První nádech

První metry za řídítky téhle ojetiny prožívám v naprostém nadšení a euforii. Melodie z Tarantinova filmu mi naskakuje naprosto automaticky, protože ta mašina je opravdu taková.

Ovšem než opravdu zatopíme pod kotlem, raději ještě dodám pro všetečky – ve filmu se jedná o japonské čtyřstovky, ale věřte mi, na první pohled se to nepozná!

Tedy jedeme. Já a Yamaha FZS600 Fazer z roku 2000, s nějakými 71 000 najetými kilometry na budíku a s fantastickým Arrow ječákem na místě výfukové koncovky. Od majitele Filipa vím, že ji na inzerát koupil za 40 000 korun a je naprosto úchvatné sledovat, jak po tomhle nájezdu (a kdoví, kolik má doopravdy, Filip je cca pátý majitel, tedy těch 71 je spíš utopie!!!) a po těch skoro 20 sezonách jde motor téhle Yamahy pořád sametově čistě, jakou má chuť drát se dopředu a jak líbivě se nakládá do otáček.

Kolem mě se šíří neuvěřitelně zdravý a poctivý zvuk. Vážně to naplno prožívám. Asi bych tu měl povídat něco o odezvě v klasických karburátorech, ale nejsem schopen to rozpoznat. Je to přesný a úchvatný, že to jádro právě takhle funguje. Samozřejmě, když budete kupovat ojetinu, bude to kus od kusu, přičemž celý to bude hlavně o tom, jak se o motorku majitelé předtím starali, jak pečlivě servisovali a měnili olej.

Protože když tomuhle ročníku tu péči dáte, tak se jádro asi nedá utahat. Mimochodem, ten základ je vážně poctivý a milionkrát vyzkoušený, pochází totiž ze šestikule Thundercat. Fazer má jen proti sportovní předchůdkyni menší karburátory a větší sací potrubí. Oproti „kočce“ má motor taky drobné náznaky žebrování, protože tehdy postavit naháče bez štráfků, to by byla velezrada!

Plynule se tu i řadí. Jak už znám ze svého Fazera, malinko kovově i tady klapnete do jedničky, ale pak už jen cvakáte a přidáváte na otáčkách. Jedna a dvě jsou krátký, aby se to dobře roztáhlo, naopak udržovací šestka se pak zdá už nekonečná. Zhruba do 6000 nebo 7000 je to hodně friendly, nahoře pak zpívá fakt urputně, i když samozřejmě dnešní šestky už jedou idiotsky uřvaně, tedy o chloupek víc.

Ale to vůbec není na škodu ničeho. Naopak, pro město se mi to zdá naprosto ideální projev síly.

Druhý nádech

Střídáme se s Carlosem ve strahovských serpentinách a ani on nešetří chválou na adresu motoru. Samozřejmě opět nejvíc plusových bodů získává ten zvuk, milujete okamžiky, když se rozezpívá laďák, který kašle na všechny umrtvovače a regulátory. V Blance si schválně necháváme před sebou trochu prostoru, abychom jí pak mohli o to víc naložit a užít si to řvaní… chápe to, na 20 let staré šestce a jste králem sezony!

Následně pak začneme známkovat podvozek a tady se pomalu dostáváme do rozporu. Dříve se prostě takhle motorky dělaly. Podvozek je měkký, takový roztažený, bylo hodně dbáno na pohodlí. Také kvůli tomu, že motor má víceméně válce postavené nahoru (25° náklon), je ta motorka taková vysoká, je to prostě něco úplně jiného, než na co jsme dnes zvyklí.

„Jo, jako hodně rychle přijdeš na to, že ten podvozek má svoje limity, stačí větší nějaká nerovnost a zhoupne se nebo tě kopne, musíš si na to zvyknout,“ povídá Karel a nic světobornýho by asi nepřinesla ani možnost nastavení předpětí. Zkrátka motorky té doby byly měkké, aby lidi vozily, a ne tvrdé jako ty dnešní, které by z tebe občas rády vyrazily duši – i když pravda, kopírují při tom povrch jako žehličky.

Zedničili jste někdy? Pokud ano, tak asi víte, že dříve se domy stavěly tak nějak bytelně, sice nebyly kvůli lidskému faktoru tak dokonale přesné do úhlů a rovin, ale rozhodně byly jiné než ty dnešní, kde ze všeho použitého máte dojem „šlupičky“. A přesně to je vidět i na tomhle Fazeru.

Silné poctivé trubky coby rám, plasty bez šizení, kyvka sice hranatá, ale masivní, sedlo se sice místy krabatí, ale posezení v něm je stále na úrovni. I pohled na budíky dělá radost, protože kokpit působí neomšele, řídítka mají dobrý úhel pro úchop a vlastně ihned po dosednutí přijmete tuhle motorku za vlastní.

