Je to příjemně, je mi u toho dobře. Řídím motorku s roztaženýma rukama. Ona bublá a poslouchá. V přilbě zní podvědomá hudba
Víte, na téhle motorce se tomu prostě neubráníte. Potvrdilo mi to hodně lidí. Vlastně všichni, kteří měli tu čest se na ní svézt. Sednete na Moto Guzzi s přídomkem Eldorado a začne se vám to honit v kebuli – safra porte – ze tmy jako by vyskočil Walda Matuška, otřel si vous a spustil za velkým lesklým mikrofonen: „Jít a hledat Eldorádo; Zbavené vší bídy člověčí; Jít a hledat Eldorádo; Kde je láska, mír a bezpečí.“
Podvědomí zkrátka neutečete. Nelze tomu uniknout, nelze se tomu ani vyhnout. Naskočí to každému automaticky. Mám ale i dobrou zprávu. Po čase začne ta velká Guzzi hovořit svou vlastní řečí a písnička ze šedesátých let z hlavy vymizí. A pak vás začnou napadat úplně odlišný hity…
Jaká tedy doopravdy je? Je to obří kolesový parník s ďábelsky hutným motorem. Jsou tu ale i líné elegantní pneumatiky s bílým lemem a kontrola trakce, která byla donedávna výsadním vybavením pouze brutálních sportovních motorek. Nádherně si protiřečící pojmy! A ta jejich kombinace působí dohromady tak svůdně ďábelsky a monstrózně. Chci tenhle cruiser zkoušet dál, protože začínám mít dojem, že tady se něco povedlo. A vrtím se přitom blahem.
První dojem
Eldorado bylo představeno na podzim 2014 na veletrhu v Miláně a jedná se samozřejmě o klon oblíbené Moto Guzzi California, což je model, který má v nabídce MG letitou tradici. V současné podobě byla pak zákazníkům California představena roku 2012 a Eldorado je její víc oldschcool podobou, zaměřenou možná maličko víc na styl a vyhraněného zákazníka.
Můj první dojem z ní? Už při onom představení (snad kromě srandovního jména, kdy v Čechách je eldorádo synonymem místa, kde jde všechno samo) na mě nějak až moc dýchla snaha o pompéznost, a to za každou cenu. Všechny ty megalomanské komponenty, krytky, madla, široce roztažené „bíčí“ řídítka. „Čeho je moc, toho je příliš…“ říkala moje babička. A to se už vůbec nechci bavit o vytrčeném plášti zadního světlometu, který z dálky vypadá jak přilepená stará pozinkovaná konzerva.
Zkrátka tohle mě na první kuk nějak moc neoslovilo. A tak to chtělo zkrátka čas. Když jsem pak četl řadu přicházejících testů Eldorada, názor na tuhle motorku se stále vylepšoval. Prý když poznáte její vlastnosti na silnici, to bude teprve ten okamžik, kdy se začnete do megalomanské Guzzi zamilovávat.
Teď tu stojí přede mnou. A já poprvé doopravdy usedám. Velká červená plocha nádrže, žádný posez à la „zneuctěný sáňkař“. Je to najednou milé, příjemné, pohodlné, nohy vpředu na širokých stupačkách a hlavně záda nejsou nijak násilně rovnána nebo naopak zlomená, takže ano, na téhle motorce půjde dokonce i cestovat!“ Číslovka ukazatele rychloměru svižně nabírá vyšší a vyšší hodnoty a po obrubě rámečku se rozeběhne čiperka otáčkoměru. Chvála tomuto pohybu.
Jak jede? Skvěle!
