nad sametovostí zvuku motoru, který běží tak čistě, jako by v něm ani nekmitaly písty.
Žádné mechanické zvuky, jako známe z některých evropských strojů, naopak! Někdo možná namítne, že čistý zvuk je sterilní, ale z hlediska majitele stroje preferuji tuto „sterilnost“, evokující pocit naprosto přesného složení stroje, před akustickou kulisou předválečného šicího stroje Singer.
Trojúhelník sedačky, heftů a stupaček vyladili Japonci ideálně k mým 173 cm, díky čemuž je pro mě jezdecká pozice uvolněná a pohodlná. Největší vliv na pohodlí mají celkem nízko uložené stupačky, se kterými ale škrtnete až při opravdu svižné jízdě.
Tak už pojedeme?
No dobrá, teorie bylo dost, proto klapám jedničku a jedééém. Lanková spojka jde lehce a má příjemně progresivní nástup. GSR750 se navíc umí rozjet prakticky na volnoběh, proto není nutné nijak extra spojčit (tedy při turistickém/zajížděcím tempu). Charakter čtyřválce samozřejmě nedosahuje parametrů litru, ovšem v porovnání s šestikilama patří spodek a střed do říše snů.
Což v překladu znamená, že se otáčkový střed dá běžně používat k předjíždění a i za zmíněného zajíždění. Solidní dynamice motoru skvěle sekunduje i relativně pomalé zpřevodování s krátkými rozestupy kvaltů mezi sebou. Díky tomu se dá na šestku jezdit i pod 80 km/h s možností pružného zrychlení bez podřazování.
Posuňme se však v čase do okamžiku, kdy si už motor sedl a je možné mu dát drtek pokouřit. Otáčkoměr se už nezdržuje v rozmezí číslic 4–6… Ke sportovní jízdě doporučuju držet otáčkoměr mezi šesti a deseti tisíci otáček. Jasně, GSR můžete točit až do 11 500 otáček, ale za číslicí 10 už motor takovej elán nemá, což způsobuje špička maximálního výkonu 106 koní, vrcholící právě na deseti čárkách…
Proto raději přeřaďte dál, máte-li kam. Mimochodem, manipulace s řadičkou je maximálně zábavná, takže budete s největší pravděpodobností řadit jako smyslů zbavený, aniž byste to potřebovali. Kvalty totiž ve „špajzce“ zapadaj tvrdě, ale hladce bez zaškobrtnutí, čímž se z řazení stává hotová slast.
Bacha – vingl!
V sedle
Když v sedle Sůzi projíždím zatáčky, jsem mile překvapen, jak hladce se skládá do náklonu a jak se jeví stabilně. Pravda, zatáčky, které si právě teď dávám, svou kvalitou povrchu utřou i některé ohyby mosteckého autodromu, nicméně GSR přináší i přes užší řídítka dostatečný tok informací, jdoucí od předního kola skrze USD vidlici (Kayaba 41 mm), a tím pádem dělá malou Grand Prix i z odpoledního výletu po práci.
Váha motorky je poněkud více soustředěna k přednímu kolu, ze kterého tak nějak podvědomě cítím jistotu ve všech rádiusech. Pomalejší zatáčky se dají slušně vykružovat bez vysedání a v těch rychlých GSR i přes rozpočtový podvozek (nenastavitelná vidle a ocelová zadní kyvka) odvádí více než dobrou práci. Dokonce ani během jízd na okruhu v Mostě podvozek nijak nezmatkuje a působí až překvapivě sebejistým dojmem. Mám tak nějak pocit, že se mi daří mostecký vracák vykroužit v sedle GSR750 rychleji než na ultimativní GSX-R750. Realita, nebo fikce?
Jen probůh nejezděte s touhle motorkou na děravý silnice! Nejde o to, že by si s nima mašina neporadila, jenže vy toho budete mít plný brejle. O co je lepší stabilita podvozku na dobrém povrchu, o to je divočejší komfort jízdy po rozbitých cestách (což je způsobeno váhou stroje a rozvorem, na dírách působí ta nějak jankovitě). Výborné, tedy s přihlédnutím ke kategorii a ceně, mi pak připadá naladění brzd. Dají se dávkovat jedním prstem, a i když vpředu pracují jen dvoupístky, je jejich účinek nad očekávání dobrý.
Podtrženo, sečteno
Líbí se mi, že konstruktéři nad motorkou přemýšleli, což dokazuje například skvělý rejd, kterým mašina disponuje. I když jsou horní trubky USD vidlice mohutné jako pas Homera Simpsona, nebrání brejle díky provedení krku řízení a rámu excelentnímu rejdu, se kterým není problém otočit bike do protisměru na jeden pokus i na hodně úzké okresce.
Pokud mám GSR750 nějak shrnout, rád ji shrnu do své garáže, neb mě fakt bavila. Za ty prachy, co stojí nová, na mě udělala hódně dobrej dojem! Jo a víte, co mě dostalo nejvíc?! Že na ní vůbec nic nedrnčelo, nerezonovalo – a to nikdy! Myslíte si, že je to samozřejmost?! Tak se svezte na některým z jejích konkurentů a pochopíte.
Motor z GSX-R?
Jak jistě víte, v GSR750 vrní kapalinou chlazený řadový čtyřválec, jehož „rodič“ odvádí dobrou práci v ultimativním sportovci GSX-R750. Dalo by se tedy předpokládat, že charakter motoru bude podobný i v naháči. Omyl, čtyřvál v GSR se totiž projevuje naprosto jinak. Schází mu sice ten chrčák a razantní výkonová špička GSX-eRa, dokonce ani zvuk linoucí se z jeho výfucku ve spodních otáčkách nevyčaruje jezdci husinu na zátylku. Na druhou stranu jeho naladění s důrazem pro střední otáčkové spektrum ideálně pasuje k charakteru středoobjemového naháče. Motor si libuje v rozmezí 6–10 tis. otáček, přičemž použitelnej (ve smyslu svižného zrychlení) je již od 4 tis. – a o tom se GSX-Ru může jen zdát. Na třičtvrtělitrovýho naháče hodně dobrý!
A co spolujezdec?
Kvůli jízdě ve dvou si člověk většinou naháče nepořizuje. Na druhou stranu se hodí, když naked umí převézt roštěnku z pařby do pelechu tak, aniž by během jízdy dostala křeč do páteře, čímž by sešlo i z eventuální kopulace…
GSR750 možná na pohled působí poněkud neútulně, co se sedadla spolujezdce týče, nicméně když už na ni ženskou dostanete, bude vrnět stejně jako zmíněný čtyřvál. Stupačky totiž nejsou dramaticky vysoko, takže nebude muset mít kolena u brady.
Navíc poloha spolujezdce ideálně navazuje na jezdce, díky čemuž může potenciální řezivo sedět pohodlně vzpřímeně déle než pět minut.
Foto: Honza Karásek