Jako pořád jedeme a mně se znovu vrací ta vstupní informace – je tohle všechno vůbec možný? Že se to takhle super dá koupit za 40 000?!? Omamné, takovéhle zjištění.

Poposkočení a výdech

Líbí se mi i opticky. Ty dvě drobná hranatá světýlka v kapotce jí sluší, námi testovaný kousek má červenou barvu a řekl bych, že ta je ze všech mně známých variant ta nejhezčí. Beru do ruky katalog z roku 2000 a koukám, co jiného podobného se dalo tehdy ještě u Yamahy koupit: Dvouválcové TRX850 by dneska mělo asi větší cenu, ale kvůli plochému hranatému světlu je prostě ošklivé a XJ600 je spíš kočárek pro panenky než motorka pro kluky uličníky. Tedy možná něco u konkurence, ale to bychom se tady do toho už moc zamotali…

Opět ji radši pořádně roztáhněme, dokud to máme ještě půjčený. Všímám si, že má opravdu silný brzdy. Ve své době to byl ohromný marketingový tahák na tuhle mašinu, že má brzdiče z R-jedničky. Dneska už to může být malinko dvousečný, protože pokud budete z nějaký současný motorky zvyklí na chytré ABS a jeho blbuvzdornou reakci, tak byste si na tomhle „kusadle“ mohli taky pěkně nabančit. Navíc na předním kole není tolik váhy, jak jsme dneska zvyklí, což taky hraje svou roli. Nicméně když se sžijete, je ten nástup a brzdný efekt vážně hodně (rozuměj HODNĚ) návykový tím, jak je to živočišný.

A stejně tak chování v zatáčkách. Nebudeme si mazat med okolo ústního otvoru, houpe se to, je to tak stavěný. Taky do náklonu jde pocitově z trochu větší výšky, takže i tady je to lehce o cviku. Ale dá se to. Jen prostě musíte vyndat záklopku, na co jste dneska už zvyklí, a musíte si poručit. Hodně udělají i moderní gumy, který na něj jdou v pohodě nazout.

Prímová věc je na svou dobu ukazatel paliva, to je fajn a nemusíte v 18litrové nádrži přečítávat dojezd na 7 litrů průměrné spotřeby. Stupačky má jezdec i pasažér potažné gumou, to je na cestování taky příjemný, vibrace do těla se prakticky nedostávají. Ani přední polokapotka není úplný tintítko, takže je kam se schovat, když přijde z ničeho nic špatné počasí.

 

Verdikt

Mám za sebou jeden z nejhezčích testovacích dnů letošní sezony. Setkání s opravdovou motorkou! Ten dojem, že dobře udělaný věci vydrží navěky. Celou dobu mi v hlavě vrčela ta melodie z Kill Billu a já jsem po silnicích jezdil přesně tak nahoru, dolů a v otáčkách, jako to znám z motivu té trubky. Pro Kristovy rány, povězte mi někdo, proč už se takovýhle motorky dneska nevyrábějí…

 

 

Jak šel čas s Fazerem

1998 – model uveden na trh s heslem „Sportovní jízda bez vedlejších účinků“

2000 – větší nádrž (17–18 litrů), možnost nastavení předpětí na vidlicích

2002 – špičatější maska sjednocená s modelem FZS1000, nová přístrojovka, prolis pro nohy v nádrži s objemem 22 litrů

2004 – neplní normu Euro 2, tedy končí a je nahrazen sportovnější FZ6 s motorem z R6

 

Technické údaje – 2000 Yamaha FZS600 Fazer

Motor
Typ:  vodou chlazený čtyřválec, DOHC/4
Objem:  599 cm3
Vrtání × zdvih:   62 × 49,6 mm
Výkon: 95 koní @ 11 500 ot./min.
Počet rychlostí: 6
Sekundární převod: řetěz

Podvozek
Rám: ocelový trubkový
Přední brzda:2× 298mm disk, 4pístkový třmen
Zadní brzda:245mm disk, 2pístek
Pneu přední: 110/70-ZR17
Pneu zadní:  160/60-ZR17

Rozměry
Rozvor: 1415 mm
Výška sedla:  790 mm
Objem nádrže:  18 l
Pohot. hmotnost: 217 kg
Nová stála tehdy:  256 945 Kč
Jetou koupíš dnes: cca 40 000–50 000 Kč

 

1 komentář

  1. jj, naprostej souhlas. před 12lety to byla moje první velká motorka, tenkrát nejlevnější v inzerci myslím za 50tis taková chudinka obouchaná. Dostala hromadu péče, dala mi perfektní svezení. Letos jsem ji z nostalgie hledal a přes další dva majitele našel a jezdí dodnes.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here