Jsem tu, abych byl na silnici rád. Kvalty lze v šestistupňové převodovce přehrazovat jako batolátka v peřince, po pár minutách mi dochází, že pro stroj samotný to bude daleko příjemnější, když budu kopat nahoru patou (větší síla na kolíbce – převodovka líp zapadne). Spojková páčka je zde hydraulická, což mému rok rozvrtanému zápěstí nedělá úplně dobře (jde trochu ztuha), ale je to motorka pro chlapy, tak tedy nevzdychám! A jedu dál…
Elektronický plyn ride-by-wire to zvládá bravurně a v každém pohybu heftem je cítit hlavně ta síla. Je to okouzlující zejména v tom, jak působí živočišně. Těch deklarovaných 120 Nm tam dole prostě je (pozor, při 2750 otáčkách!) a vy je cítíte každým dotykem, milimetrem. A to mě baví. Sakra mě to baví. Rozjezdy jsou urputné, doprovázené dusivým zvukem výfukových koncovek. Ne, sem by se otevřené výfuky s kraválem nehodily, takhle je to správně.
Bát se pak nemusíte, ani když začne pršet. Volba elektroniky přináší tři úrovně palivových map, reakci si můžete nastavit na úroveň sport, turistika a déšť. Úroveň trakce volíte jednoduše zmáčknutím startéru. Dále je tu třístupňová kontrola trakce a tempomat, když se vám nechce to na dálnici neustále hlídat. Tempomat se ovládá velkým tlačítkem na pravém řídítku – nejprve delším zamáčknutím aktivujete, pak najedete na požadovanou rychlost a tu stroji potvrdíte krátkým zmáčknutím onoho tlačítka. Kontrolka na budíku vás pak upozorní (přestane blikat), že už můžete upalovat.
A když už jsme u toho, jaká je jízda na dálnici? Z jistého úhlu pohledu určitě dosti bezpečná, protože Eldorado není stavěné na nějaký top-speed. Popravdě nad 140 km/h začne vítr jezdce tak moc umravňovat, že dalšího zrychlování už zkrátka nechá. A to nejsem žádný habán! Jenže přiznejme si to narovinu – proč se taky s takovouhle motorku někam zběsile rychle hnát?
Kde je jí nejlíp?
Je to stylovka. A jako taková by se chtěla hlavně ukazovat. Což jí jde samozřejmě skvěle. Jenomže tady se povedlo i něco víc. Motorka se docela skvěle i rochní v zatáčkách. Přední teleskop o šířce 46 mm drží tu věc na silnici hodně jistě a nenechává Eldorado na silnici poskakovat (což je v tomto segmentu hodně velká přednost!). Celkem hutně funguje i zadní tlumení, což opět pozitivně kvitují hlavně řidičova záda. A celé to leží nízko a na dost širokých pneumatikách (130 a 200 mm), takže to nemůže skončit jinak, než že jí časem přestanete jen vodit krokem po ulici od kavárny ke kavárně. Začnete vyhledávat úseky, kde jí budete čas od času taky trochu v učebnicových obločcích nakládat.
Je na to připravená. O čemž asi nejvíc svědčí použití na předku dvou lehkých plovoucích kotoučů o velikosti 320 mm a radiální 4pístkové třmeny Brembo. Samozřejmě doplněno dvoukanálovým ABS, které je v tomto segmentu už nevyhnutelností. Ryzí sport – tady máte jasno. I vy sedíte nízko, rychlost je ideálně vnímána, stejně jako odezva na všechno, co se pod vámi děje. Kdysi byla California policejní motorka, a jak se zdá, mohla by klidně být i dál. Masivnost jí dodává autoritu, motor brutálnost a sportovní podvozek švih. Co víc může rozesmátý boy vyžadovat.
Něco málo postřehů
Z praktických postřehů v testech se velice často zajímáte o spotřebu. Ta je u modelu Eldorado stejná jako u všech motorek s podobným objemem motoru. Když si budete brblat, pojedete díky vstřikování a modernímu digitálnímu zapalování (dvě svíčky na válec) i za nějakých 5,5 litru, což je při 20,5litrové nádrži i docela solidní dojez. Když ale začnete trochu víc tahat, musí vám být jasné, že si 1380 kubických centimetrů objemu zkrátka o své řekne, to už je taková daň. A ještě jedna drobnost – docela mě těší, že se poměrně včas u MG hlásila rezerva, což u italských motorek zas takovým pravidlem nebývá.
