Déle už to trvat nemohlo. Honda se konečně pustila do výroby nové sportovní dvěpade, která vás pošle zpátky do časů, kde se ještě leccos smělo…
Jedinou sportovní dvěpade z Japonska, kterou jste mohli opravdu chtít, byla dlouhou dobu Kawasaki. Honda to sice na technické prezentaci nahlas nepřiznala, ale je jasné, že při stavbě CBR250R měli malou zelenou Ninju v zaměřovaci. S ohledem na rostoucí trh hlavně na středním východě by bylo nelogické nemít v nabídce motorku, kterou budou lidé v Číně a Indii chtít. A my se můžeme radovat z toho, že si ji Honda nenechala výhradně jenom pro Asii.
Možná si teď klepete na čelo, proč tady vyjadřujeme svoje nadšení z levné dvěpadě, ale má to svoji nepopiratelnou logiku. Počkete, až se na ni svezete – rozjeté koutky vám vydrží minimálně den potom, co ji necháte oddechnout s vypnutým zapalováním. Sakra – kdo vůbec potřebuje 150+ koní k tomu, aby se královsky bavil? Já mám po té stovce kilometrů na dálnici a okreskách v okolí Sevilly jasno. Kdyby mi bylo osmnáct, klidně bych prodal svoji ledvinu, abych mohl mít klíče od nového Cebra ve svých riflích.
Jak se to povedlo
Recept na úspěch byl jednoduchý – malá Honda dostala moderní jednoválec s objemem 249 kubíků a vstřikováním paliva. Hodnota výkonu se zastavila na 26 koních. Kvůli své koncepci je vybaven vyvažovacím hřídelem (ten snižuje vibrace), který je umístěn blízko klikové hřídele, aby se udržely co nejmenší rozměry motoru. Honda se chlubí i velmi nízkou spotřebou, což dává při objemu nádrže 13 litrů teoretický dojezd přes 350 km.
Vás ale určitě zajímá, jak tahle mašina jede. No, jednoduše řečeno, je to jedna velká radost. Motor má dost točivého momentu na to, aby Cebro vypálilo z křižovatky jako první a až se dostanete přes čtyři tisíce otáček, začne jízda dávat pořádný švih. Po městě si všímám, jak výborná je dodávka paliva. Motor v nízkých rychlostech necuká a dokáže se sebrat téměř od volnoběhu.
Jsou to ale hlavně kvalitní okresky, kde CBR začne dávat ten pravý smysl. Jakmile se ručička otáčkoměru dostane přes sedm tisíc, budete se smát. Motorka zrychluje, ládujete tam jeden kvalt za druhým a nebojím se výsledný zážitek přirovnat k dvoutaktu. Za pár sekund máte na tacháči přes 130 km/h a když se budete snažit a zaboříte bradu do nádrže, zadek posunete úplně dozadu, uvidíte i číslo 154 km/h.
Je to fantastický pocit, protože když ji dáte, co potřebuje, dostanete pravý závodnický feeling. O tom, co se dělo na španělských okreskách a dálnicích, radši psát nebudu. Osm dospělých chlapů, kteří tráví celý rok na těch nejlepších a nejsilnějších motorkách světa, se strkalo o každý centimetr silnice, jako kdyby si ráno zapomněli vzít svoje prášky. Vážně, tohle bylo naprosto boží svezení.
Na CBR250R je ale nejlepší to, že z ní máte pocit jako z doopravdy dospělé motorky. Posez není tak vzdálený od velké šestky, je tady spoustu místa a přesto není těžká. Právě naopak – lehkost ovládání ve městě je pohádková.
Na co si budete muset dát bacha, jsou gumy. Tímhle trpí každá maloobjemová motorka a Cebro není vyjímkou. Tam, kde ráno velká šestistovka držela jako přibitá, tam se dvěpade klouže a chce mě shodit.
Ne, na mokru jí to fakticky nejde, na suchu je to lepší, ale pořád tam není úplná jistota. Ještě, že má tak dobré řízení, že kterého přesně cítíte, kde je grip a kde už to zavání průserem.
Chválím i použití kombinovaného ABS, které jsme u takhle malého objemu ještě nikdy neviděli. I tady funguje bezchybně a dovolí s jistotou brzdit až hluboko do zatáčky. Podvozkově není to pomlouvat, i když samozřejmě vidíte, že se jedná o levnou motorku. Předek nejde nastavit, zadek pak jenom v oblasti předpětí pružiny. Při naší jízdě jsem ale nikdy neměl pocit, že by tlumiče nestíhaly. Moc se těším na Honda den v Brně, kde snad novou dvěpade proženeme. A jestli tam budou k dispozici dvě, tak to bude „best race ever”…
Cena: 99 900 Kč (109 900 Kč s ABS)
Foto: Francesc Montero, Ula Serra, Zep Gori
