S přípravou tohoto článku přicházím shodou okolností právě v den, kdy můj letitej kámoš prodává letitý Varadero a spekuluje nad novou motorkou. A chce ode mě samozřejmě rady

Trh s velkými cestovními endury můžeme dnes bezesporu považovat za vůbec nejtužší válečné kolbiště. Je to jeden ze segmentů, který jde ve svých prodejích nahoru, a tím pádem je tu náramně hustý a natěsnaný prostředí. Navíc tu jde o motorky, které dokážou do své konfigurace pojmout největší množství výbavy i kompletní portfolio elektronických asistentů, tedy se tu hraje i o největší prachy.

Jenže když tak procházím okem zákazníka nabídkou, stále citelněji zjišťuji, jak je těžké právě takovémuto kamarádovi poradit. Tím, jak jsou velká cestovní endura dnes technicky konstruovaná a jak si navzájem konkurují výbavou, jsou si vlastně ve výsledku hrozně podobná. A nechci to tak říct úplně nahlas, ale asi si to neodpustím:

Z pohledu občasného dovolenkáře, pohybujícího se výhradně po asfaltu, jsou si vlastně všechna podobná jako vejce vejci. Se zavázanýma očima byste při jízdě nepoznali žádné rozdíly, a tak má rada nakonec zní: „Jde o to, jestli za ty peníze, co na to máš, chceš novýho Japonce, nebo ojetou modro-bílou vrtuli.“

 

V-Strom díl první

V létě jsem s V-Stromem 1000 prožil necelý týden. Proč necelý, to asi mnozí víte. Protože jsem právě na V-Stromu boural, ale čistě svou vinou, nebyla to zásluha motorky. I když jsem si na ní odžil několik perných vteřin, po kterých následovalo hodně týdnů bolesti, pořád na tu motorku vzpomínám v dobrém a všechno na ní beru stále pozitivně a dodnes si vybavuji jízdu samotnou s velice dobrými pocity.

A jaký byl ten „osudný“ den? Právě že pro V-Stroma naprosto ideální. Ráno svítilo sluníčko, já v deset dokončil na web článek o bezpečnosti (ach, ty paradoxy) a vyrazil na obchodní jednání. Měl jsem fóra, byl čas, schůzka byla až od dvanácti. Jel jsem se tedy před tím trochu projet a plánoval jsem si, že si to všechno o V-Stromu pořádně sesumíruju v lebeni a že bych to pak mohl mít ještě ten den večer možná i napsaný.

Motorka mě naplňovala radostí a my si dali první zastávku v lesní pasáži okruhu v Hořicích. Tady jsem si do bločku načmáral: „Absolutně nechápu, jak někdo může chtít v tomto segmentu jinou motorku. Multistrada a spol. je oproti tomu strašně divoká a nekompromisní, naopak tanky typu GS by tady neměly takovou lehkost, zvláště v těch v obloucích.“ Ta snadnost zvládnutí ovládání, ta mě na nové litrové Suzuki bavila teda strašně moc.

Kdo to v těch místech znáte, určitě víte, jaký nádherný pasáže zatáček jsou z Hořic směrem na Dvůr Králové nad Labem – to je vážně chvilinku stejný jako Alpy. Nakláním se ze strany na stranu s neobyčejnou lehkostí a je mi líto, že tahle veličina není nijak změřitelná, strašně rád bych ji dokumentoval i nějak čísly.

V-Strom na asfaltu zkrátka září, je pro něj určený, svou roli tu hraje jistě velice nízká (i v porovnání s konkurencí) váha a dobře zvolená litá kola. Přední devatenáctka zvládá české silniční nerovnosti s bravurou, motorka nechce silnici impotentně vyžehlit, spíš se jí daří s povrchem absolutně splynout.

Až zíráte, jak umí být ten motocykl bravurní a rychlý. Nastavitelná přední vidlice s průměrem 43 mm KYB předvádí svůj um a odvádí práci naprosto přesně, je to kvalitní materiál. K pocitu zpětné vazby v řízení pomáhají i řídítka, která jsou tak akorát široká, a vy cítíte motorku naprosto přesně ve svých rukách.

 

V-Strom díl druhý

První bod sváru, na který jsme narazili s kamarádem při zmiňovaném výběru motorky, byl u V-Stroma až výkon motoru. Oněch 100 koní mu přišlo zkrátka nějak málo. Nikdo přeci nechce být na silnici považován za slabšího a on ten Versys i Crosstourer mají zkrátka víc.