Další ošemetné téma bývá často čitelnost rychloměru a ostatních indikačních prvků. Tady lze říct, že v budíku to má Eldorado docela dobře srovnané. Střední části s displejem dominuje velká číslice rychloměru (tedy máte přehled, kolik jedete), kontrolek není moc (neztrácíte se) a otáčkoměr jezdí jakoby pod obrubou, což je taky dobře – nečučíte totiž na něj a jezdíte intuitivně a podvědomě vás to nutí kvalty aspoň trochu dotáčet, což dělá motoru Guzzi taky vysloveně dobře.
A pak ještě dotaz, zda dosáhnete z motorky na zem. Tady se tedy moc rozvášňovat nebudu, moc eldorádo to teda není (180 cm vysoký jezdec). Sedlo je široké, nohy proto roztáhne a nemáte tu zrovna nejideálnější oporu. Na běžné silnici, semaforech a v kolonách to neznamená problém. Ale potřeboval jsem při focení motorku „našibovat“ po mokré zahradě a řeknu vám popravdě, docela jsem se nadřel…
Rozsudek nad Waldou
Verdikt nebude tentokrát vůbec složitý. Pokud jste uzrálej chlap jako já a jasně rozhodnut pro cruiser od Guzzi, pak máte celkem tři zajímavé volby. California je konzervativní, Audace je magor a rebel a Eldorado na to jde přes cit a emoce. Milovat ho můžete proto, že je na rozdíl od svých sestřiček postavené na drátěných kolech, má ten sexy retro bílý proužek na pneumatice, elegantně zapouzdřené zadní tlumiče a vzadu hluboký masivní blatník, který motorku opticky dělá ještě mnohem nižší, než jaká ve skutečnosti je.
Pokud se ale rozhodujete nad majestátním cruiserem a nejste ještě úplně rozhodnuti ve značce (resp. národnosti výrobce), pak by moje rozhodování vedlo asi tímto směrem: Pokud zvolíte Japonce, tak svým způsobem asi přiznáte, že to nemyslíte úplně vážně. Pokud spíš pokukujete po hromadě bytelného železa z USA, tak se ale budete muset smířit s tím, že tak dobré vlastnosti jako u Guzzi zkrátka nedostanete.
Eldorado je v motocyklovém pojetí ingot, masivnost a síla, ale také rychlost a radost… a taky láska, mír a bezpečí. A už jedu v tom Waldovi znova. No, budiž tomu lotrovi zem lehká!
Proč ji mít rád
MOTOR: Moto Guzzi „Quattrovalvole“ V2 90° 4taktní, podélně uložený, chlazený vzduchem, olejový chladič, SOHC – 4 ventily na válec, kombinovaný rozvod: řetěz-zdvihátka-paralelní vahadla.
ELEKTRO: integrální řídicí systém, řídicí jednotka Magneti Marelli IAW7SM, samostatné škrticí klapky 2x 52 mm, integrované elektronické vstřikování a digitální zapalování, dvě svíčky na válec, vstřikovače Magneti Marelli IWP 243 management „Ride-by-Wire Multimap“, volitelné charakteristiky motoru Sport/Touring/Rain.
VYFUK: systém 2-2, dvě koncovky s třícestným katalyzátorem, lambda sonda, Euro 3
SPOJKA: suchá jednokotoučová s antivibračními pružinami a hydraulickým ovládáním
PŘEVODOVKA: podélně uložená, 6rychlostní
RÁM: dvojitý kolébkový rám z ocelových trubek vychází z koncepce rámů sportovních strojů; elasticko-kinetické zavěšení motoru pro snížení vibrací.
KONTROLA TRAKCE: systém MGTC (Moto Guzzi Traction Control) bez možnosti samostatné deaktivace, propojen se systémy ABS a ride-by-wire, 3 stupně nastavení, funkce kalibrace průměru zadního kola dle použité pneumatiky¨
Foto: Karel Táborský
