TEST: Honda CB1000R ABS

Zkusíme se zamyslet nad tím, jak by měl vypadat zákazník, který si do prodejny přijde právě pro „velkého Horneta“. Láska k naháčům je naprosto jasná, ale chybět by mu neměla záliba v zatáčkách a požitku z jízdy, protože to CB1000R umí dokonale.

A vůbec – CB1000R je prostě chválená redakcí už od prvního dne kdy vznikla, takže nejinak tomu bude i dnes, v den, kdy jsme dokončili takřka týdenní test. Malá, kompaktní, hravá, svižná, silná, spolehlivá, líbivá, ovladatelná, chtivá motorka – to všechno jsme už o ní řekli hodněkrát.

Takže, co budeme dnes přidávat? Nejdříve ještě jednu pochvalu – za ABS. Za patnáct tisíc navíc se dnes už dá koupit tenhle litrový potomek Fireblada i s antiblokem, a co vám budeme vyprávět -i tohle je paráda! Honda už má ABS zmáknutý „jako by nebylo“ – takže žádný omezení, žádná cukavá reakce. A účinek? Ten je tak mocný, že ho raději nezkoušejte s plným žaludkem…

Pod lupou

A basta… Takže, co vlastně budeme chtít tímto testem říct? Dlouho jsem nad tím přemýšleli a následně nám to došlo. Uděláme test tak, že budeme hledat titěrnosti, drobnosti a pitominy. Jednoduše jsme se v tom šťouráme tak dlouho, abychom našli alespoň málo, v čem by mohla být pomluvena…

Carlos začal jako první: „Možná je až moc malinká. To sedlo 825mm nad zemí tě posadí trochu víc nahoru. Máš sice ještě pocit, že jsi v motorce, ale někdy se to až moc kolíbá (vysoké těžiště pilota?)”

Nahá radost

Možná souhlas, možná ne. Kdyby ale byl jezdec v motorce utopený víc, zas by vypadal jak „vařbuchta“ – takhle získává vzhled kýženého streetfightera. Tady by podle všeho mohlo spíš potenciálním majitelům vadit, že na takovéhle motorce už přeci jenom trochu víc fouká. Obzvlášť, pokud se dostanete k vyšším rychlostem, držíte se řidítek jako klíště, a po celodenním odvodění motorky v takovém stylu máte bicepsy namožené jako z fitka…

Jenže, ani to nemusí být pro každého špatně. Vždyť, jak často slýcháváme – někdy je to zapotřebí se s motorkou i tak trochu prát. Takže, co, najde se už konečně něco, hernajs… Rozuzlení přichází až poslední den večer, až úplně na konci, kdy už jsem ten svůj boj (o hledání nectností) tak nějak vzdal.

A právě v ten moment jsem najel na maličkou úzkou silničku „šesté třídy“ – a tady konečně ta motorka propadla. Znáte to, taková ta stužka mezi poli, asfalt jak vlnobití, všude samá odfláknutá záplata. ANO – tak právě tady je CB1000R konečně bezradná. ANO – tohle prostě neumí. Krátký rozvor (1445 mm), pevné pérování a možná i právě ona vyšší poloha jezdcova znamená, že Honda najednou začne po silnici tajtrdlíkuje jak splašená a nasazená standardní průměrná rychlost celého dne je ta tam…

Takže, vlastně HURÁ – mise byla splněna. Našli jsme i na jedné z nejdokonalejších motorek současnosti slabý bod. Možná Japonci nikdy v životě nejeli na spojnici mezi vesničkami Vrbice a Podmoky – a těžko by jim asi fantazie dovolila si představit, že taková silnice může vůbec existovat.

A pro vás ostatní. Informace je jasná: „Jinak tahle motorka strašně dobře zatáčí, je hravá, ovladatelná, čitelná, díky 125 koním řadového motoru nádherně urputná, díky novému Akrapu i dostatečně slyšitelná.

Pokud máte chuť jezdit na něčem fakt dobrém – pak sáhněte právě sem!!!

Foto: Honza Karásek