Co k tomuto dodat? Letos už i KTM představila model 1050 Adventure s ani ne stokoňovým výkonovým potenciálem. Důvod? Protože to tak zkrátka je – chytří vědí, že na normální ježdění žádné stádo nepotřebujete a sto koní je už porce, kterou ani nedovede efektivně nevyužít. Suzuki sáhla přesně po takových zákaznících a nabídla jim čipernou ovladatelnou motorku s nadmíru tichých, klidným a úsporným motorem.

Dva válce s objemem 1037 mají dvě svíčky na válec, přepracované 32bitové vstřikování paliva s dvojicí škrticích klapek SDTV. „Necuká, nehází, s velice čistým zátahem,“ napovídá mi můj blbníček a já si do něj ještě přidám, že směrem k přijatelnému jezdeckému projevu byly odpočítány i převody, přičemž spodní jsou hodně svižné a až ten poslední, šestý, je skutečně dlouhý údržbový (tedy jedete běžnou rychlost skoro na volnoběh).

Jednou z podmínek zacílení na rozumné zákazníky je taktéž údaj průměrné spotřeby. V létě, kdy je benzin téměř za 40 korun litr (a nemyslete, letos to bude zase tak), je toto pro zapálené a neúnavné cestovatele zatraceně citlivý údaj. Klidně si to propočítejte s námi: Pokud dáte v plné sezoně tak cca 8000 km, pak s klidnou rukou ušetříte na V-Stromu (jezdí tak mezi 5 až 6 litry) oproti konkurenčním velkým cestovním endurům (které jezdí povětšinou tak za sedm) pomalu až 7000 Kč. Tedy za pět let nějakých 35 000 Kč, a to už máte rázem zdarma jednu pořádnou dovolenou navíc!

 

V-Strom díl třetí

Pohodlí na motorce je skvělé. To asi úplně nemá smysl nějak moc rozebírat, tyhle motorky jsou nadmíru pohodlné všechny. Co mě možná napadá jako takový charakteristický prvek je, že sedlo se sice nachází ve výšce 850 mm, ale díky svému tvaru a možná užší stavbě samotné motorky je poměrně vstřícné i k jezdcům poněkud nižší postavy.

Samostatným prvkem je pak přítomnost kontroly trakce, u Suzuki novinka pracující ve třech úrovních je podle mého úsudku u tohoto typu strojů dnes už nepostradatelností. Prostě na vodě na dovolené vám to nesklouzne, tedy nebude průšvih, a to je důležitější než cokoli jiného. Systém v každé chvíli monitoruje otáčky předního a zadního kola, polohu škrticí klapky, klikového hřídele a zařazený převodový poměr, a jakmile zjistí prokluz zadního kola, bleskově sníží výkon motoru změnou předstihu a omezením dodávky vzduchu.

Motorka má pro klidné cestovatele připraveno v základu i ABS, antihoppingovou spojku SCAS a radiální čtyřpístkové monoblokové třmeny Tokico, které ovšem nejsou žádnou měkkou peřinkou a tady nám to právě dochází – konstruktéři Suzuki zkrátka pořád mají sportovního ducha a vědí!

 

V-Strom tedy ano, nebo ne?

Stromek je legenda. Vždycky na něm jezdili právě ti, kteří se nebáli dlouhých cest, využívali jeho spolehlivost i nízké náklady s ním spojené. V-Strom taky nebyl nikdy strojem pro šlechtu, ale na silnicích jste jich potkávali tím víc, čím víc se blížily nějaké hory a diskusní fóra jsou plná všelijakých praktických rad právě z toho důvodu, že tohle je zkrátka jeden z nejrozšířenějších motocyklů vůbec.

Zabrousili jsme tedy na tyto drbárny i my. Snad proto, aby nám ti nejpovolanější pomohli trochu s verdiktem. Co jsme se dozvěděli? Prakticky se nám potvrdilo všechno to, co už bylo mnou výše popsáno. Snad jediné, nad čím se nedokázala komunita nad novinkou tak úplně ztotožnit, byl vzhled nového litru.

Jedno světlo a kachní zobák zkrátka přišly konzervativcům jako hodně velký ulítnutí. S čímž jsme se ale přeci v minulosti už setkali nesčetněkrát. Okouká se, zvykneme si. Jinak je to ale opravdu hodně dobrej strojek a já doporučuji svezení alespoň na některé z akcí V-Strom Tour, věřte mi, budete překvapeni. A to ať už jste příznivci jakékoli značky.

 

Suzuki V-Strom 1000 Adventure

*Boční kufry
*Centrální stojan
*Kryt pod motor
*Padací rámy
*Vyhřívané rukojeti
*Kryty rukojetí řídítek
*Mlhová světla LED

Foto: archiv, suzuki

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno